Reakce na recenzi:

Danny - @ 28.12.2020

Překvapivě nedlouho po vydání "trojky", zejména vzhledem k několikaletému zákazu, kdy byl zpěvák rozhodnutím rudých pánů neviditelný, se na pultech obchodů objevil další přírůstek Mišíkovy diskografie v podobě alba Vladimír Mišík – ETC... 4. Není možné skrýt, že se album moc nepovedlo. Těžko říct, jestli se s jeho přípravou spěchalo, nebo jestli snad euforie z možnosti znovu vydávat alba otupila schopnost autocenzury. Z mého pohledu se jedná o nejslabší Mišíkovu nahrávku. A na dovršení zkázy je to současně kolekce s ne zrovna zdařilými texty. Je to zvláštní zejména u Mišíka, který mladé lidi k moderní české poezii vlastně přivedl tím, že jim ji nabídl ve zhudebněné podobě. A klasici jako Josef Kainar a Václav Hrabě vešli do povědomí (nejen) mladých posluchačů.

Karty na stůl vyloží hned vstupní Nezapomeň. Básnířka a Mišíkova manželka Eva Rudyšarová opatřila manželovu hudbu, společně s ním, popisně krkolomným textem: "Zaplatit nájem, pojistku, plyn, vyměnit hořák, případně sporák..." Mišík spíš deklamuje, než zpívá. Dvojtónová melodie vaši pozornost navíc dlouho neudrží. V refrénu pak, vzhledem k obrovskému množství slabik, které ze sebe musí v rychlosti vychrlit, spíš drmolí a není mu dobře rozumět. Zkuste si to sami: "Octnul jsem se v Pressu, co to všechno nesu. Složenky, alimenty, prošlý komplimenty. V manšestrovým saku podobám se vraku. Množej se chechtavý vize, stojím si jak věž v Pise." Instrumentace není úplně marná, nad frázovanou basovou figurou znějí v kytarách docela zajímavé harmonie, všechno ale bezpečně ničí necitlivě zvýrazněné bicí nástroje. Upleskaný zvuk elektrických bicích se spoustou zbytečných efektů se k hudbě vůbec nehodí. Asi tu skutečně Pavel Skala hraje, na druhou stranu, kdyby pod muzikou zněl bicí automat, výsledek by byl stejný.

Skladba Možná je zhudebněná báseň Josefa Šimona a díky jednoduché basové figuře zněla na koncertech docela dobře. Že je autorem hudby sám zpěvák, vám napoví obdobná dvojtónová melodie, která se objevila už v předešlém čísle. V textu jsou docela zajímavé obrazy: "Možná, že jako malé děti, ty budeš já a já ten třetí. Možná, až naše ústa splynou, poznám, že miluju se s jinou...," hudební zpracování je ale toporné a žádný mimořádný poslechový zážitek nepřináší. Ve stejně ztuhlém duchu se nese i následující Návštěvní den. Hudba se pomalu a líně sune, není v ní moc co poslouchat a Dědečkův text taky nepatří k jeho vrcholným, zejména díky plochým gramatickým rýmům (zdrželo/pršelo; nepřišel/neslyšel; hubatá/Zubatá). Pointa na konci, že přijde Zubatá, je - po té, co se dozvíte, že sestra je hubatá -, i předvídatelná. V podobných dekoracích jako úvodní Nezapomeň se odehrává i filozofující Pes, Franta a Kant, je ale o něco hybnější a rozvernější. I tady Dědeček staví svůj text tak, aby se mu to hlavně rýmovalo, v tomto případě je výsledná podoba ale docela vtipná. Jen toho mlácení elektrických bicích je tu zase až moc.

Poslech druhé strany vinylového alba žádnou změnu nepřinese. Pochod adolescentů s textem Jiřího Dědečka je právě díky této složce docela zajímavý a tady hudba (Petr Skoumal) za textem výrazně pokulhává a nepodařilo se jí zužitkovat celý jeho potenciál. Nejstrašidelnější položku alba představuje Když se zešeří – hudbou s bezúčelnou instrumentací, vokální kolovrátkovou (ne)melodií a textem, který jako by v průběhu skladby bobtnal a nechtěl vám prozradit, o co v něm jde. Pozitivním vrcholem alba je píseň Doteky dvojice Skoumal/Dědeček. Nádherná píseň s důmyslnou aranží, „nakopnutým“ basovým riffem a širokými vyhrávkovými melodiemi kytar a houslí. Jako by šlo o skladbu z úplně jiného alba, muzika vám pořád něco nabízí a Dědečkovi se tentokrát text velmi povedl. Je dokladem toho, že i o zamilovanosti se dá zpívat bez kýčovité přeslazenosti. Kdyby tady album skončilo, byla by to dobrá tečka. Poslední kus ale teprve přijde a jmenuje se Noční můra. Je to až výmluvné. Vrací se šeď a nuda, zpěv-nezpěv na dvou tónech a text o snu ve snu.

Mám album na vinylu a je jak nové, pěkné, neohrané. Ale abych nelhal, tu a tam si ho přece jen pustím.