Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 03.08.2011

Album Weather Report s názvem Heavy Weather je u nás známo tím, že v r. 1979 ho vydal i Supraphon. Ve výlohách musel zaujmout každého, protože takový výtvarný nápad, jaký se podařilo designérce Nancy Donalda výtvarnici Lou Beach stvořit se jen tak nevidí. Vyvolával různé asociace a představy.
Album bylo i v renomovaném jazzovém americkém magazínu Down Beat hodnoceno jako špičkový hudební počin roku 1977 a tak moje zvědavost byla bičována, jak moc se v téhle hudbě najdu. Weather Report už jsem znal z předešlých alb a tak jsem tak trochu předpokládal, co mě bude očekávat. Jazzrocková fúze mě přitahovala a domácí deriváty ať chtěly nebo ne musely z téhle hudby rovněž těžit…

BIRDLAND – výrazný basový riff odpočátku přesvědčí, že nás čeká pořádný nápor. Ta dynamika a hutnost je čitelná od prvního zaznění. Podíl bicích nástrojů, percussion už vnímáte jako neoddiskutovatelnou součást, dunivé vibrující basy famózního baskytarového génia Jaka Pastoriuse nového suverénního člena kapely (na předešlém albu jenom hostoval) vám vješdou do posledního mozkového závitu. Zawinulovy temné basové tóny synthesizeru Oberheim jsou neposatelné, stejně jako synthesizer A.R.P., úžasné propojení a přitom bez nějakých sólových exhibicí. Ještě stačí do skladby nahrát elektrické piano, klavír a to už je tu další ryzí jazzman Wayne Shorter, který zde supuje kytarové party. Úžasná rytmická přediva a akcentované doby a přesto do téhle jazzové kompozice se vejde výrazná melodie, která skladbou probíhá v harmonických proměnách. Zawinul je studovaný hudebník a ví hodně o formě a proporcích a tak se tady nic vzájemně nepřebíjí a v kolektivním tématu slyšíme čitelně saxofon, dechový synthesizer lyricon, synthesizery, klavír, bezpražcovou baskytaru a kreativní bicí nástroje s percussion.

A REMARK YOU MADE – pomalejší skladba – spíše baladického typu. Má velký výraz a náladotvornou atmosféru. Přeznívání klavírních tónů a elektrického piana Fender-Rhodes se spojuje s vynikajícím saxofonovým sólem v dlouhých tónech. A už je tu Pastorius s vynikajícími modulovanými tóny na fretless bass – Jazz Bass Fender. Fantastické uchopení basů! Melancholie je v jazzu velmi důležitý aspekt, který vede ke kontemplaci a náladotvornosti, tenhle aspekt ve většině rocku víceméně postrádám a tady si to uvědomuji více než zřetelně. Závěrečné bublání synthesizerových tónů je zvukomalbou ve velmi uměřených vlnách a z pozadí A.R.P. s elektronickou clonou. Sound kráčí v důstojných dlouhých tónech. Vůbec nepotřebují smyčce a stále tam jsou! Atmosféra podzimního smrákání na zamlženou krajinou a lidská samota… tak tohle ze skladby cítím v jejích impresích.

TEEN TOWN – plechové bicí nástroje! A Alejandro Neciosup Acuna na bicí a Manola Badrena na percussion, famózní rytmická složka. Geniální Jaco Pastorius ovšem předvede famózní ukázku své jedinečné techniky na fretless bass. Hadovitě rychlé tóny se proměňují v dlouhý basový sound, podepřený i Zawinulem se synthesizerem a elektrickým pianem. Myslím, že tahle skladba byla tehdejší revolucí ve hře na baskytaru. Já jsem vlastně do té doby neslyšel nikoho hrát takovýmto způsobem a chápu, že to bylo inspirativní pro další baskytaristy a dnes z toho vznikla celá baskytarová škola!
„Guma“ Kulhánek, Jiří Veselý, Oldřich Wajsar, Alexej Charvát, Přemysl Faukner, Fedor Frešo, Jiří Urbánek… chtěli hrát v podobném stylu a vytvářeli zdařilé deriváty jeho hry….

HARLEQUIN – klavírní téma se prolíná s další ryze jazzovou kompozicí v melancholických obrazech a zajímavých harmonických proměnách. Asi jako ten harlekýn v názvu… Výtečně nasazované basové tóny, ale Shorterovy saxofonové tóny, někdy dlouhé, jindy jako bič a Zawinulovy klavírní rychlé běhy, stejně jako přeznívání elektrického piana a koulení synthesizeru. Tady se propojují jedinečné tónové variace. Vždycky si říkám, jak tohle dokázali Weather Report zahrát na prý stejně famózních koncertech, když k tomu měl Zawinul jenom dvě ruce a digitalizace záznamu a MIDI systém ještě nebyl v této době zaveden, třebaže už fungovala paměťová banka a elektronika v USA už nějaký čas cíleně prosakovala i do instrumentálního odvětví v synthesizerech a další elektronice…

RUMBA MAMÁ – Manolo Badrena zde nabídne svou world music klasickým latinskoamerickým emocionálním podáním a tak ve spojení s Alejandro Neciosupem Acunou tady vytvoří další prokreslovaný santanovský model, natočeny živě z koncertu….

PALLADIUM – fusion music, chcete-li jazzrock od prvního vstupu. Výrazná funkující rytmika a zase příležitost pro rytmické kreace bicích a percussion a samozřejmě vynikající baskytary. Shorter zde vytváří saxofonové téma vynikajících zvukových obrazců, ale střídá se ze Zawinulovým elektrickém pianem, které má navíc doprovody v playbackovaných synthesizerech a klavíru. Náhle vstoupí do soundu dunivý mocný attack basového Oberheimu… na chvíli jsem měl pocit, jakoby praskala pod mocným tlakem přehradní hráz. Ale kreativita tónových proměn má svižnost a barevnost, která vás pohltí – tedy alespoň já to tak vnímám.

THE JUGGLER – předposlední skladba má krásný melodický základ. Synthesizery a klavír znějí uměřeněji a spíše plují prostorem, třebaže je akcentované rytmické proměny bicích a percussion občas jakoby vyruší z jakési letargie. Ano, je tady velmi příjemně znějící melodická linka, trochu jakoby irského typu v názvucích, ale následně jazzový saxofon a baskytara a bicí nástroje vstupují do kompozice zesílenou agresí, ale zase ustupují tomu příjemnému kouzlení na synthesizery a lyricon, melancholické obrazy a spodní proudy šustivých percussion se barví zase v jakýchsi načervenalých podzimních barvách a tónové toky jsou preparováno s ozvěnovým efektem až do závěrečného basového tónu….

HAVONA – synthesizery A.R.P. a Oberheim jsou opět v akci. Zawinul kouzlí v eruptivních tónech a Pastorius se připomíná výtečnou plnokrevnou baskytarovou linkou a nádherně mu k tomu asistují Acunova bicí baterie a Badrenovy percussion. Akcentování a divoké breaky se spojují v unionech a stačíme ještě vnímat Zawinulovu technicky brilantní hru na Yamaha Grand Style piano. Pastorius nasadí další basové sólo. Výtečně nasazuje na svůj otřískaný fretless Fender Jazz Bass tóny a moduluje s nimi ve velkém stylu v rozvibrovávaných fázích. Shorter se střídavě do hudby vrací a zase z ní odchází. Skladba získává na dramatičtějším vyznění a přece se dokáže ukáznit v jemnostech. Fusion music par excellence!

Album Heavy Weather mám dnes v luxusní vydání na CD ve zlatém tónu, čímž se plastové kolečko odlišuje od ostatních. Hudba na albu je výrazem skutečného jazzového mistrovství jak po instrumentální, tak skladatelské a aranžérské stránce. Jsou zde výrazné posuny k etnické hudbě, ale také k moderní articifiální hudbě. Kapela si získala i náročné rockery, třebaže v jejím instrumentáři nebylo pamatováno na sólující kytaru. Bylo to dáno celkovým hutným, elektrizujícím soundem, famózní baskytarou a důraznou bubenickou složkou, ale myslím, že hlavně ten precizní sound, který ještě vynikl po digitalizaci a remasteringu bylo to hlavní, co muselo uhranout na první poslech stejně jako Frank Zappa, elektrifikovaný Miles Davis, Mahavishnu Orchestra nebo Return To Forever. Weather Report ale byli jenom jedni.
Tady je nadevší pochybnost, že plný počet hvězdiček je samozřejmým rozhodnutím, třebaže někteří přeintelektualizovaní moderní jazzmani o albu hovoří jako o „popu“ a naopak jazzoví staromilci, kteří vyrůstali na swingu nebo dixielandu o něm pejorativně hovoří jako o „bigbítu“. Myslím, že se zde dá hovořit o genialitě.
P.S. Podle mého názoru byl v dané době a v daných proporcích Jaco Pastorius „nejlepší baskytarový hráč na světě“. Přišerl s něčím absolutně novým a jeho technické pojetí bylo nevídané. Jack Bruce se svými drsnými přímými basy byl famózní, stejně jako technicky dokonaly Stanley Clarke se svým piccollo bassem, nebo Jonas Hellborg s drsným slapem.
Jaco byl ale jediný!
Jak osudově tragické a nespravedlivé bylo, když byl jako typově běžný Portorikánec při vstupu do místního hudebního klubu bodnut nožem ve Fort Lauerdale na Floridě….
Nikdo si v danou chvíli neuvědomil, že byl zavražděn geniální třicetiletý (!?) hudebník jako nějaký špinavý latino kšeftující s drogami. Velmi slušný, skromný a lidsky nekomplikovaný člověk. Když album poslouchám, znovu si na něho vzpomínám….
Asi by jeho skladbu Teen Town na albu měli metodici basové hry vložit do mramorových desek a jak jsem zjistil, řada vynikajících baskytaristů ho nejen ve světě, ale i u nás bere za basovou ikonu!