Weather Report - Heavy Weather (1977)

17.03.2018 EasyRocker | #

Tuhle proslavenou jazzrockovou partu kolem Joe Zawinula a Jaca Pastoriuse jsem objevil až relativně nedávno, až po stylových souputnících Mahavishnu Orchestra nebo Return to Forever. Jejich velmi lehkonohý a vzdušný model fúze mi ale zalahodil mocně.

Birdland začínají mocné rytmické údery, do kterých organicky vplouvají propojenými party Zawinul se Shorterem. Vzniká velebný tónový příboj. Stěny saxů a klavírních běhů vyšperkovává Jaco Pastorius skvostnými linkami svého proslulého nástroje. Impozantní nástup.

Balada A Remark You Made je sedmiminutovým skvostem. Do báječných tvarů ho vytesal zejména citlivý a jemný saxofon, zpívající tisíci hlasy, a Zawinulovy občasné tklivé úhozy. Duchovno, až astrálno, potlačená rytmika.

Teen Town je pro změnu pomníkem basáka Jaco Pastoriuse. Jeho zběsilé běhy a hmaty po krku jeho bezpražce už se zaryly hluboko do dějin. Vysoká škola basová.

Harlequin pokračuje v jemné, nenásilné a kontemplativní náladě. Jacův rachot utichá ve prospěch klidné a mírné nálady, která mě vždy zaplaví pozitivním rozpoložením. Opět báječný vklad dvojky Zawinul a Shorter.

Živě rozparáděná Rumba Mamá je přehlídkou bubeníka Alejandra Acuny, řádí tu bubínky, conga a tleskot. Krásný a žhavý santanovský tanec doplňuje přirozeně Manolo Badrena na perkuse.

Palladium startuje v nejlepším duchu fúze mocně Wayne Shorter, k němuž se svou ekvilibristikou parádně vlamuje Jaco Pastorius. Do řádění na tunách steroidů přistupují i nálety Zawinulových klapek a bohatá a pestrá rytmika. Nikdo v tom divém reji nepřišel zkrátka.

Studené Zawinulovy úhozy do piana a studené syntíky vytvářejí v The Juggler řeku temnoty. Nesměle do toho vplouvá saxofon a bujná rytmika, ta postupně získává vrch a skladba trochu zase nabírá santanovský duch. Střet rytmického tepla s chladnem a prázdnem.

Album musí uzavřít klidná a mírná kapitola, která naše duše i tělo uklidní po nájezdech emocí. To Havona naplňuje začátkem. Ledové syntetické proudy a klavírní úhozy se mísí s doslova geniálním podáním pánů Pastoriuse a Shortera. Pak se skladba mohutně nabudí a nadlidská přehlídka vrcholí.


Heavy Weather je nahrávka, která mě ohromně pozitivně překvapila. Ačkoli jsou WR zcela suverénní jednotkou, je mi jejich lehkost a melodičnost o něco bližší než např. u kapel zmíněných v úvodu. 38 minut hudební telepatie.




reagovat

PaloM @ 18.03.2018 11:02:49
EasyRocker: dlho som ťa mal zaškatulkovaného ako poslucháča hlavne extrémne tvrdého metalu. Príjemne ma prekvapuješ.
Keď LP Heavy Weather vyšlo u nás v ČSSR v licencii, nemal som záujem, lebo som počúval hlavne hard- a art- rock. Neskôr som bol naštvaný, že pri tej licenčnej biede, aká tu bola, prečo nevydali u nás oveľa slávnejší Black Market.
No a už mám skoro 20 rokov všetko podstatné a zohnateľné od Weather Report v zbierke CD.
Vďaka za pripomenutie super skupiny.

EasyRocker @ 18.03.2018 11:21:12
PaloM: no jo, jsem odkojen metalem a alternativním rockem, to se už asi nezmění. Ale do fúze zatím nesměle pronikám, u nás jsem koupil Bohemii, dvě desky Energitu, pak jedno album Return to Forever a první dvě alba Mahavishnu. Takže takové první kontakty. Jazzrock mě nikdy nevzrušoval tak jako blues, i proto bylo pro mě třeba tohle album příjemné překvapení :-)

adam @ 18.03.2018 15:51:06
Toto je perla. Majstrovske dielo, bez slabeho miesta. U mna jeden z top 10 albumov v Jazze. Ked to pocuvam tak lietam a plavam okolo sveta. Vsetko tu je. Cely svet.

bullb @ 20.03.2018 09:11:18
Adam: určite nechcem byť "rejpal" a "hnidopich". (Tieto české výrazy vystihujú presne to, čo chcem povedať).
Weather Report by som ťažko zaradil do jazzu. Tam sú iní borci. Ranná tvorba Weather Report je silno ovplyvnená jazzom (možno preto, lebo tam hraje Vitouš ?). Inak súhlasím, že sú ojedinelý zjav v hudbe, pričom si to "môžu" rozdať aj s jazzmanmi.
Samozrejme ma len teší, že počúvame "správy o počasí" :-)
Pastorius spopularizoval skupinu takmer do popovej podoby.

tykeww @ 20.03.2018 10:17:10
Tuhle desku vlastním na vinylu (díky jednomu zdejšímu uživateli - ještě jednou díky!), nicméně přiznám se, že ač jsem jinak jazzu i fusion silně nakloněn a mám tam několik oblíbenců - tohle album jsem si nějak nedokázal celistvě oblíbit. Birdland je klasika a baví mě hodně, jsou to opravdu zajímavé hrátky na té nejvyšší úrovni. Zbytek desky mě však bohužel nechává celkem chladným. Inu, snad se to časem změní.

adam @ 20.03.2018 10:49:31
bullb toto ti nevyslo
Joe Zawnul - rydzi jazzman co hral 10 rokov kapele Cannonballa Adderleyho ....
Wayne Shorter - Jazzman jak oci. x rokov s MIlesom hral v jeho second great quintet....
Vitousa si spomenul.
Airto Moreira - Jazzman
Eric Gravatt - Jazzman
Peter Erskine - Jazzman...

atd...

Weather Report je Jazzova, Jazzrockova, Fusion kapela nazvi to jak chces.

bullb @ 20.03.2018 13:56:22
adam: moja chyba. Mám po sebe poriadne čítať. Jasné, že Zawinul a Shorter pôsobili v jazzových kapelách. Mal som na mysli tvorbu Weather Report, ktorá práve v Heavy Weather nepôsobí jazzovo. Neškatuľkoval by som, napriek tomu je asi najsprávnejšia škatuľka s pre mňa "moderným" názvom:
fusion.

Alebo radšej: dobrá hudba.
Príjemné počúvanie.

PaloM @ 20.03.2018 18:33:46
No, je to jazzrock alebo fúzia. Ale bez jazzových muzikantov by to nešlo :-)

25.08.2017 horyna | #

Pokud se u vás doma ve vaší soukromé modlitebně nachází album Black Market jazzového kolosu (toho největšího z největších) Weather Report, je nezbytně nutné pořídit mu o rok mladšího brášku, nazvaného Heavy Weather. Muzika, která se z drážek této desky vyplétá na světlo boží, pokračuje v linii svého předchůdce a jelikož dnešní mladá (i ta střední) generace nemá o podobných kapelách ani ponětí (odkud také, média krmí mládež úplně jinými "hudebními" žánry), je na nás, postarších bardech, abychom s tím něco udělali.

Takže pokud máte rádi alespoň z části rock křížený s jazzem nebo jazz všeobecně, naordinujte si prosím třikrát denně těžké počasí. Slibují vám, že hlava vám po něm neztěžkne, srdce se nerozbolí a žaludku se nepřitíží. Shorterův saxofon vám bude průvodcem na dráždivé procházce malebnými jazzovými zákoutími této nanejvýš fantastické muziky.

Všech osm kompozic splňuje ty nejpřísnější posuzovací kritéria, která jsou na tak technicky brilantní muziku zapotřebí. Je to přesně ta hudební vymazlenost, kterou ať slyšíte 100x, stále vás něčím novým a nevšedním překvapí a jako třešnička je uprostřed LP koncertní perkusní masakr v Santanovském stylu Rumba Mama.

Z díla Heavy Weather čiší neuvěřitelná pohoda, nadhled i dokonalá muzikantská vyzrálost. Nemůžu říci, že by to pro mne bylo album jedné skladby - není tomu tak, přesto na piedestal tvorby W. R. posadím rád druhou píseň desky, A Remark You Made. Nádherná basová linka doprovází čitelnou saxofonovou melodii a souzní s ní v jeden fenomenální zážitek, který si jako ledoborec proráží cestu do vašeho srdce. Toto zhudebnělé poetické kouzlo nenuceného mě spolu s tóny Zawinulova piána dokáže učinit dokonale šťastným. Nebudu proto rozpitvávat další písně, stačí pouze konstatování, že hudba Weather Report je geniální každým coulem.

Absolutní hudba, čistota a krása každičkého vznešeného tónu na paletě pestré jako peří vznešeného páva, to jsou Weather Report na svém vrcholném díle Heavy Weather.
reagovat

bullb @ 25.08.2017 11:45:32
Nemám dostatočne veľkú slovnú zásobu na vystihnutie hudby Weather Report. Majú svoju poznávaciu značku už desaťročia. Dovolím si tvrdiť, že to nie ani jazz rock.
Je to jednoducho Weather Report !!!

oř @ 26.08.2017 05:51:15
W.R.jsou nejlepšími v oboru, jejich desky už léta obdivuji. Z dvojice Black Market a této, mám o něco raděj první jmenovanou. Ty další jdou s kvalitou už rapidně dolů. Díky za připomínku.

horyna @ 26.08.2017 13:26:02
Tuto kapelu žeru stejně jako vy pánové, bullb a oř. Interesantní hudba, která ani sekundu nenudí. Krabičkuje se nesnadno, možná i proto je tak geniální. A myslím, že ještě Mr. Gone je přinejmenším hooodně dobrá nahrávka.

24.07.2013 hejkal | #

Heavy Weather, asi najuznávanejší album skupiny Weather Report, čo vo mne automaticky naštartuje obranný systém založený na zmesi opatrnosti a nedôvery. Obvyklý dovetok o world music tomu nepomáha duplom, nič mi nie je vzdialenejšie, ako latino (teraz samozrejme neriešim rôzne repy, diská či techná). Našťastie, obavy boli v prípade tohto albumu neopodstatnené.

Sofistikované hranie dominuje celému albumu, ktorý ponúka (už tradične) výsostne inštrumentálky a to v počte ôsmych kusov. Hneď úvodná skladba Birdland má priam popový melodický nádych (však ho hrajú dychy), nečudo, že sa z nej stal objekt záujmu más. Inak je to počasnícka klasika, tu sa uspáva (A remark you made, Harlequin), tam sa ráznejšie a funkovo fúzuje (Palladium, Havana) a aby toho nebolo málo, v jednom momente sa dokonca perkusijne vyháňajú zlí duchovia zo savany (Rumba mamá, táto koncertná etnická skladba by mi veru nechýbala). Vrcholom albumu je pre mňa výrazne zbasovaná vec Teen town a v tesnom závese sa na ňu lepí (v letných sparnách to veru nie je práve vďačná vyhliadka) zaujímavá šumivá skladba The juggler.

Džez rock s dôrazom na džez v majstrovskom prevedení rozhodne padne vhod nielen v ťaživom počasí.
reagovat

stargazer @ 05.03.2024 16:39:50
Nevím proč, ale studiovka před /Black Market/ se mi líbila víc. Každěmu albu věnuji dva poslechy /jeden brzo ráno a druhý odpoledne nebo navečer/. Weather Report si tímto způsobem dávám poprvé v životě. I když vše - kritika, prodeje, nástup popularity svědčí této desce, já osobně se cítím líp při poslechu BM nebo Tale Spinnin. Možná za to může přílišné velké očekávání od Heavy Weather na základě recenzí a hodnocení, ale mě minulo to, že se jedná o jejich top album. Každopádně soudím tak po velmi krátké době, možná mám lehce rozostřenou optiku poslechu. K Jaco Pastoriusovi : Je evidentní, že WR zde vsadili na basovou linku jako na dominantní nebo rovnocený nástroj. Jaco je hvězda, ale já mám větší. 

Judith @ 05.03.2024 16:55:13
Mně Heavy Weather připadá prostě hezké a příjemné, nic víc. Možná natolik prošlapali cestu tomuto typu hudby, že už z odstupu ničím nepřekvapí? Popravdě věhlasu skupiny rozumím s přibývajícími alby čím dál méně, nejzajímavější mi nakonec připadají první dvě.

stargazer @ 05.03.2024 17:06:09
Mě se taky líbily první dvě a ještě to třetí - koncert v Tokiu. Ale celkově mě Weather Report zatím zaujali komplexně.

Judith @ 05.03.2024 17:15:53
Koncert mě moc nechytnul. Jsem ráda, že se ti Weather Report zamlouvají, a zvědavá, do jakých vod zamíří dál...

Antony @ 05.03.2024 17:44:58
Heavy Weather je pro mne jazzrocková ikona. Album, které mi ukázalo cestu tímto žánrem. Vrcholná hudba. Potkalo mne ve správnou chvíli na správném místě, a bylo.. Přístupnější je, ale pop v něm neslyším vůbec.

zdenek2512 @ 05.03.2024 18:21:25
Tehdy jsem Weather Report moc, spíš vůbec neposlouchal. Před asi deseti lety mi kamarád půjčil druhou desku, která se mi hodně líbila. Koupil jsem si následně první čtyři desky na CD, za mě dobrý až skvělý, na prvních deskách hrál český basák Miroslav Vitouš, když odešel, tak Supraphon vydal Black Market.

stargazer @ 05.03.2024 18:25:48
Antony : Osobně bych termín jazzrock až tak živelmě u produkce Weather Report neviděl. Tady bych dal nálepku fusion. Ale každý má svobodu projevu a tím pádem já taky, takže za mě ikona a hudební zhmotnění stylu jazzrock - tak jedině Mahavishnu Orchestra, první tři alba.

Apache @ 05.03.2024 18:31:10
stargazer: Ne že bych se v tom nějak vyznal, ale na Wikipedii píšou tohle:

"Jazz fusion (also known as fusion, jazz rock, and progressive jazz) is a popular music genre that developed in the late 1960s when musicians combined jazz harmony and improvisation with rock music, funk, and rhythm and blues."

Antony @ 05.03.2024 18:39:07
Osobně považuji fusion za daleko širší pojem než jazz rock. Fusion je spojení více stylů, kdežto termín jazz rock napovídá, o které dva styly dominantně jde. Z tohoto hlediska se jistě shodneme na tom, že se jedná o fusion.
Stejně jako jazz má mnoho forem, od easy listening, přes tradičně orientované big bandy, be bop, hard bop, až po avantgardu, experiment a improvizační přístup, a pořád je to všeobjímající škatulka jazz, stejně tak i jazzrock může mít rozpětí od náročnějších forem MAHAVISHNU ORCHESTRA (které miluju) a některá převratná alba Milese DAVISe (která taky miluju) přes více posluchačsky přítulné WEATHER REPORT a RETURN TO FOREVER, až po takové odlehčené jazzrockování kapel CHICAGO a třeba JOURNEY (míněny jejich začátky, ne pozdější diskotéka), všechno to podle mne unese přízvisko "jazz rock". V hudbě má všechno k sobě blízko, v Americe obzvlášť, tam skoro někdy nejde poznat, jestli je to funky, nebo soul, nebo free rock, nebo co to kurňa vlastně hrajou..
Škatulky mají naznačit, ne svazovat.

stargazer @ 05.03.2024 19:12:36
Jen chci doplnit citát k jazzrocku, který vyřkl Larry Coryell, ale není to doslovný překlad, jelikož je to mraky let, co jsem ho četl a zaujal mě : "Milovali jsme hudbu Milese Davise a zároveň se nám líbil zvuk Rolling Stones, tak jsme to spojili dohromady", tak nějak to bylo. 
Myslím si, že Jazzrock je vystavěný na rytmice, který propojuje tyto dva styly /jazzu a rocku, případně blues/ a taky nelze opomenout velmi podstatný nástroj - elektrickou kytaru. 

hejkal @ 06.03.2024 05:15:17
Ja by som dodal, že na Weather Report je zaujímavá aj tá okatá absencia technicky premakaného gitaristu.

balu @ 06.03.2024 18:00:32
... že bychom ocenili i výkon neexistujícího kytaristy ... ??

hejkal @ 06.03.2024 21:05:56
To sotva. Ale je to zaujímavé, tých Di Meolov, Allanov Holdsworthov, Larry Coryellov, Johnov Etheridgeov bol plný éter, Weather Report však na nich v podstate kašľali.

balu @ 06.03.2024 21:22:28
Ad kytara
myslím, že spíš měli svůj pohled na věc.

jiří schwarz @ 06.03.2024 23:44:46
Heavy Weather vyšlo u Supraphonu na přelomu 1979/80. Pořídil jsem za pro studenta nekřesťanský peníz, párkrát přehrál, a LP otálí v knihovně nehrané. Neměl jsem potřebu. Nevím, proč. Teď to po 40+ letech poslouchám. A slyším z toho (aspoň místy) zase takový trochu kalkul, jak zpřístupnit jazz-rock masám. V zásadě mě pobavila ta keňská 2min vsuvka (Rumba Mama; dnes bychom označili world music). Albu není nijak co vytknout, asi vše, jak má/mělo být. Ta vytrčená basa pro mě fajn – mám slabost pro jazzové basové linky, a kytara v jazzu být nemusí, tak jako kterýkoli nástroj. LP má jen jednu chybu, že mě úplně nebere, jakkoli ho oceňuju. Zatímco před půlí 70tek u mě v najazzlé muzice vyhrývala Mahavishna, RTF a Cobham, a tak v jejich druhé půli jednoznačně DiMeola.
Zdeňku2512, jseš si jistý, že Supraphon vydal i Black Market? Že by vydali 2 desky od jedné kapely, to by bylo snad bezprecendentní.
Antony, stargazer: asi máte obecně pravdu v těch škatulkách. Jenže, tak jako běžná slova mění své významy (např. dřív bych myslel, že delikátní sýr se týká utajované milenky), tak i ty škatulky. V 70kách byla tahle deska prostě jazz-rock (jo, již i tenkrát se psalo o jazz-rock fusion). Jenže termín fusion později, hádám tak v 90kách, znamenal prostě širší překryv, a to začasto ve spojení s dalšími vlivy, např. world music, tedy nejen překryv jazzu a rocku. Ale fusion byl snad mezi všemi možnými žánry.  

hejkal @ 07.03.2024 04:43:19
balu - Však hej.

zdenek2512 @ 07.03.2024 04:55:33
jiři schwarz, zdravím , jistej si nejsem, protože jsem si je tehdy nekoupil. vím určitě to , že už tam nehrál Miroslav Vitouš, jeho účast byla tehdy politicky nežádoucí , stejně jako účast Jana Hammera na deskách Mahavishnu Orchestra.

Apache @ 07.03.2024 06:23:37
zdenek: Podle Discogs vydal Supraphon jen Heavy Weather. Ale nerozumím tomu, že "jejich účast byla tenkrát politicky nežádoucí". To jako že Vitouš s Hammerem byli na Waeather Report a Mahavishnu Orchestra moc velcí pravičáci? :-)

hejkal @ 07.03.2024 06:33:30
Podľa rôznych zdrojov a rozhovorov členov Weather Report, Vitouš nebol veľmi funkčný funky basák, na tom sa posekali so Zawinulom, ten chcel hrať viac funky fusion a Vitouš mal radšej ten akustický free jazz. Hammera som nikdy nevyhľadával, ale niekedy skúsim, kedže dezinformácií od tuzemských hudobných fanúšikov i kritikov nie je nikdy dosť a treba ich buď verifikovať alebo vyvrátiť. :)

hejkal @ 07.03.2024 07:13:35
Teraz som čítal interview s Hammerom aj o Mahavishnu Orchestra a nič ideologické nespomínal.

hejkal @ 07.03.2024 07:14:57
Aha, asi som zdenka pochopil, komunisti nechceli vydať emigranta. To by som aj veril.

zdenek2512 @ 07.03.2024 07:34:28
hejkal, přesně z těch důvodů nevyšlo nic od Patti Smith (Ivan Král). 

hejkal @ 07.03.2024 07:37:53
Rozumiem. Pre veľký úspech si to na Slovensku ideme zopakovať.

zdenek2512 @ 07.03.2024 08:14:07
hejkal, logicky proč Supraphon nevydal od Mahavishnu Orchestra Birds Of Fire a Billy Copham Spectrum, protože na těch deskách hrál Jan Hammer.

hejkal @ 07.03.2024 08:24:11
A ani Live s Jeffom Beckom a asi ani kopu ďalších vecí, napr. Emergency. Podobne ako ruskí literáti v 20. storočí. Len tí sa stali svetoví, ktorí mali šťastie a ušli.

Apache @ 07.03.2024 09:32:11
zdenek: Takhle to je samozřejmě jasné, ale ta původní formulace byla poněkud matoucí. 

Antony @ 07.03.2024 10:35:10
"Podobne ako ruskí literáti v 20. storočí. Len tí sa stali svetoví, ktorí mali šťastie a ušli."
Nemyslím. I ti, co neodešli, se stali světovými. Např. Bulgakov nebo Strugačtí.

hejkal @ 07.03.2024 17:00:27
Hej, väčšina aspoň čelila represii. A dnes už máme za svetových aj tie davy zabudnutých povraždených literátov, napr. Akméistov. To banda Mihálikov, Novomestských a pod. svetová nebude nikdy.

Antony @ 07.03.2024 11:36:04
Ano, v totalitní diktatuře čelí represím a ohrožení života naprostá většina schopných. Ti neschopní se na represích a diktátu často podílejí. Existují také schopní, co participují, nešťastné to postavy uměleckých dějin. O to víc si vážím těch, co se nedali zlomit.
Historie se opakuje..

03.08.2011 Petr Gratias | #

Album Weather Report s názvem Heavy Weather je u nás známo tím, že v r. 1979 ho vydal i Supraphon. Ve výlohách musel zaujmout každého, protože takový výtvarný nápad, jaký se podařilo designérce Nancy Donalda výtvarnici Lou Beach stvořit se jen tak nevidí. Vyvolával různé asociace a představy.
Album bylo i v renomovaném jazzovém americkém magazínu Down Beat hodnoceno jako špičkový hudební počin roku 1977 a tak moje zvědavost byla bičována, jak moc se v téhle hudbě najdu. Weather Report už jsem znal z předešlých alb a tak jsem tak trochu předpokládal, co mě bude očekávat. Jazzrocková fúze mě přitahovala a domácí deriváty ať chtěly nebo ne musely z téhle hudby rovněž těžit…

BIRDLAND – výrazný basový riff odpočátku přesvědčí, že nás čeká pořádný nápor. Ta dynamika a hutnost je čitelná od prvního zaznění. Podíl bicích nástrojů, percussion už vnímáte jako neoddiskutovatelnou součást, dunivé vibrující basy famózního baskytarového génia Jaka Pastoriuse nového suverénního člena kapely (na předešlém albu jenom hostoval) vám vješdou do posledního mozkového závitu. Zawinulovy temné basové tóny synthesizeru Oberheim jsou neposatelné, stejně jako synthesizer A.R.P., úžasné propojení a přitom bez nějakých sólových exhibicí. Ještě stačí do skladby nahrát elektrické piano, klavír a to už je tu další ryzí jazzman Wayne Shorter, který zde supuje kytarové party. Úžasná rytmická přediva a akcentované doby a přesto do téhle jazzové kompozice se vejde výrazná melodie, která skladbou probíhá v harmonických proměnách. Zawinul je studovaný hudebník a ví hodně o formě a proporcích a tak se tady nic vzájemně nepřebíjí a v kolektivním tématu slyšíme čitelně saxofon, dechový synthesizer lyricon, synthesizery, klavír, bezpražcovou baskytaru a kreativní bicí nástroje s percussion.

A REMARK YOU MADE – pomalejší skladba – spíše baladického typu. Má velký výraz a náladotvornou atmosféru. Přeznívání klavírních tónů a elektrického piana Fender-Rhodes se spojuje s vynikajícím saxofonovým sólem v dlouhých tónech. A už je tu Pastorius s vynikajícími modulovanými tóny na fretless bass – Jazz Bass Fender. Fantastické uchopení basů! Melancholie je v jazzu velmi důležitý aspekt, který vede ke kontemplaci a náladotvornosti, tenhle aspekt ve většině rocku víceméně postrádám a tady si to uvědomuji více než zřetelně. Závěrečné bublání synthesizerových tónů je zvukomalbou ve velmi uměřených vlnách a z pozadí A.R.P. s elektronickou clonou. Sound kráčí v důstojných dlouhých tónech. Vůbec nepotřebují smyčce a stále tam jsou! Atmosféra podzimního smrákání na zamlženou krajinou a lidská samota… tak tohle ze skladby cítím v jejích impresích.

TEEN TOWN – plechové bicí nástroje! A Alejandro Neciosup Acuna na bicí a Manola Badrena na percussion, famózní rytmická složka. Geniální Jaco Pastorius ovšem předvede famózní ukázku své jedinečné techniky na fretless bass. Hadovitě rychlé tóny se proměňují v dlouhý basový sound, podepřený i Zawinulem se synthesizerem a elektrickým pianem. Myslím, že tahle skladba byla tehdejší revolucí ve hře na baskytaru. Já jsem vlastně do té doby neslyšel nikoho hrát takovýmto způsobem a chápu, že to bylo inspirativní pro další baskytaristy a dnes z toho vznikla celá baskytarová škola!
„Guma“ Kulhánek, Jiří Veselý, Oldřich Wajsar, Alexej Charvát, Přemysl Faukner, Fedor Frešo, Jiří Urbánek… chtěli hrát v podobném stylu a vytvářeli zdařilé deriváty jeho hry….

HARLEQUIN – klavírní téma se prolíná s další ryze jazzovou kompozicí v melancholických obrazech a zajímavých harmonických proměnách. Asi jako ten harlekýn v názvu… Výtečně nasazované basové tóny, ale Shorterovy saxofonové tóny, někdy dlouhé, jindy jako bič a Zawinulovy klavírní rychlé běhy, stejně jako přeznívání elektrického piana a koulení synthesizeru. Tady se propojují jedinečné tónové variace. Vždycky si říkám, jak tohle dokázali Weather Report zahrát na prý stejně famózních koncertech, když k tomu měl Zawinul jenom dvě ruce a digitalizace záznamu a MIDI systém ještě nebyl v této době zaveden, třebaže už fungovala paměťová banka a elektronika v USA už nějaký čas cíleně prosakovala i do instrumentálního odvětví v synthesizerech a další elektronice…

RUMBA MAMÁ – Manolo Badrena zde nabídne svou world music klasickým latinskoamerickým emocionálním podáním a tak ve spojení s Alejandro Neciosupem Acunou tady vytvoří další prokreslovaný santanovský model, natočeny živě z koncertu….

PALLADIUM – fusion music, chcete-li jazzrock od prvního vstupu. Výrazná funkující rytmika a zase příležitost pro rytmické kreace bicích a percussion a samozřejmě vynikající baskytary. Shorter zde vytváří saxofonové téma vynikajících zvukových obrazců, ale střídá se ze Zawinulovým elektrickém pianem, které má navíc doprovody v playbackovaných synthesizerech a klavíru. Náhle vstoupí do soundu dunivý mocný attack basového Oberheimu… na chvíli jsem měl pocit, jakoby praskala pod mocným tlakem přehradní hráz. Ale kreativita tónových proměn má svižnost a barevnost, která vás pohltí – tedy alespoň já to tak vnímám.

THE JUGGLER – předposlední skladba má krásný melodický základ. Synthesizery a klavír znějí uměřeněji a spíše plují prostorem, třebaže je akcentované rytmické proměny bicích a percussion občas jakoby vyruší z jakési letargie. Ano, je tady velmi příjemně znějící melodická linka, trochu jakoby irského typu v názvucích, ale následně jazzový saxofon a baskytara a bicí nástroje vstupují do kompozice zesílenou agresí, ale zase ustupují tomu příjemnému kouzlení na synthesizery a lyricon, melancholické obrazy a spodní proudy šustivých percussion se barví zase v jakýchsi načervenalých podzimních barvách a tónové toky jsou preparováno s ozvěnovým efektem až do závěrečného basového tónu….

HAVONA – synthesizery A.R.P. a Oberheim jsou opět v akci. Zawinul kouzlí v eruptivních tónech a Pastorius se připomíná výtečnou plnokrevnou baskytarovou linkou a nádherně mu k tomu asistují Acunova bicí baterie a Badrenovy percussion. Akcentování a divoké breaky se spojují v unionech a stačíme ještě vnímat Zawinulovu technicky brilantní hru na Yamaha Grand Style piano. Pastorius nasadí další basové sólo. Výtečně nasazuje na svůj otřískaný fretless Fender Jazz Bass tóny a moduluje s nimi ve velkém stylu v rozvibrovávaných fázích. Shorter se střídavě do hudby vrací a zase z ní odchází. Skladba získává na dramatičtějším vyznění a přece se dokáže ukáznit v jemnostech. Fusion music par excellence!

Album Heavy Weather mám dnes v luxusní vydání na CD ve zlatém tónu, čímž se plastové kolečko odlišuje od ostatních. Hudba na albu je výrazem skutečného jazzového mistrovství jak po instrumentální, tak skladatelské a aranžérské stránce. Jsou zde výrazné posuny k etnické hudbě, ale také k moderní articifiální hudbě. Kapela si získala i náročné rockery, třebaže v jejím instrumentáři nebylo pamatováno na sólující kytaru. Bylo to dáno celkovým hutným, elektrizujícím soundem, famózní baskytarou a důraznou bubenickou složkou, ale myslím, že hlavně ten precizní sound, který ještě vynikl po digitalizaci a remasteringu bylo to hlavní, co muselo uhranout na první poslech stejně jako Frank Zappa, elektrifikovaný Miles Davis, Mahavishnu Orchestra nebo Return To Forever. Weather Report ale byli jenom jedni.
Tady je nadevší pochybnost, že plný počet hvězdiček je samozřejmým rozhodnutím, třebaže někteří přeintelektualizovaní moderní jazzmani o albu hovoří jako o „popu“ a naopak jazzoví staromilci, kteří vyrůstali na swingu nebo dixielandu o něm pejorativně hovoří jako o „bigbítu“. Myslím, že se zde dá hovořit o genialitě.
P.S. Podle mého názoru byl v dané době a v daných proporcích Jaco Pastorius „nejlepší baskytarový hráč na světě“. Přišerl s něčím absolutně novým a jeho technické pojetí bylo nevídané. Jack Bruce se svými drsnými přímými basy byl famózní, stejně jako technicky dokonaly Stanley Clarke se svým piccollo bassem, nebo Jonas Hellborg s drsným slapem.
Jaco byl ale jediný!
Jak osudově tragické a nespravedlivé bylo, když byl jako typově běžný Portorikánec při vstupu do místního hudebního klubu bodnut nožem ve Fort Lauerdale na Floridě….
Nikdo si v danou chvíli neuvědomil, že byl zavražděn geniální třicetiletý (!?) hudebník jako nějaký špinavý latino kšeftující s drogami. Velmi slušný, skromný a lidsky nekomplikovaný člověk. Když album poslouchám, znovu si na něho vzpomínám….
Asi by jeho skladbu Teen Town na albu měli metodici basové hry vložit do mramorových desek a jak jsem zjistil, řada vynikajících baskytaristů ho nejen ve světě, ale i u nás bere za basovou ikonu!






reagovat

Poki @ 03.08.2011 12:45:21
Pěkná recenze. Jaco Pastorius opravdu způsobil revoluci ve stylu hraní na basovou kytaru. I pro mne je to jeden ze vzorů. Co bych doplnil je důvod té nešťastné smrti - Jaco trpěl psychickými problémy, konkrétně u něj byla zjištěna maniodepresivní psychóza. Za éry Weather Report se k tomu přidaly alkohol a drogy a dokonce žil chvíli na ulici. V ten osudný den ho vyhodili z koncertu Carlose Santany kam opilý proklouznul až na pódium. Poté se dobýval do nočního klubu, což vedlo k potyčce s místním vyhazovačem. Ten ho potloukl tak, že Jaco upadl do kómatu a později v nemocnici zemřel na krvácení do mozku. Bylo mu 35 let.

Petr Gratias @ 03.08.2011 13:51:34
Zdravím Pokiho...
Díky za nabídku informaci týkajících se nešťastného skonu baskytarového génia. Abych to vysvětlil za sebe, můj kamarád, americký emigrant žil ve Fort Lauerdale na Floridě a byl této trgédie přímým svědkem a tak mi svůj názor tlumočil. Neměl jsem důvod (vzhledem k jeho serióznosti) o tom pochybovat...
Je ale možné, že existuje i jiná verze. Ta Tvoje zní také hodně pravděpodobně, ale o těch drogách jsem nic nezaslechl. V jistém slova smyslu to byl takový zranitelný "americký Vláďa Padrůněk". Nelze brát samozřejmě doslova a do písmene.
Jaco byl také několik let intimním přítelem Joni Mitchellové, třebaže byl mezi nimi poměrně značný věkový rozdíl.
V každém případě moc děkuji za vzpomínku a uvedené informace. Zdravím!

Mohyla @ 06.04.2014 16:06:09
Peter album, ako obyčajne, rozobral do najmenších podrobností! Mne nezostáva iné, len sa pripojiť k ódam na album a šupnúť mu päťku!

adam @ 06.04.2014 19:27:55
Nechálem jedej veci, preco sa odtialto vymazala moja reakcia a preco teraz ked toto pisem sa mi neukazuje moznost udelit hviezdy tomuto albumu...

Mohyla @ 07.04.2014 04:09:04
adam, zrejme si písal reakciu do kolonky recenzia! V hodnotení Ti ukazje, že si dal 5 *!

30.09.2006 sayyes | #

Absolútne album. Neviem prečo, ale mne jeho atmosféra stále pripomína jeseň (Žeby pre tie padajúce javorové listy na obale? Nie, tá nálada vyžaruje zvnútra skladieb). Úplne vyvážené, bez slabých miest, môže byť počúvané tisíckrát - nikdy vás neunaví. Mne najviac prirástli k srdcu skladby A Remark You Made, Palladium a The Juggler. Takže, album spustiť v prehrávači, nohy na stôl a čumieť von oknom na farebné lesy. Its Masterpiece!
reagovat

29.09.2006 Zdeněk | #

Heavy Weather již znám řádku let,avšak nikdy jsem
se nějak neprokousal k soustředěnému poslechu
celého alba - mám za to,že z důvodu totálně známé
/a výborně zahrané/úvodní skladbě Birdland.
To co následuje je ale jeden z vrcholu fussion music,hudba bez samoúčelného improvizování za každou
cenu/což někdy slyším u Mc Laughlina/,s jasným
hudebním nápadem -dle mého názoru díky
středoevropským kořenům Joe Zawinula a jeho klasickému hudebnímu vzdělání.Jazz zde snad
nejvíc hraje Wayne Shorter - skvěle,podřizující
se zvuku kapely,o base Jaco Pastoria lze
mluvit pouze v superlativech.Totéž o zvuku celé
nahrávky .Vhodné pro rockery mající zájem o jazz.

reagovat

PaloM @ 07.06.2008 14:38:17
Pre mňa najznámejší a spolu s Black Market i najzrozumiteľnejší album Weather Report.