Voytus - @ 17.03.2010 | #

Pod názvem Ruben and the Jets se skrývá parodie na doo-wop 50. let, styl, pro který měl Frank Zappa buď slabost, nebo mu až příliš ležel v žaludku, takže došlo k tomu, že touto jednoduchou, plytkou, vlezlou a lacinou hudbou zahltil celé jedno album.
Parodie je to dokonalá - tohle album je tak nudné, až je zábavné. Melodie i postupy jsou ve všech skladbách vpodstatě stejné, respektive podle jednoho modelu. Texty pojednávají o lásce, nedojde ani na žádné oplzlosti (až na vyjímky), opět zpívá Ray Collins, který při natáčení We are only in it for money odešel, aby se ale po roce vrátil a propůjčil svůj hlas tomuto úletu. A on by to nikdo jiný z Mothers nenazpíval lépe, Collins umí ten odporně vlezlý hlas zpěváků tohoto žánru, navíc jej dokáže i skvěle obohatit nechutným vibrátem, které zaručeně podlomí nohy všem teen-age girls. Zbytek kapely vytváří vlezlý chór, dominují hlavně baskytarista Roy Estrada (odpudivé pištění tenkým sopránkem) a Frank Zappa (zahuhlaný bas).
Album snad splnilo ve své době, co Zappa zamýšlel, ale dnes už z něj posluchač nic moc mít nebude, stejně tak jsem jej ani já nikdy pořádně nenaposlouchal.

Filozof @ 17.03.2010 14:54:22 | #
Voytus:
"...touto jednoduchou, plytkou, vlezlou a lacinou hudbou..."
Týý voe - to je teda síla. Víš o tom stylu a umění jeho interpretů něco?
Nebylo by lepší napsat, že té hudbě totálně nerozumíš a hodně Tebe osobně neoslovuje?