Voytus - @ 17.03.2010 | #

Pod názvem Ruben and the Jets se skrývá parodie na doo-wop 50. let, styl, pro který měl Frank Zappa buď slabost, nebo mu až příliš ležel v žaludku, takže došlo k tomu, že touto jednoduchou, plytkou, vlezlou a lacinou hudbou zahltil celé jedno album.
Parodie je to dokonalá - tohle album je tak nudné, až je zábavné. Melodie i postupy jsou ve všech skladbách vpodstatě stejné, respektive podle jednoho modelu. Texty pojednávají o lásce, nedojde ani na žádné oplzlosti (až na vyjímky), opět zpívá Ray Collins, který při natáčení We are only in it for money odešel, aby se ale po roce vrátil a propůjčil svůj hlas tomuto úletu. A on by to nikdo jiný z Mothers nenazpíval lépe, Collins umí ten odporně vlezlý hlas zpěváků tohoto žánru, navíc jej dokáže i skvěle obohatit nechutným vibrátem, které zaručeně podlomí nohy všem teen-age girls. Zbytek kapely vytváří vlezlý chór, dominují hlavně baskytarista Roy Estrada (odpudivé pištění tenkým sopránkem) a Frank Zappa (zahuhlaný bas).
Album snad splnilo ve své době, co Zappa zamýšlel, ale dnes už z něj posluchač nic moc mít nebude, stejně tak jsem jej ani já nikdy pořádně nenaposlouchal.

Voytus @ 18.03.2010 11:07:11 | #
O kvalitách hudebníků nepochybuji, promakané vokály mám také rád (a je to jedna z mých slabostí), ale můj názor je také dost ovlivněn tím, že Zappu poslouchám už deset let (je mi 25), a přestože nejsem žádný nekritický zbožňovatel jeho tvorby, tak jsem převzal i nějaké ty jeho názory.
Jinak samozřejmě prakticky jakákoli černošská hudba je v pořádku, mi bílí jim ten feeling můžem jen závidět.