Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 26.06.2011

Return To Forever je další z významných kapel americké fusion music, které zásadně ovlivnily hudbu tohoto žánru a vedle Milese Davise, Lifetime, Mahavishnu Orchestra, Weather Report a Eleventh House patří mezi umělecky a muzikantsky elitní společnost progresivní hudby sedmdesátých let…
V polovině sedmdesátých let jsem byl na vojně a tak ke mně některé informace týkající se progresivní hudby doléhaly se značným zpožděním a ani nebyla příležitost se danou hudbou nějak hlouběji zabývat. Na podzim r. 1976 (to už jsem odhodil odporné zelené sukno) soudruh Supraphon vydal album s modrým obalem na kterém byl velký nápis CHICK COREA. Nic víc. Upozorněn, že tohle jméno znamená opravdovou muzikantskou kvalitu a virtuozní hru na synthesizery, jsem si tohle elpíčko koupil. Uvnitř vložený sleevenote (tuším Petra Dorůžky) mě dokonale seznámil s tímhle hudebníkem, jeho kapelou a dalšími důležitými spojitostmi. Když se pak elpíčko rozběhlo na talíři gramofonu, tak jsem hned po prvních dvou taktech byl pohlcen tím, co na mě promlouvalo…

VULCAN WORLDS – perlivé tóny elektrického piana Fender-Rhodes, výtečně dusající bicí nástroje a svižná baskytara…. Hlavní poznávací znaky úvodní skladby a do toho klávesové vrstvení synthesizerů Yamaha, vytvářejících kaleidoskopickou barevnost a proměnlivost. Corea střídá barvy kláves a fascinuje mě i Clarkova funková baskytara, která sviští neobvyklými tempy v nádherné shodě s baterií Whiteových bicích nástrojů. Mladý DiMeola seká přesné akordy, které prošlapuje ohýbaným tónem wah wah pedálu. Pak ovšem i on dostane prostor pro vystavění rychlého a technicky přesného sólového řádění. Rychle sázené tóny a přitom ohýbané během výměny tónových obratů. Rytmika jede v perfektních proporcích a také Clarke si chce zabasovat na svůj nástroj a tak zvolí jedinečnou exhibici pro picollo bass. Ano, máte pocit, že vás neviditelná síla vtáhla do světa vulkánů a náhlé erupce si s vámi pohrávají jako s míčkem… V závěrečných fázích dochází ke zklidnění, ale pak se kapela opět rozběhne do finále až ke konečnému přeznívání kytary a kláves….

WHERE HAVE I LOVED YOU BEFORE – druhá skladba je uvolněnějšího jazzového typu. Corea usedá za klaviaturu koncertního křídla a famózní technikou hry a bezpečnou orientací v harmoniích nám naservíruje téměř meditativní téma, které přechází do další skladby…

THE SHADOW OF LO – Corea jenom přesedne k elektrickému pianu a další téma rozehrává v jeho perlivě bublajících a přeznívajících tónech. Důstojně šlapající baskytara a bicí nástroje ctí formu a nijak agresivně neprořezávají chéma. DiMeolova elektrická kytara hraje rovněž umírněněji a zvolna protahuje tóny a zásadními akcenty kytarových doprovodů tvoří protipól Coreovu synthesizeru, který má vysoký kvílivý tón. Po několika taktech však máte pocit, jakoby do virtuálního úlu vletěl roj agresivních včel a celý nástrojový instrumentář Return To Forever se rozbíhá vpřed. Je úžasné vnímat, jak jednotlivé nástroje na sebe navazují a vytvářejí kompaktní celek, ale navíc vnímáte jejich osobité odlišnosti. Náhle změna struktury. Výtečný funkový vstup. Bicí dusají s přesně vystavěnými basovými figurami, které prokrvují klávesy a zkreslený tón elektrické kytary. Výtečný jazzrockový riff, který vám zahnízdí v mysli. Opakuje se s železnou pravidelností, ale otvírá prostor pro improvizaci kytary a baskytary až k závěrečné gradaci se zvukovým kouzlením v závěru. Famózní po všech stránkách!

WHERE HAVE I DANCED WITH YOU BEFORE – výtečné klavírní téma interpretované Coreou se stejně technicky a výrazově jedinečnou hrou jako od Chopina. Coreovo klasické vzdělání a jeho paralelní zájem o articifiální hudbu a o progresivní elektrický jazz zde slaví skutečný triumf. Skladba byla navíc ovlivněna i lyrickou poetzií černošského básníka Neville Pottera, který s Return To Forever spolupracoval už na předešlých albech, kdy byla členkou skupiny ještě vynikající zpěvačka Flora Purimová a kapela se zabývala odlišnou variantou jazzu posunuté více k latinskoamerické hudbě….

BEYOND THE SEVENTH GALAXY – elektrické piano otvírá dalí skladbu a z pozadí se řítí vichřice v podobě bicích nástrojů a to už jsou ve hře i elektrická kytara a baskytara. Lenny White hraje technicky nedostižně dokonale a Clarke a DiMeola v něm cítí velkou rytmickou oporu, na kterou mohou cíleně i improvizovaně navazovat. Polyrytmické struktury jsou nakažlivé a Corea svými klávesami dokáže hrát ve virtuozních unisonech s neobyčejnou suverenitou podání. Opravdová vesmírná bouře – téma nejen pro science-fiction, ale pro živé hraní opravdových mistrů. Další vynikající příspěvek na albu!

EARTH JUICE – údernost bicích nástrojů a zemité basy přivolávají skladby ve stylu funku, která šlape s neuvěřitelnou přesností a důrazností. Opravdu, jako by už podle názvu z lůna země prýštila virtuální šťáva….. Whiteovy bicí nástroje rozšiřují v barevném spektru i percussion, stejně jako zde zaznívají dlouhé tóny varhan. Clarke a Corea zde vytvářejí zajímavou zdvojenou vrstvu kláves, kterým sekundují mrštné kytarové obrazce DiMeoly. Výtečný příklad k jamovaní a hledání nových emocionálních vyjádření v nekonečných barevných eskapádách…

WHERE HAVE I KNOWN YOU BEFORE – další jazzové zádumčivé téma na koncertní křídlo. Melancholické nálady a jakési sebezpytování a nenaplněná touha po milované bytosti… křišťálové tóny klavíru mají neuvěřitelnou lehkost a interpretační svěžest. Mohl by takhle zahrát geniální klavírní interpret Beethovenovy hudby Friedrich Gulda, anebo famózní Kei Akagi? To nedovedu posoudit…. Tohle je totiž Chick Corea!

SONG TO THE PHAROAH KINGS – poslední skladba začíná meditací varhan Yamaha a synthesizeru Yamaha, kláves, které si navzájem nezavazejí, ba naopak se doplňují a přinášejí impresionistickou barevnost…. My ale tušíme, že tohle je jenom úvod k pořádně exponované skladbě, kde se Return To Forever ukáží v tom nejlepším světle. Corea za asistence Clarka stále ještě kouzlí na klávesy a pak zásadním breakem vstupuje do hry White a kapela už jede na plný plyn. Úžasná Coreova práce rukou. Technicky svižné výměny tónů i správně nastavené synthesizery vytvářejí dokonalý stavební plán. Myslím, že pro řadu jejich napodobitelů byla muzikantská emocionalita a suverénní podání noční můrou, jak se vyrovnat s podobným pojetím hudby. Rozvinutá jednotka percussion velmi zdařile prokresluje rytmickou plochu, kam vstupuje i Clarke se svými rychlými basovými modulacemi. (Pozoroval jsem ho jednou na koncertě: má úžasnou výhodu, štíhlé a dlouhé prsty, které navíc výtečně koordinuje…. To se mu to hraje!) Takhle v této době dokázalo hrát opravdu jenom pár lidí. Třebaže se bavíme o fusion music, přesto zde stále cítíme rockový opar. Proto také řada náročnějších rockových fanoušků určité typy jazzrocku přijala za sobě vlastní, protože zde objevovala kvalitu, kterou jim ani úderný hard rock nemohl nabídnout…. Skladba vrcholí v jedinečných dimenzích.

Skutečné setkání hudebních osobností. Corea, Clarke, DiMeola a White. Tato jména už nezapomenete. DiMeola stál v této době na prahu své závratně oslnivé kariéry kytarového virtuoza…. Album Where Have I Known You Before je excelentní a proto pět hvězdiček je zcela legitimních!