Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 23.09.2011

Eponymní album pražského Energitu jsem zaregistroval v pětasedmdesátém roce (když vyšlo) jako voják v Příbrami a využil jsem „neomezených prostředků na kulturu“ a zakoupil album pro vojenskou knihovnu. Ještě s několika dalšími nakrátko ostříhanými rockery jsme potom album často poslouchali a vytvářeli jsme si tak malý ostrůvek svobody uprostřed totalitního normalizačního režimu, kde bylo a zvláště v armádě, všechno pod kontrolou, snad i naše myšlenky a touhy……
Luboš Andršt byl pro mě vedle Radima Hladíka druhý „guitar hero“ a tak jsem s velkým napětím očekával, co album s nápadným obalem v modrém tónu přinese za překvapení…

RÁNO (Part 1) – důrazné intro… krátké odmlčení a v santanovském duchu přicházejí z pozadí conga a bicí nástroje, které s sebou přivádějí drolené doprovody elektrické kytary, perlení elektrického piana a elektrifikovaný saxofon. Důrazné akcenty a rytmické proměny těží společně s celkovou koncepcí z alba Milese Davise – Bitches Brew, progresivní hudební počin světové fusion music. Luboš Andršt se nevyhne srovnání s Johnem McLaughlinem – tohle ostatní v dané době nebylo nic neobvyklého, protože hodně hudebníků na naší scéně se snažilo proniknout do technických zázračností fenomenálního kytaristy… Kompozičně hodně odvážný projekt na československé poměry – skladba má stopáž více jak sedmnáct minut a udržet koncentraci posluchače v pohotovosti chce jistou odevzdanost. Emil Viklický, tehdy mladý velmi talentovaný hráč na jazzový klavír a elektrické piano Fender-Rhodes byl dalším protipólem Martinu Kratochvílovi, stejně jako i Michael Kocáb… Ve skladbě dává výrazně najevo svoje muzikantské improvizační schopnosti v daném tématu. Také Vytrhlíkova baskytara má zemitý rezonanční tón a to už je v obraze i Luboš Andršt se svými skvělými rychlými běhy a s aplikací phaseru Small Stone dělá opravdové divy. Bubeník Josef Vejvoda (ze známého českého muzikantského rodu) je ryzí jazzman, ale jeho bubenická hra má moderní švih a razanci ve spojení s technickou bravurností. Zajímavé jsou andrštovské rozklady často nepoužívané stupnice, které za aplikace Ticháčkova saxofonu přinášejí do této kompozice prvky arabské hudby a ozvláštňují tak celkové pojetí….

PAPRSEK RANNÍHO SLUNCE – další skladba má náladotvornou atmosféru v podobě perlení elektrického piana, rozlamovaných akordů elektrické kytary a saxofonových impresí. Téma se opakuje a vytváří přelévanou atmosféru přerývaného vlnění až do okamžiku kdy Andršt agresivním způsobem v unisonu s Ticháčkem zahrají divoké téma rychlých tónových výměn a hudba získá větší drsnost a zemitost, jakoby do laskavého hřejivého paprsku vletěl jako neřízená střela zabíjející blesk z čistého nebe. Velmi zajímavé hudební kontrasty, kterých si nemůžete nepovšimnout….

NOČNÍ MOTÝL – tahle skladba mi trochu připomíná Jazz Q, asi náladami a možná i tím, že Andršt byl v různých obdobích kytaristou i téhle renomované kapely… Krásné kytarové mollové rozklady, které přinášejí meditativní atmosféru, jímž sekunduje Viklického klavír s brilantními běhy… Kvílívý dlouhý tón kytary, pak nastolí údernější téma, kde se rytmika představovaná Anatoli Kohoutem za bicími nástroji a Vytrhlíkovou baskytarou dobře doplňují. Viklický střídá elektrické piano s Moog synthesizerem, který ozvláštňuje sound skladby, ale i celého alba. Andrštovské kytarové běhy jsou technicky bezchybně suverénní a vznášejí se nad skladbou jako včelí roj s mahavishnovským odérem. Skladba je zvolna uzavírána bzučením synthesizeru a opět tu máme ono melancholické kytarové téma s rozkládanými akordy a dramatickým přezníváním činelu a jemným kytarovým předivem….

APOTEÓZA – harmonické stupňování má podmanivé kouzlo. Akcentované rytmické proměny bicích nástrojů, baskytary spojené bzučením synthesizeru a rychlých improvizačních běhů saxofonu a elektrického piana vytváří impresivní obrazce s experimentálním zvukem šumícího činelu

RÁNO (Part 2) – závěrečná část obsáhlého kompozičního pojetí rozlehlé kompozice se dostává do finále. Téma je zhuštěno do kratší plochy a má-li udržet kontinuitu, musí mít sdělnost a jakési logické vyústění, což při řadě improvizací a vsuvek v mezihrách jistě nebylo snadné. Impresionistické vidění rána vyvolává v podobě energitovského pojetí hodně vibrací a celé album se ubírá do závěrečné fází hrou na Tomkova conga až do úplného zklidnění. Mistrovský kousek českého jazzrocku!

Energit byla pravděpodobně druhá jazzrocková skupina u nás, která po Jazz Q reagovala na světovou fusion music svým vlastním hudebním derivátem. Myslím, že v daném žánru se u nás zařadila mezi špičku a Andrštova přítomnost, spolu s dalšími zajímavými spíš jazzově orientovanými hudebníky, zde byla zárukou kvality. Velký výběr v roce 1975 na domácí scéně v rockové hudbě nebyl – Synkopy 61 udělaly chválený projekt Formule 1, M. Efekt (Blue Effect pauzíroval a teprve se formovala nová sestava), velmi zajímavá byla Fermata a naopak velmi nezajímavý byl Olympic. Skupina Etc… koncertovala málo a natáčela první album.
Takže zde byla Skupina Františka Ringo Čecha a startující Katapult, já jsem chtěl jít ale jiným směrem a Energit mě vnitřně přitahoval novým zvukem, jinou rytmikou a jinými hudebními postupy, které svou inspiraci měly v zahraničních vzorech…..
Srovnám-li dané poměry a možnosti a k tomu přidám muzikantské schopnosti a tvrdošíjnou snahu album prosadit Hynkem Žalčíkem v Supraphonu, tak mi to vychází na plný počet hvězdiček, protože se jedná o výstavní kousek domácí produkce.
Považuji za záslužný čin, když brněnské vydavatelství INDIES HAPPY TRAILS RECORDS toto album společně s druhým albem Energitu – Piknik doplněné singly a opravdovými raritami, vydalo v CD verzi a digitalizace tak zachránila hudební projekty pro příští dekády….