Petr Gratias - @ 23.09.2011 | #

Eponymní album pražského Energitu jsem zaregistroval v pětasedmdesátém roce (když vyšlo) jako voják v Příbrami a využil jsem „neomezených prostředků na kulturu“ a zakoupil album pro vojenskou knihovnu. Ještě s několika dalšími nakrátko ostříhanými rockery jsme potom album často poslouchali a vytvářeli jsme si tak malý ostrůvek svobody uprostřed totalitního normalizačního režimu, kde bylo a zvláště v armádě, všechno pod kontrolou, snad i naše myšlenky a touhy……
Luboš Andršt byl pro mě vedle Radima Hladíka druhý „guitar hero“ a tak jsem s velkým napětím očekával, co album s nápadným obalem v modrém tónu přinese za překvapení…

RÁNO (Part 1) – důrazné intro… krátké odmlčení a v santanovském duchu přicházejí z pozadí conga a bicí nástroje, které s sebou přivádějí drolené doprovody elektrické kytary, perlení elektrického piana a elektrifikovaný saxofon. Důrazné akcenty a rytmické proměny těží společně s celkovou koncepcí z alba Milese Davise – Bitches Brew, progresivní hudební počin světové fusion music. Luboš Andršt se nevyhne srovnání s Johnem McLaughlinem – tohle ostatní v dané době nebylo nic neobvyklého, protože hodně hudebníků na naší scéně se snažilo proniknout do technických zázračností fenomenálního kytaristy… Kompozičně hodně odvážný projekt na československé poměry – skladba má stopáž více jak sedmnáct minut a udržet koncentraci posluchače v pohotovosti chce jistou odevzdanost. Emil Viklický, tehdy mladý velmi talentovaný hráč na jazzový klavír a elektrické piano Fender-Rhodes byl dalším protipólem Martinu Kratochvílovi, stejně jako i Michael Kocáb… Ve skladbě dává výrazně najevo svoje muzikantské improvizační schopnosti v daném tématu. Také Vytrhlíkova baskytara má zemitý rezonanční tón a to už je v obraze i Luboš Andršt se svými skvělými rychlými běhy a s aplikací phaseru Small Stone dělá opravdové divy. Bubeník Josef Vejvoda (ze známého českého muzikantského rodu) je ryzí jazzman, ale jeho bubenická hra má moderní švih a razanci ve spojení s technickou bravurností. Zajímavé jsou andrštovské rozklady často nepoužívané stupnice, které za aplikace Ticháčkova saxofonu přinášejí do této kompozice prvky arabské hudby a ozvláštňují tak celkové pojetí….

PAPRSEK RANNÍHO SLUNCE – další skladba má náladotvornou atmosféru v podobě perlení elektrického piana, rozlamovaných akordů elektrické kytary a saxofonových impresí. Téma se opakuje a vytváří přelévanou atmosféru přerývaného vlnění až do okamžiku kdy Andršt agresivním způsobem v unisonu s Ticháčkem zahrají divoké téma rychlých tónových výměn a hudba získá větší drsnost a zemitost, jakoby do laskavého hřejivého paprsku vletěl jako neřízená střela zabíjející blesk z čistého nebe. Velmi zajímavé hudební kontrasty, kterých si nemůžete nepovšimnout….

NOČNÍ MOTÝL – tahle skladba mi trochu připomíná Jazz Q, asi náladami a možná i tím, že Andršt byl v různých obdobích kytaristou i téhle renomované kapely… Krásné kytarové mollové rozklady, které přinášejí meditativní atmosféru, jímž sekunduje Viklického klavír s brilantními běhy… Kvílívý dlouhý tón kytary, pak nastolí údernější téma, kde se rytmika představovaná Anatoli Kohoutem za bicími nástroji a Vytrhlíkovou baskytarou dobře doplňují. Viklický střídá elektrické piano s Moog synthesizerem, který ozvláštňuje sound skladby, ale i celého alba. Andrštovské kytarové běhy jsou technicky bezchybně suverénní a vznášejí se nad skladbou jako včelí roj s mahavishnovským odérem. Skladba je zvolna uzavírána bzučením synthesizeru a opět tu máme ono melancholické kytarové téma s rozkládanými akordy a dramatickým přezníváním činelu a jemným kytarovým předivem….

APOTEÓZA – harmonické stupňování má podmanivé kouzlo. Akcentované rytmické proměny bicích nástrojů, baskytary spojené bzučením synthesizeru a rychlých improvizačních běhů saxofonu a elektrického piana vytváří impresivní obrazce s experimentálním zvukem šumícího činelu

RÁNO (Part 2) – závěrečná část obsáhlého kompozičního pojetí rozlehlé kompozice se dostává do finále. Téma je zhuštěno do kratší plochy a má-li udržet kontinuitu, musí mít sdělnost a jakési logické vyústění, což při řadě improvizací a vsuvek v mezihrách jistě nebylo snadné. Impresionistické vidění rána vyvolává v podobě energitovského pojetí hodně vibrací a celé album se ubírá do závěrečné fází hrou na Tomkova conga až do úplného zklidnění. Mistrovský kousek českého jazzrocku!

Energit byla pravděpodobně druhá jazzrocková skupina u nás, která po Jazz Q reagovala na světovou fusion music svým vlastním hudebním derivátem. Myslím, že v daném žánru se u nás zařadila mezi špičku a Andrštova přítomnost, spolu s dalšími zajímavými spíš jazzově orientovanými hudebníky, zde byla zárukou kvality. Velký výběr v roce 1975 na domácí scéně v rockové hudbě nebyl – Synkopy 61 udělaly chválený projekt Formule 1, M. Efekt (Blue Effect pauzíroval a teprve se formovala nová sestava), velmi zajímavá byla Fermata a naopak velmi nezajímavý byl Olympic. Skupina Etc… koncertovala málo a natáčela první album.
Takže zde byla Skupina Františka Ringo Čecha a startující Katapult, já jsem chtěl jít ale jiným směrem a Energit mě vnitřně přitahoval novým zvukem, jinou rytmikou a jinými hudebními postupy, které svou inspiraci měly v zahraničních vzorech…..
Srovnám-li dané poměry a možnosti a k tomu přidám muzikantské schopnosti a tvrdošíjnou snahu album prosadit Hynkem Žalčíkem v Supraphonu, tak mi to vychází na plný počet hvězdiček, protože se jedná o výstavní kousek domácí produkce.
Považuji za záslužný čin, když brněnské vydavatelství INDIES HAPPY TRAILS RECORDS toto album společně s druhým albem Energitu – Piknik doplněné singly a opravdovými raritami, vydalo v CD verzi a digitalizace tak zachránila hudební projekty pro příští dekády….

Jarda P @ 27.09.2011 11:17:44 | #
Na Energit z období vydání tohoto alba mám osobní vzpomínku. Jako student gymnázia někdy kolem roku 1975 jsem navštívil jejich koncert v ostravském kině Vítek a jak jsem jím byl ohromen, v mladické nerozvážnosti jsem zašel do zákulisí za jejich manažerem Slávkem Jíšou s tím, že bych chtěl jejich koncert zorganizovat u nás v Opavě. Jíša mi dal nějaké materiály a kontakt s tím že se mám ozvat. V tu chvíli jsem o pořádání koncertu měl představu asi jako o jaderné fyzice, což mi ale v mladickém elánu nezabránilo se do akce pustit. Zalarmoval jsem kamaráda, který dělal předsedu SSM na vedlejší průmyslovce a jali se pátrat, co všechno je potřeba za povolení, což v polovině 70. Let byl úkol dosti nesnadný. Všechno jsme oběhali, domluvili termín a sál, podepsali pod hlavičkou SSM smlouvu, zařídili prodej vstupenek a čekali, jak to dopadne. Všechno klaplo, kamarád nainstaloval nad pódium jakýsi amatérský reflektor, aby se v sále nemuselo po dobu koncertu svítit a koncert mohl začít. Když přijela kapela, vzhlížel jsem k nim jako k bohům, ale chovali se úplně normálně. Od Luboše Andršta jsem se dověděl, jaké problémy mají v jejich branži ohledně koncertování či nahrávání (v té době deska ještě nebyla na světě), jaké almužny berou za hraní (tehdy bral Andršt jako kapelník 400 Kčs, ostatní 250). Koncert byl vynikající, i když byl neplánovaně přerušen v momentě sóla na bicí Karla Jenčíka při stroboskopu a zhasnutých světel, kdy do sálu vběhl jakýsi pomatený kulturní pracovník opavského národního výboru s tím, že se musí rozsvítit, jinak koncert zastaví. Kdo to nezažil, neuvěří, že se tehdy něco takového mohlo dít. Nicméně zážitek to byl skvělý, ale od té doby jsa poučen jsem se do podobné akce již nepustil. První desku jsem měl na LP, ale jelikož jsem jazzrock přestal poslouchat, dodnes jsem si ji na CD nepořídil. Pod vlivem dnešní recenze se po ní asi porozhlídnu.