Reakce na recenzi:

Petr Gerneš - @ 03.06.2013

Energit? To je podle mne synonymum pro opravdu špičkový, nadupaný jazz (či někdy spíše hard)-rockový soubor, plný geniálních hudebníků na vskutku světové úrovni. Piknik? To je zas slovo souznačné pro výtečné album na pomezí jazzu, bigbítu a funky, plné výjimečných, originálních skladeb, z nichž každá z nich je neobyčejně chutným koktejlem, v němž se mísí osobité přístupy všech tvůrců této výtečné desky, především však jednoho z našich největších kytaristů v oblasti populární hudby vůbec, Luboše Andršta.

Hned otvírák DRIFT toto dokazuje. Nad funkující rytmikou vznáší se vskutku světové dechy, jimž přizvukuje Milan Svoboda svými klávesami pestrobarevného zvuku, a pozadu nezůstává ani vedoucí kapely, který ve středu vypálí opravdu perfektní sólo.

Následuje STRATUS. Pomalá věc s mclaughlinovským nádechem, v níž není třeba ultradlouhých sól, opravdu vytváří iluzi mraku, plujícího po obloze. Všechny elementy této skladby se nádherně doplňují a pevně drží při sobě, nikde to neskřípe, nikde nic nepřebývá, jenom to poklidně vniká do našich uší a navozuje velice meditativní náladu.

V JARNÍ ROVNODENNOSTI se Andršt chopí akustické kytary a Svoboda zasedne za koncertní piano. Jenom v tomto duu vytvoří skladbu, jež opravdu stojí za pozornost. Je plná velice zajímavých nápadů a momentů, ve kterých ovšem není cítit ani stopa po exhibicionismu či prázdném brnkání. Dvě hlavní osobnosti kapely dokazují, že jsou opravdovými mistry svých nástrojů.

MOBILIS IN MOBILI začíná tvrdým, hard-rockovým riffem, ale pak s překrásnou plynulostí přemění se v čistou fusion, která může zklamat člověka, který čekal nekompromisní nářez, podpořený dechy, ale při pozorném poslechu je jasné, že se v žádném případě nejedná o vatu.

Otočíme desku, dáme na ni přenosku a vzápětí se rozezní ZAPOMENUTÝ OSTROV. V této věci se snoubí rychlé perkuse a bicí, podpořené čilou basou, se zvuky divokých nástrojů melodických. Symbióza je to opravdu zdařilá, a tak do našich uší proudí lahodný, avantgardní jazz.

ŘÍČNÍ PÍSEK, to je jedna z nejkrásnějších věcí, co na téhle placce jsou. Klidná, meditativní skladba s krásným kytarovým intrem, ke kterému s neslýchanou elegancí postupně přibydou dechy, basa a ostatní nástroje, a my máme opravdu pocit, že sledujeme proud malé lesní říčky, jež nás vždy skvěle osvěží.

A potom jdeme do finále : Titulní skladba PIKNIK je okouzlující, skvěle funkující barevné dílko plné solidních instrumentálních výkonů, které se vzájemně překrývají, doplňují tak, že je až těžko uvěřitelné, že něco takového vzniklo v roce 1978 v ČSSR! Především závěrečné Andrštovo a Svobodovo unisono svou dokonalostí až vhání slzy do očí.

Výborný počin výborné kapely je u konce. Sice v některých okamžicích může působit trochu uspávajícím dojmem, ale pět hvězdiček si zaslouží.