Energit - Piknik (1978)

03.06.2013 Petr Gerneš | #

Energit? To je podle mne synonymum pro opravdu špičkový, nadupaný jazz (či někdy spíše hard)-rockový soubor, plný geniálních hudebníků na vskutku světové úrovni. Piknik? To je zas slovo souznačné pro výtečné album na pomezí jazzu, bigbítu a funky, plné výjimečných, originálních skladeb, z nichž každá z nich je neobyčejně chutným koktejlem, v němž se mísí osobité přístupy všech tvůrců této výtečné desky, především však jednoho z našich největších kytaristů v oblasti populární hudby vůbec, Luboše Andršta.

Hned otvírák DRIFT toto dokazuje. Nad funkující rytmikou vznáší se vskutku světové dechy, jimž přizvukuje Milan Svoboda svými klávesami pestrobarevného zvuku, a pozadu nezůstává ani vedoucí kapely, který ve středu vypálí opravdu perfektní sólo.

Následuje STRATUS. Pomalá věc s mclaughlinovským nádechem, v níž není třeba ultradlouhých sól, opravdu vytváří iluzi mraku, plujícího po obloze. Všechny elementy této skladby se nádherně doplňují a pevně drží při sobě, nikde to neskřípe, nikde nic nepřebývá, jenom to poklidně vniká do našich uší a navozuje velice meditativní náladu.

V JARNÍ ROVNODENNOSTI se Andršt chopí akustické kytary a Svoboda zasedne za koncertní piano. Jenom v tomto duu vytvoří skladbu, jež opravdu stojí za pozornost. Je plná velice zajímavých nápadů a momentů, ve kterých ovšem není cítit ani stopa po exhibicionismu či prázdném brnkání. Dvě hlavní osobnosti kapely dokazují, že jsou opravdovými mistry svých nástrojů.

MOBILIS IN MOBILI začíná tvrdým, hard-rockovým riffem, ale pak s překrásnou plynulostí přemění se v čistou fusion, která může zklamat člověka, který čekal nekompromisní nářez, podpořený dechy, ale při pozorném poslechu je jasné, že se v žádném případě nejedná o vatu.

Otočíme desku, dáme na ni přenosku a vzápětí se rozezní ZAPOMENUTÝ OSTROV. V této věci se snoubí rychlé perkuse a bicí, podpořené čilou basou, se zvuky divokých nástrojů melodických. Symbióza je to opravdu zdařilá, a tak do našich uší proudí lahodný, avantgardní jazz.

ŘÍČNÍ PÍSEK, to je jedna z nejkrásnějších věcí, co na téhle placce jsou. Klidná, meditativní skladba s krásným kytarovým intrem, ke kterému s neslýchanou elegancí postupně přibydou dechy, basa a ostatní nástroje, a my máme opravdu pocit, že sledujeme proud malé lesní říčky, jež nás vždy skvěle osvěží.

A potom jdeme do finále : Titulní skladba PIKNIK je okouzlující, skvěle funkující barevné dílko plné solidních instrumentálních výkonů, které se vzájemně překrývají, doplňují tak, že je až těžko uvěřitelné, že něco takového vzniklo v roce 1978 v ČSSR! Především závěrečné Andrštovo a Svobodovo unisono svou dokonalostí až vhání slzy do očí.

Výborný počin výborné kapely je u konce. Sice v některých okamžicích může působit trochu uspávajícím dojmem, ale pět hvězdiček si zaslouží.
reagovat

01.04.2012 hejkal | #

A hajde na to bez úvodu:

Funkoidné fusion moc nemusím (vlastne vôbec), nuž ma úvodný Drift núti odolávať nutkaniu stlačiť skip. Stratus uspáva, Jarní rovnodennost nezobúdza (klavír i dominantná akustická gitara skôr hypnotizujú), ale aj tak je vrcholom celého diela, v Mobilis in mobili poteší drsnejšia gitara, dychy však znejú až moc džezovo. Zapomenutý ostrov dosť haluzí, na psychedelické hluky a roztrasené útržkovité bublikanie musím mať náladu, väčšinou sa bez toho zaobídem a skladba si to rýchlo uvedomuje a začne bezostyšne sólovať nad zdanlivo pokojným podmazom s ostrou basou a vynikajúcimi bicími (a až ich to prestane baviť, tak sa chvíľu uspáva). Sviežo znie skladba Říční písek, tiež síce medituje, ale ozve sa v nej gong a baví ma (hoci dychy by som z nej vyrazil). Titulnej skladbe síce nechýba energia, ale je až moc... Ani neviem, ako to opísať. Nadšenci do fusion si prídu na svoje. Ja z nej žeriem hlavne sólo na bicie.

A je to tu! Bonusy!

Počiatky zachytávajú Energit čoby blues rockovú skupinu a v kombinácii s hrozným koncertným zvukom je to niečo, čo je môjmu srdcu blízke. Už Blue dance prináša žeravú dávku gitarového blues rocku, spevák reve, chrčí a ziape, tak to má byť! Vrcholom a bezkonkurenčne najlepšou skladbou kapely je deväťminútová záležitosť Freedom. Najprv posadene, potom extaticky, ba dokonca freneticky, sa v nej premieta túžba po slobode, ktorá nemôže znieť inak ako rockovo! Pri všetkej úcte k akademickému džezovému muzicírovaniu, silu zboriť steny väzenia nedosiahne nikdy, Na to treba riadne gule a nie dioptrické okuliare a plnú hlavu teórií. Podobne znie aj kratší variant toho istého s názvom Loneliness. Crazy rock je krátka šprintérska vsuvka plne poplatná svojmu názvu, Mexico zasa drsne predvádza, že rev je v rocku minimálne rovnako žiaduci, než pre romerove zombie ľudské mäso. Kam sa na toto hrabú ospalé rána nejakých džezíkov. A pre veľký úspech je tu skladba Blue dance ešte raz, v podstatne čistejšom zvuku.

Album je vyzretejší, čo do zvuku i hudobnej rutiny (a bicie sú rozhodne štýlovejšie uchopené), ale nedosahuje pre mňa úroveň debutu. Dám dobré tri hviezdy (kvalitu to má a hudobníci sú špičkoví), bonusy sú však za päť, nemajú chybu.

reagovat

pacient @ 04.01.2013 10:07:30
Vážení přátelé, mohl bych na vás mít prosbu?

Mohl by se někdo z vás vlastnících diskutované dvoj CD a ovládající nějakou utilitu na změření Dynamic Range podívat jaký DR tato CD vykazují?
Pro informaci neznalým problematiky >> odkaz

Proč se ptám. Energit znám, mám jej rád, vlastním i stará LP vydaná za normalizace.
Co mi však vždy chybělo a po čem jsem tesknil, byl nějaký zvukový záznam z raného období, kdy Energit hrál hard rock, ještě mými milovanými, Ivanem Khuntem, Ernem Šedivým a Vladimírem Padrůňkem.
Proto jsem zajásal, když přišlo Indies s reedicí obsahující bonusy ze zmíněného období.
Protože však nerad kupuji zajíce v pytli, stáhnul jsem si nejprve CDčka z netu.
Že je poslechnu a pokud se mi budou líbit, koupím.

K mému nemilému překvapení jsem však zjistil že zvuková kvalita je příšerná. Dynamika prachbídná, všechny skladby přeřvané a špičky nemilosrdně oříznuté. Průměrný DR 5 ???!!!
Na sluchátkách neposlouchatelné, na bednách jen s největším sebezapřením a pouze krátkodobě. O nějakém požitku z hudby nemůže být vůbec řeč.

Mohlo se však stát že je zmršený pouze rip který jsem si stáhnul a CD jsou ve skutečnosti výborně remasterována.

Proto znovu prosím, byl by někdo tak laskavý, projel originální CD Dynamic Range metterem a dal mi vědět jakého výsledku se dopídil?

Děkuji předem.

hejkal @ 04.01.2013 10:25:39
Hm, večer to skúsim, že si to ty. :) Ale tie nahrávky sú zo strašných a zázračne zachovaných podkladov a ešte aj z provizórne nahratých koncertov, a preto nemožno očakávať zvuk ako zo škatuľky.

pacient @ 04.01.2013 12:37:39
Mockrát děkuji za ochotu.
Jsem zvědav na výsledek.

hejkal @ 04.01.2013 15:46:34
Tak som si nahral do počítača kopu zbytočného softu a skúsil som to na skladbe Freedom, DR je 5. Aj bez tejto informácie mi táto skladba prinášala radosť a po nej to ostane rovnaké. Akurát idem odinštalovať tie nešťastné softy. Snáď ti to pomohlo.

pacient @ 04.01.2013 19:16:50
Ahoj Hejkale,
velice ti děkuji za ochotu a omlouvám se za případné komplikace se "zbytečným" softwarem.
Jen je mi líto, že takovýto skvost a bezesporu rarita, zbytečně utrpěla takto necitlivým masteringem.
Přeji hezký večer.
David

hejkal @ 04.01.2013 19:26:27
Nič sa nestalo, neobťažovalo ma to. :) Inak, pri tých koncertných nahrávkach, ktoré niekto zachytil provizorne na koncerte na nejakú pásku a po rokoch sa ich snaží prezentovať ako bonusy, sa podľa mňa jednoducho nedá žiadny kvalitný mastering očakávať a ani dosiahnuť. Z toho sa dá aspoň tešiť, že vôbec niečo ostalo.

29.03.2012 ackerman17 | #

Je mi nad slunce jasné, že si budete intenzivně klepat na čelo, ale já se s touto kapelou seznámil až včera. Z naprosto nevinného poslechu mp3 přehrávače na cestě z baru vznikla láska na první poslech.
Projíždím si uložené kapely a můj lehce rozostřený zrak spočine na složce s názvem Energit.
„Tak je zkusím,“ říkám si pro sebe a z neznámého a nevysvětlitelného důvodu dávám album Piknik a pouštím 4. skladbu s názvem MOBILIS IN MOBILI. No a to co se na mne line ze sluchátek mi vyráží dech. Úplně parádní fusion v českém podání a já jen valím oči. Abych nelhal, musel jsem si tuto parádu pustit ještě jednou a byl jsem překvapen z toho, že se ke mně skupina Energit dostala až teď. Myslel jsem si, že to bude vrchol alba, ale šeredně jsem se zmýlil. Na řadu totiž přichází další skvělá věc ZAPOMENUTÝ OSTROV. Je zbytečné popisovat tento skoro osmiminutový kousek, Petr ho níže rozebral dokonale. Budu ho citovat a řeknu pouze: „muzikantská lahůdka.“
A takhle to pokračovalo dál a dál, každou skladbu popisovat nebudu, protože bych se opakoval. Děkuji této partičce za probdělou noc, tento skvost jsem „sjížděl“ až do rána. Teď se sice proklínám, ale stálo to za to.
Jelikož se nemám komu s mým objevem svěřit, píši sem. Moje okolí, přátelé a vrstevníci jsou rozhodně na jiný styl hudby. I když hudby… Občas lepší a melodičtější zvuky vydává tiskárna na pokladně v Albertu při velkém nákupu…
Buďte shovívavý, jedná se o premiérový příspěvek a já nejsem žádný spisovatel :)
Pět hvězd, jen to hvízdne.

P.S. bohužel nevlastním album s bonusy, ale problém je vyřešen objednávkou na dvojalbum Energit / Piknik, kde se vyskytují. Zároveň jsem zvědavý i na album č.1. Snad bude mít stejný úspěch.

reagovat

luk63 @ 29.03.2012 11:13:28
ackerman17: Gratuluju k senzačnímu objevu :-) český jazzrock byl v té době opravdu na úrovni. Já měl podobně pusu dokořán, když jsem objevil Energit v jejich debutu, ale to je už více než tři desetiletí...

Petr Gratias @ 29.03.2012 13:14:16
Připojuji se k Lukovi63 a k jeho blahopřání objevit si
ENERGIT. Držím Ti palce, aby jsi český jazzrock potažmo fusion music řádně vstřebal.
Měl jsem pocit, že mladší generace bude tento typ hudby považovat za nepřijatelný a neposlouchatelný.¨
Jsem rád, že jsem se mýlil a že je to jinak.
Obě alba (CD) ENERGITU jsou skvělá, včetně unikátního bonusového materiálu.
ENERGIT teď jezdí koncerty... Je to sice jiná sestava, ale doporučuji Ti koncert nevynechat.
Zdravím!!

ackerman17 @ 29.03.2012 13:20:26
Díky za info o koncertu, to je naprosto JASNÁ záležitost a musím vidět. Toto album mě tak nadchlo, že se o víkendu pustím do další jazzrockové CZ partičky, tentokráte JazzQ.

Mohyla @ 29.03.2012 14:49:43
ackerman17, pre štúdium Jazz Q odporúčam 8CD Supraphon, kompletné nahrávky skupiny:
>> odkaz

ackerman17 @ 29.03.2012 15:22:06
Mohyla: Ahoj a díky! Super tip! Jen doufám, že to bude stát za to :)

Mohyla @ 29.03.2012 15:34:49
ackerman17, bude, len sa porozhliadni, možno je to inde dostať lacnejšie:-)

ackerman17 @ 29.03.2012 15:50:08
Děkuji za starost o mou peněženku :) Neboj, už jsem se díval a ta cena je všude podobná.

PaloM @ 29.03.2012 19:27:19
Tak sem si sa asi nedíval, za 449 KČ ! A skladem, tak neváhaj a kupuj >> odkaz
Na čelo si neklepám, pretože neviem koľko máš rokov. Máš 17 či si ročník 1917 ? Lebo v tvojom profile si nám neprezradil o sebe ani "ň". No neťukám si na čelo najmä preto, lebo vo veku "55" stále a stále objavujem. Remastre českých fusion (či džezrockových) skupín sú výborné a asi stále na trhu: aj Impuls, Combo FH, Mahagon.

ackerman17 @ 30.03.2012 08:55:07
PaloM: Ahoj a díky za tip, tenhle obchod mě nenapadl... Navíc výhoda osobního odběru v Praze, super! Už mám objednáno a jsem zvědav.
Tebou zmiňované kapely Impuls, Combo FH, Mahagon vůbec neznám (ani z doslechu). Já se o CZ nebo SK scénu vůbec nezajímal a evidentně jsem udělal chybu. Nečekal jsem totiž, že by se v našich končinách dala najít hudba na té úplně nejvyšší úrovni. Mám tedy co dohánět.
Vzhledem k tomu, že se o takovouto hudbu (prog/art/jazz/blues-rock 70. let) zajímám cca 15 let (jsem ročník 1982, těch tvých 17 je tak maximálně zbožné přání :) ), tak je neznalost klenotu jménem Energit OSTUDA! Ale ono to prostě vyplývá z té nedůvěry k domácí scéně...
Ještě jednou díky!

Mohyla @ 30.03.2012 09:02:36
ackerman17, tak ešte jedna rada:
Impuls, Combo FH, Mahagon zoženieš u:
>> odkaz
veľa pekných chvíľ pri objavovaní starej "novej"
hudby Ti želám!

luk63 @ 30.03.2012 09:06:15
Já bych se nebál doporučit i první tři LP slovenské Fermáty, taky je počítám k výbornému džezrocku...

ackerman17 @ 30.03.2012 09:59:21
Dám tedy na vás, pánové. Ještě nikdy jsem nekupoval nic "naslepo". Vždy si nejdřív album poslechnu a pokud opravdu stojí za to, koupím :)

Mohyla @ 30.03.2012 10:20:38
ackerman17, to sú len odporúčania starých pánov, určite niečo na vyskúšanie nájdeš :-)

04.08.2011 Petr Gratias | #

Druhé album skupiny Energit vyšlo po zdařilém debutovém eponymním albu s poměrně velkým zpožděním. Bylo to dáno jednak tím, že kytarista Luboš Andršt v mezidobí byl opět nějaký čas členem Jazz Q, ale také proto, že přestože Luboš Andršt byl velmi pilný a metodický skladatel, přesto mu vydavatelství Panton nedokázalo zajistit volné studiové frekvence pro natočení dalšího alba (třebaže úspěch prvního alba Energitu produkovaného Hynkem Žalčíkem byl nesporný), ale také proto, že Energit prošel personálními proměnami na hráčských postech. Album bylo natáčeno během r. 1977. Jeho vydání se uskutečnilo až o rok později. Typický český příklad nepružnosti vydavatelské politiky a možností lisovacích kapacit…
Když se ale Piknik objevil na pultech Pantonu, samozřejmě jsem u toho nemohl chybět.

DRIFT – úvodní téma představí zvuk wah wah pedálu a šlapající rytmika – bicí nástroje a baskytara dusají v rytmu funku, ale nad tím vším se vznáší ohýbané tóny synthesizeru, saxofonu, které jedou v unisonu a pak akcentovaný rytmus skladbu proměňuje do dalších fází. Uprostřed skladby Luboš Andršt vloží skvěle vystavěné kytarové sólo uvolněného typu. Vytrhlíkova baskytara má zvláštní tón (více by jí slušela větší průraznost a zemitost), zato Ticháčkův saxofon má hráčskou suverenitu podání a také se do tématu vkládá dechová sekce – Gerovy a Zahálkovy trubky a Volfův trombon. Milan Svoboda na Moog synthesizer zdařile „mňouká“ ve vlastním prostoru, ale je zde i univerzální hráč na percussion Jiří Tomek. Slušně vystavěná skladba…..

STRATUS – klavírní téma jakoby předjímalo vážnou polohu svým podáním, kterým Luboš Andršt dodává dlouhé kytarové tóny a Helešicovy bicí nástroje vkládají několik zajímavých breaků. Musím si postesknout, že Vytrhlíkova baskytara je opět nějak málo čitelná. Lubošovo kytarové sólo v sobě nese odkaz McLaughlina, ale není to ve skladbě tak markantní, jako na první malbu, třebaže některé harmonické postupy přivolávají Mahavishnu Orchestra. Ve skladbě ale vnímám její vnitřní pohodovost a kontemplativnost. Aranžmá je velice citlivé a pečlivé, ostatně jako všechna Lubošova vlastní tvorba….

JARNÍ ROVNODENNOST – akustická kytara a koncertní klavír. Velmi zdařila symbióza dvou nástrojů. Luboš má smysl pro jemné proporcionální hraní, ať už se jedná o mrštné rychle sázené tóny, anebo pečlivě vystavěné doprovody. Přeznívání strun a citlivé flažolety se nádherně doplňují s klavírními vstupy Milana Svobody, bytelného klavíristy. Rád poslouchám, když hraje Luboš na akustickou kytaru v různých projektech a různých obdobích. Nejenom že je vždycky dobře připraven, ale koncentrován jak vidno je ve studiu i na koncertech. Příjemné muzikantské pohlazení…

MOBILIS IN MOBILI – české fusion music…. Úvodní téma ovšem obstará elektrická kytara se zkreslením tónu a pak už se připojí Helešicovy polyrytmy s Vytrhlíkovou baskytarou a perlivé tóny elektrického piana Fender-Rhodes Milana Svobody, jimž sekunduje Rudolf Ticháček na saxofon a ještě celou skladbu dokreslují hostující dechy. Také zde máme co do činění s náladotvornými dlouhými tóny bez nějaké nápadnější agrese. Jazzrockový riff sice tvoří hlavní páteř skladby, ale její aranžmá má spíše záměr vytvořit kolektivní hudební obraz, což se zde skutečně daří….

ZAPOMENUTÝ OSTROV – dopřejeme si trochu záhadologie a tajemna. Úvod zní jako nějaká moderní world music, i když tehdy se tomu tak neříkalo. Tomkovy percussion navodí správnou rytmickou atmosféru společně s Helešicovými bicími a už se hlásí ke slovu Ticháčkův svižný saxofon a ionizující tóny elektrického piana jsou vzápětí střídány tématem pro elektrickou kytaru. Luboš si zde dopřeje svižné kytarové sólo, společně se vstupy Ticháčkova saxofonu, Svobodova elektrického piana a Gerovy trubky. Muzikantská lahůdka, kde se přítomní hráči navzájem v improvizačních vstupech vybízejí k vlastním prezentacím. Nejsou ale nekonečně dlouhé, ale uměřené a svižně příjemným závanem vzduchu v parném letním dni…. Některé okamžiky mi upomínají Milese Davise, aniž bych chtěl připomínat jeho inspirační vliv na Luboše, který se ostatně k odkazu velkého jazzového reformátora vždycky hlásil a jsem přesvědčen, že kdyby už tehdy byly svobodné poměry volného pohybu hudebníků a velký Miles se objevil na Mezinárodním jazzovém festivalu v Praze, určitě by si s ním Luboš na nějakém jam session v Redutě zahrál….

ŘÍČNÍ PÍSEK – krásný úvod na akustickou kytaru a Vytrhlíkova baskytara tvrdí konečně trochu výrazněji hudbu a percussion a bicí nástroje se vzájemně prolínají. Lubošova elektrická kytara nad tématem krouží v širokých kruzích kvílívým sólem. Zvuk majestátního gongu odděluje jedno téma od druhého a akustická kytara opět ovládne pole v mrštných hadích tónech zemitě vibrujících, ale i ve výtečných doprovodech. Ticháčkův saxofon je profesionálně suverénní (i když nemá tu dravost a drsnost Jana Kubíka), ale na albu je důležitým instrumentálním elementem. Skladba díky zajímavým Helešicovým breakům a neustávajícímu rytmickému proměňování má svou vnitřní podmanivost, která si vás získá na první poslech….

PIKNIK – závěrečná skladba má dravé aranžmá ve stylu české fusion music a také zde dochází k vrstvení harmonických postupů. Funkový rytmus ji žene vpřed jako parní stroj, v němž dostávají dechové nástroje svou příležitost propojovat se s dobře seřízenými rytmickými postupy. Prolínání elektrického piana a klavíru se v rychlých i pomalých pasážích vzájemně spojuje za asistence kytarových přiznávek a je příležitostí pro Milana Svobodu. Lubošova elektrická kytara zpívá a vzdává se nějaké dominantní úlohy dravého instrumentálního běsnění. Prostřední část poskytne prostor Helešicových přechodům na bicí a jeho polyrytmickým lahůdkám včetně elektronického mlaskání a v závěrečné fázi pro nedočkavce Luboš naservíruje k virtuálnímu pikniku opravdu mistrovsky vystavěné sólo ve velmi rychlých dimeolovských variacích. Nenapadá mě kytarista v české kotlině, který by dokázal takto mistrovsky zahrát jako Luboš ve zmiňovaném tématu!

Bonusová část nabídne skutečně unikátní koncertní záznamy Energitu z rocku 1973, kdy hrál spojení elektrického blues a hardrocku, což je lahůdkou pro fajnšmekry a pamětníky.
Jak vlastně psát o skladbě BLUE DANCE, kterou prezentuje výrazný energetický potenciál bubeníka Jaroslava „Erno“ Šedivého, jednoho z nejlepších hráčů, který v té době seděl za bicími nástroji v Čechách, improvizace zpěváka Ivana Khunta zároveň s elektrickou kytarou Luboše Andršta a dunivou baskytarou emocionálního hráče Vladimíra Padrůňka?
Myslím, že je odrazem doby zahnívajícího normalizačního příšeří, které likvidovalo cíleně a neodvratně rockovou scénu, stříhalo hudebníkům vlasy a cenzurovalo jejich muzikantský život ve všech rovinách.
FREEDOM stojí na vynikajících kytarových improvizacích a zemitých rytmických základech a dokážu si velmi živě představit atmosféru na nemnoha koncertech, kterými tehdejší bluesrockový Energit prezentoval jako jeden z mála souborů dravou a živočišnou hudbu, která neměla obdoby. Krásně z ní cítíte tu gradovanou atmosféru až ke konečné katarzi a je lhostejné, jestli vynikajícímu Lubošovi foukal do zad Jimi Hendrix nebo John McLaughlin. Prostě famózní po všech stránkách. Ivan Khunt už v té době nevlastnil svoje hammondky a tak nabízí pouze syrový, ale výrazově velmi přesvědčivý vokál. Ta touha po deklarované svobodě v nesvobodných poměrech jakoby byla hnacím motorem nejen Khuntovi, ale celé kapele a jsem přesvědčen, že to vnímalo i jejich vlasaté publikum, které prožívalo velkou extázi….
LONELINESS další raritní příspěvek. Nahrávka zní přes všechny profesionální snahy digitálního remasteringu utopeně, tím ale není vina kapela, ani restaurační proces záznamu, ale původní nahrávka pořízená v sále na páskový magnetofon. Khuntův hlas zní najednou zdušeně a neadresně. Je to emocionální výrazová záležitost, která pracovala s energetickým potenciálem kapely velmi slušně….
CRAZY ROCK nám nabídne zcela nečekanou variantu syrového rocku s rockandrollovým základem, hraným ve velkém emocionálním stylu. Padrůňkovské basy vám pořádně provibrují žaludek, stejně jako kulometné přechody Erna Šedivého, ale hlavně velice zrychlená kytarová hra Luboše Andršta vás přesvědčí o tom, že pan Kytarista umí nejen blues, rock a jazz, ale i tradiční rock and roll, což pro mnohé bude určitě překvapením.
MEXICO sice není stavěno v nějakých latinskoamerických rytmických variacích, ale přesto nepostrádá další porci ďábelsky rychlých kytarových běhů Luboše Andršta podporovaných přesnou stejně divokou hrou bicích nástrojů Ernouše Šedivého. Ohýbání tónů se děje s velkou technickou erudicí vyhraného hudebníka. Střídání syrových zkreslených a rozvibrovaných tónů demonstrují drsné uchopení hardrockové formy, která tehdy u nás v rádiích nemohla zaznít, ale nedostala se ani na desky. Rovněž padrůňkovské basové modulace vnímáme jako divoký přínos pro téma. Syrový Khuntův projev je sice nečitelný obsahem, ale zde stejně plní roli divokého vokálního přísunu další energie….
BLUE DANCE nám představí už jednou prezentovanou skladbu, tentokrát ovšem hranou v jiné sestavě. Zatímco Khunt a Šedivý emigrovali do Holandska a Dánska, nový Energit tvořili bezprizorní zpěvák Vladimír Mišík (předtím Formace) a úderný bubeník Karel Jenčík, kteří do skladby vložili svůj podíl. Bohužel ani tato sestava se neudržela. Tlak ze strany komunistické moci a zřizovatele Pražského kulturního střediska byl nemilosrdný….

Jsem velmi rád, že se podařilo pro historii českého rocku sedmdesátých let zachránit tento neznámý Energit a chtěl bych moc poděkovat vydavateli Jaromíru Kratochvílovi a Indies Happy Trails Records, ale i publicistovi Jaroslavu Riedelovi a zvukovému režisérovi Bronislavu Šmidovi, že tohle album (společně s prvním albem Energitu a dalšími zajímavými bonusy) připravili k vydání. V každém případě se jedná o téměř osvětový počin, který nám pamětníkům vrátil minulost a mládí a mladším ročníkům zase nabídl hudební obraz z doby nesvobody.
Nepřestanu proklínat bolševickou mašinerii, že zabránila vydání regulérního studiového alba bluesrockového Energitu a poděkovat neznámému podnikavci, který stačil záznam načerno pořídit během koncertů.
S ohledem na historicky velmi cenné hudební záznamy v bonusech přidávám z původně čtyř hvězdiček jednu navíc.






reagovat

01.03.2009 Zdeněk | #

Album skupiny Energit Piknik vychází 3 roky po jejich skvělém debutu.Skupina částečně změnila obsazení,na klávesy nahradil Emila Viklického Milan Svoboda a za bicími je tentokrát Jaromír Helešic - muzikanti,bez kterých se snad žádná fusion akce té doby nemohla obejít.A tak zatímco na prvním albu je znát inspirace Mahavishnu Orchestra,Piknik je méně elektrický,někde slyšíme funky/Drift/,jinde jakoby předzvěst skvělého Andrštova akustického alba Capricornus/Jarní rovnodennost/.
Na dechy tady už tak nedominuje jako na jedničce Rudolf Ticháček ale spíše je slyšet celá dechová sekce.Skladba Zapomenutý ostrov pak znalcům připomene skvělé album skupiny SHQ Jazzové nebajky zatím nevydané na CD /další dluh našich vydavatelství/.Říční písek,to je další poloakustická
lahůdka Luboše Andršta a Rudolfa Ticháčka.Závěrečný
Piknik se skvěle šlapající dechovou sekcí pak jakoby
shrnul vše,co jsme slyšeli v předchozích skladbách.
Sečteno - jen o trochu slabší než první album.Škoda,
že do třetice díky tehdejším poměrům už Energitu nic
dalšího nevyšlo. Dávám 3 a půl.
P.S. díky Indies Records za skvělý vydavatelský počin Energit 1+2 na dvojcd.Přmlouvám se ještě za
CD reedici alba Capricornus Luboše Andršta.

reagovat

PaloM @ 01.03.2009 15:36:59
Vďaka Zdeňku za pripomienku tejto úžasnej kapely. Poznám len 1.LP, ktoré sa mi veľmi páči. Uvažujem nad kúpou spomenutej reedície "2 v 1". SHQ Jazzové nebajky mi veľmi chýbajú, počul som to v 70. rokoch z obohratej LP v knižnici a tiež si prajem, aby to znovu vydali.

Zdeněk @ 01.03.2009 15:59:38
Je vidět Palo,že si dost hudebně rozumíme,takže Ti
koupi tohoto dvoj CD mohu jen doporučit!

Olaf @ 13.11.2009 15:18:29
Andršt to prostě odjakživa a v jakémkoli seskupení umí - je vynikající - a když jsem ho v Ostravském Parníku v dubnu 2009 viděl, byl jsem nadšen stejně jako ve třiasedmdesátém ve Vsetíně s Jazz Q. Drží mně to (jeho hra a bigbít)už 40 let.

Zdeněk @ 13.11.2009 15:22:39
ad Olaf : tak to jsme na tom stejně a doufám,že mne to ještě dloho bude držet

Filozof @ 13.11.2009 20:23:52
Já, jako dost pravověrnej bluesman teda Andršta nemusím. Hraje přesně ten styl, co mi nejen nesedí, ale doslova vadí. Kvílivý onanismus drásající uši, bez duše. Málokoho jsem na koncertech slyšel tolikrát jako jeho (byl na mnoha bluesovejch fesťákách, hraje s Prokopem, předskakoval B. B. Kingovi), ale nelíbil se mi naprosto nikdy. Mám jedinou jeho desku - s Ramblin Rexem a fakt ji už ani nezkouším. Je to přesně ten případ, kdy je blues chladné a ani nešlape. A pak je blues o ničem.
Tož sorry - prostě někdy to nejde.

Zdeněk @ 13.11.2009 21:54:12
ad Filosof:dost odvážné tvrzení ale budiž,v tom případě se ptám - je někdo na naši bluesové scéně
kdo Ti sedí?

MEK @ 13.11.2009 22:04:01
Můj názor na L. Andršta je mimochodem přesně takový, chladná technika a nekonečná onanie.. nevím proč, ale ten pocit mám vždycky, když ho slyším hrát sola. A blues je o pocitu.. Totální jiný případ byl třeba František Francl, Andrštův vrstevník, který už bohužel hrát nemůže, ale v jeho hře byla duše. Ale koneckonců lepší bluesové sólo by zahrál i takový Vladimír Merta, spousta slováků, například lidé kolem Dura Blues bandu, Martin Zajko, Daniel Salontay.. nebo neskutečný Andrej Šeban a vůbec kytaristé, co nejsou ortodoxní a dávají do toho nějaký přesah. Když Luboš Andršt mluvil v seriálu Bigbít, měl na klíně kytaru, a ukazoval tam církevní stupnice, a to, jak mu otevřeli dveře dál, ale já si myslím, že právě bohužel jen o tom je jeho sólový projev - o hraní stupnic.

Zdeněk @ 14.11.2009 09:32:58
Každá kytarová osobnost má svůj styl a je pravda,že kdysi jsem byl na skvělém koncertu ETC v Olomouci,kde za nemocného Frantu Francla hrál Luboš Andršt a jeho výraz při sólech v bluesových kusech byl úplně jiný,
řekl bych více ovlivněný fusion.Ale rozhodně bych si
nedovolil tvrdit,že jeho hra je"onanie".Stačí se podívat na záznamy koncertů z Blues Alive /Andršt+
Prokop+ Ramblin Rex/,nebo loňského koncertu v Šumperku k jeho 60.narozeninám a je jasné,že ten pán má blues v krvi jako jeden z mála českých muzikantů.
Konečně potvrdil to i B.B.King.A co se týká té kytarové "onanie" pak pro mne je to třeba Satriani
a někdy i Pavlíček ve svých Big Heads.

PaloM @ 14.11.2009 09:54:19
Andršt je skvelý hudobník a Energit je kapela, ktorá u nás ukázala najviac citu vo fusion.

Filozof @ 16.11.2009 08:36:35
Zdeněk
na koncertech o nichž píšeš a ze kterých doporučuješ záznamy jsem byl většinou osobně - v první řadě.
Nebrat. Ale pochopitelně respektuji Tvůj jiný vkus. Objektivní měřítka neexistují a zajímavější je, že jsme každý jiný, než kdybychom se do puntíku shodovali. :-)

Filozof @ 16.11.2009 08:58:40
Zdeněk
A kdo u nás mi sedí?
V prvé řadě miluju Hladíka - takže i jeho blues (pokud ho hraje).

Dál naprosto ojedinělý a famózní je Jakub Kořínek. Neskutečná technika a bluesový výraz až za hrob (hraje-li blues - on také hraje folk). Čuměl jsem mu na ruku na kytaře při koncertu z metru a půl a nechápal jsem. A to je samouk!!

Dál Špaček - dle odborníků vedle Hladíka asi náš nejlepší kytarista - ten hraje úžasně a stylově a ještě dělá srandu. (Hrál s Lady I. a Eržikou, ale teď nevím, co dělá.)

A výše zmíněný Merta také - byl u nás na hradě na bluesovém festiválku a hrál celý svůj set na bluesové notě. Umí velmi stylově a hlavně V-Y-N-I-K-A-J-Í-C-N-Ě hrát blues.

A z dalších Litecký-Šveda, Červenák z ZVA 12-28 bandu a pak za jednu z nejlepších kapel u nás považuju Bluesberg - ty maj ale kytaristy 2 (Drlík a Kulvajt) a já nevím přesně co kdo tam hraje.

No a výborně Stan The Man - ale to naturalizovaný Čech - původem Skot.

Mirek Kostlivý @ 16.11.2009 16:32:36
S Mertou je potíž. Když hraje sám, tak je výborný. Ale s kapelou? To už je horší. Před týdnem na BEAT festu v Lucerně hrál s Etc. skladu "Madona decibela", a byl úplně mimo. Vypadl z rytmu tak, že slogan: "židák, negr, hašišák" musel úplně vynechat. Podobné je to i na starších nahrávkách (později vydaných na CD), kde hraje např. se Stivínem. Ale o tomto jeho "neduhu" mluvili i jeho spoluhráči, takže se tomu ani tak moc nedivím. Ale je to škoda.

Zdeněk @ 16.11.2009 17:38:24
ad Filosof/ já byl samozřejmě také na výše zmiňovaných koncertech osobně,pro se o nich zmiňuji.
Co se týká Merty naprosto souhlasím s Mirkem Kostlivým,pokud hraje sám,pak opravdu umí,ale když si s kapelou hraje na elektrifikovaného Dylana,není to ono.Naopak Třešňák je s elektrickým bandem za zády výborný. Radim Hladík je samozřejmě bez diskuse ale to není typický bluesman.Tebou vyjmenované kytaristy
jsem většinou aspoň jednou viděl ale nezlob se,proti
Andrštovi je to trochu jiná liga.No a Skot Stan The Man je sice zajímavá postava naší scény nicméně s Andrštem neměřitelný - zažil jsem jeho koncert coby člena Blue Bandu místo Ramblina Rexe,takže srovnání na jednom podiu bylo jednoznačné. Koho však považuji za velký příslib do budoucna je Lukáš Martínek .To je dle mého názoru český Johny Lang. Závěrem - naše názory na uvedené kytaristy se možná liší v tom,že každý z nás má rád blues v trochu jiné podobě.Přiznávám,že mne víc sedí bílé elektrické blues,proto možná Luboš Andršt.

Filozof @ 16.11.2009 17:51:29
Já to chápu. Asi to bereš víc technicky. Já nezpochybňuju techniku Andršta. A uznávám, že si tam ten cit asi mnoho lidí umí i najít - ale na druhou stranu těch, kterým se zdá chladný je taky docela dost - na to, že je legendou a neoficiální jedničkou v žánru.
Je to subjektivní. Podobně to máš se Satrianim, DiMeolou atd. - net je plný diskuzí o jejich genialitě či nudné onanii.

Co se týče ostatních kytaristů - možná jsou technicky horší, jen dokáží dát víc cit ua tím být pro někoho (mne) lepší - ale rozhodně musím stát za Hladíkem a Kořínkem. Ti podle mne fakt konkrenci u nás nemají - ani citem ani technikou. (I když Kořínek hraje na akustiku - to je trochu o jiném.)

Mimochodem - tipnul bych si, že se Ti líbí takoví jako S.R.Vaughn, Johnny a Edgar Winter a podobní, že jo? Kdo dál?

Zdeněk @ 16.11.2009 18:57:35
No přesně! Steve Ray Vaughan/The Sky Is Crying/,Johny
Winter /Live In NYC/,Joe Bonamassa/snad vše/,
Johny Lang,Kenny Wayne Shepherd ale taky třeba Lucky
Peterson a třeba i B.B. King a John Cale a Peter Green
v době Fleetwood Mac.

Zdeněk @ 16.11.2009 19:14:22
Ještě přidávám pár klasiků - především Johny Lee Hooker,J.B.Lenoir a samozřejmě Muddy Waters. Co mi ale opravdu nesedí,je když na Blues Alive přiveze agentura pár černochů z amerického jihu a ti dokáží každý z nich strávit hodinu a půl na pódiu,kde předvádějí velmi monotoní produkci.A přitom věřím,že takových jako oni je možno poslouchat v ulicích jižanských měst USA desítky a na Blues Alive jsou za hlavní hvězdu večera. Příkladem co mne zrovna napadá je bluesman co si říká T-Model Ford.Tak tohle mi opravdu nesedí.Jako ukázka dřevního blues z delty Mississipi možná.Ale vyplnit tím skoro celý večer.. Z toho důvodu už nenavštěvuji všechny
hlavní koncerty tohoto festivalu jako dřív.

Filozof @ 18.11.2009 09:07:43
Zdeněk:
Ad kytaristi - já si to myslel. To pak máme prostě jiný vkus. Ale Green a B. B, King už je hodně jinej styl - to jsou moji oblíbenci - znamená to, že jsi trochu "všežravec". :-)

Ad Šumperk - mně také nesedí všechno vždy tam, ale letos byli černouši z Chicaga fakt dobrý - jízda jako prase! A o to hlavně jde na bluesovém koncertu...
(mimochodem jsem s tam konečně koupil ten legendární box B. B. Kinga)

Zdeněk @ 18.11.2009 12:44:42
Máš pravdu,jsem "všežravec",letos jsem v Šumperku nebyl,věřím,že to mohlo být dobré neboť chicagské blues je hlavně elektrické.

Brano @ 18.08.2017 10:35:32
Zdeněk:Reedícia albumu Luboše Andršta-Capricornus vyšla minulý rok(2016).Dá sa kúpiť aj tu: >> odkaz

Zdeněk @ 18.08.2017 12:56:44
Brano, díky za připomenutí, už to CD mám doma a je krásné po všech stránkách. Při té příležitosti upozorňuji
na vydání alba SHQ -Jazzové nebajky na CD. Zásližný počin.