Zdeněk - @ 01.03.2009 | #

Album skupiny Energit Piknik vychází 3 roky po jejich skvělém debutu.Skupina částečně změnila obsazení,na klávesy nahradil Emila Viklického Milan Svoboda a za bicími je tentokrát Jaromír Helešic - muzikanti,bez kterých se snad žádná fusion akce té doby nemohla obejít.A tak zatímco na prvním albu je znát inspirace Mahavishnu Orchestra,Piknik je méně elektrický,někde slyšíme funky/Drift/,jinde jakoby předzvěst skvělého Andrštova akustického alba Capricornus/Jarní rovnodennost/.
Na dechy tady už tak nedominuje jako na jedničce Rudolf Ticháček ale spíše je slyšet celá dechová sekce.Skladba Zapomenutý ostrov pak znalcům připomene skvělé album skupiny SHQ Jazzové nebajky zatím nevydané na CD /další dluh našich vydavatelství/.Říční písek,to je další poloakustická
lahůdka Luboše Andršta a Rudolfa Ticháčka.Závěrečný
Piknik se skvěle šlapající dechovou sekcí pak jakoby
shrnul vše,co jsme slyšeli v předchozích skladbách.
Sečteno - jen o trochu slabší než první album.Škoda,
že do třetice díky tehdejším poměrům už Energitu nic
dalšího nevyšlo. Dávám 3 a půl.
P.S. díky Indies Records za skvělý vydavatelský počin Energit 1+2 na dvojcd.Přmlouvám se ještě za
CD reedici alba Capricornus Luboše Andršta.

MEK @ 13.11.2009 22:04:01 | #
Můj názor na L. Andršta je mimochodem přesně takový, chladná technika a nekonečná onanie.. nevím proč, ale ten pocit mám vždycky, když ho slyším hrát sola. A blues je o pocitu.. Totální jiný případ byl třeba František Francl, Andrštův vrstevník, který už bohužel hrát nemůže, ale v jeho hře byla duše. Ale koneckonců lepší bluesové sólo by zahrál i takový Vladimír Merta, spousta slováků, například lidé kolem Dura Blues bandu, Martin Zajko, Daniel Salontay.. nebo neskutečný Andrej Šeban a vůbec kytaristé, co nejsou ortodoxní a dávají do toho nějaký přesah. Když Luboš Andršt mluvil v seriálu Bigbít, měl na klíně kytaru, a ukazoval tam církevní stupnice, a to, jak mu otevřeli dveře dál, ale já si myslím, že právě bohužel jen o tom je jeho sólový projev - o hraní stupnic.