Zdeněk - @ 01.03.2009 | #

Album skupiny Energit Piknik vychází 3 roky po jejich skvělém debutu.Skupina částečně změnila obsazení,na klávesy nahradil Emila Viklického Milan Svoboda a za bicími je tentokrát Jaromír Helešic - muzikanti,bez kterých se snad žádná fusion akce té doby nemohla obejít.A tak zatímco na prvním albu je znát inspirace Mahavishnu Orchestra,Piknik je méně elektrický,někde slyšíme funky/Drift/,jinde jakoby předzvěst skvělého Andrštova akustického alba Capricornus/Jarní rovnodennost/.
Na dechy tady už tak nedominuje jako na jedničce Rudolf Ticháček ale spíše je slyšet celá dechová sekce.Skladba Zapomenutý ostrov pak znalcům připomene skvělé album skupiny SHQ Jazzové nebajky zatím nevydané na CD /další dluh našich vydavatelství/.Říční písek,to je další poloakustická
lahůdka Luboše Andršta a Rudolfa Ticháčka.Závěrečný
Piknik se skvěle šlapající dechovou sekcí pak jakoby
shrnul vše,co jsme slyšeli v předchozích skladbách.
Sečteno - jen o trochu slabší než první album.Škoda,
že do třetice díky tehdejším poměrům už Energitu nic
dalšího nevyšlo. Dávám 3 a půl.
P.S. díky Indies Records za skvělý vydavatelský počin Energit 1+2 na dvojcd.Přmlouvám se ještě za
CD reedici alba Capricornus Luboše Andršta.

Zdeněk @ 16.11.2009 19:14:22 | #
Ještě přidávám pár klasiků - především Johny Lee Hooker,J.B.Lenoir a samozřejmě Muddy Waters. Co mi ale opravdu nesedí,je když na Blues Alive přiveze agentura pár černochů z amerického jihu a ti dokáží každý z nich strávit hodinu a půl na pódiu,kde předvádějí velmi monotoní produkci.A přitom věřím,že takových jako oni je možno poslouchat v ulicích jižanských měst USA desítky a na Blues Alive jsou za hlavní hvězdu večera. Příkladem co mne zrovna napadá je bluesman co si říká T-Model Ford.Tak tohle mi opravdu nesedí.Jako ukázka dřevního blues z delty Mississipi možná.Ale vyplnit tím skoro celý večer.. Z toho důvodu už nenavštěvuji všechny
hlavní koncerty tohoto festivalu jako dřív.