Mohyla - @ 21.12.2010 | #

Na album Slunečnice pro Vincenta Van Gogha sa možno pozerať z dvoch hľadísk. Pokiaľ je niekto priaznivec jazzrocku a po prvej platni Mahagonu očakával niečo podobné, tak pre toho musela byť táto nahrávka obrovským sklamaním. Tvorba kapely sa síce posunula, ale niekde k funky a pop rocku. A to je druhé hľadisko. Pokiaľ by nezaujatý poslucháč počul ako prvý album Slunečnice pro Vincenta Van Gogha, mohol by ho vnímať ako pohodový, poprockový, pesničkový album. Niektoré skladby: funková Prameny poznání, šansónom zaváňajúca Stránky denníku pod rolákem, alebo Vila za milión s chytľavou melódiou a zaujímavou rytmikou, by sa uživili aj v rádiách. Takže sa odpútam od môjho obľúbeného jazzrocku a ako nezaujatý poslucháč hodnotím niekde medzi 2,5 až 3 hviezdami.

luk63 @ 21.12.2010 14:43:48 | #
Myslel jsem to tak, že v r. 1980 byl už jazzrock trochu vyčpělý, jeho hlavní vlna odezněla a Petr Klapka to cítil. Pokusil se proto o spojení trochu jiného druhu - pravda trochu nesourodé, ale také trochu víc neotřelé. Popovější (ale furt dost dobré) písně příjemně přednesené Zdenou Adamovou proložil náričnějšími jazzovějšími věcmi. Výsledek je, jaký je - mě není nepříjemný a rád Slunečnici poslouchám. Možná bych jí dal i čtyři *. Na to, že by mělo být toto LP novátorské, jsem při psaní předchozí poznámky opravdu nemyslel. Jsem rád, že to Mohyla pochopil, Zdeňkovi snad toto vysvětlení postačí.