Reakce na recenzi:

pepanovacek - @ 13.07.2007

Asi budu velice stručný, jak se zdá. A upřímný – vzpomněl jsem si na Antonyho názor na Gabrielovu sólovou tvorbu a přiznám se, že mu možná rozumím.

Moribund The Burgermeister se mi totiž vůbec nelíbí a vybavuje se mi slovo MORIBUNDUS z jedné známé české pohádky :-)

Solsbury Hill se mi na studiové nahrávce zdá taková mdlá, mnohem radši jí mám v živém provedení. Už mnohokrát jsem psal o tom, že celá skladba je na sedm dob, takže to jen znovu připomínám, aby řeč nestála :-)

Modern Love – velmi pěkný WHOOVSKÝ refrén s WHOOVSKOU baskytarou.

Excuse Me – příjemné, trochu Beatlesovské.

Humdrum – první opravdu výborná skladba, pardon, podle mého názoru. Jinak i zde platí, že mám mnohem radši živé provedení, třeba z Plays Live.

Slowburn – říkám ANO, dobrý, ale nějak to se mnou nic nedělá, bohužel.

Waiting For The Big One – stejné ANO, možná JO, dobrý, takový bluesový, ale ……

Down The Dolce Vita – nerad se opakuji, jen mě navíc napadá slovo NUDA, možná progrocková, ale nuda, nezajímavé.

Here Comes The Flood – nemám, co napsat jiného.

Nechci, aby mé hodnocení vyznělo moc negativně, i když asi vyznělo :-)

Já jsem jedničku Gabriela neměl moc rád ani když jsem jí slyšel poprvé, někdy v roce 1979, když napíšu, že se jedná o jeden z nejslabších debutů, asi se na mě spousta lidí sesype. Ale nemůžu si pomoct, mluvíme přece o Peteru Gabrielovi, zpěvákovi a frontmanovi Genesis, který se podepsal na skvostných a geniálních albech v uplynulých sedmi letech. A neubráním se srovnání s alby A Trick Of The Tail a Wind And Wuthering z té doby, ty jsou proti tomuto z úplně jiné planety.

Na úplný závěr napíšu radši z bezpečnostních důvodů, že mám Petera Gabriela rád :-)