Gabriel, Peter - Peter Gabriel 1 (1977)

Mám tohle album rád a vůbec ho nevnímám jako to, na kterém je Solsbury Hill a pak nějaký zbytek. Užívám si ho celé, asi taky proto, že to bylo to první, které jsem od Gabriela měl. Dokázal se na něm vyhnout postupům, které používal u Genesis a hledal svoji cestu. To je mi moc sympatické. A podle mě se mu to podařilo. Skladby mají jasnější strukturu, ale nejde o typický písňový rock, jsou propracované. A tak taky celé album jako celek. Vnímám ho jako pestrou mozaiku nálad, pocitů a různých postupů. Vedle sebe tu stojí svižný rock, odlehčená Excuse Me, zadumaná a má oblíbená Humdrum, bluesovým oparem ochucená Waiting For The Big One s dramatickými vsuvkami... A stavbu korunuje Here Comes The Flood, z té mám mrazení v zádech. Ani po letech mě poslech Gabrielovy "jedničky" nepřestal bavit.
reagovat

EasyRocker @ 04.02.2019 15:41:13
U mě taky skvělá deska, určitě za 4/5. Taky si myslím, že se Peter vydal už na debutu dost jinam od Genesis, ačkoli se na spoustě místech píše opak. Já už tam Genesis vzor Gabriel moc neslyším, jen v jeho hlase! Sympatická deska plná hitů.

Balů @ 04.02.2019 15:53:59
Dík za tuto recenzi, přesně se trefila do mých pocitů. U mne patří do přihrádky
Deska desek.

Martin H @ 04.02.2019 18:03:12
V poslední době se sólovým Gabrielem prokousávám, zrovna minulý týden to byla deska So. Dík za další inspiraci a vítej mezi námi.

Egon Dust @ 04.02.2019 19:29:52
Vynikajúca LP/CD. Genesis tam asi fakt cítiť len v hlase Petra Gabriela. Dokonale prepracované skladby. Cítim tam Berlin. Cítim tam duch podobný ako je na Bowieho Heroes, neviem, či to je Frippom, alebo dobou. Každopádne cítiť tam niečo temné, niečo charakteristické pre druhú polovicu 70tých. Vplyv The Who je cítiť napr.v ´´Modern Love´´, či ´´Slowburn´´. Hymna ´´Here come the floods´´ je nezabudnuteľná. To temné tam možno cítim vplyvom Boba Ezrina, ktorý album produkoval, predsa Ezrin mal na konte Reedovú rockovú operu ´´Berlin´´,či Cooperové Veľdielo ´´Welcome to my Nightmare´´. Plochy syntetizátorov posúvajú album už k 80tým, čo už u Genesis bolo cítiť. Navyše dovolím si povedať, že Gabriel 1tka je jeho najrockovejší album. Od Tretieho albumu to smeroval ešte k väčším experimentom, čím si mňa on s Bowiem a Enom získali. Dokonca tu cítim aj pach Iggyho ´´Idiota´´. Jednoznačne toto nie je album na letné horúce popoludnie :)

horyna @ 05.02.2019 07:13:19
Skvělá věc, to bez debat.

Simon @ 06.02.2019 06:23:33
To je zajímavé, všechny ty vazby mezi alby a vzájemná inspirace, takto jsem si to nikdy neuvědomoval, ale dává to smysl. Duch doby je vždycky všudypřítomný a žádný tvůrce ho nemůže úplně ignorovat, zcela mimoděk ovlivňuje každého. Osobnosti jsou pak někomu vzorem a současně epigonem někoho jiného. Díky všem za doplnění.

Hikoki777 @ 25.06.2019 10:34:26
Naprosto souhlasím s recenzí. Ikdyž na této desce Peter ještě nevycizeloval typický suchý gabrielovský styl s bicími zásadně bez činelů, kterým se proslavil na dalších deskách, a které jsou většinou hodnoceny výše než jednička, pro mě je právě tato deska naprostá srdcovka, s neuvěřitelnou škálou hudebních stylů a aranžmá, ale všechno to drží geniálně pohromadě. Přijde mě jaksi mnohem víc 'lidský obyčejná' než desky s Genesis, ale i některé pozdější Peterovy věci.
Měl jsem ji kdysi jako LP dovezenou s Německa a měla skvělý zvuk. Bohužel CD remastery nedosahují úžasné dynamiky a zvuku který deska měla. A to nejsem žádným zastáncem návratu k vinylu.

Sotva Peter na své soukromé první akci otevře ústa, už cítím, že mi vedle něj chybí zbytek velkých Genesis. Především kytara Steva Hacketta - ale určitě je dobře, že tu není přítomen, Steve si natartoval výbornou kariéru a na prvních několika albech z odkazu "svých" Genesis vycházel. Navíc rezonoval nový rozměr své hudby, pořád ještě hodně progresivní, ale než na kytaře je toto umění postaveno na zvucích a nových prostředcích, které ze samplů a keyboardů dokázal vyloudit. Obklopil se rockovou smetánkou a do zkomírající artové škatulky vnesl velmi čerstvý závan nového.

Moribund The Burgermeister je na svém začátku prazvláštní, jasně ukáze nový směr, vývoj a i když se pohádková atmosféra vytratila, skladba zajímavá rozhodně je. Pořádný hit, to je Solsbury Hill - ta začarovanou krásu rozhodně obsahuje. Správně dixielandovsky ujetá Excuse Me a pak Humdrum, to už je naprostá emoční špička. Při Slowburn mi kolem hlavy letí opět Genesis. Muzikální Down The Dolce Vita dokáže tělo pěkně rozvlnit, ale to nejlepší je až v samém závěru, skladba Here Comes The Flood kličkuje mezi různými formami pocitového velikášství a vyznívá opravdu velkolepě.
reagovat

john l @ 20.03.2017 07:47:02
Mě přijde rozdíl mezi tímto a starými Genesis strašně obrovský, jako by se jednalo o úplně jiného člověka.

jirka 7200 @ 07.01.2019 09:00:00
První sólové album bývalého zpěváka Genesis mě nijak zvlášť neoslovilo. Solidní soft rock se stopami různých hudebních vlivů je příjemně poslouchatelnou deskou, ze které trčí nesmrtelný hit Solsbury Hill. Jinak poklidné tempo rozčeří jen rockovější odsýpající Modern Love. I ve Slowburn to občas zajiskří, naproti tomu v Down the Dolce Vita zaujme bombastické orchestrální aranžmá. Dodnes si však pamatuju článek v Melodii z osmdesátých let, kde se Josef Vlček touto deskou zaobíral a já si doma představoval, jak asi ta západní muzika zní. Dnes, cca po 35 letech to již vím.

Mayak @ 24.06.2019 17:03:31
Trochu som sa zase hrabal v "starých veciach" a spomenul som to aj v jednej svojej recenzii na album kultových Happy The Man. Peter Gabriel kedysi koketoval po odchode z Genesis aj z možnosťou byť súčasťou tejto US kapely.
... a kompozície "Slowburn" a "Down The Dolce Vita" sú v skutočnosti spoločný produkt jednorázového niekoľko-hodinového session (bola tam chémia "jako prase") P.G. a kompletných HTM 26.júna 1976.
Ak si tieto dve sklady veľmi pozorne pustíte a poznáte rukopis HTM, sami zistíte, ktoré pasáže sú ešte úplne autentické z pôvodnej verzie nahrávky ...

Pre mňa je toto najlepší sólový počin Petera Gabriela a vznáša sa v ňom ešte aj duch Genesis. Ale aj bez toho ducha je to mimoriadne kvalitné album plné emócií. Hneď tajuplnú atmosféru nabudí Moribund The Burgermeister. Neviem čím to je, že tá skladba je tak podmanivá, asi gabrielovským kúzlom. Druhá skladba je pre mňa hitovka, pretože tú jedinú som poznal od detstva z rádia. Áno, je to Solsbury Hill, melancholická krásna skladba, v ktorej sa Gabriel vyspovedá z odchodu od Genesis. Modern Love nám predstaví parádny rockový riff, ale skladba je opäť emotívna, nie je to priamočiarý ťah na bránku. Taká povedzme blbôstka Exuse Me je náhodou milým spestrením albumu a rozhodne ju nikdy nevynechávam. Po nej však už príde ďalšia jemná melanchólia v podobe Humdrum. Krása. Vlna emócií nekončí ani v skladbe Slowburn, po ktorej príde nádherné bluesové číslo, z ktorého môžete emócie čerpať ešte dlho, dlho po skončení sklady - Waiting For The Big One. To je neskutočné, čo Gabrielová hudba dokáže... Down The Dolce Vita nás opäť viac rozprúdi, ale koniec patrí vrcholnému dielu Petera Gabriela. Je to krásna, emotívna, melancholická, citlivá a neskutočne podmanivá Here Comes The Flood. To treba počuť, tu slová nestačia. Peter Gabriel je pre mňa pán hudobník. Päť hviezd (aj to je málo).
reagovat

Hikoki777 @ 05.05.2017 17:12:27
Naprostý souhlas. Pro mě taktéž nejlepší Gabriel ůklid počin.Nevím čím to je ale příjde mě nejvíce lidská, nevykalkulovaná a neuvěřitelně stylově rozmanitá. Při prvních tónech Here Comes The Flood mě I po těch všech letech mrazí. Mám rád i následující alba PG, ale tohle je srdce já. On sám s ní prý paradoxně nebyl spokojen.

Asi budu velice stručný, jak se zdá. A upřímný – vzpomněl jsem si na Antonyho názor na Gabrielovu sólovou tvorbu a přiznám se, že mu možná rozumím.

Moribund The Burgermeister se mi totiž vůbec nelíbí a vybavuje se mi slovo MORIBUNDUS z jedné známé české pohádky :-)

Solsbury Hill se mi na studiové nahrávce zdá taková mdlá, mnohem radši jí mám v živém provedení. Už mnohokrát jsem psal o tom, že celá skladba je na sedm dob, takže to jen znovu připomínám, aby řeč nestála :-)

Modern Love – velmi pěkný WHOOVSKÝ refrén s WHOOVSKOU baskytarou.

Excuse Me – příjemné, trochu Beatlesovské.

Humdrum – první opravdu výborná skladba, pardon, podle mého názoru. Jinak i zde platí, že mám mnohem radši živé provedení, třeba z Plays Live.

Slowburn – říkám ANO, dobrý, ale nějak to se mnou nic nedělá, bohužel.

Waiting For The Big One – stejné ANO, možná JO, dobrý, takový bluesový, ale ……

Down The Dolce Vita – nerad se opakuji, jen mě navíc napadá slovo NUDA, možná progrocková, ale nuda, nezajímavé.

Here Comes The Flood – nemám, co napsat jiného.

Nechci, aby mé hodnocení vyznělo moc negativně, i když asi vyznělo :-)

Já jsem jedničku Gabriela neměl moc rád ani když jsem jí slyšel poprvé, někdy v roce 1979, když napíšu, že se jedná o jeden z nejslabších debutů, asi se na mě spousta lidí sesype. Ale nemůžu si pomoct, mluvíme přece o Peteru Gabrielovi, zpěvákovi a frontmanovi Genesis, který se podepsal na skvostných a geniálních albech v uplynulých sedmi letech. A neubráním se srovnání s alby A Trick Of The Tail a Wind And Wuthering z té doby, ty jsou proti tomuto z úplně jiné planety.

Na úplný závěr napíšu radši z bezpečnostních důvodů, že mám Petera Gabriela rád :-)

reagovat

Odejít po natočení vrcholné desky z kapely Peter asi opravdu musel, ale za jeho mnoha uváděnými důvody se možná skrývalo totéž jako za pozdějším odchodem Steva Hacketta - touha řídit kočár svých inspirací bez vlivů jiných, sám si odpovídat za své nápady a mít je pod kontrolou. Na příkladu Beatles však je vidět, jak jednotlivé cesty, byť sebekvalitnější, jen těžko a ne vždy dosahují hloubky společné tvorby. Peterův debut je vynikající, je však jednou nohou stále v Genesis, a to je koneckonců dobře. Vrcholem alba je pro mne strhující Modern Love a rozjímavá Humdrum, obojí však klidně mohl natočit s bývalou partou.
reagovat

Výborný debutový album Petera Gabriela, je zde vidět ještě kousek Genesis a Peter tady hledá teprve svou cestu k tomu co vlastně bude tvořit. Excuse me tady beru spíš jako Peterův smysl pro humor, protože hudebně kdybych to bral tak je to nic moc. Kažodpádně výbornej Peterův start.
reagovat