Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 18.12.2008

Album, na kterém Gabriel konečně našel svou parketu a také první deska, kterou jsem od něj slyšel. Už podsadité bicí, uvozující úvodní Intruder, dávají tušit, že tu budeme mít co do činění s nesmírně pestrým materiálem. Gabriel začíná hrát svou pro další léta typickou zvukomalbu, hraje si s etnickými a elektronickými prvky, vzniká tak jemné předivo nástrojů, které tvoří podklad pro jeho sugestivní vokál. Ne snad, že by neuměl rockově přitvrdit - takové I Don´t Remember nebo Not One Of Us mají velice solidní tempo. Rytmicky náročné, i když hitové, jsou No Self Control, Family Snapshot, And Through the Wire či velký protiválečný hit Games Without Frontiers (provázený i třeba na pražském koncertě v roce 2004 klipem na plátně). Start je nádherným uvolněním v duchu saxofonu, zvukomalebná je také předposlední instrumentálka Lead a Normal Life s decentním tribálním rytmem. Kapitolou samou o sobě je závěrečná Biko - hymnus proti jihoafrickému apartheidu, který se v následujících letech stal hymnou proti útlaku a nesvobodě vůbec. Trojka je album, jehož nadčasovost byla již dávno potvrzena - také tu Gabrielovi sekundovala esa jako Phil Collins, Robert Fripp, Tony Levin či David Rhodes (dva posledně jmenovaní jsou členy Gabrielovy koncertní sestavy dodnes). Jiné hodnocení než ***** nepřichází v úvahu.