Reakce na recenzi:

pepanovacek - @ 07.08.2007

Říká se skoro o každém živém albu, které znám, že JE TO NEJLEPŠÍ ŽIVÁK NA SVĚTĚ :-)

Jak už jsem se mnohokrát přiznal, já koncertní nahrávky zrovna nemusím, to už mnohem raději DVD, kde nejen slyším, ale i vidím, co a jak muzikanti hrají.

Tohle dvojalbum znám od té doby, co vyšlo, to znamená třiadvacet let. Mám ho moc rád, těch důvodů je víc. Je spojeno s krásným obdobím mého života, kdy jsem byl mladý, krásný, zamilovaný, perspektivní a bubeník :-)

Taky s dobou, kdy se k člověku nedostaly tak jednoduše všechny nahrávky, které ve světě vznikaly. A pak samozřejmě s koncertem, který jsem absolvoval v Budapešti v roce 1987 se svou tehdejší dívkou, současnou ženou. Mimochodem, mám moc hezkou historku, jeli jsme domů Žigulíkem mého spolužáka, střídal se v řízení s jedním mým známým z Kladna. Na dálnici mezi Bratislavou a Brnem mě vzbudila jeho věta, kterou jen tak, k sobě, pronesl : „Ty vole, teď jsem normálně chvíli spal.“

Ale stejně si myslím, že hlavní důvod je ten, že prostě tohle dvojalbum je velice povedené, dobře vybraný repertoár (jen dvě skladby – a Ty nejlepší – z nejhoršího alba, co kdy Gabriel natočil, myslím z jedničky), výborné výkony všech muzikantů v čele s Gabrielovým hlasem a hlavně celková rocková podoba celého koncertu, bez těch studiových pazvuků a zhulenin, které mi vadí. Psal jsem o tom už mnohokrát, např. v hodnocení Nursery Cryme (The Return Of The Giant Hogweed) nebo The Lamb lies Down On Broadway (Back In N. Y. C. nebo Lillywhite Lilith), Petera Gabriela mám nejradši v tvrdší, rockové poloze, která mu – podle mého – sedí nejvíc. Je zajímavé, že tahle v téhle poloze se nejvíc shodujeme i se ženou, ale to už je jaksi jiná kapitola.