Reakce na recenzi:

Gattolino - @ 15.12.2005

Asi jako u Just a Colection... Vynikající album, radost poslouchat, dílo, které představuje majestátné roztahování křídel vnešeného rockového orla před parádním letem. Některé věci na albu patří do "zlatého fondu" Strawbs (Glimpse of Heaven, Hangman and The Papist, Shepherd´s Song), ale nádherné jsou i experimentální skladbičky jako Witchwood nebo In Amongst The Roses. Za pozornost stojí rockové numero z rozdováděnými varhanami Sheep, které ovšem, musím přiznat, neposlouchám tak rád jako jiné skladby, protože odvázanost tohoto kalibru mi připadá trochu moc chtěná. Osudová Thirty Days a bizarní Flight s chytlavým závěrečným sborem jsou pozoruhodná díla skladatelského dua Hudson/Ford, které v budoucnu ještě kapele dodá mnoho typických odvázaných momentů. Trochu prudit může snad jen Canon Dale svými rytmickými varhanami v duchu pruského dechového marše, ale také není špatná, představuje odvážnou stránku kapely, která nejde po vyšlapaných cestičkách. Poslední titul I´ll Carry on Beside You je jedna z několika klasických vřelých duchovních hymnů, v nichž Strawbs opravdu předvádějí to nejlepší a nejemotivnější ze své inspirační síly. Daveův zpěv je excelentní, získal více na expresivnosti projevu, což je nejvíce patrné v erbovní skladbě, často hrané na koncertech, The Hangman and The Papist, což je šílené, bezmála shakespearovské drama o popravě odsouzence, k němuž je při vojenském soudu náhodou povolán jako kat jeho starší bratr. Tragédie hrůzného aktu pseudospravedlnosti, ke kterému byl vojenskou mašinérií donucen, je Cousinsovou hlasovou extází, při které mrazí v zádech, a víření Hudsonova vojenského bubnu s Wakemanovými varhanami celé baladě dodávají kolosálně patetické vyznění. Ale nejmalebnější je "Záblesk nebes", úvodní skladba, která si svou velebností a majestátem svůj název zaslouží.
Skoro by se chtělo litovat následného odchodu Ricka Wakemana, který ale proběhl přátelsky (následná spolupráce vyústila až do nedávných spoluspojení při různých projektech Strawbs), ale jednak nový klávesák Blue Weaver si na následném vrcholném albu vede špičkově, a pak Rickův rozmach u Yes a na sólových albech jistě stál za tu oběť. Toto album je skvělé, v bookletu nebo v LP je uvnitř vyzdobeno pěknou renesančně - gotickou tapisérií, která dokresluje náladu alba, a stejně jako u minulého, s bodíky se přibrzdím jen v zájmu hodnocení následného Grave New World.