Reakce na recenzi:

LZ - @ 06.12.2005

Novým albem pojmenovaným jednoduše otazníkem Neal Morse podle mého mínění překonal sám sebe. Narozdíl od dvou posledních sólových alb, které se vyznačovaly určitou nejednotností, a i někdy přílišnou předvídatelností, a na druhou stranu zase rozvláčností, je nové CD skvěle vyvážené a nevidím (neslyším) na něm jedinou slabinu. Možná by se dalo říct, že si bere to nejlepší z alb Testimony a One.

Samozřejmě se ale Morse příliš nevzdálil od své obvyklé tvorby, jsou tady místa a postupy, které prostě k jeho muzice patří. Jako správnému progrockovému albu mu nechybí patos, monumentální instrumentální pasáže, ani jemné, klidnější plochy. Stejně jako Morsovy dvě poslední alba se texty CD ? nese v duchu Morsovy křesťanské víry, což, jak jsem se přesvědčil na několika diskuzních fórech, může vést k odmítavějších reakcím a předsudkům. Myslím, že k tomu ale není žádný důvod...

Je skvělé, že Morse navázal spolupráci s několika výbornými muzikanty, kromě jeho obvyklého bubeníka, veterána z Dream Theater Mike Portnoye je to i další člen této kapely, klávesista Jordan Rudess. Kytary se chopil bývalý spoluhráč z kapely Transatlantic a frontman Flower Kings Roine Stolt, dále Nealův bratr a bývalý kolega ze Spock's Beard Alan Morse, a hlavně, jako třešinka na dortu pro každého příznivce art rocku, kytarová legenda Steve Hackett.

Těžko popisovat jednotlivé skladby, jejich hudební témata se střídají a prolínají celým albem. Hlavním motivem je skladba The Temple Of The Living God, ale i zbytek alba je spíš skládačkou témat, které do sebe ale skvěle zapadají, a celek rozhodně nepůsobí jako pouhý slepenec. Morse v sobě nezapře spíš písničkáře, umí ale nejen vyplodit silné melodie, ale hlavně poskládat je dohromady, do kompaktního art rockového celku. Pěkné je úvodní melodie skladby Another World, které se působivě vrátí ve finále alba, druhé části The Temple of the Living God. Nejpřístupnější je pomalá skladba Outside Looking In, kterou bych si klidně dokázal představit jako hit hraný v rádiích. Předchází jí zajímavý chorálový úvod The Glory Of The Lord. Nemůžu nezmínit kytarové sólo (určitě je to Hackett!) ve skladbě 12, které připomíná staré progrockové postupy ze 70. let. Asi nejlepší skladbou alba je pomalá píseň Inside His Presence, která se postupně změní v souboj dvou kytar (zajímalo by mě, kteří dva kytaristi to jsou) a nakonec ve finále alba tvořené motivem z Another World a zpěvem z úvodu: “And then after all, with our backs against the wall, we seek the temple of the living God.”

Naprosto dokonalé album, bez jediného zásadního kazu, a takřka nutnost pro každého příznivce moderního art rocku. Hodnotím plným počtem hvězdiček :-)