Reakce na recenzi:

mct - @ 12.12.2005

Tohle album bývá fanoušky Projektu za vrchol, já bych ho ve svém soukromém žebříčku řadila až za Tales of… , Pyramidu a I Robot. Ale je to tam na vrcholku těsné, všechna tato alba mám moc ráda. Turn of a friendly card je možná nejpompéznější album Projektu, tady asi dostal symfonický orchestr nejvíc prostoru přesto, že jde o rockové album. Album o lidech a jejich hrách je velmi vyrovnané, hudebně i textově, není tu slabé místo.
May Be A Price To Pay a drsňákem Elmerem Gantrym: „…Je to ďábelský lektvar vymykající se kontrole/ A já jsem bezmocný, nemohu to dát do pořádku/ Něčí nepoctivost ovládá mou duši/ A je chladno v žáru noci// Něco je dnes v tomhle domě zlého/ Zatímco Čaroděj spal, Učeň se rozhodl hrát…“ Games People Play - svižná skladba o „hrách, které lidé hrají uprostřed noci“ s Lennym Z. V pomalé skladbě Time jako solový zpěvák debutoval Eric Woolfson. Trochu se ta skladba vymyká, hlavně textem, ale na druhé straně nijak tady neruší: „Čas plyne jako řeka/ Čas mi dává znamení/ Kdo ví, jestli se někdy znovu potkáme/ Jestli vůbec/ Ale čas/ Stále plyne jako řeka/ Do moře…“ – je to opravdu nádherná píseň. I Don't Wanna Go Home – tak tu by si mohli gambleři vybrat za hymnu („…Je příliš pozdě, aby ses vrátil se zpět/ Nikdo tě nezval, abys to zkusil/ Ale oni tě zaslepili diamanty/ A všemi těmi penězi…“). Úvodní instrumentálka The Gold bug inspirovaná Poeovou povídkou o hledání pokladu (u nás překládána jako Zlatý skarabeus) má úžasnou atmosféru, působí na mě ohromnou pohodou. A pak následuje několikadílná eponymní svita. Nejprve Turn of a friendly card (Part I), melancholický povzdech nad občas těžko pochopitelným lidským počínáním. V Snake eyes se pak pokouší Chris Rainbow přesvědčit štěstěnu, aby při něm stála, a poslala mu tu správnou kartu a věří, že vše bude „alright, alright, alright“ (když by se gamblerům nelíbila ta první skladba, kterou jim tady APP nabídl, tak tohle by byla další varianta). Po instrumentálce The Ace of Swords nám zazpívá opět Eric Woolfson – Nothing left to lose: „…Dal jsi to nejlepší, co jsi mohl dát/ Měl jsi jen jeden život/ Bojoval jsi tak těžce, když jsi byl otrokem/ Po tom všem, co jsi obětoval, nezbylo nic, co bys zachraňoval// Nemáš co ztratit…“ A v závěru v Turn of a friendly card (Part II) Chris Rainbow zazpívá: „…A myslí si, že to jejich životy usnadní/ Ale dveře před nimi jsou zatarasené/ A hra nikdy nekončí, když celý tvůj svět závisí/ Na otočení šťastné karty…“
Pokud jste nikdy skupinu Alan Parsons Project neslyšeli, myslím, že tohle by bylo album, kterým by bylo možné začít. Je mnohem přístupnější než Tales of… a přitom je tady všechno to, čím Projekt přispěl do hudební historie. Než uklouzl na šikmé ploše komerce…