Reakce na recenzi:

horyna - @ 28.04.2016

Steve Hackett putuje i na svém třetím sólovém výletu svou vlastní kreativní cestou. Cestou hledání nových hudebních horizontů, objevování skrytých míst a malebných zákoutí, snažící se zcela naplnit svá předsevzetí. Je odhodlán předložit další hodnotný celek a pokořit jím nové výzvy svého hledačského talentu. Jeho štětec maluje křehce a oduševněle, plátno nepotřebuje dosáhnout velkých rozměrů, blíže neohraničený prostor nechává na divákovi aby sám rozhodl o jeho nadčasovosti a umělcově talentu. Nezaprodává se a neustupuje, jeho mateřská kapela se vzdaluje ze své liniie a její pouť začíná doznávat velkých změn. Né tak ta Hackettova, velký to skladatel a multiinstrumentalista se dál noří do snových tužeb a plně transformuje své nápady a pocity do notových osnov, prchavé okamžiky staví na odiv věrným, duševně vyzrálým obdivovatelům.

V intencích mateřské kapely přichází Every Day- uhlazené akustické zhoupnutí vyvolává hned od počátku silně smyslné touhy, kterých se posluchač odkojený na mistrově kytaře může jen stěží nabažit, vstupy sólové šestistrunky dávají jasně na srozumněnou že nástroj obsluhuje mimořádně romanticky rozervaná duše velkého umělce. The Virgin And The Gypsy- pokračuje ve vysokém standardu z úvodu alba, vokální linky doslova mazlí naši duši a klasická kytara přede jemné tóny stříbřité pavučinové sítě. V daleké asii se rázem ocitáme prostřednictvím orientálně laděné The Red Flower Of Tachai Blooms Everywhere. Následující Clock - The Angel of Mons- celek zahušťuje a její rozpuk do rytmicky poblouzněné polohy jí přidává velké novum stylu. Lahůdkou v pravém slova smyslu je pátá The Ballad Of The Decomposing Man- marně si budete lámat hlavu, co je tohle bože za chaotický derivát a budou vás jistě napadat slova jako- swing, western, jazz, samba... ano Steve si bere ze všech těchto proudů co jemu jest a míchá to přímo ďábelsky mistrně (v jedné poloze jsem si dokonce vzpomnul na experimentální skladby od samotných Beatles). Parné léto Španělské Andalusie přímo prosakuje skrze píseň Lost Time in Cordoba- flétnová melodie patří k jedněm z nejhezčích na desce. Temné akordy plné děsu nás uvádí do naprosto svobodně dýchající skladby Tigermoth- víření bicí soupravy společně s klávesovým "vyšíváním" v sobě absorbují pohnuté stavy lidských dějin, za půli se přechází na vokální stopu která posluchače odvané pryč z tohoto světa. Závěrečnou titulní věc otevírají subtilně znějící syntezátory, vpálená bezbřehá kytarová melodie posunuje naši duši do zcela jiné dimenze, dimenze kde neexistuje závist, zášť či jakýsi druh zla, je tu jen krása, očista duše a splynutí s okolním světem, oči zůstávají zavřeny, dech se tají a skrz sluchovody k nám proudí ona nádhera, kterou snad nemohl vyprodukovat obyčený smrtelník. Tato kytarová linka patří v moderní hudbě k jedné z nejkrásnějších a ujišťuji vás, že dokáže navodit zcela ojedinělé a mimořádně silné pocity.

Na konci se rozprostírá klid a naprostá spokojenost, co více si může jedinec přát.