Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 19.05.2016

Poslech čarokrásných děl tohoto kytarového mistra a někdejšího člena rané sestavy Genesis je pro opravdu speciální, niternou, očistnou záležitostí. Pokud znáte geniální díla Steva Hacketta a milujete díky 12strunným kytarám album Trespass, pusťte se do díla tohoto pana Mistra s nadšením.

Wind-Tales - nádherný pohádkový orchestrální úvod, který navodí tu nádhernou magickou atmosféru dávno zašlých časů a skvěle tak koresponduje i s geniální Crossovou kresbou na obalu. A už tu máme jemné akustiky a Which Way the Wind Blows a Phila Collinse za mikrofonem. Phillips se se strunami jen mazlí a kouzelným melodiím, odnášejícím vás do daleké minulosti, musíte podlehnout. Je zde zvonkohra, varhany a spousta dalších nástrojů, které mistr Phillips suverénně začleňuje. Nádhera, až mě mrazí. A máme tady čtyřdílný kouzelný opus Henry: Portrait from Tudor Times - po úvodní akustické Fanfare následuje pět kratších dílů, opět přebírají roli nejčistší zvonivé akustické struny, ústrojně se zapojuje mellotron, harmonium, klavír, křehce a mistrně propojené a zahrané. Kytarová přediva nabírají na dramatičnosti a smutku, Phillips propojuje více těchto kouzelných nástrojů, oživení přichází v polovině s krásně odsekávaným motivem za doprovodu fléten (mj. John Hackett a další dva hráči), souboj nástrojů je živým vybočením z jinak čistého klidu a krásy tohoto díla, je tu úplné hudební drama, kdy se vypjaté pasáže střídají s klidnými, odváže se pořádně i rytmika s podporu tympánů. V závěru si berou slovo opět krásně propojené 6 a 12strunné akustiky, to, co zde Mistr předvádí, nemá jakékoli obdoby. Sedím přikován v židli zcela odzbrojen a nechávám tu krásu pomalu a jemně doznívat až do chorálového konce, zde i na řadě dalších míst alba jsou zapojeny i další dechové nástroje, anglický roh a hoboj. God If I Saw Her Now je další akustickou skvěle prokomponovanou krasavicí s něžným pohádkovým hlasem hostující Viv McAuliffe, jejíž propojení s Philem Collinsem je přímo organické. Tady je ten až folkový otisk, který příjemně domalovávají flétny. Další komentář není potřeba. Po dramatické orchestrální miniatuře Chinese Mushroom Cloud přichází další záplava akustik, a máme tady pilotní a titulní skladbu ve dvoj dějstvích, představující téměř 16 minut hudebních hodů pro pokročilé. Stupňující se účinek propojených akustik, kde každé zazvonění strun slyšíte jako ozvěnu, mellotron, zklidňování a postupné rozpoutávání tempa, čímž vzniká čarokrásná hudební řeka. Ač instrumentálka, slov není třeba, vyvrcholení až klasického rázu vycítíte, a dostáváme se tu v nádherné souhře kytar a mellotronu do velké blízkosti Trespassu. Celá druhá půle je všestranně propracovaným hudebním dramatem, kde Phillips pracuje v podstatě s klasickými principy a buduje tuhle suitu jako svůj nezničitelný pomník - slyš geniální závěr!. Na konci jsem zcela emocemi vyčerpán a vyždímán... Musí přijít zklidnění a toho se dočkáme v podobě klavírní krásy Collections. Je to skladba v záplavě kytar výjimečná, ale o nic méně působivá, stejně jako křehký doprovod hlasu samotného pana principála a jemné orchestrální vyznění. A nádherná klavírní suita pokračuje v závěrečné Sleepfall: The Geese Fly West a se zapojením dechů, mellotronu navozují závěrečné smíření. Těžko mohl Phillips tomuto svému opusu magnum stvořit působivější, pohádkovější a krásnější závěr.

Tohle je tak křehké, krásné a mistrovsky odehrané dílo, že po jeho doznění nejsem schopen vůbec ničeho a přemýšlím, jak a zda tohle nahráli vůbec normální lidé ve studiu. Ale ano, vypadá to tak. Anthony Phillips je stejný génius jako Steve Hackett, ale Steveho desky mají přece jen rockovější ráz. Tohle je skutečně komorní, klasicky a folkově orientovaná nádhera daleko mimo tento svět a jeho dimenze. Asi za deset...