Reakce na recenzi:

Antony - @ 24.06.2007

Po výměně kytaristy (Anthony Phillipse střídá Steve Hackett) a bubeníka (John Mayhewa nahrazuje Phil Collins) předkládají Genesis pokračovatele Trespass. A dá se říci, že náročná hudba, kterou skupina pro svoje posluchače připravuje na Nursery Cryme otvírá svou náruč ještě více zeširoka a nabízí ještě vybranější laskominky.

Hned úvodní The Musical Box je jednou z nejvíce působivých skladeb co znám a jako zahájení desky působí přímo hypnoticky. Jsme zataženi do tajemně morbidního děje, který hudebníci dokonale sugestivně líčí v uhrančivém spojení hudby a textu. Během těch deseti minut, co trvá, nás obklopí tolik témat a dramatických událostí, že je v úžasu shlédneme jedním dechem, jakoby proběhly snad během pěti vteřin. Až opakovaně si lze vychutnat všechny ty hrátky a rafinovanosti celého bohatého hudebního děje. Nesmrtelná skladba. Jak jen její skoro nesmělý a zadržený úvod kontrastuje s krátkodobými valivými pasážemi i se zdrcující naléhavostí vnitřního pnutí, kterým jiskří Gabrielovy výkřiky. Ve stínu nezůstávají ani ostatní skladby na albu, ať už to jsou krátké - miniatura For Absent Friends, či dva náladové protiklady Harold The Barrel a Harlequin - nebo rozsáhlejší kompozice, kde se mohou plochy Genesis tvorby hudebně rozmáchle zaplnit veškerou možnou pestrostí tónů, rytmů, barev, nálad a harmonií. V každý okamžik se na mně řine nějaké sdělení, výpověď o něčem, co mně nenechá v klidu, co mně vede k dalším úvahám a poslechům. Jakmile se ponořím pod hladinu hudby, nechci vyplavat, chci už jen vnímat.

Na Nursery Cryme je opravdu co poslouchat. Neubráním se srovnání s mým tolik oblíbeným Trespass, ano Nursery Cryme je opravdu ledasčem dál a jinak. Tam, kde na mně v Trespass působí provedení hudebních nápadů jako instinktivně vytrysklá propracovaná muzika, která v nich vřela přetlakem, tam mám na Nursery Cryme pocit rafinované promyšlenosti a pečlivě propočítané a architektonicky provedené stavby. Jsou to velmi vědomě vykonstruované, zapeklitě spletené příběhy, kniha hořkých, místy děsivých a hlavně velmi fantazii rozjitřujících morytátů. Jednu chvíli zve rozverný rytmus k poskakování, o zlomek sekundy později přiková člověka potměšile výhrůžně vztyčený prst do strnulé polohy, kdy se jen čeká, co odkud přijde.

Sehraností i kompozičně je Nursery Cryme zase o kus dál, ale i tak platí, že Trespass je v jistém smyslu nenahraditelná deska, v jejíž atmosféře se skrývá něco, co bývá vlastní jen vyjímečným dílům. Zde už jde o jiný pocit, základní matérie se nám tu dává poznat v přetvořené podobě pro nejvýsostnější oblažení náročného ducha, lačného nevšedních uměleckých zážitků. Nejsilnější místa? Opět celé album, zase cítím sílu v každé notě. Lze se jen radovat, že parádní jízda pokračuje dál a těšit se z toho, že jim v tomto tempu ještě následující roky i alba takto vydržela.

***** Mistrovské dílo, zásadní album