Genesis - Nursery Cryme (1971)

Nursery Cryme – to je moje další hudební láska, do které jsem se ovšem zamiloval hned na první poslech. Album patří do mé subjektivní TOP 10, a je to opravdový hudební majstrštyk, který už nebude jen tak překonán. Nechci přehánět, ale je to tak. Další, jedno z nejvýznamnějších hudebních děl. Alespoň pro mě. Album mám ve své sbírce vystavené úplně vepředu, protože ten obal je asi můj nejoblíbenější ze všech obalů vůbec. Ale k tomu se ještě dostanu.

Skupina Genesis v roce 1971 už měla za sebou zásadní personální změnu. Bubeník John Mayhew byl nahrazen skvělým Philem Collinsem, a kytaristu Anthonyho Phillipse nahradil můj kytarový hrdina Steve Hackett. A tak v této sestavě, v létě onoho roku 1971, se Genesis vydali na chalupu jednoho z členů, aby zde začali skládat nový materiál. Předešlé album Trespass z roku 1970 slibovalo velkolepý a nádherný nástup, který se potvrdil.

Album začíná jednou z nejlepších písní od Genesis, The Musical Box. Deset minut dlouhá suita, která střídá jemné akustické pasáže s těmi hutnějšími a rockovějšími, aby v osmé minutě mohla přejít do absolutně strhujícího finále, které s klidným svědomím můžu nazvat „hudebním orgasmem“. Po celou skladbu vlastně cítím určité napětí, něco jako klid před bouří, a najednou… bum!! Suita vypráví skvěle prapodivný příběh, zasazený do viktoriánské Anglie, o malém chlapci jménem Henry, který hraje se svou kamarádkou Cynthií kroket. Ale ona mu tou palicí odstřelí hlavu, a Henry logicky zemře. Cynthia se poté vydá do jeho pokojíčku, a tam nalezne jeho hrací skříňku. Cynthia jí otevře, a zjeví se jí onen Henry, ale v podobě starého vousatého dědka. A ono bombastické finále této skladby už myslím mluví za vše.

Po tomto grandiózním úvodu následuje kratší, strašně krásná a příjemná písnička For Absent Friends. Zde se poprvé v historii Genesis představil za mikrofonem Phil Collins. Další hudební bombou je The Return Of The Giant Hogweed plná výtečných instrumentálních a melodických nápadů. Suita pojednává o extrémně jedovaté rostlině, která se rozhodla ovládnout svět. Ale sranda je v tom, že rostlina, o které tato skladba pojednává, skutečně existuje. Je to onen bolševník velkolepý. Postrach všech botaniků.
Skladba Seven Stones je pro mě další velmi silné místo, a při pasáži „Despair That Tires The World, Brings The Old Man Laughter“ mi vždycky leze mráz po zádech.

Písničky Harold The Barrel a Harlequin jsou takovým vítaným odlehčením, z nichž Harold The Barrel má nádech komické opery a Harlequin je zase příjemná, moc pěkná věcička. A nyní je tady monumentální finále v podobě The Fountain Of Salmacis, což je další, jedna z nejlepších písní od Genesis, vyprávějící příběh o Hermafroditovi. „Fontána“ je opět plná výtečných melodických nápadů, a v polovině rozjede Steve Hackett jedno se svých nejpůsobivějších sól. Lepší, a grandióznější finále tohoto albového projektu si ani nedokážu představit. Tleskám ve stoje, a klaním se.

Onen fantastický, překrásný obal této desky vytvořil Paul Whitehead. Jsou na něm zachyceny určité motivy všech skladeb na tomto albu. Ale nejvíce je zde patrná samozřejmě The Musical Box. V popředí stojí s napřaženou kroketovou palicí ona záhadně krásná a roztomilá Cynthia Jane De Blaise-William, kolem ní jsou pohozené, ustřelené hlavy, na druhé straně nalevo dole se nachází bolševník, kousíček nad ním je starý pán ze Seven Stones, a mnoho dalších. Znovu říkám, pro mě nádherný, výrazný obal, na který se nemůžu vynadívat.

Takže abych to shrnul, Nursery Cryme – mistrovské album, též mírně divadelně koncipované, které svým způsobem můžu brát jako ucelené hudební dílo na úrovni největších klasiků. Jiná možnost než plný počet hvězdiček ani není.

(Ano, vím, že alba jako Foxtrot, Selling England By The Pound a zejména The Lamb Lies Down On Broadway jdou ve své progresivnosti ještě dál, ale můj vztah s albem Nursery Cryme je pro mě ten nejkrásnější.)
reagovat

EasyRocker @ 23.10.2019 16:01:22
Co k tomuhle monumentu dodat, abych neronil slzy jako krokodýl? Láska už nějakých 20 let nemine měsíc, aby se mi neobjevila v přehrávači. A Vláďa je hudebně zkušený matador, je vidět, že to má neposlouchané i vzhůru nohama. Přeju ti, ať nadšení setrvá, protože už tvůj start vypadá spíš jak od zkušeného matadora. K albu fakt co připisovat není :-) Díky za něj.

Kritik Vláďa @ 23.10.2019 16:19:58
EasyRocker: Děkuji za kompliment, a jsem velmi potěšen, že máš k tomuto skvostu stejně krásný, a vřelý vztah. Způsobil jsi, že mám ještě lepší náladu.

EasyRocker @ 23.10.2019 16:36:06
Vláďa: nápodobně, a to mi samo říká, že musím tenhle opus vytáhnout z čestného místa a pokochat se jím zase:)

Dave71 @ 06.05.2020 13:23:15
Vlado sdílím tvé nadšení a pro mne také v tvorbě Genesis jednoznačná jednička s hvězdičkou..děkuji za krásné čtenííí..David

Genesis znám už docela dlouho. Jejich diskografii znám výborně do alba The Lamb Lies Down On Broadway. Dál už jsem nešel z dobře známého důvodu. Stále platí, že se mi od nich nejvíce líbí jejich nádherný debut From Genesis To Revelvation z roku 1969. Ale i následující alba mají něco do sebe a jsou svým způsobem velkolepá. To platí zejména pro Nursery Cryme. Do té doby jsem ctil Foxtrot jako nejlepší z progrockové éry Genesis - ale dovolte, abych pozměnil svůj názor.

Podle mého soudu se jedná o velmi složitou hudbu, kterou dokáže plně vnímat jen člověk s vysokou hudební inteligencí, protože některé jejich skladby jsou opravdu těžký level. Mě to trvalo více než tři roky, než jsem se do toho nějak ponořil. Já neznám snad žádnou jinou progrockovou kapelu, která by měla v písničkách tak složité postupy. Skladby jako The Return Of The Giant Hogweed, Seven Stones, nebo závěrečná The Fountain Of Salmacis jsou toho důkazem. Melodie těchto skladeb jsou velmi originální, ale strašně sofistikované, takže po jednom nebo dvou posleších se to rozhodně nevstřebá. Člověk musí pozorně naslouchat a naslouchat, a teprve potom začne odhalovat ony geniální detaily. Jak říkám, trvalo mi to strašně dlouho, ale podařilo se mi to. Taky některým může vadit Gabrielův teatrální zpěv, ale na ten jsem si už zvykl.

Co je opravdová bomba, tak je to úvodní The Musical Box. A ten závěr je přímo neskutečný. „Why Don’t You Touch Me, Touch Me, Now! Now! Now! Now!“ To, přiznám se, jsem ještě nezažil. Gabriel už ze sebe nemohl vydat víc. Taky se mi strašně líbí roztomilá Harlequin, která je takovou úlevou mezi progrockovými děly. A moje nejoblíbenější písnička na albu je, sice krátká, ale nádherná For Absent Friends. Pouštím si ji vždycky několikrát za sebou. Ten text a ta melodie mě pokaždé dostanou. Když si vzpomenu na čas, kdy jsem musel nedobrovolně opustit své nejlepší kamarády a kamarádky, tak ukápne i slza. Dávám plný počet.

Ještě bych chtěl říct, že jsem nedávno poslouchal album The Lamb Lies Down On Broadway v kuse, na jeden zátah. A to byl teprve "záhul". Na další poslech už si asi netroufám. Normálně mě to fyzicky vyčerpalo, protože je to ještě asi tak tisíckrát složitější než Trespass, Nursery Cryme, Foxtrot a Selling England By The Pound dohromady.
reagovat

Snake @ 01.08.2018 15:20:00
Nemyslím si, že by šlo o nějak složitou hudbu. Já su vysloveně melodik a Nursery Cryme zblajznul jsem na "první dobrou". Horší bylo vůbec se k Genesis dokopat. Díky jejich pozdější tvorbě jsem jim moc nedůveřoval...

lover-of-music @ 01.08.2018 15:40:11
Snake: Když to srovnám třeba s kapelami Yes, Pink Floyd, King Crimson (první dvě alba), nebo Jethro Tull, tak Genesis jsou pro mě opravdu moc složití. Aspoň já to tak slyším. Ale samozřejmě, každý má jiné uši. Nebo možná jsem stále ještě okouzlen jejich debutem z roku 1969. Fakt nevím.

merhaut @ 01.08.2018 19:59:07
Genesis jsou posluchačsky přítulní a přitom melodicky i jinak nápadití jako žádná jiná progrocková kapela. Složitost bych hledat u jiných, například Gentle Giant, to je větší kláda:-)

Voytus @ 03.08.2018 07:32:14
Tak ona to samozřejmě je složitá a zvláštní hudba, ale zároveň přístupná. King Crimson jsou občas moc odtažití, Van der Graaf místy zešílí, Gentle Giant jsou úplně z jiného světa, Pink Floyd - díky častým pomalým tempům - můžou třeba i nudit (ne mě, ale znám takové - a svým způsobem i chápu).

To ještě snad takoví Yes jsou víc rock'n'roll a posluchači blíž (myslím především raná alba - navíc vycházím z jistého takového "prozření", když jsme se s kapelou vraceli z jednoho hraní dost daleko a cestu nám oživovali Yes s Yes Albem, Opeth s Damnation a Genesis s Foxtrotem. Nutno uznat, že The Watcher je přeci jen víc "vážná hudba", než I've Seen all good people - když to posloucháte takhle po sobě).

U Genesis to přichází zejména s Foxtrotem (mellotronové intro Watchera mě dostává při každém poslechu stejně už přes patnáct let) a jeho druhou stranou - Apocalypse in 9/8 je skladbou, kterou mám ve zvláštní kategorii, pojmenované "nechápu". Ona ta pasáž není jen v 9/8 taktu, ale plynule ho střídá s 9/4 (trocha teorie nikoho nezabije, fígl je v tom, že jednou je to devět rychle a pak je to devět o půlku pomaleji, hodně zjednodušeně řečeno). A co v tom všem vyvádí Collins a Banks je prostě neskutečný.

Nursery Cryme bylo jednu dobu mé nejoblíbenější album od Genesis, zejména díky The Musical Box a Return of the Giant Hogweed. Čeho je ale škoda, tak je zvuk, zejména kytaře by slušelo něco hutnějšího, co nejde tolik do středů (namísto fuzzu klasický overdrive) - ale to berte s rezervou, je jen to "nemoc" jednoho amatérského kytaristy s posedlostí zvukem :-).

horyna @ 04.08.2018 07:00:41
Škod slov, nejoblíbenější a na nápady nejpovedenější deska Genesis. Tak soudím já.

bullb @ 07.08.2018 07:18:54
Asi na tej hudbe niečo je. Strašne veľa tzv. neprog kapiel hraje podobne. Akoby ani neprešli odvtedy desiatky rokov.
K hudbe: Jednoznačný prínos Collinsa.
Album už nepočúvam.

Odvážím se tvrdit, že naprostá většina fandů těchto britů, považuje za zcela zásadní a nepřekonatelné období to, v němž byli součástí kapely Gabriel s Hackettem. Alba z konce semdesátých let byla stále velice kvalitní, leč pomalu jejich originalita začala uvadat. Posledním pro mne akceptovatelným a vcelku dobře přijímaným albem (krom Calling All Stations)je Duke, to co přišlo s, nebo spíše po Abacab, znamená pro mne jeden z největších řekněme propadů(spolu s Queen 80 let)na hudební scéně.

Vše už bylo mnohokrát řečené, nejen zde, ale i v tolika početných ódách, pěných na tento skvost. Tak jen pár postřehů dalšího obdivovatele této nahrávky.
Vždy jsem měl hodně rád monumentální-The Return Of The Giant Hogweed, postupně ale vyplynuly na povrch i jiné části desky,ať už krásný kytarový úvod a sametové vokály v The Musical Box, Collinsova křehká-For Absent Friends, doslova čarovná-Seven Stones s až chrámovými klávesami a božskými sbory.
Vrchol pro mne ale vždy představolala svým tempem navýsost originální Harold the Barrel a poslední kus The Fountain Of Salmacis, s naprosto odzbrojujícím hypnotickým kytarovým motivem.

Šetřit hvězdami by zde opravdu nebylo na místě, šest, vlastně pět, škoda!
reagovat

První nahrávka v klasické "gabrielovské" sestavě vykazuje zřetelný posun, ačkoliv fáze hledání a vybrušování ještě neskončila. Ze tří rozsáhlých kompozic tvořících jádro alba je jasně nejlepší úvodní The Musical Box s fantaskně morbidním textem, z něhož Peter Gabriel naprosto přesvědčivými výrazovými proměnami dělá skutečně strhující představení. Skladby The Return of the Giant Hogweed a The Fountain of Salmacis už tak dotažené nejsou a se svojí členitostí trochu zápasí, ale i ony vcelku pozitivně demonstrují prohlubující se zájem kapely o dramatickou výstavbu svých hudebních fantazií. Tomu odpovídá i čím dál propracovanější pódiová prezentace se světelnými efekty a použitím kostýmů a masek, což je opět především Gabrielova parketa.

Oba noví členově jsou ale rovněž velkým přínosem. Phil Collins i Steve Hackett dodali zvuku Genesis větší razanci i nové nápady, Collins se dokonce v písni For Absent Friends představuje poprvé i za mikrofonem. Skladatelský i aranžérský rukopis kapely nabývá na jistotě, v rozvržení jejích hudebních eposů je znát větší cit pro dynamiku i proporce, jen ten zvuk ještě není tak průrazný jak by bylo třeba. Novinkou je v něm širší využití mellotronu (Seven Stones, The Fountain of Salmacis), ostřejší Hackettova kytara vytěsňuje mdlé folkově-romantické pasáže z minulé desky. Vrcholem alba je pro mě právě ta nejenergičtější píseň Harold the Barrel, která má i přes komplikovanou rytmickou stavbu velmi přímočarý tah, přičemž jí ani kratší stopáž nebrání v působivém příběhovém rozletu.

Přes určité zvukové a kompoziční rezervy už se Genesis na tomto albu důrazně dožadují místa na artrockovém výsluní. Vedle hlavních žánrových souputníků King Crimson, Yes nebo ELP nacházejí svůj originální výraz, zbývá ho už jenom plně rozvinout. Kapela stojí těsně pod vrcholem, svoje největší trumfy nedočkavě žmoulajíc v kapse.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

diesbies @ 12.05.2015 11:56:14
"Skladby The Return of the Giant Hogweed a The Fountain of Salmacis už tak dotažené nejsou a se svojí členitostí trochu zápasí..."- no tak s touto úvahou absolutně nesouhlasím, obě zmiňované patří k tomu nejlepšímu a nejdokonalejšímu, co kdy Genesis vytvořili.(I když je pravda, že Musical Box mám nejraději.) Ale jinak tradičně pěkně a čtivě napsáno, Akano, jen s těmi hvězdami (v tomto případě) nějak moc šetříš...

kaktus @ 13.05.2015 05:52:44
Nic proti vašemu názoru, ale tvrdit o Phillipsových kytarách že byly mdlé, to mě pobavilo hlavně v kontextu sklaby The Knife z Trespass - tak tvrdě to Hackett nikdy nehrál, prostě každý byl jiný, né lepší, né horší...
Genesis už v té době měly svůj originální sound a na dalšich albech své hudební schémata jen vytřibují. Trespass byl tím formujícím albem.

Akana @ 13.05.2015 07:41:39
diesbies: Jo, relativně asi šetřím. To bude tím, že Genesis si sice rád poslechnu (především kvůli Gabrielovi, ale nezatracuju ani collinsovské období - kvalitního popu není nikdy dost), ale nikdy nepatřili mezi moje srdcovky.

kaktus: Pokud jde o větu "Ostřejší Hackettova kytara vytěsňuje mdlé folkově-romantické pasáže z minulé desky", které se to asi týká, měl jsem spíš na mysli srovnání celkového aranžérského obrázku obou desek. Není pochyb, že Phillips hraje v The Knife pěkně ostře, ale celkově ty "folkově-romantické pasáže" zaujímají na Trespass víc místa než na Nursery Cryme. Takže mdlá mi nepřipadá ani tak Phillipsova hra samotná, jako spíš celek, ve kterém je zasazená. S tím, že je Trespass formujícím albem, souhlasím, ale v tom smyslu, že to, v čem budou Genesis opravdu dobří, se na něm teprve rodí.

Výborná deska a ani nechce věřit se tomu, že pochází už z roku 1971. Definice samotného subžánru "symfonický prog". A to jsem se já makovec Genesis docela dlouho cílevědomě bránil, jejich tvorba z osmdesátých let se mi nelíbila ani co by se za nehet vešlo a nevěřil jsem tomu, že by to někdy dřív mohlo být lepší. Jak hluboce jsem se mýlil :)

Instrumentální orgie v "The Musical Box" jsou strhující, ale nejhlubší brázdou a nejsilnějším zážitkem na desce je pro mne masomlejnek "The Return Of The Giant Hogweed". Neskutečná masáž v ryze orchestrální části nazvané "The Dance Of The Giant Hogweed" mě naplňuje euforií a slastnými pocity. O samotném konci celé skladby ani nemluvě. "Seven Stones" přinese trochu klidu, mellotron, flétnu, pěkný refrén a následuje trocha humoru v odlehčené "Harold The Barrel". Druhým vrcholem desky je pro mě závěrečná "The Fountain Of Salmacis". A nejen kvůli milovanému mellotronu, však ony jsou tu také docela divoké a zručně odehrané instrumentální pasáže.

Schválně jsem se nezmínil o skladbičkách "For Absent Friends" a "Harlequin". Zdají se mi býti celkem průměrné a docela dobře bych se bez nich obešel, ale nechť. Nikdo není dokonalý. Ani Genesis...

Dávám čtyři hvězdičky.
reagovat

tykeww @ 14.02.2014 21:14:21
Tuhle desku mám docela rád, závěrečná Fontána patří k mým nejoblíbenějším skladbám od Genesis. Mám rád tvé psaní.

Snake @ 15.02.2014 09:28:51
Díky za podporu, Michale. Genesis tady mají celou řadu obsáhlých a fundovaných recenzí a tak jsem se svoje dojmy snažil maximálně zhustit. A ono je to tak kolikrát lepší...

Flower-pot @ 15.02.2014 13:27:12
Akurát ma trochu prekvapuje, že sa ti "nechce veriť tomu, že pochádza už z roku 1971." Predsa len to už je celkom doba progresívneho rozkvetu, viď len naprosté klasiky ako Meddle, Fragile, Pawn Hearts, Islands, Tarkus, The Yes Album, Acquring the Taste, In the Land of Grey and Pink, o skorších klenotoch ani nehovoriac. :)

Mirek Kostlivý @ 15.02.2014 14:04:51
Přesně tak! Rok 1971 je přesně uprostřed té zázračné "pětiletky" 1969-1973, kdy podle mého názoru vzniklo odhadem tak 90% toho nejlepšího z celé rockové historie. Hledej dál, ještě budeš mockrát příjemně překvapen!

Voytus @ 15.02.2014 15:06:27
Já začínal podobně - na 80. letech. A pořád jsem si říkal, co to na těch Genesis teda je. A pak jsem objevil pětici alb s Peterem Gabrielem a pochopil! Dodnes a asi i napořád jedna z mých nejoblíbenějších art/prog skupin. I proto, nakolik je pro ně důležitá kompozice, nikdy neulítli k samoúčelnému experimentování (občas tohle vnímám u ELP, King Crimson, Yes i Van der Graaf - ale u všech jsem si tak nějak zvyknul za tu dobu, co je poslouchám). Genesis pro mě končí ne odchodem Gabriela, ale odchodem Steve Hacketta, jehož sólovou tvorbu objevuji až teď a říkám si, jakou jsem dělal chybu, že jsem jeho sólovou dráhu ignoroval.

Snake @ 15.02.2014 15:31:42
Máte samozřejmě pravdu, většinu vyjmenovaných desek znám, některé mám ve sbírce.Já myslel to spíš celkovým soundem, album mi zní na dobu svého vzniku velmi moderně a v dobrém slova smyslu "symfonicky".

Voytus - s tím Hackettem máš svatou pravdu, jeho hudba převelice se mi zamlouvá.Ve sbírce mám zatím čtyři jeho alba, ale hodlám ji v tomto směru v budoucnu ještě trochu rozšířit.

Kdybych měl podle sebe označit nejlepší album Genesis s Gabrielem za mikrofonem, bylo by to tohle, v těsném závěsu za Foxtrot a The Lamb Lies Down On Broadway.
Kapela v té době procházela personálními změnami,
odešel bubeník John Mayhew a na jeho místo nastoupil o několik tříd lepší, technicky daleko zdatnější Phil Collins.
Odešel i výborný kytarista Anthony Phillips a na jeho místo nastoupil ještě fenomenálnější Steve Hackett, no a na jednu z nejlepších sestav bylo zaděláno.
Album otevírá fantastická kompozice The Musical Box...
Vždy jsem tvrdil, že Collins je lepší zpěvák, než Gabriel, ale nemůžu si pomoci, pokaždé, když poslouchám tuhle skladbu, tak si za mikrofonem nedovedu přestavit nikoho jiného, než Petera...tady skutečně podal úžasný, emocemi nabitý výkon s mírnou "pomocí" Phila Collinse v pozadí. Z toho závěru mi pokaždé běhá mráz po zádech...
Následuje krásná, křehká věc s názvem For Absent Friends, kde se nám vůbec poprvé představí za mikrofonem Phil sám a musím říct, že jeho měkký hlas k celé skladbě dokonale pasuje. Výborné...
Následující The Return Of The Giant Hogweed je taky skvělá. Tady to hned ze začátku pěkně roztočí Steve Hackett...jeho kytarová technika a"tapping" mi zkrátka vždycky vezme dech...Jednoznačně to je jeden z nejlepších kytaristů, co kdy mohla progresivní scéna nabídnout.
Seven Stones je další výborná věc s nádhernými Banksovými varhanami a s opět naprosto suverénním Gabrielem za mikrofonem. Nádhera téhle skladby by mi někdy až vehnala slzy do očí. Něco podobného vždycky prožívám i při poslechu písně Dusk z předchozího alba Trespass...tady zkrátka emoce pracují na plný plyn...
No a tu se dostáváme přes veselou a skotačivou věc Harold The Barrel a přes další nádhernou zasněnou skladbu Harlequin až k závěrečné kompozici The Fountain Of Salmasis...Tahle věc jen dokazuje, jak byli Genesis velmi dobří na skládání dlouhých a nápaditých hudebních ploch...
Banks zde za varhanami a mellotronem doslova čaruje, Hackettova kytarová práce je jako vždy úžasná, bicí šlapou taky na jedničku, no a Gabriel za mikrofonem opět naprosto suverénní...jen škoda, že je tak brzo konec.

Zkrátka tohle album je jedno velké mistrovké dílo a moje jasná jednička z éry s Gabrielem.
Bez diskuzí pět hvězd.
reagovat

Nursery Cryme prekonal v mojich ušiach Trespass a to som vôbec nečakal. Ale je to tak. Tento počin je jednoducho opäť jeden z genesisovských vrcholov. A predovšetkým tu cítiť príchod gitaristu Stevea Hacketta a bubeníka Phila Collinsa. Zostava Banks, Collins, Gabriel, Hackett a Rutheford už ostane tou top zostavou tejto kapely navždy. Opäť je toto album, ktoré nemá chybu, takže nemám čo vytknúť. Ale môžem naopak vyzdvihnúť - krásne gitarové sólo v The Musical box, vynikajúcu The fountain of salmacis a hlavne jednu z najlepších skladieb Genesis (sú chvíľe keď ju považujem za ich najlepšiu) The return of the giant hogweed. To je skladba, ktorá ma dostáva do varu počas celých 8 minút a 10 sekúnd a veľmi často ju počúvam a napriek tomu mi nikdy nezovšednela. Klobúk dolu. Nielen pred ňou, ale pred celým albumom.
reagovat

PaloM @ 02.04.2011 18:48:23
Súhlasím s tebou, je to perla art rocku, či progress rocku, to je jedno. Mám napálený remaster r.1994, lebo už sa nedal kúpiť. Kúpil som si všetky CD Genesis s Gabrielom, nové remastre a remixy r. 2008. Je to nádherne urobené, obe verzie majú svoje plusy a mínusy. Urobil som výnimku, inak remixom sa vyhýbam.

Dokonalé album a další důkaz toho, že rock jakožto hudební žánr nám dokáže podat téměř jakkoli emočně laděný zážitek. Je úžasné vědět, že mi ten druh muziky, co poslouchám, může nabídnout bezpočet nálad, které postupně nacházím a vychutnávám si je stále donekonečna, že?:-)
Nursery Cryme je od začátku relaxační záležitost a zatím jedna z mála věcí, kterou od Genesis můžu(bude líp). Stačí pouze zavřít oči a poslouchat. The Musical box je absolutní pecka, která kompozičně nemá chybu a Genesis do ní vložili tolik ze sebe, že ji to alespoň pro mě řadí nad všechny ostatní skladby(snad s výjimkou The Fountain Of Salmacis). Ale je to jen podvědomý pocit.
Ačkoliv The Return Of The Giant Hogweed není má nejoblíbenější(asi mi moc nesedne nebo co), nemůžu jí nic vytknout. O Seven Stones bych to samé už říct nemohl, perfektní Collinsnův rytmus a majestátně znějící varhany v kombinaci s těmi zasněnými pasážemi znovu člověka pocitově odnesou někam úplně jinam.
Trojice kratších skladeb výborně dokresluje atmosféru a řekl bych, že přesně vystihují to, že v jednoduchosti je krása. Právě ony dělají z alba jednotný celek - myslím, že je to lepší, než aby tam místo nich byl další nějaký desetiminutový opus, i kdyby měl kvalitou dosahovat třeba musical boxu. Jako poslední - jeden z naprostých vrcholů, naprosto úžasná atmosféra připomínající mi postupné střídání ročních období. Možná nějaká inspirace od Vivaldiho, kdoví:-) The Fountain Of Salmacis je nádherný konec ještě nádhernějšího alba, na které se dá reagovat z mé strany pouze chválou a pěti hvězdičkama.
reagovat

javrt @ 07.11.2010 10:55:34
Tak pod tohle se musim podepsat. Pro mě nejlepší deska od GENESIS. Vidím to podobně jako autor recenze

Nádhera, klasika. Kromě virtuosní interpretace, o které tu ale již byla řeč, musím zmínit ty epické texty a Gabrielův smysl pro teatrálnost.

Musical Box - O člověku, který nedostal možnost prožít mládí
Return Of Giant Hogweed - Den Trifidů v Gabrielovské verzi, tady se mě velmi líbí kompozice skladby
Fountain of Salmacis - inspirované Řeckou mytologií

Toto jsou věci, které mě i při opětovném poslechu zaručeně nadchnou

Heracleum mantegazzianum!!!
reagovat

Lothian @ 09.01.2010 12:06:21
Skvělé album, mám ho moc rád, asi nejlepší od Genesis.

Sakra, vyzerá to tak, že môj (ne)vzťah ku Genesis pokazí vzácnu jednotu fandovskej základne. Čo už.

V tichúčku sa postupne liahne krehká a virtuózna skupina Genesis so svojim The musical box. Až sa rockovo rozbehne, je jasné, že zmeny v zostave priniesli skutočne markantnú kvalitu. Pokojná poloha For absent friends trošku uvoľní úvodnú razanciu, pretože nasleduje vrchol albumu, rockovo nabudená The return of giant hogweed. Samozrejme, na dlhšej ploche si hudobníci schuti zakomponujú. Klasický skôr zasnený kúsok, to je Seven stones, keď to občas rozbalí, je to paráda. Razancia si udržuje svoje pozície aj v Harold the barrel, čo je už si na skupinu priveľa, takže stlmí adrenalín v jemnej Harlequin. Na záver je tu klasická art rocková Genesisovka, melodika, striedanie nálad, slovom, pohoda.

K tomuto albumu som si nikdy nevytvoril žiadny intímnejší vzťah. Myslím si, že sa členovia skôr iba rozkukávali a to zásadné prišlo až potom. Aj tak, dnes dám o hviezdu viac, než by som tomu dal normálne. Je to dobrá doska a určite si zaslúži viac, než som dal Selling England...

reagovat

Ďalšia päťhviezdičková klasika od Genesis.Kapele veľmi prospela personálna výmena najmä na poste bubeníka.Phil Collins je oveľa lepší bubeník ako John Mayhew,jeho hra je taká vzdušnejšia a technicky vyspelejšia.Tiež Steve Hackett,ktorého Genesis našli na inzerát,mi lepšie \"pasuje\" ako jeho predchodca Anthony Phillips,ktorý dával prednosť akustickej gitare a dvanásťstrunke.Hackettova hra je taká živšia a najmä tie jeho plačlivé a zasnívané sóla milujem.Album začína zaujímavým príbehom \"nadržaného\" Henryho \"The musical box\".Nasleduje pôvabná miniskladbička For absent friends a potom absolútna \"bomba\" \"The return of the giant hogweed\" rozprávajúca príbeh o agresívnej a rozpínajúcej sa nepríjemnej rastline,ktorá sa volá boľševník (v naších končinách to bol boľševik:-),ale to je už trochu iný príbeh).Nasleduje úderná paródia \"Harold the barrel\" a potom krehká \"Harleqin\".Na záver \"zlatý klinec\" programu,dojímavý príbeh o hermafroditovi \"The fountain of Salmacis\"-absolútny vrchol.Nádherná hudba a absolútna progroková extáza!Majstrovské dielo...skrátka klasika.
reagovat

martin69 @ 20.03.2011 08:18:21
Brano : jako ostatně vždy,krásně napsané!Tohle album mám velmi rád.Poslední dvě věty jsou absolutně vystihující.

Co říci více.. Genialita, lehkost, vkusný patos a příjemná mnohovrstevnost. Album Nursery Cryme odpálilo "klasické období" Genesis, které bohužel trvalo jen do odchodu Petera Gabriela. Následující alba pod taktovkou Phila Collinse (jinak geniálního bubeníka) se bohužel ubírala jiným "jednodušším" směrem. Každopádně NC patří ke klenotům Art Rocku a Rocku vůbec. Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o muziku 20. století, by měl album slyšet a to minimálně jednou. Za následnou závislost na Genesis, ale nenesu zodpovědnost:-)
reagovat

Genesis vydali studiovou desku Tresspas poprvé v labelu Charismy, ale už před vydáním se rozhodl odejít Anthony Phillips, hlavní hnací motor skupiny. Díky bohu za to, že Peter a Mike se rozhodli pokračovat. Tony ještě sice váhal, ale nakonec se připojil a tak osiřelá trojice (and then there were three :-)) si našla bubeníka Phila Collinse a kytaristu Steva Hacketta. Netrvalo dlouho a vydali Nursery Cryme s nádherným obalem zdravotní sestry hrající kroket s lidskou hlavou. Deska je jak jinak než vynikající, teprve tady se pořádně projevila fantazie Petera Gabriela v textech. Steve Hackett zde podává vynikající výkon, s tím, že se soustředí na spolupráci s tonyho varhanama-klávesama, aby to ladilo, nebo se protínalo. Phillips se mi zdá, že spíš šel svou cestou a vytvářel tak další sound navíc. Obě metody jsou vynikající a každá má své kouzlo. Phil Collins zde parádně doplňuje doprovodným vokálem Petera Gabriela, jejich hlasy mi občas úplně splývají dohromady. V podstatě to tenkrát i různě smíchali, aby to dávalo ten dojem. Tato deska na mě zapůsobila i v tom, že skupina se víc uvolnila, přidala i humor. Trespass byl v podstatě hodně vážný (což samozřejmě není špatné :). Myslím, že kdyby Phillips zůstal, možná by to byla totální antikomerce, ale asi by to dlouho nevydrželo ve skupině. Nakonec možná to byl osud, že Gabriel četl Hackettův inzerát. Člověk si musí připustit, že se Stevem měli víc možností, jelikož je technicky lepší kytarista. Phillips byl zase možná lepší se španělkou, 12strunkou.Každopádně deska jako celek je vynikající, Musical Box - Return Of Giant Hogweed a Fontain Of Salmacis jsou mistrovské geniální kousky. Skladby delší, propracované, je zde cítit pokročilost v ovládání hudebních nástrojů. Ostatní skladby jsou samozřejmé takéž vynikající, avšak nedosahují takové geniality. Co se týče výkonů jednotlivých členů, tak radikální změnu vidím hlavně v kytaře. Jak už jsem zmínil, Hackett je jiný než Phillips, každý má své kouzlo, a skupině zkušenější kytarista rozhodně prospěl. Bicí samozřejmě se výrazně zlepšily oproti předchozímu kolegovi bubnuje Phil mnohem lépe, důkazem je toho třeba Knife ze živáku. Tady je zajímavé to, že nejvíc tu skládala trojice Peter-Tony-Mike.

Phil a Steve se přece jenom ještě přizpůsobovali, takže dá se to brát autorsky jako And Then There were three, s tím, že je tam Peter místo Phila :). Nutno také zmínit to, že Phillips má na NC trošku podíl. Již brzy vyjdou raritky Jackson tapes kde je třeba ranná verze Musical Box, když byl Phillips ve skupině.

Musical Box: Skladba začíná vydrnkáváním, jakoby se zapnula hrací skříňka a Peter začne ztišeným zpěvem zpívat příběh "nadrženého" Henryho. Collins výborně doprovází Gabriela. První část skladby je založen na akustických kytarách, dokonce i Tony musel hrát na kytaru. Potom skladba se rozjede se svižnýma klávesama, Phil poprvé bubnuje a Steve rozjede solo na elektrickou kytaru. V podstatě jediné solo na el. kytaru udělal Phillips ve skladbě Knife, jinak to byla většinou akustika. Skladba jako celek má několik částí, vždy se rozjede do určitého rytmu a má mezihry kdy nástroje ztichnou a Peter zase ztišeně zpívá, steve přejde na drnkání. Z té první svižné části o které jsem mluvil se utiší nástroje a Peter zpívá "old king cole was a merry old soul and a merry soul was he". Do jeho zpěvu mu drnká Hackett a začnou odbíjet hodiny, the clock "tik tok" Pak Peter přímo zakřičí "the Wall" (zeď) a začne kňourat kytara a soupeří s klávesama. Nakonec jde skladba do vzrušující pasáže, kde peter naříká, proč se ho nedotýká, dotkni se mě teď (now ! now ! now!) a přitom tančí s liščí maskou a na závěr připraví Steve nádherné kytarové sólíčko, s tím, že mě vždycky zaujme ten konec, phil zabubnuje v několika intervalech, současně hraje i Steve a Tony, všichni dohromady hrajou stejný ton a zní to opravdu parádně.

For Absent Friends: na této písničce má hlavní vokál Phil, melodická naříkavá skladbička, kde krásně vydrnkává Steve na kytaru a občas se připojí i Peter doprovodným hlasem. Tuto skladbu mám raději než třeba More Fool Me (selling england by the pound)

The Return Of The Giant Hogweed: další mistrovský kousek, skladba začíná hned střídavými varhany sem a tam, na někoho to možná může působit jako bolest hlavy, ale mně se to líbí. Pak Peter začne zpívat s melodicky se opakujícími klávesy o hermafroditovi. Do toho flétnou spolupracuje s Tonym po několika minutách se skladba totálně změní ještě k lepší části. Tony začne hrát geniální klavírní rif, který mi dává pocit mrazíků a do toho začne výborně Steve kytarou, která navazuje na klavír. Potom zaburácej činely a kytara jakoby drhnula, Tony pořád jede na stejném rifu pak dojde ke změně a Peter přiběhne k mikrofonu a nakonec zařve Giant Howgeed lives !!!!

Seven Stones: nádherná skladbička postavená na mellotronu, kde i naříkají klávesy v pozadí a Steve akusticky vydrnkává do rytmu. Skladba opravdu dává dojem, že jsem někde na opuštěné lodi, které pluje po moři kdo ví kam. Hodně lidí tohle podceňuje, že by neměli rádi mellotron ?

Harrold the barrel: asi nejhumornější skladba na albu, Tony jede rychlým klavírním rifem a do toho brouká Steve kytarou a Peter zpívá hrozně rychle, phil do toho kňourá "ha ha", krásně jim to ladí. No a to by nebyli Genesis kdyby závěr byl úplně jiný, skladba se zastaví do krásné pasáže a Phil zpívá hodně vysoko "heaven" (nebe) a tonyho varhany se drží jednoho tonu podél zpěvu.

Harlequin: V podstatě duo, kde zpívá Peter i Phil zároveň, zpívají tak podobně, že kolikrát nerozeznám kde kdo zpívá. Občas je to zřejmé občas ne.

Části určitě i smíchali, aby si posluchač nebyl jistý. Každopádně je to opět pěkná písnička, kde dominuje Stevova akustika, téměr po celou dobu soutěží se zpěvem a v refrénu vydrnkává přesně podle zpěvu.

Fountain Of Salmacis: geniální skladba (z geniálního trojlístku MB-ROGH-FOS), začínající nádhernými klávesy jakoby tekl pramen vody a do toho Phil zaduní bubnama, že to dává dojem prudce vyvěrajícího pramene ze země. Peter zpívá trochu s ozvěnou jakoby pocházel z antických tehdejších dob. Skladba vždycky ztichne se opakujícím se motivem Tonyho varhan a do toho drnká Steve jako uklidněná voda. Potom se grandiózně rozjedou všechny nástroje a Peter zanaříká, kde se ozvou v pozadí opakující se mnohonásobné vokály.

Závěr: Vynikající deska (všem 5 deskám z let 70-75 dávám maximum bodů, protože je to dokonalost sama), která se mi zdá trošičku méně vyvážená jako Trespass, ale zase má silný trojlístek skladeb, které jsou geniální. *****

reagovat

Po výměně kytaristy (Anthony Phillipse střídá Steve Hackett) a bubeníka (John Mayhewa nahrazuje Phil Collins) předkládají Genesis pokračovatele Trespass. A dá se říci, že náročná hudba, kterou skupina pro svoje posluchače připravuje na Nursery Cryme otvírá svou náruč ještě více zeširoka a nabízí ještě vybranější laskominky.

Hned úvodní The Musical Box je jednou z nejvíce působivých skladeb co znám a jako zahájení desky působí přímo hypnoticky. Jsme zataženi do tajemně morbidního děje, který hudebníci dokonale sugestivně líčí v uhrančivém spojení hudby a textu. Během těch deseti minut, co trvá, nás obklopí tolik témat a dramatických událostí, že je v úžasu shlédneme jedním dechem, jakoby proběhly snad během pěti vteřin. Až opakovaně si lze vychutnat všechny ty hrátky a rafinovanosti celého bohatého hudebního děje. Nesmrtelná skladba. Jak jen její skoro nesmělý a zadržený úvod kontrastuje s krátkodobými valivými pasážemi i se zdrcující naléhavostí vnitřního pnutí, kterým jiskří Gabrielovy výkřiky. Ve stínu nezůstávají ani ostatní skladby na albu, ať už to jsou krátké - miniatura For Absent Friends, či dva náladové protiklady Harold The Barrel a Harlequin - nebo rozsáhlejší kompozice, kde se mohou plochy Genesis tvorby hudebně rozmáchle zaplnit veškerou možnou pestrostí tónů, rytmů, barev, nálad a harmonií. V každý okamžik se na mně řine nějaké sdělení, výpověď o něčem, co mně nenechá v klidu, co mně vede k dalším úvahám a poslechům. Jakmile se ponořím pod hladinu hudby, nechci vyplavat, chci už jen vnímat.

Na Nursery Cryme je opravdu co poslouchat. Neubráním se srovnání s mým tolik oblíbeným Trespass, ano Nursery Cryme je opravdu ledasčem dál a jinak. Tam, kde na mně v Trespass působí provedení hudebních nápadů jako instinktivně vytrysklá propracovaná muzika, která v nich vřela přetlakem, tam mám na Nursery Cryme pocit rafinované promyšlenosti a pečlivě propočítané a architektonicky provedené stavby. Jsou to velmi vědomě vykonstruované, zapeklitě spletené příběhy, kniha hořkých, místy děsivých a hlavně velmi fantazii rozjitřujících morytátů. Jednu chvíli zve rozverný rytmus k poskakování, o zlomek sekundy později přiková člověka potměšile výhrůžně vztyčený prst do strnulé polohy, kdy se jen čeká, co odkud přijde.

Sehraností i kompozičně je Nursery Cryme zase o kus dál, ale i tak platí, že Trespass je v jistém smyslu nenahraditelná deska, v jejíž atmosféře se skrývá něco, co bývá vlastní jen vyjímečným dílům. Zde už jde o jiný pocit, základní matérie se nám tu dává poznat v přetvořené podobě pro nejvýsostnější oblažení náročného ducha, lačného nevšedních uměleckých zážitků. Nejsilnější místa? Opět celé album, zase cítím sílu v každé notě. Lze se jen radovat, že parádní jízda pokračuje dál a těšit se z toho, že jim v tomto tempu ještě následující roky i alba takto vydržela.

***** Mistrovské dílo, zásadní album


reagovat

Nursery cryme je jedno z alb na které prostě nedám dopustit. Je to deska, kterou jsem poslouchala snad stokrát a přesto mě nikdy nepřestala fascinovat. Z Gabrielova tklivého a naléhavého hlasu mě mrazí v zádech, žasnu nad nepřekonatelně krásnými melodiemi, nad dokonale zvláštními a jedinečnými texty - zkrátka žasnu nad kapelou Genesis z dob, kdy hrála s Gabrielem (možná je v tom i trocha nostalgie, ale alba z Collinsovské éry mě osobně nikdy tolik nenadchla - ovšem ani sólová Gabrielova alba nemusím, takže je jasné, že jde o skupinu jako celek, ne jen o zpěváka). Ale vraťme se k albu. Úúvodní The Musical box byla pro mě láska na první poslech - od úvodních akordů, přes teskné Gabrielovy prosby: Play me my song..., skvělou dynamickou instrumentální pasáž, která po chvíli opět přechází v tak charakteristický Peterův zpěv až po intenzivní a frenetický závěr celého songu. Každého milovníka progresivního roku musí hřát u srdíčka při poslechu něčeho takového. Collinsova For absent friends je výborná, příjemná věc, The return of giant hogweed nemá chybu z hlediska textového i melodického, Seven stones bych zhodnotila jako píseň průměrnou, kdyby v ní ovšem nebyla pasáž "...the laughter of the world only greeves him, believe him...", která je tak nádherná, že mě z ní skoro jímá závrať (to jsem asi napsala moc básnicky, ale jinak to prostě nejde...:-).Harrold the Barrel je rytmická, výborně zazpívaná, následuje malinko ospalý song Harlequin (kdyby mě někdo násilím donutil vyhodnotit nejméně zajímavou píseň alba, volila bych tuto), Fountain of Salmacis velkolepě završuje podle mě jeden ze dvou nejlepších počinů v historii Genesis (společně s Trespass - dosud jsem nezjistila, která deska se mi líbí víc). Dávám pět hvězdiček, ale nejradši bych dala mnohem víc:-)).
reagovat

Sváťa @ 12.03.2006 00:00:00
Se vším víceméně souhlasím, jenom bych se trochu zastal poGabrielovské éry. Hudba se, narozdíl od politiků, zaplaťpánbůh, někam stále dere, hledá jiné možnosti. A to byl i případ odchodu Gabriela a dalších desek Genesis. Gabriel není, pojďme hledat, jak dál. Základ byl nechán, ale ruka páně Collinsova se čím dál víc začala držet vedoucích opratí skupiny. A vzhledem k jeho pracovitosti, byla jen otázka, kdy se kapela dá na cestu jiného zvuku a mírné komerce. Po deseti, a více letech, se tento počin zúročil jako správný tah - viz. vyprodané obří stadiony a miliony prodaných desek. V době kdy jejich souputníci (Yes, Jethro tull atd.) už lehce paběrkovali, byli Genesis stále v první lize.
Každopádně i mně přepadne při poslechu této desky husí kůže, ale už je to zčásti také nostalgie.
sváťa

majkl22 @ 06.11.2007 10:48:36
Bohužel nemůžu souhlasit se Sváťou, zvuk "původních" genesis zůstal v post-gabrielovských časech opravdu jen z lehka a z art rockem už měl pramálo společného. Když dneska člověk někomu řekne, že poslouchá Genesis, každý si hned vybaví Invisible Touch nebo I can't dance, což je podle mě chyba.. Ano skladby jsou to příjemné, ale k uklízení nebo mytí nádobí..

lenzi @ 06.11.2007 11:19:04
Ja zas nemôžem súhlasiť s majklom22. Podľa mňa zotrvačnosť bola taká silná, že "artrockovosť" vydržala až do odchodu Steva Hacketta.

majkl22 @ 07.11.2007 09:58:25
Mas pravdu lenzi, Steve Hackett je i po Gabrielovi drzel nad vodou, ale zkratka uz to nebyli ti "pravi" Genesis. Pro priklad album "Wind and Wuthering": prvni skladba Eleventh Earl of Mar je skvela a dalo by se rici, ze ma "gabrielovske" parametry (zkratka se blizi puvodni tvorbe), na druhou stranu Ruthefordova sladka Your Own Special Way spise naznacuje smer tvorby budouci. Takze abych to uvedl na pravou miru, album Wind and Wuthering je poslednim albem, ktere ma jeste charakteristicky nadech Genesis (a na kterem jeste spolupracoval Steve Hackett:-).

I když se v souvislosti s gabrielovskými Genesis zmiňuje vždy na 1. místě Foxtrot, Nursery Cryme je taky pozoruhodné album. Jeho název je taková slovní hříčka a někdy se překládá jako „Dětský zločin“, mně se ale mnohem více líbí jiný překlad, který jsem kdysi zaslechla: „Dětská naříkanka“ (od Nursery Rhyme = Dětská říkanka).
Hned první skladba The Musical Box je skladba značně dlouhá, ale velmi dobře propracovaná, rozdělena do několika částí, a tak vůbec nenudí. Krátká akustická skladba For Absent Friends je Collinsovo první sólo na albech Genesis a navíc velmi povedené. The Return Of The Giant Hogweed– píseň o velmi životaschopné rostlině – bolševníku velkolepém. Agresivita rostliny v mírném klimatu inspirovala Genesis do té míry, že jim připoměla knihu J. Wyndhama Den Trifidů – na konci písně se zmiňují o slunci, bez kterého rostlina nemá svou sílu. Shodou okolností, když jsem toto album získala, se i u nás s bolševníkem bojovalo – nepříliš úspěšně – i to připomíná Wyndhamovu knihu, ale zatím z nás bolševník ještě neudělal vyhnance… Trochu je škoda, že TROTGH není na konci, bylo by to lepší finále než The Fountain Of Salmacis. Tím netvrdím, že je Fontána špatná, jen není tak výrazná a dramatická. Možná by stálo za to poslouchat nejdříve stranu B a pak stranu A. Ta je podle mě trochu hudebně o něco zajímavější. Ale celkově to je vynikající album.
reagovat

Na Genesis je fascinující, že ač jejich sound je nezaměnitelný a rozpoznatelný během několika vteřin, každá jejich deska je vykročením někam jinam, dobrodružná a neohlížející se příliš na jistotu minulých vydařených věcí. Možná jen Wind And Wuthering se zdá být rekapitulací všech předchozích poloh, barev a nálad, a to rekapitulací bezespru úžasnou a obdivuhodnou. Antovu klasicky čistou kytaru střídá na Nursery Cryme Hackettova neurvale dramatická, agresivní hra, nebojící se i nečistých pazvuků, a blýskne se i vycizelovanými syrovými sóly (Fountain of Salmacis).Trojice velkolepých dramatických příběhů (Musical Box, Hogweed, Salmacis), které se staly páteří koncertních programů, je proložena dvěma miniaturami, dokazujícími, že kapela nerezignovala na subtilní citový výraz z předchozího alba, ujetá hříčka Harold The Barrell otevírá oproti mystickému a snovému světu Trespassu pole surrealistického humoru a divadelní nadsázky, která najde později svůj prostor na Foxtrotu, Sellingu i Jehněti. A zbývá, dle mého subjektivního názoru nejkrásnější skladba alba, ne tak často citovaná, na koncertech skoro nehraná (existuje ovšem raritní a dost nekvalitní záznam z koncertu ze srpna 1972 v Janově). Tato skladba má tak klasicky, s rafinovanou dokonalostí vrstvenou melodii, mysticky osudový text, expresivní z otěží utržený vokál na pokraji extatického vytržení, podivné a přesto zákonité rytmické přechody neuvěřitelně rozsochaté Philovy hry, varhany jak z barokní mše, valící se jako vlna posledního soudu, a ... náhle v mezihře flétnový dialog s klávesami jako cinkání klíčů od brány tajemství času. Co mohlo být inspirací tohoto hudebního démantu? Regresní zážitek z dob Vikingů? Bože, to je HUDBA! Je vůbec možné, aby další album bylo jen zpoloviny dobré? A ono bude snad ještě hezčí, ale zase trochu jiné......
reagovat

Gattolino @ 03.11.2005 00:00:00
Pro pořádek, byť zbytečně, dodávám, že tím démantem je Seven Stones.

Mirek Kostlivý @ 05.07.2013 16:12:31
Na tomto záznamu >> odkaz
je zřejmé, jakými virtuózy Genesis před těmi 40-ti lety byli! Člověk zde ještě není rozptylován převleky Gabriela (tak tomu bude až Live 1973), jednotliví hráči hrají fantasticky, k dokonalosti tu chybí jenom Seven Stones - moje nejoblíbenější skladba od nich. A může vůbec existovat někdo, kdo by měl rád Genesis a neměl rád mellotron :-) ? Lépe než Tony Banks na něj nehrál (možná) ani Robert Fripp!

Ačkoli by mnozí mohli namítnout, že v době vydání Nursery Cryme nebyli Genesis ještě na vrcholu svých sil, právě toto album pro mě představuje jeden z vrcholů tvorby kapely. Už úvodní neuvěřitelnou skladbu The Musical Box řadím mezi tři nejlepší od Genesis... klidný začátek, mohutné nástupy kláves a kytary, excelentní Gabriel, několik dramatických zvratů a rozmáchlý závěr z ní dělají skutečný skvost progresivní hudby. Po krátkém Collinsově sólovém výstupu For Absent Friends následuje další, více než osmiminutový progový monolit The Return of the Giant Hogweed, znovu typická ukázka vynikajícího kompozičního citu. Gabriel znovu nepředvídatelně žongluje se svým hlasem a spousty melodických motivů nutí poslouchat znova a znova... Seven Stones by mohla být klidně soundtrackem k pohádce, vrcholí ve zcela geniální klávesové melodii jako stvořené pro doprovod filmu.... Harold the Barrel a Harlequin jsou kratší skladby, přesto v nich kapela předvádí křivolakou divokou jízdu progovým hájemstvím... Album vrcholí skladbou Fountain of Salmacis, která je dle mého názoru absolutně hrubě nedoceněná a přitom její obsah mocně předběhl svou dobu. Originalita a svébytnost na druhou! Už lehounké klávesové intro s ozvěnovým efektem navozuje nadpozemskou atmosféru a zbytek skladby prostě musíte slyšet... Nevím, kolikrát už jsem tuhle desku slyšel, ale ani na jedinou vteřinu mě nenudí a pokaždé mě znovu něčím překvapí, výstavbou melodie, zvukem, úderem do bicích.... Album bylo premiérou pro Phila Collinse a kytaristu Stevea Hacketta - oba na svých postech na albu excelují. Pět hvězdiček je pro toho album zatraceně málo.
reagovat

Musical Box a Fountain of Salmacis jsou výborné skladby, ale ostatní rozhodně nestojí ve stínu. Seven Stones a Harlequin jsou podle mě neprávem opomíjené, jsou takovým zklidněním ale rozhodně nepůsobí jako nějaká vycpávka... Jinak samozřejmě není možné nezmínit se o Return Of The Giant Hogweed, rockové bajce o rozpínajícím se bolševníku :-) Vždycky když tohle album poslouchám, lituju, že nežiju v sedmdesátých letech v Británii a nemůžu Genesis (a i ostatní art rockové kapely) vidět naživo...
reagovat

První album s nejlepší sestavou po odchodu Antonyho Phillipse. Collins skvěle vokálově doplňuje Gabriela, Hackettova suverénní kytara a hlavně 2 mistrovské kousky - Musical Box a podle mě nedoceněná Fountain of salmacis (zajímavý je že na tyhle skladbe se Collins vubec nepodilel.) Je mi taky divný, že tam není i častečné autorství Phillipse, protože v části z toho alba má ještě prsty. Jestli to někoho zajímá, tak jsou raritky z roku 70, Provocation, Manipulation a ještě další 2, což jsou ranný verze Musical boxu ,fountain apod. Ukázky se dají stáhnout na genesis-movement.org. Jinak Collins si zde zkusil pozici hlavního vokalisty ve For Absent Friends (lepší jak more fool me).
reagovat