Genesis / Nursery Cryme (1971)

Genesis vydali studiovou desku Tresspas poprvé v labelu Charismy, ale už před vydáním se rozhodl odejít Anthony Phillips, hlavní hnací motor skupiny. Díky bohu za to, že Peter a Mike se rozhodli pokračovat. Tony ještě sice váhal, ale nakonec se připojil a tak osiřelá trojice (and then there were three :-)) si našla bubeníka Phila Collinse a kytaristu Steva Hacketta. Netrvalo dlouho a vydali Nursery Cryme s nádherným obalem zdravotní sestry hrající kroket s lidskou hlavou. Deska je jak jinak než vynikající, teprve tady se pořádně projevila fantazie Petera Gabriela v textech. Steve Hackett zde podává vynikající výkon, s tím, že se soustředí na spolupráci s tonyho varhanama-klávesama, aby to ladilo, nebo se protínalo. Phillips se mi zdá, že spíš šel svou cestou a vytvářel tak další sound navíc. Obě metody jsou vynikající a každá má své kouzlo. Phil Collins zde parádně doplňuje doprovodným vokálem Petera Gabriela, jejich hlasy mi občas úplně splývají dohromady. V podstatě to tenkrát i různě smíchali, aby to dávalo ten dojem. Tato deska na mě zapůsobila i v tom, že skupina se víc uvolnila, přidala i humor. Trespass byl v podstatě hodně vážný (což samozřejmě není špatné :). Myslím, že kdyby Phillips zůstal, možná by to byla totální antikomerce, ale asi by to dlouho nevydrželo ve skupině. Nakonec možná to byl osud, že Gabriel četl Hackettův inzerát. Člověk si musí připustit, že se Stevem měli víc možností, jelikož je technicky lepší kytarista. Phillips byl zase možná lepší se španělkou, 12strunkou.Každopádně deska jako celek je vynikající, Musical Box - Return Of Giant Hogweed a Fontain Of Salmacis jsou mistrovské geniální kousky. Skladby delší, propracované, je zde cítit pokročilost v ovládání hudebních nástrojů. Ostatní skladby jsou samozřejmé takéž vynikající, avšak nedosahují takové geniality. Co se týče výkonů jednotlivých členů, tak radikální změnu vidím hlavně v kytaře. Jak už jsem zmínil, Hackett je jiný než Phillips, každý má své kouzlo, a skupině zkušenější kytarista rozhodně prospěl. Bicí samozřejmě se výrazně zlepšily oproti předchozímu kolegovi bubnuje Phil mnohem lépe, důkazem je toho třeba Knife ze živáku. Tady je zajímavé to, že nejvíc tu skládala trojice Peter-Tony-Mike.

Phil a Steve se přece jenom ještě přizpůsobovali, takže dá se to brát autorsky jako And Then There were three, s tím, že je tam Peter místo Phila :). Nutno také zmínit to, že Phillips má na NC trošku podíl. Již brzy vyjdou raritky Jackson tapes kde je třeba ranná verze Musical Box, když byl Phillips ve skupině.

Musical Box: Skladba začíná vydrnkáváním, jakoby se zapnula hrací skříňka a Peter začne ztišeným zpěvem zpívat příběh "nadrženého" Henryho. Collins výborně doprovází Gabriela. První část skladby je založen na akustických kytarách, dokonce i Tony musel hrát na kytaru. Potom skladba se rozjede se svižnýma klávesama, Phil poprvé bubnuje a Steve rozjede solo na elektrickou kytaru. V podstatě jediné solo na el. kytaru udělal Phillips ve skladbě Knife, jinak to byla většinou akustika. Skladba jako celek má několik částí, vždy se rozjede do určitého rytmu a má mezihry kdy nástroje ztichnou a Peter zase ztišeně zpívá, steve přejde na drnkání. Z té první svižné části o které jsem mluvil se utiší nástroje a Peter zpívá "old king cole was a merry old soul and a merry soul was he". Do jeho zpěvu mu drnká Hackett a začnou odbíjet hodiny, the clock "tik tok" Pak Peter přímo zakřičí "the Wall" (zeď) a začne kňourat kytara a soupeří s klávesama. Nakonec jde skladba do vzrušující pasáže, kde peter naříká, proč se ho nedotýká, dotkni se mě teď (now ! now ! now!) a přitom tančí s liščí maskou a na závěr připraví Steve nádherné kytarové sólíčko, s tím, že mě vždycky zaujme ten konec, phil zabubnuje v několika intervalech, současně hraje i Steve a Tony, všichni dohromady hrajou stejný ton a zní to opravdu parádně.

For Absent Friends: na této písničce má hlavní vokál Phil, melodická naříkavá skladbička, kde krásně vydrnkává Steve na kytaru a občas se připojí i Peter doprovodným hlasem. Tuto skladbu mám raději než třeba More Fool Me (selling england by the pound)

The Return Of The Giant Hogweed: další mistrovský kousek, skladba začíná hned střídavými varhany sem a tam, na někoho to možná může působit jako bolest hlavy, ale mně se to líbí. Pak Peter začne zpívat s melodicky se opakujícími klávesy o hermafroditovi. Do toho flétnou spolupracuje s Tonym po několika minutách se skladba totálně změní ještě k lepší části. Tony začne hrát geniální klavírní rif, který mi dává pocit mrazíků a do toho začne výborně Steve kytarou, která navazuje na klavír. Potom zaburácej činely a kytara jakoby drhnula, Tony pořád jede na stejném rifu pak dojde ke změně a Peter přiběhne k mikrofonu a nakonec zařve Giant Howgeed lives !!!!

Seven Stones: nádherná skladbička postavená na mellotronu, kde i naříkají klávesy v pozadí a Steve akusticky vydrnkává do rytmu. Skladba opravdu dává dojem, že jsem někde na opuštěné lodi, které pluje po moři kdo ví kam. Hodně lidí tohle podceňuje, že by neměli rádi mellotron ?

Harrold the barrel: asi nejhumornější skladba na albu, Tony jede rychlým klavírním rifem a do toho brouká Steve kytarou a Peter zpívá hrozně rychle, phil do toho kňourá "ha ha", krásně jim to ladí. No a to by nebyli Genesis kdyby závěr byl úplně jiný, skladba se zastaví do krásné pasáže a Phil zpívá hodně vysoko "heaven" (nebe) a tonyho varhany se drží jednoho tonu podél zpěvu.

Harlequin: V podstatě duo, kde zpívá Peter i Phil zároveň, zpívají tak podobně, že kolikrát nerozeznám kde kdo zpívá. Občas je to zřejmé občas ne.

Části určitě i smíchali, aby si posluchač nebyl jistý. Každopádně je to opět pěkná písnička, kde dominuje Stevova akustika, téměr po celou dobu soutěží se zpěvem a v refrénu vydrnkává přesně podle zpěvu.

Fountain Of Salmacis: geniální skladba (z geniálního trojlístku MB-ROGH-FOS), začínající nádhernými klávesy jakoby tekl pramen vody a do toho Phil zaduní bubnama, že to dává dojem prudce vyvěrajícího pramene ze země. Peter zpívá trochu s ozvěnou jakoby pocházel z antických tehdejších dob. Skladba vždycky ztichne se opakujícím se motivem Tonyho varhan a do toho drnká Steve jako uklidněná voda. Potom se grandiózně rozjedou všechny nástroje a Peter zanaříká, kde se ozvou v pozadí opakující se mnohonásobné vokály.

Závěr: Vynikající deska (všem 5 deskám z let 70-75 dávám maximum bodů, protože je to dokonalost sama), která se mi zdá trošičku méně vyvážená jako Trespass, ale zase má silný trojlístek skladeb, které jsou geniální. *****

» ostatní recenze alba Genesis - Nursery Cryme
» popis a diskografie skupiny Genesis