Reakce na recenzi:

Verča - @ 23.11.2005

Nursery cryme je jedno z alb na které prostě nedám dopustit. Je to deska, kterou jsem poslouchala snad stokrát a přesto mě nikdy nepřestala fascinovat. Z Gabrielova tklivého a naléhavého hlasu mě mrazí v zádech, žasnu nad nepřekonatelně krásnými melodiemi, nad dokonale zvláštními a jedinečnými texty - zkrátka žasnu nad kapelou Genesis z dob, kdy hrála s Gabrielem (možná je v tom i trocha nostalgie, ale alba z Collinsovské éry mě osobně nikdy tolik nenadchla - ovšem ani sólová Gabrielova alba nemusím, takže je jasné, že jde o skupinu jako celek, ne jen o zpěváka). Ale vraťme se k albu. Úúvodní The Musical box byla pro mě láska na první poslech - od úvodních akordů, přes teskné Gabrielovy prosby: Play me my song..., skvělou dynamickou instrumentální pasáž, která po chvíli opět přechází v tak charakteristický Peterův zpěv až po intenzivní a frenetický závěr celého songu. Každého milovníka progresivního roku musí hřát u srdíčka při poslechu něčeho takového. Collinsova For absent friends je výborná, příjemná věc, The return of giant hogweed nemá chybu z hlediska textového i melodického, Seven stones bych zhodnotila jako píseň průměrnou, kdyby v ní ovšem nebyla pasáž "...the laughter of the world only greeves him, believe him...", která je tak nádherná, že mě z ní skoro jímá závrať (to jsem asi napsala moc básnicky, ale jinak to prostě nejde...:-).Harrold the Barrel je rytmická, výborně zazpívaná, následuje malinko ospalý song Harlequin (kdyby mě někdo násilím donutil vyhodnotit nejméně zajímavou píseň alba, volila bych tuto), Fountain of Salmacis velkolepě završuje podle mě jeden ze dvou nejlepších počinů v historii Genesis (společně s Trespass - dosud jsem nezjistila, která deska se mi líbí víc). Dávám pět hvězdiček, ale nejradši bych dala mnohem víc:-)).