Reakce na recenzi:

Beriq - @ 27.05.2008

Trubkovité zvony k životu Mika Oldfielda navždy patří a vždy neustále se- buď jako oficiální pokračování, předělávka nebo jen připomínka v kratičkém motivu vracejí zpět.
Poprve po odchodu z vydavatelství Virgin v roce 92 coby TB 2. jaké je? Především pro někoho, kdo slyšel jedničku asi předvídatelné- začíná známým motivem podle kterého snad každý, kdo tohoto umělce jen trochu zná, pozná o koho jde. Opět perfekcionalistická hudba, rychlé a nečekané, ale i pozvolné zvraty, spousta bombastické (podle mě až nabubřelé) hudby, ale i té lehké s ambientními kytarami. Hudebně asi těžko něco vytknout. Snad bych si jen položil otázku: Proč? Proč se opakovat, vracet, pokoušet se přeskočit svůj stín? Toto album nic objevného nepřináší. Z dob před tubulární belou číslo 2 mám raděj Amarok nebo Music from the Ballcony. Tady necítím tu atmosféru která spoustu předešlých počinů provázela. Kdyby něco takového vyšlo poprve a nebyla to žádná předělávka tak jásám, ale bohužel mám srovnání (i když to srovnávat asi nemůžu a chápu že Oldfieldovi o to nešlo).Když jsem oldfielda poznával (začínal jsem s tvorbou asi z roku 2000 a postupně se vracel v čase...)tak jsem toto album miloval a obdivoval, ale tak nějak už to chodí že se člověk odmiluje. Bohužel