Oldfield, Mike - Tubular Bells II (1992)
1. Sentinel (8:07)
2. Dark Star (2:16)
3. Clear Light (5:48)
4. Blue Saloon (4:43)
5. SunJammer (4:06)
6. Red Dawn (1:49)
7. The Bell (6:57)
8. Weightless (5:43)
9. The Great Plain (4:47)
10. Sunset Door (2:23)
11. Tattoo (4:15)
12. Altered State (5:17)
13. Maya Gold (4:01)
14. Moonshine (1:41)
Total Time: 61:53
Obsazení:
- Mike Oldfield / electric guitar, classical guitar, Flamenco guitar, 12 string guitar, acoustic guitars, mandolin, banjo, double speed guitar, Grand piano, Hammond organ, synthesisers and programming, timpani, glockenspiel, triangle, tambourine, cymbals, toy percussion, handclaps, orchestral bass drum, Tubular bells, vocals
- John Robinson / drums
- Sally Bradshaw / vocal solo
- Susannah Melvoin, Edie Lehman / vocals
- P.D. Scots Pipe Band
- Celtic Bevy Band
- Jamie Muhoberac / additional keyboards, noises and drum loops
- Eric Cadieux / additional programming and digital sound processing
- A Strolling Player [Alan Rickman] / Master of Ceremonies
Trubkovité zvony k životu Mika Oldfielda navždy patří a vždy neustále se- buď jako oficiální pokračování, předělávka nebo jen připomínka v kratičkém motivu vracejí zpět.
Poprve po odchodu z vydavatelství Virgin v roce 92 coby TB 2. jaké je? Především pro někoho, kdo slyšel jedničku asi předvídatelné- začíná známým motivem podle kterého snad každý, kdo tohoto umělce jen trochu zná, pozná o koho jde. Opět perfekcionalistická hudba, rychlé a nečekané, ale i pozvolné zvraty, spousta bombastické (podle mě až nabubřelé) hudby, ale i té lehké s ambientními kytarami. Hudebně asi těžko něco vytknout. Snad bych si jen položil otázku: Proč? Proč se opakovat, vracet, pokoušet se přeskočit svůj stín? Toto album nic objevného nepřináší. Z dob před tubulární belou číslo 2 mám raděj Amarok nebo Music from the Ballcony. Tady necítím tu atmosféru která spoustu předešlých počinů provázela. Kdyby něco takového vyšlo poprve a nebyla to žádná předělávka tak jásám, ale bohužel mám srovnání (i když to srovnávat asi nemůžu a chápu že Oldfieldovi o to nešlo).Když jsem oldfielda poznával (začínal jsem s tvorbou asi z roku 2000 a postupně se vracel v čase...)tak jsem toto album miloval a obdivoval, ale tak nějak už to chodí že se člověk odmiluje. Bohužel
reagovat
PaloM @ 05.08.2008 17:40:20
Práve som to počúval a vcelku mi toto hodnotenie sedí. Vydanie TB 1 som zachytil zahorúca a v tých rokoch som začal nasávať všetko dostupné okolo rockovej hudby. Z TB mám jednotku najradšej pre originalitu, magičnosť, mladosť. Mám ich, ale výrazne menej počúvam aj TB 2,3,Millenium Bell. Sú pekné, príjemné, chýba však to kúzlo nového.
skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!skvělá práce!!!
reagovat
Jarouš @ 15.09.2015 14:58:12
Sakra, to muselo dát práce a přemýšlení. Prostě "skvělá práce!!!".
Po celou dobu své kariéry se Mike Oldfield nedokáže vymanit ze stínu svého prvního a nejslavnějšího alba Tubular Bells. Ovšem stále píše skvělou a velmi originální hudbu. Tubular Bells II je pro mě jakési "zlidštění" původního alba z roku 1973. Zatímco TB1 byla velmi umělecká záležitost a do jeho rozsáhlých kompozic bylo pro laika těžké se zaposlouchat, TB2 zjednodušuje původní motivy a stává se tak stravitelnějším pro širší posluchačskou obec. Už při prvním poslechu na vás dýchne neopakovatelná atmosféra jakoby skotského venkova (i když motivace je velmi široká, např. ve skladbě Moonshine každý pozná country) a poznáte Oldfieldovu genialitu co se týče nejrůznějších nástrojů, které ovládá. Vše je perfektně sladěno, vše přesně zapadá, album nemá žádné slabé místo. Za nejlepší skladbu alba považuji snovou a nostalgickou Maya Gold, při níž se myšlenkami opravdu zatouláte do dalekých krajů. Musím tedy konstatovat, že poslech alba je jedinečný zážitek, i když Oldfieldova hudba se dá těžko zaškatulkovat.
reagovat
Rootland @ 03.12.2006 00:00:00
Jen bych dodal, že kvalita nahrávky TB1 od Virgin byla na dost špatné úrovni a pak se ještě bez úprav dostala na CD. Možná že TB2 je pro Oldfielda satisfakce.
merhaut @ 03.12.2006 00:00:00
TB1 existuje ve spoustě verzí, různě masterovaných, mixovaných:
- od stereo LP,
- přes kvadro LP verzi v Boxed LP,
- nepovedené první vydání CD,
- remix provedení v Boxed CD,
- remaster vydání CD,
- až pod SACD vydání ...
Všechna mi prošla sbírkou, za jediné zvukově méně povedené považuju první vydání na CD.
PaloM @ 22.01.2008 18:56:57
Pri TB I. som asi výnimočne masochista, prvýkrát som to počul v zlej kvalite, mám to CD z 1. vydania,
neviem prečo, ale takto to mám (len u tohoto titulu)
rád. TB II. bol prvý originál vôbec, čo som kúpil s Oldfieldom. Samozrejme, technická dokonalosť,
chýba my však ten duch "jednotky".
- hodnoceno 3x
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 2x
- hodnoceno 0x