Oldfield, Mike / Tubular Bells II (1992)

Po celou dobu své kariéry se Mike Oldfield nedokáže vymanit ze stínu svého prvního a nejslavnějšího alba Tubular Bells. Ovšem stále píše skvělou a velmi originální hudbu. Tubular Bells II je pro mě jakési "zlidštění" původního alba z roku 1973. Zatímco TB1 byla velmi umělecká záležitost a do jeho rozsáhlých kompozic bylo pro laika těžké se zaposlouchat, TB2 zjednodušuje původní motivy a stává se tak stravitelnějším pro širší posluchačskou obec. Už při prvním poslechu na vás dýchne neopakovatelná atmosféra jakoby skotského venkova (i když motivace je velmi široká, např. ve skladbě Moonshine každý pozná country) a poznáte Oldfieldovu genialitu co se týče nejrůznějších nástrojů, které ovládá. Vše je perfektně sladěno, vše přesně zapadá, album nemá žádné slabé místo. Za nejlepší skladbu alba považuji snovou a nostalgickou Maya Gold, při níž se myšlenkami opravdu zatouláte do dalekých krajů. Musím tedy konstatovat, že poslech alba je jedinečný zážitek, i když Oldfieldova hudba se dá těžko zaškatulkovat.

» ostatní recenze alba Oldfield, Mike - Tubular Bells II
» popis a diskografie skupiny Oldfield, Mike