Reakce na recenzi:

Polletry - @ 05.06.2009

HJergest ridge, toť druhé nejzásadnější oldfieldovské album, alespoň pro mně určitě. Koncept alba téměř totožný s předchozím opusem, nicméně poněkud temnějšího a depresivnějšího ražení než u TB, ale také obsahující delší a soudržnější jednotlivé kompozice. 1. část jsou v podstatě 3 souvislé kompozice, každá je odlišným hudebním motivem v podstatě stále dokola přehrávaným, ale s neustále se měnící skladbou hudebních i zdánlivě nehudebních nástrojů, což dělá skladby velice vzrušující pro trpělivého posluchače. Nejraději mám z celého alba 2. melodii 1. části, nadpozemsky krásnou a zároveň neoposlouchatelnou, dosti posmutnělou hudbu, leč přesto ideální na odpočinek, relaxaci, únik z tohoto světa... prostě pohádka. Třetí melodie uzavírající 1. část, je zas pro změnu asi nejdepresivnější a nenervnější pasáží alba, jejíž neustálé změny kompozičního složení nástrojů, tempa a hlasitosti, přivádí na myšlenky, že autor nebyl v době tvorby H.R. zrovna psychicky v pohodě. Rozhodně stojí za poslech závěrečný sborový zpěv, navozující téměř hororové pocity zpívajících mrtvých duší na hřbitově, jejichž volání je ukončeno až s ranním svítáním, čímž nepříliš pozitivně končí 1. část. Z tohoto závěru mi běhá pokaždé mráz po zádech, pustit si ji za temné noci v klidném a ničím nerušivém prostředí...
Druhá část je přeci jen o něco pozitivnější, ale opravdu jen trochu... Začíná se klasickým Oldfieldovsky pomalým melancholickým motivem, který se postupně lehce změní. Připomína mi to 2. část T.B., akorát v trochu depresivnějším duchu. Vrcholem je bezpochyby slavné kytarové peklo, tvořené z postupně na sebe navrstvených kytar a vytvářejících zajímavou zvukovou stěnu. Tato skladba, zabírající většinu 2. části alba, jsou v podstatě 2 hudební motivy, které již na albu zazněly a zde jsou představeny v poněkud zvukově odlišné podobě. Pak už jen klidný a nejasný, nepříliš pozitivní, jakoby nedekončený závěr, díky čemuž je album ještě zvláštnější a tajemnější. Oldfield se na tomto albu coby skladatel umělecky opět posunul o kousek dál, i když pro mně je stále H.R. pouze mladší bráška dokonalých T.B., přesto, že mu do té dokonalosti příliš neschází.