nowhere_man - @ 07.04.2011 | #

Geniálna séria stále pokračuje. A Selling England by the pound je z doterajších albumov môj najobľúbenejší (prekonal ho už iba Lamb lies down...). Úvodná Dancing with the moonlit knight je jedna z top skladieb Genesis, strieda krásne melancholické pasáže s vypätými dramatickými (plus nádherné sólo od Hacketta). Singlovka I know what I like mi vôbec nepríde ako nejaká komerčná vec s hitovými ambíciami, má krásnu melódiu a bodaj by sa také single vydávali aj dnes. Firth of fifth - nepotrebuje komentár, krása sama o sebe vyšperkovaná ďalším Hackettovým krásnym sólom. Zvyšok albumu je na tej istej vlne, opäť nepočujem nikde slabé miesto, ale prvé tri skladby som spomenul, lebo sú jednoducho úžasné (mimochodom More fool me s Philovým vokálom sa mi veľmi páči, viac ako For absent friend z Nursery cryme). Takže opäť plný počet, neskutočné, čo táto kapela v rokoch 1970-1975 vyprodukovala... (a v podstate to pokračovalo až do 1977)

Petr Gratias @ 29.09.2013 17:41:03 | #
Pokud bych mohl k Genesis něco připodotknout za sebe, tak první album jsem neakceptoval. Přišlo mi málo nadějné a připadalo mi, že se kapela nechává místy inspirovat skupinami Canterbury scene. Také kapela Beggars Opera mi přišla vyspělejší, ale už druhé album TRESPASS bylo nečekaně zajímavé a slibovalo velký nástup, který se potvrdil. NURSERY CRIME, FOXTROT, SELLING ENGLAND BY THE POUND mají podle mého názoru hodně vyrovnanou úroveň a myslím, že jejich varianta art rocku byla nedostižná. Ten mellotronový sound, akustické kytary, klavíry a rytmika měly s podmanivým Gabrielovým hlasem originální tvar a nic nepřipomínaly.
Yes, Pink Floyd, Emerson Lake And Palmer, Camel.... byli sice jejich bratranci, ale Genesis byli jenom jedni.
Dokázali nabídnout snový svět, úniky od reality, fantaskní divadlo a proměnit hudbu na náročný estetický útvar, který vyžadoval od polsucče velkou koncentraci, představivost a fantazii.... o tom byla sedmdesátá léta.
The Lam Lies Down On The Broadway byl grandiózní projekt. Sice nesrovnávatelný s Tales From Topographic Ocean od Yes, ale v jejich diskografii možná zaujímá podobnou roli.
Pro mě osobně je vrchol kapely na TRICK OF THE TAIL. Kdybych byl nucen vybrat jedno signifikantní album od Genesis, bylo by to tohle. WIND AND WUTHERING bylo také kvalitní, ale po odchodu Steve Hacketta se začaly věci zvolna, ale neodkladně měnit. Bylo logické, že těžko by mohla kapela servírovat podobný koncept hudby v osmdesátých letech a tak došlo k proměně kapely z art rocku do pop rocku.... a to při vší úctě ke Genesis sedmdesátých let už jsem neakceptoval.
Pamatuji si na plakát, který visel u kamaráda v pokoji nad domácí hifi aparaturou: Mike Rutherford vypadající jako Ježíš v ruce drží model dvoukrké kytary - kombinace bass a 12 strun, osvětlen reflektorem a oblečen do splývavé bílé řízy. Bylo to sugestivní až nadpozemské a plně to korespondovalo s jejich hudbou.
Moc mě mrzelo, že jsem v té době nemohl vidět Genesis naživo....
Když jsem potom někdy v polovině osmdesátých let viděl tytéž Genesis na koncertě, Rutherford měl plísňové mrkváče, značkové tenisky a sestřih nehrajícího kapitána tenisového týmu a předstíral spolu s ostatními z tria Genesis, jací jsou stále mladí, neformální kluci.... tohle mi dokonale stačilo. Los Endos.
Zdravím!