Reakce na recenzi:

horyna - @ 08.12.2016

Když dokáže muzika přirozeně a snadno z jedincova nitra vydolovat ty nejkrásnější možné pocity a emoce, je to vlastně maximum, které si může dotyčný subjekt přát. Každý tyhle stavy určitě zná a rád si je připomíná, u každého je to ovšem jiná hudební složka, která pochody tohoto typu dokáže spolehlivě vyzískat. Samozřejmě i já mám ve svém okolí poklady, na které nehodlám dopustit a několik desek britských Genesis si dokáže s takovýmto údělem lehce poradit.

Jestliže v souboru účinkuje kvalitní zpěvák, dokáže on v prvé řadě na sebe strhnout velkou posluchačovu pozornost a přiznám se, postupem věku mi Gabrielův projev chutná stále přitažlivěji, mám jeho expresivní naturel rád, ale častěji si teď vychutnávám jeho barevný kolorit, smyslné frázování a poetickou duši. Myslím, že ale dvojice Hackett / Banks měla největší zásluhu na tom jak tenkrát kapela slutečně originálně zněla a její vyjadřovací schopnosti jsou obsaženy především v perfekcionalistickém ovládání svých nástrojů a nepřeberném množství poutavých a delikátních aranžmá. Slušelo by pochválit i rytmiku, Rutherford je na mnoha místech krásně slyšitelný a Collinsova dynamicky pestrá zahušťovací hra je synonymem tehdejšího stavu věcí.

Písně: samozřejmě že všechny, přiznám ale, že úplně nejvíc mě vždy dostane trojice nejdelších z nich, Firth Of Fifth, The Battle Of Epping Forest a The Cinema Show.

Společně s Nursery Cryme je Seeling... zřemě má nejoblíbenější nahrávka milovaných Genesis.
Božská a nekonečně krásná hudba, je potřeba dalších slov?