horyna - @ 08.12.2016 | #

Když dokáže muzika přirozeně a snadno z jedincova nitra vydolovat ty nejkrásnější možné pocity a emoce, je to vlastně maximum, které si může dotyčný subjekt přát. Každý tyhle stavy určitě zná a rád si je připomíná, u každého je to ovšem jiná hudební složka, která pochody tohoto typu dokáže spolehlivě vyzískat. Samozřejmě i já mám ve svém okolí poklady, na které nehodlám dopustit a několik desek britských Genesis si dokáže s takovýmto údělem lehce poradit.

Jestliže v souboru účinkuje kvalitní zpěvák, dokáže on v prvé řadě na sebe strhnout velkou posluchačovu pozornost a přiznám se, postupem věku mi Gabrielův projev chutná stále přitažlivěji, mám jeho expresivní naturel rád, ale častěji si teď vychutnávám jeho barevný kolorit, smyslné frázování a poetickou duši. Myslím, že ale dvojice Hackett / Banks měla největší zásluhu na tom jak tenkrát kapela slutečně originálně zněla a její vyjadřovací schopnosti jsou obsaženy především v perfekcionalistickém ovládání svých nástrojů a nepřeberném množství poutavých a delikátních aranžmá. Slušelo by pochválit i rytmiku, Rutherford je na mnoha místech krásně slyšitelný a Collinsova dynamicky pestrá zahušťovací hra je synonymem tehdejšího stavu věcí.

Písně: samozřejmě že všechny, přiznám ale, že úplně nejvíc mě vždy dostane trojice nejdelších z nich, Firth Of Fifth, The Battle Of Epping Forest a The Cinema Show.

Společně s Nursery Cryme je Seeling... zřemě má nejoblíbenější nahrávka milovaných Genesis.
Božská a nekonečně krásná hudba, je potřeba dalších slov?

Voytus @ 08.12.2016 13:55:00 | #
Genesis je pro mě další srdcovou záležitostí, jejich snový svět mi pomáhal přežít především období na nepříliš šťastně zvolené škole, Vojenské konzervatoři v Roudnici (lidi, jako jsem já, nemají v armádě co pohledávat), kde mi jeden z "osvícených" učitelů stáčel tyhle klasiky na kazety (krom Genesis ještě třeba ELP a prvního Beefhearta). Pořád si vybavuju cesty vlakem s walkmanem na uších, tenkrát bylo Selling spolu s Nursery Cryme to nejlepší, co jsem do té doby poznal. Sice mě nikdy úplně neoslovila The Cinema Show, ale Firth of Fifth je moje vůbec nejoblíbenější skladba od Genesis. To klavírní intro mimochodem hraje i klávesák od Vltavy při zvukovce(alespoň teda hrál, když jsme je před několika lety pozvali do Loun).

Také jedna z desek, kterou jsem sehnal někdy loni ve výborném stavu na vinylu a nutno přiznat, že na původní LP jsou jakékoli CD krátké. Ať už ve velkém formátu úplně jinak působí artwork, ale i zvukově tady není moc co vylepšovat. Zrovna Genesis s těmi obaly a malůvkami, které doprovázejí texty, mají snad "nejdotaženější" desky z té doby. Jedno od druhého nelze oddělit, neumím si představit, že bych je měl mít jen v podobě souboru staženém v počítači.