Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 26.09.2005

Když uvažuji o svém vůbec nejoblíbenějším albu, nikdy není moje volba definitivní a vždycky mě na mysli vytane hned několik alb. Ale když tak přemýšlím, asi nejčastěji a nejrychleji se mi vždycky vybaví právě tahle deska od Genesis, která je podle mého názoru (spolu s následujícím dvojalbem "The Lamb....") tou nejkoncentrovanější esencí toho, co pánové hráli za doby účinkování Petera Gabriela. Nemá smysl zde vůbec opisovat jednotlivé skladby, protože každý fanda progresivní hudby je má jistě zadřené hluboko pod kůží, snad jen se sluší podotknout, že skladby lze rozdělit na delší, zhruba 10-11 minutové, typicky rozmáchlé, epické, teatrální, ale i pohádkově křehké a melancholické (Dancing with the Moonlit Knight, Firth of Fifth - kytarová sóla a klavírní vyhrávka se slovy SKUTEČNĚ popsat nedají, křehounká a košatá The Cinema Show a The Battle of Epping Forest) a pak kratší kousky, které lze brát buď jako singlové hity jako v případě I Know What I Like (In Your Wardrobe) - nevím, co proti ní všichni mají, je to vítaný oddech mezi náročnými a hluboce emocionálními delšími kompozicemi, jako experiment se sólovým Philovým vokálem (More Fool Me), nebo jako přívěsek k dlouhé kompozici, citující úvodní motiv (Aisle of Plenty)... Celé album na mě působí jako dramatická a sočasně bytostně křehká pohádka, a to přesto, že některé texty reflektují tvrdou realitu života, nemá slabé místo, a to ani na vteřinku, je zahrané a zazpívané s mákokdy vídanou suverenitou a neznám žádnou desku, která by se mu celkovým vyzněním byť jen přiblížila. Zcela dokonalé spojení myšlenek pěti velkých hudebních osobností. Teď se omlouvám, jdu ho znova poslouchat...