Reakce na recenzi:

pepanovacek - @ 17.10.2005

GENESIS - SELLING ENGLAND BY THE POUND

DANCING WITH THE MOONLIT KNIGHT

Úvodní osmiminutová skladba obsahuje všechno, co na Genesis tolik miluju. Začátek pouze se zpěvem, akustickou kytarou a klavírem, ke kterým se po chvíli lehounce přidají bicí a basa, aby kapela poprvé po dvou minutách „zaburácela“. Skvělou mezihru s kytarovým sólem a jazzovými bicími, v čase 3:47 s přitvrzením celé kapely v čele s Gabrielem. Další zajímavou mezihru od páté minuty a po asi třičtvrtě minutě snový závěr s akustickou kytarou
a krásnými „pazvuky“.

I KNOW WHAT I LIKE

Nezvykle jednoduchá (na Genesis té doby) rocková píseň, ovšem velmi povedená a chtělo by se napsat milá. Na koncertní verzi mi vadilo to natahování, tady je to v pořádku :-)

FIRTH OF FIFTH

Bezesporu (no, uvidíme) jedna z nejlepších skladeb nejen Genesis, ale pravděpodobně celé rockové historie. Úchvatný začátek na piano, stejně skvělý nástup kapely, komu neběhá mráz po zádech, je nejspíš po smrti :-)
Po třech minutách začíná pěti a půl minutová instrumentální pasáž, s příčnou flétnou, klavírem, přidávají se bicí, baskytara, kapela se pomalu rozjíždí a následuje něco, co se popsat slovy prostě nedá, rockové nebe, extáze, rockový orgasmus ? Mám na mysli část mezi časem 4:33 až 5:45, tedy vlastně jedinou minutu. Tohle složit, nacvičit, nahrát, to byl asi rockový Pánbůh přítomen. Napadlo by někoho Genesis obviňovat z toho, že hrají moc dobře
a složitě (nebudu unavovat počtem dob), jako to dnes někteří dělají v případě Dream Theater ? Asi ne, prostě mistrovské zvládnutí nástrojů je jedna z podmínek toho, že kapela se dostane až na samý vrchol. Umím si představit ty hodiny a hodiny cvičení. Následuje kytarové sólo, které pouze Steve Hackett zahrál dokonale a v čase 8:03 se stane NĚCO – připadá mi to, jako rozbřesk, jako když dobro zvítězí nad zlem. Na závěr se ještě na chvíli přidá Gabriel
a mistrovské dílo končí. Neskutečný zážitek i po tisící.

MORE FOOL ME

Tady se asi neshodnu s nikým ze všech dvou hodnotících. Tahle skladba na album prostě patří, stejně jako For Absent Friends na Nursery Cryme, je stejně skvěle zařazená a Collins zpívá úžasně, tečka.

THE BATTLE OF EPPING FOREST

Nejdelší skladba na albu, řekl bych jedna ze čtyř stěžejních. Pochodový začátek v 7/4 rytmu. Nástup celé kapely, v pozadí skvělé vyhrávky Hacketta, vynikající rytmika, podmalovaná Tony Bankem a nad tím naléhavý Gabrielův vokál. Změny temp, nálad, dynamiky, znovu žasnu, CO dokázali Genesis složit a JAK to dokázali zahrát, během necelých dvanácti minut nápadů pro jinou kapelu na dvě, tři alba. A přitom nemám pocit nějakého násilného napojování, skladba má hlavu i patu, zdá se mi, že podobně skládají dnes Dream Theater.
Jen mě mrzí, že jsem tuhle skladbu nikdy neslyšel v živé verzi.

AFTER THE ORDEAL

Tady předpokládám budu se svým názorem osamocen. Kdybych měl vybrat, kterou skladbu bych na albu mít nemusel, zvolil bych tuhle. Je to nesmyslná myšlenka, uznávám a navíc neznamená, že by se mi nelíbila, prostě mě to napadlo :-)

THE CINEMA SHOW

Závěr alba se blíží. Úvod nasvědčuje tomu, že by to mohla být „normální“ písnička, romantická, první sloka, druhá sloka, nástup kapely, třetí, trošku jiná sloka, mezihra, konec. Není to tak (opět mě napadá podobnost s Dream Theater). Po mezihře s akustickou kytarou , příčnou flétnou a nádhernými vokály Gabriela a Collinse přichází další sloka a i když tady by se dal očekávat už opravdu konec, následuje „hlavní“, instrumentální část celé skladby, alespoň pro mě, jak jinak , v lichém rytmu, na sedm dob. Je to vlastně takové pomalu se rozjíždějící, ovšem velkolepé a strhující představení Tony Bankse.

AISLE OF PLENTY

Opakující se hudební motiv z úvodu alba, řekl bych logický závěr celého alba.

ZÁVĚREM


Zatím pro mě největší „oříšek“, byla to celkem fuška napsat. Mám s tímhle albem zajímavou zkušenost, kterou jsem sice už před cca půl rokem psal, ale připomenu. V roce 1978 nebo 1979 si nechal spolužák přivést tuhle desku ze Švýcarska a já jel po škole místo domů do Kladna přes celou Prahu, k němu do Strašnic, si jí poslechnout. V té době (bylo mi 15, 16 let) jsem už dobře znal a miloval Seconds Out, takže jsem byl zvědav hlavně na Firth Of Fifth a Cinema Show. No a byl jsem zklamán a dokonce naštván, protože jsem se domů dostal až pozdě večer. Vůbec se mi tahle deska nelíbila. Dnes mám „trošku“ jiný názor :-)
Je až neuvěřitelné, jak je každé album Genesis té doby jiné. Po Nursery Cryme člověku vyrazí dech Foxtrot a jen jediný rok nato přicházejí Genesis s úplně jiným zvukem, náladou, působí to na mě, jako by se každým albem dostávaly na jinou úroveň. V tomhle případě se jedná o geniální dílo, ze kterého cítím něco, co se mi velice těžko slovy popisuje. Obrovská síla pěti vyjímečných osobností spojená nejspíš nějakými nadpřirozenými silami.