mct - @ 11.11.2005 | #

Nahrát album, jakým je Foxtrot, je štěstím i prokletím zároveň. Od té chvíle se vše porovnává s ním…
Album Selling England By The Pound je album vynikající, ale úrovně Foxtrotu, málo platné, nedosahuje. Chybí mu taková ta vyrovnanost a sevřenost. Je zde cítit snaha srovnat se s předchozím dílem, ale ne vždy se to daří. Zatímco na Foxtrotu nebyla slabina, tady jsou hned dvě problematické skladby - I Know What I Like (In Your Wardrobe) a More Fool Me. První je taková až odrhovačka, bohužel velmi často zařazovaná na nejrůznější výběry (a na koncerty), snad právě pro svou jednoduchost a přístupnost širokému posluchačstvu. V té druhé se zas vůbec nevedlo P. Collinsovi. Kuňká a loví pracně tóny, jestli to snad mělo představovat procítěný projev, nevím. Když tady Collinse slyšíte, nevsadili byste na něj pětník, koho by tehdy napadlo, jaká hvězda z něho vyroste…
Jsou tu ale na druhé straně opravdové skvosty – jako třeba Firth of fifth, After the ordeal, The cinema show nebo Aisle of plenty.

Dave @ 12.11.2005 00:00:00 | #
Ano, recenzi jsem psal já. Netvrdím, že za tím, co se mi na Selling England by the Pound nelíbí, může to, že album vzniklo ve spěchu. Byla to pouze domněnka, těžko říct jak to tenkrát bylo.
Ovšem za vším, co je v té recenzi napsáno, si stále stojím. Je to tam popsáno docela jasně a asi nemá smysl to více rozebírat.
Beru, že kapela má svůj sound pro ní typický a ten je na jejích písních podobný, nicméně zde už mi to opravdu přišlo jako vykrádání (a tento termín používám jen v opravdu vyjímečných případech). Nechápu, jak může někdo tvrdit, že toto album nemá chybu apod. A než mě začnete napadat, uvedomte si prosím, že to je můj pohled.