mct - @ 11.11.2005 | #

Nahrát album, jakým je Foxtrot, je štěstím i prokletím zároveň. Od té chvíle se vše porovnává s ním…
Album Selling England By The Pound je album vynikající, ale úrovně Foxtrotu, málo platné, nedosahuje. Chybí mu taková ta vyrovnanost a sevřenost. Je zde cítit snaha srovnat se s předchozím dílem, ale ne vždy se to daří. Zatímco na Foxtrotu nebyla slabina, tady jsou hned dvě problematické skladby - I Know What I Like (In Your Wardrobe) a More Fool Me. První je taková až odrhovačka, bohužel velmi často zařazovaná na nejrůznější výběry (a na koncerty), snad právě pro svou jednoduchost a přístupnost širokému posluchačstvu. V té druhé se zas vůbec nevedlo P. Collinsovi. Kuňká a loví pracně tóny, jestli to snad mělo představovat procítěný projev, nevím. Když tady Collinse slyšíte, nevsadili byste na něj pětník, koho by tehdy napadlo, jaká hvězda z něho vyroste…
Jsou tu ale na druhé straně opravdové skvosty – jako třeba Firth of fifth, After the ordeal, The cinema show nebo Aisle of plenty.

Gattolino @ 13.11.2005 00:00:00 | #
Každý náhled je zajímavý a lišit se může až o 100%. Příkladem nejkřiklavějším budiž dvojalbum YES - Tales From Topographic Oceans, některými kritiky označováno za nejhorší,nejnudnější a nejzbytečnější album rockové historie, nabubřelý blábol, apod. A kdo nahlédne v tomto fóru na recenze YES, zjistí, že včetně mne si jej (snad) všichni naopak považují jako jednoho z klíčových mistrovských děl.