mct - @ 11.11.2005 | #

Nahrát album, jakým je Foxtrot, je štěstím i prokletím zároveň. Od té chvíle se vše porovnává s ním…
Album Selling England By The Pound je album vynikající, ale úrovně Foxtrotu, málo platné, nedosahuje. Chybí mu taková ta vyrovnanost a sevřenost. Je zde cítit snaha srovnat se s předchozím dílem, ale ne vždy se to daří. Zatímco na Foxtrotu nebyla slabina, tady jsou hned dvě problematické skladby - I Know What I Like (In Your Wardrobe) a More Fool Me. První je taková až odrhovačka, bohužel velmi často zařazovaná na nejrůznější výběry (a na koncerty), snad právě pro svou jednoduchost a přístupnost širokému posluchačstvu. V té druhé se zas vůbec nevedlo P. Collinsovi. Kuňká a loví pracně tóny, jestli to snad mělo představovat procítěný projev, nevím. Když tady Collinse slyšíte, nevsadili byste na něj pětník, koho by tehdy napadlo, jaká hvězda z něho vyroste…
Jsou tu ale na druhé straně opravdové skvosty – jako třeba Firth of fifth, After the ordeal, The cinema show nebo Aisle of plenty.

mct @ 15.11.2005 00:00:00 | #
To Ryback: Mně nijak nevadí, když má někdo na něco jiný názor, než já. Jen mi vadí ta strašná nesnášenlivost, kterou tady Easyrocker (a jemu podobní) v reakcích předvádějí. Tohle není poprvé, co po mně vyjel, a jak zjišťuju, je to jeho obvyklý způsob. Má štěstí, že nemám možnost mazat reakce. To, co vyplodil u alba King Crimson - Larks Tongues in Aspik, to bych teda já osobně vymazala, protože takovýto způsob vyjadřování patří na úplně jiný typ stránek. Přitom recenze píše jako slušnej člověk. Nepodepisují se tady náhodou dva lidi stejně?!
ad Ondra: Skutečně nechápu, proč se do vás tak obouval, ani to není k věci.