Deadmonkey - @ 18.06.2011 | #

Další z podivných alb britských Radiohead alias majáku v hudební temnotě dnešních dní.

Popularita, kterou získali po úspěchu Ok Computeru je postavila před klasický problém skupin jako Pink Floyd, Genesis nebo i Nirvana. Co dál? Pink Floyd pokračovali v podobném duchu, pouze se přiklonili k introvertnějším tématům. Genesis pozměnili formu a vydali působivou osobní zpověď Petera Gabriela, kterou dodnes považuji za to nejlepší, co jsem kdy z progu slyšel.

Radiohead udělali něco jiného, ale přitom stejného. Předchozí album bylo plné hymnického rocku, jeho následovník je však podivnou směsí rocku a ambientu, příklon k introverzi se však objevuje také. Album Kid A tak pro mě bylo ještě větším oříškem, než OkC. Vlastně pořád je.

Album začíná hypnotickou Everything in Its Right Place, která dává tušit, že nepůjde o nic obyčejného. National Anthem pak silně připomíná Milese Davide a jeho Bitches Brew. How to Disappear Completely je úžasně emotivním ambientrockovým crescendem. Idioteque se pak trochu vrací k OkC.

Psát o tom nemá smysl, je nutné to slyšet. Já sám jsem velkým fanouškem hudby 70. let a nikdy bych netušil, že se mně budou líbit i takovéto novinky. Ale Kid A se mně celkem líbí. Není však třeba dodávat, že Lamb nesahá ani po kotníky. Trochu mně také vadí, že z toho občas čiší trocha snobství.

I přesto 65 hvězdiček a důrazné doporučení!

Matouš @ 12.12.2013 14:42:42 | #
aselzesarp: Být originální teď je stejně těžké jako před sto lety.

Radiohead podle mého skromného názoru jsou těžce přeceněná kapela. Na deskách které jsem slyšel (Pablo Honey, The Bends, Ok Computer, Amesiac, Hail to The Thief) jsou krásné a dokonce až nádherné momenty. Na každé z desek takové chvíle najdeme. Ale poslech celé desky člověka unudí k smrti. Až na jedinou výjimku: Album "Amnesiac" je bezpochyby od počátku do konce naprosto geniální! Taková věc se povede jednou za život. A Radiohead to pravidlo bohužel potvrzují. Na obrovské spoustě místa na jejich deskách slyšíme nepřítomnost hudby - nepřítomnost skutečné hravosti, neotřelosti, zajímavosti - často jen dlouhé nudné repetetivní plochy, které postrádají jakoukoli uhrančivost a působí depresivně. Působí depresivně asi jako by působil depresivně dlouhý poslech dejme tomu zrnění zapnuté zářivky. A umění je v tom asi stejně. Hudba pro snoby. Ale "Amnesiac" - tam se výjimečně podařilo dokonale vyladit čas a náladu.