Radiohead - Kid A (2000)

18.06.2011 Deadmonkey | #

Další z podivných alb britských Radiohead alias majáku v hudební temnotě dnešních dní.

Popularita, kterou získali po úspěchu Ok Computeru je postavila před klasický problém skupin jako Pink Floyd, Genesis nebo i Nirvana. Co dál? Pink Floyd pokračovali v podobném duchu, pouze se přiklonili k introvertnějším tématům. Genesis pozměnili formu a vydali působivou osobní zpověď Petera Gabriela, kterou dodnes považuji za to nejlepší, co jsem kdy z progu slyšel.

Radiohead udělali něco jiného, ale přitom stejného. Předchozí album bylo plné hymnického rocku, jeho následovník je však podivnou směsí rocku a ambientu, příklon k introverzi se však objevuje také. Album Kid A tak pro mě bylo ještě větším oříškem, než OkC. Vlastně pořád je.

Album začíná hypnotickou Everything in Its Right Place, která dává tušit, že nepůjde o nic obyčejného. National Anthem pak silně připomíná Milese Davide a jeho Bitches Brew. How to Disappear Completely je úžasně emotivním ambientrockovým crescendem. Idioteque se pak trochu vrací k OkC.

Psát o tom nemá smysl, je nutné to slyšet. Já sám jsem velkým fanouškem hudby 70. let a nikdy bych netušil, že se mně budou líbit i takovéto novinky. Ale Kid A se mně celkem líbí. Není však třeba dodávat, že Lamb nesahá ani po kotníky. Trochu mně také vadí, že z toho občas čiší trocha snobství.

I přesto 65 hvězdiček a důrazné doporučení!
reagovat

Beriq @ 19.06.2011 09:46:55
Myslím, že psát o 11 let starém Kid A jako o novince a srovnávat ho s Lamb je trochu zavádějicí a opravdu nic snobského na něm neslyším (i když o hudebních stránkách které na něj dodnes pravidelně pějí ódy se to často říká). Vliv tohoto alba na uplynulou dekádu je však velký. Album mám úžasnou melancholickou atmosféru. S hvězdičkami rozhodně souhlasím.

Deadmonkey @ 19.06.2011 10:13:01
To srovnání je důležité, protože si toto album díky němu většina lidí lépe představí. A ano, album z roku 2000 pro mě je novinka .)

yngwie3 @ 19.06.2011 12:43:34
Z čírej zvedavosti som si vypočul tento album, veď prečo nie, keď dostáva samé 5-hviezdičkové hodnotenia. Vydržal som až do konca, ale žiadna eufória, oprávňujúca ma súhlasiť z názorom, že ide o maják v hudobnej temnote dnešných dní, sa nedostavila. Ale napadol ma protipól majáku a síce depresívna kobka, niekde v podzemnom tuneli.
Urobiť niečo iné a pritom rovnaké, to je ako tvrdiť, že napriek tomu že plávam v rieke, som vlastne na jej brehu a opaľujem sa ! Ale možno že je to tak hlboká filozofická myšlienka, že nie som schopný ju pochopiť.
No čo už. Vrátim sa ja radšej k hudbe Otcov zakladateľov a ich žiakov - pokračovateľov, vyznávajúcich ducha gitarového riffu.

Deadmonkey @ 19.06.2011 12:48:54
Tady je vážně potřeba víc poslechů. A nejdůležitější je, přistupovat k tomu naprosto bez předsudků. Slyšels Ok Computer?

yngwie3 @ 19.06.2011 13:23:59
Áno, vypočul so si aj Ok Computer, pretože som to za povinnosť, aby som dostal jasnejší obraz o tvorbe Radiohead. A tiež aj preto, lebo v recenzii na Kid A bol často album spomínaný. Obávam sa však, že to nebude nikdy moja šialka kávy. Tridsať šesť rokov hrania a počúvania rocku, hard rocku a prog rocku, vo mne zanechalo skutočne hlbokú brázdu. Vieš, mne sa už navždy budú páčiť diela Rembranta, Rubensa, Da Vinciho alebo Caravaggia a nie Pollocka alebo Warhola. Nič mi totiž nehovoria.

yngwie3 @ 19.06.2011 13:26:36
oprava: pretože som to považoval za povinnosť

Deadmonkey @ 19.06.2011 13:47:11
Nepřijde ti, že to naprosto popírá smysl progrocku? Jak se můžeš považovat za fanouška progresivní hidby, když se její nové podobě zuby nehty bráníš? Netvrdím, že se každému musí líbit Radiohead, ale ty je a priori odsuzuješ a to je chyba. Jsi stejný, jako ti co na začátku odsuzovali rock.

A k tomu výtvarnému umění: Tam je to věc pochopení souvislostí, toho proč to ti umělci tak udělali. Dopručuju zakoupit nějakou odbornou publikaci o Warholovi (jeho otec se mimochodem jmenoval Andrej Varhola a pocházel ze Slovenska .) ) nebo třeba Picassovi. Ale pořád na tebe může působit i obraz, který "nechápeš". Zkus třeba Joana Miró nebo Františka Kupku.

yngwie3 @ 19.06.2011 16:39:23
to Deadmonkey: Kto Ti dal právo a odkiaľ berieš tú drzosť vyhlásiť o mne, že nie som fanúšikom progresívnej hudby. Len preto že nepočúvam Radiohead ? Takže podľa Teba, ak nebudem jesť vepřo-knedlo-zelo, nebudem správny Čech alebo keď nebudem jesť bryndzové halušky nebudem správny Slovák ? Neuveriteľné !!!!!!

hejkal @ 19.06.2011 16:44:25
Radiohead ma zatiaľ neoslovili a silno pochybujem, že sa tak stane v dobe vymedzenej mojím pobytom v tejto rovine existencie. Že k tomu ktokoľvek priradí nejakú charakteristiku na tom nič nezmení. Inak si myslím, že diskusia na túto tému začína byť akosi priosobná. :)

yngwie3 @ 19.06.2011 16:44:41
Ja viem, kto je Andy Warhol a kde má svoje korene, to mne ako Čechoslovákovi nemusíš vysvetľovať !!! Ale to, že sa mi jeho umenie nepáči, na veci nič nezmení !!!

Deadmonkey @ 19.06.2011 16:57:05
Laskavě se uklidni a pořádně si přečti, co jsem napsal. Jasně jsem uvedl, že nezáleží na tom, že se ti nelíbí Radiohead, ale že si myslím, že se jenom předem uzavíráš, proto, že to je něco nového.

yngwie3 @ 19.06.2011 17:09:28
to Deadmonkey: Som kľudný a PORIADNE som si prečítal, všetko čo si napísal. Do prog rocku v súčasnosti možno zaradiť veľké množstvo kapiel, so širokým záberom, pred ktorými sa zásadne NEUZATVÁRAM. Prišiel by som o veľa nádherných, hudobných zážitkov. A na toto veľké množstvo hudobnej kvality, som bol upozornený alebo nasmerovaný práve tu, na Progboarde vďaka tu prítomným, za čo im patrí moja vďaka.

Deadmonkey @ 19.06.2011 17:12:34
V tom případě je všechno v pořádku a můžeme se v klidu rozejít .)

yngwie3 @ 19.06.2011 17:58:27
to Deadmonkey: Súhlasím a prajem Ti príjemný zbytok nedeľného večera.

Deadmonkey @ 19.06.2011 18:12:22
Vďaka, tobě též.

P.S. Toto by se mělo zarámovat, jako příkladná diskuze :))

aselzesarp @ 06.10.2013 12:22:57
Nelíbí se mi to tvrzení, že Lamb to nesahá ani po kotníky. Ona je to především úplně jiná hudba. A být originální v roce 2000 je mnohem těžší než být originální v roce 1974.

PaloM @ 07.10.2013 11:37:01
aselzesarp: všeobecne s tebou súhlasím, veľmi trefný postreh.

Matouš @ 12.12.2013 14:42:42
aselzesarp: Být originální teď je stejně těžké jako před sto lety.

Radiohead podle mého skromného názoru jsou těžce přeceněná kapela. Na deskách které jsem slyšel (Pablo Honey, The Bends, Ok Computer, Amesiac, Hail to The Thief) jsou krásné a dokonce až nádherné momenty. Na každé z desek takové chvíle najdeme. Ale poslech celé desky člověka unudí k smrti. Až na jedinou výjimku: Album "Amnesiac" je bezpochyby od počátku do konce naprosto geniální! Taková věc se povede jednou za život. A Radiohead to pravidlo bohužel potvrzují. Na obrovské spoustě místa na jejich deskách slyšíme nepřítomnost hudby - nepřítomnost skutečné hravosti, neotřelosti, zajímavosti - často jen dlouhé nudné repetetivní plochy, které postrádají jakoukoli uhrančivost a působí depresivně. Působí depresivně asi jako by působil depresivně dlouhý poslech dejme tomu zrnění zapnuté zářivky. A umění je v tom asi stejně. Hudba pro snoby. Ale "Amnesiac" - tam se výjimečně podařilo dokonale vyladit čas a náladu.

Voytus @ 12.12.2013 15:07:32
Před lety jsem jako první slyšel právě Kid A, protože bylo všude vychvalováno. Do té doby jsem byl vpodstatě dost vyhraněný rocker, samply, beaty, elektroniku všeobecně jsem zavrhoval (dnes jakž takž beru, když to někdo použije jako "koření", viz Plant a jeho Mighty Rearranger, tam je to velmi vkusně zakomponováno), nicméně Kid A si mě tou podivnou atmosférou získalo, Amnesiac jde snad ještě dál. Teprve pak jsem se zpětně dostal k OK Computer a deskám starším. A pak vyšlo Hail to the Thief a to už mě nebavilo. Což se bohužel nezměnilo. King of Limbs jsem si pustil čistě ze zvědovosti - a nic. 40 minut jsem se nudil, melodie žádné, atmosféra stísněná, Yorkeův projev stále stejný...prostě NIC. Takže trojicí alb OK Computer - Kid A - Amnesiac asi dosáhli pomyslného vrcholu a teď už to jen rozmělňují. A navíc hledám v hudbě něco jiného, živějšího - a to tady není. Nějak se mi nechce utápět se v cizích depresích (to už raději šáhnu po Joy Division nebo raných Cure)

01.06.2011 Akana | #

Fenomenální úspěch alba OK Computer a s ním spojené stinné stránky mediální provařenosti introverty z Radiohead evidentně zaskočily. Ve snaze uniknout jim do alternativních houštin, kam se masový posluchač jen tak neodváží, vytvořili další mistrovský opus, který paradoxně komerční ohlas svého předchůdce ještě překonal. (Nechme stranou spekulace o tom kolik z těch nadšených kupců očekávalo druhý díl OK Computer, pak zklamaně zjistilo, že je to na ně moc těžké a uchýlilo se do hebké náruče srozumitelnějších Coldplay) A paradox to opravdu je, protože hudba na Kid A má k tradiční struktuře a zvuku rockové písně hodně daleko. Elektronické experimentování prorostlo celou deskou a zatlačuje do pozadí nejen tradiční kytary ale ubírá prostor i zpěvu Thoma Yorkea, který byl až doposud hlavní devizou Radiohead. Do té doby málokterá původně čistě rocková skupina vstřebala elektroniku takhle organicky a nápaditě. Slouží jim k vytvoření zasmušilého ambientu v Everything In Its Right Place, agresivní jazzové barikády The National Anthem, hypnotické jízdy Idiotheque ale i k dochucování tracků, v nichž milostivě nechala kytarám místo. Snad jen Optimistic zůstalo ušetřeno a zní jako kdyby zbylo z natáčení OK Computer (tím nechci říct, že je to slabý kus!). Nálada nahrávky je - jak jinak - posmutnělá, melancholická, ale díky svojí abstraktnosti už ne tak hmatatelně depresivní. Rozhodně to ale není hudba, která vám usnadní orientaci ve vlastních zmatcích a frustracích. Spíš vám pomůže si je užít. 100%
reagovat

05.06.2008 Boovol | #

Nemůžu uvěřit, že tu chybí recenze na tak zásadní album!! Tedy.. zásadní asi jak pro koho. Nicméně, pokud máte rádi EMOTIVNÍ, originální, experimentální, temnou, melancholickou, oduševnělou a já nevím jakou ještě hudbu, tohle album doporučuji, a to ze všech "radioheaďáckých" alb asi nejvíc (i když.. OK Computer nebo In Rainbows jsou více než zdatnými konkurenty). Pro ty, co znají OK Computer bude tohle album asi šok. Od tohoto alba se Radiohead definitivně odklonili od melancholického rocku s mainstreamovými tendencemi a nastoupili cestu nevyzpytatelných experimentátorů. Právě tato nevyzpytatelnost dělá z tohoto alba exkluzivní záležitost, kdy žasnete při každé písničce, co že si to ti kluci na vás zase vymysleli.
Hned prvním songem nasazují laťku pekelně vysoko. Píseň je postavena na pár klávesových akordech s náádherně ponurým zvukem, do kterého se přidává Thomův hlas, který je v pozdější fázi rozcupován na zvukové fragmenty, které pak vytváří působivou zvukovou koláž, aby se pak při závěru vše uklidnilo. Druhá píseň jde s použitím elektroniky ještě dál. Ke schizofrenickým klávesám se přidávají neméně schizofrenické bicí a Yorkeův hlas prohnaný přes ňákou mašinku, tvořící, jak jinak, temný a nihilistický celek. Trojka začíná poměrně groovy riffem na basu, aby se od druhé poloviny topila v naprosto šíleném disharmonickém propletenci nesčetných trubek. Čtvrtý song je velice pomalou, křehkou písní s akustikou a smyčci. Pátý song je takový ambientní úlet a po něm přichází Optimistic, návrat k alternativnímu rocku se vším, co k němu patří. Sedmá píseň je opět rocková, a taková nějaká podivná..ale dobře podivná. A teď to přijde. Jednoznačně nejlepší song se skrývá pod číslem osm. Na jedné smyčce automatického bubeníka postavená, neuvěřitelně psychedelická, atmosférická a zároveň i pěkně šlapavá písnička. Nesmrtelná. Devátý song, Morning Bell je taky móóc pěkný, a nakonec album uzavírá Motion Picture Soundtrack, v porovnání se zbytkem alba poněkud slabší kus, ale z objektivního hlediska stále slušná píseň.
Takže, jestli jste se s touto deskou nikdy nesetkali a máte rádi alternativní hudbu, která vám nic nedá zadarmo, ale zato vás později mnohonásobně odmění, sáhněte po tomto zásadním klenotu.
reagovat