pinkman - @ 18.02.2018 | #

Tuhle važnou hudební výpoveď by měl mít doma každý, kdo má v progresivní muzice vysoké nároky na kvalitu. Její ambice dokázali dostat Genesis mezi nesmrtelné. Pro posluchače kteří desku zbožňují je její poslech svátkem, který se neprožívá každý den. A právě pro objemnou délku rozloženou mezi dvě cd je potřeba si vytvořit speciální příležitost.
Naštěstí je mezi tak masivním počtem skladeb několik odpočinkových, ve kterých může každý přemýšlet nad krásou kytarových výpadů Steva Hacketta, rozmanitostí poloh Petera Gabriela, nebo propastnými rozdíly v hudební dynamice nahrávky.
Těch skutečně závažných skladeb je tady hodně a nemá smysl je uvádět. Jehně je uzavřené a těžko prostupné hudební vřídlo, které prověřil čas a vlastní hodnota.

Absolutní vrchol hudby Genesis? Možná ano!
Momentální TOP skladba? Stejně jako u The Wall je nemožné z takového počtu vybrat pouze jednu:
Cuckoo Cucoon
In The Cage
Hairless Heart
Carpet Crawlers
Anyway
The Lamia
The Light Dies Down On Broadway

Mirek Kostlivý @ 20.02.2018 16:28:37 | #
"Back In N.Y.C." že je vycpávka? Fantastická skladba s ještě lepším zpěvem, kterého by Collins nebyl nikdy schopen i kdyby se sebevíce snažil! Pro tenhle skvost jsem Genesis odpustil těch pár skladeb na druhé desce, které mi opravdu připadali jako výplň dvojalba. Je samozřejmé, že 2LP nemá na předchozí alba, ale stále je to vzhledem k deskám, které kapela vytvoří v 80. letech, album jednoznačně pětihvězdičkové.

A taky souhlasím s názorem, že na Hammillovy perly z roku 1974 "The Silent Corner And The Empty Stage" a "In Camera" nemá ani toto album. Když se člověk vrátí v čase do poloviny 70. let (rozpad King Crimson, odchod Gabriela od Genesis, "komerční" období Captaina Beefhearta) a vzpomene si, jaké jedinečně alba Hammill vytvořil v roce 1975 a 1976 ještě i s VDGG ("Godbluff" a "Still Life"), tak je to přímo neuvěřitelné. Jediný, kdo se s ním podle mne mohl kvalitní tvorbou v těch letech měřit, je Frank Zappa. Ten též vydával jedno album lepší než druhé.