Genesis - The Lamb Lies Down on Broadway (1974)

26.01.2023 Judith | #

Tohle bude asi dost zvláštní čtení. Nečekejte popisy jednotlivých skladeb - mrzký úskok ve stylu "vše již bylo řečeno", k němuž se někdy uchylují již recenzenti v dolní čtvrtině stránky, je tu naštěstí plně opodstatněný. Nečekejte radši vůbec nic. Nebo aspoň neříkejte, že jsem vás nevarovala.

Genesis jsem poznala velmi nedávno a kromě této desky znám trochu líp vlastně jen jejich prvotinu, takže je možná náhoda, že mezi oběma alby vidím spojitost. Připadá mi každopádně, že ti, kdo From Genesis to Revelation podceňují nebo přímo vynechávají, ztrácejí ze zřetele podstatnou nit, jež se ranou tvorbou této skupiny vine a v The Lamb vyplouvá výrazně na povrch, a to nevinnost. Mladická, upřímná, kurážná, zmatená, bujná a bezelstná nevinnost, jakou svého času oni sami oplývali a která je o pět let později vtělena do postavy Raela a vržena do divného, kouzelného, ale i hrozivého "velkého" světa.

The Lamb je hudebním příběhem o tom, jak tuto nevinnost světem pronést. Bláznivě nepravděpodobné jehně spočívající na frekventované ulici odkrývá křehkou čistotu mláďat a zároveň nasvěcuje okolní svět s jeho ruchem a zkažeností. A stejně tak okolní rušný svět vyzývá vnitřní nezkušenost a neposkvrněnost (s jak dojímavou neobratností se Rael v Counting Out Time snaží o svou nevinnost přijít!) a odhaluje v ní temnější tóny, pomyslnou černou skříňku, až ji polapí, uvězní, stáhne z kůže, nechá projít podsvětím a vyplivne nejistou svou vlastní tváří.

Všechna tahle temnota a drama, které v albu jsou přítomny, se mi začala vynořovat až při čtvrtém nebo pátém poslechu s tím, jak jsem přesněji rozeznávala kontury a stavbu jednotlivých skladeb. Zprvu se mi celá deska vznášela v jakémsi mlhavém oparu, v němž převažovala jemnost, hebkost a něha. Bylo až obtížné setrvat v její přítomnosti, ocitnout se v bezprostřední blízkosti něčeho tak bezvýhradně laskavého a jaksi nezemského. Trochu jako milovat se s andělem (já jsem vám říkala, že to bude divné).

Jako by to ode mě něco vyžadovalo - obhlédnout svůj vlastní vnitřní prostor, propátrat opomíjená zákoutí, rozpomenout se. Jak nekompromisní umí taková něžnost být! A pak zas vstát a tohle všechno vědět. Pustit si to znovu. Vnímat zlatavý pel vláčený bahnem v křehkých, krajkových kompozicích, prostotu perokresby na plátně. Kdykoli...
reagovat

Mirek Kostlivý @ 26.01.2023 14:31:31
Naprostý souhlas, tahle deska je pro mě svým provedením a kvalitou opravdu velmi podobná jejich opojímené prvotině. Ten rukopis Petera Gabriela je zřetelný, a já dodnes vzpomínám, jak jsme jeho odchodu z kapely litovali. Jinak vřele doporučuji k poslechu všechna alba mezi prvotinou a tímto recenzovaným, na kterých byl hlavím zpěvákem Gabriel. Po jeho odchodu se kvalita alb postupně vytrácela až do ztracena.

Judith @ 26.01.2023 16:00:08
Poslech dalších alb mám rozhodně v plánu! A tuším, že Genesis se i pro mě budou rovnat ranému období, ať už byl tou kouzelnou přísadou Gabriel, nebo Hackett. The Lamb se dá chápat jako svérázné účtování s rokenrolovým životem (poslední skladba k tomu navádí) a jakási kronika citového dospívání. Neumím si moc představit, kam by se dalo v tomto duchu pokračovat - je to konec kapitoly. Gabriel do toho dal strašně moc, průvodní text v bookletu je něco ohromného (níže na stránce je odkaz na kompletní překlad, dávál ho Jaromír Merhaut, link je funkční). Myslím, že jednotlivé obrazy není potřeba nějak rozebírat, klíčová je tam pro mě fantaskní, snová logika při setkání s něčím, pro co se nedostává jiného výrazu, protože to přesahuje rámec dosavadní zkušenosti. V tomto ohledu mi The Lamb připomíná Valerii a týden divů (film je z roku 1970).

Jarda P @ 27.01.2023 10:03:15
Pro mě není nic vzdálenějšího než podobnost a kvalita debutu a tohoto dvojalba. Debut je nemastné neslané písničkové album, Lamb je vrcholem progrockového období Genesis.

Judith @ 27.01.2023 12:51:44
Hudební kvalita obou alb je jinde ne o parník, ale přímo o flotilu - kvalita jako určitá vlastnost tady podle mě společná je (jak to myslel Mirek, ví on), ale vlastně alba nesrovnávám. Vidím tam návaznost. Mě první album okouzlilo a tohle taky, zase trochu jinak, Nálada tam pro mě podobná je, a na The Lamb je spousta věcí navíc, všechno, co se mezitím naučili a co prožili.

Dává mi smysl, že skrze postavu Raela se vyrovnávají se svou mladickou naivitou, trochu se od ní možná i distancují (tou stylizací do fiktivní postavy), zaujímají k ní postoj, a v tomhle je hodně zajímavé sledovat Gabrielův zpěv, kdy je v tom spíš ironický odstup, kdy pochopení, kdy rozhodné gesto. Po tom "it's mine!" oba do velké míry splývají, sjednocují se. Dorůst sám do sebe, tak by se to dalo říct.

Hudba je to přímo nebeská, takhle geniální na debutu fakt nebyli. Ale pro mě obě alba (sama jsem zvědavá, co řeknu po lepším obeznámení s těmi mezi) vyzařují podobnou něhu a zároveň posvátnost - je to velmi zvláštní kombinace, rozhodně spíš novozákonní, v tomhle se minuli názvem. V debutu je víc útulnosti (někdo tu někde napsal, že Genesis jsou posluchačsky přítulní), je to takový vyhřátý ďolíček, Lamb je veliká freska se spoustou dynamiky a velkým kontrastem nastoleným už v názvu.

Zajímá mě, jak to vidí někdo jiný, leccos u tohoto alba už zaznělo. Já jsem tady holt za tu naivitu. Nikomu ji nenutím, ale nějak mě Genesis ponoukli zkusit, jaké to bude, když se ji nebudu stydět ukázat :) V tomhle byli velcí frajeři.

Jarda P @ 27.01.2023 18:44:16
Debut má u mě smůlu v tom, že jsem ho slyšel až po všech ostatních deskách s Gabrielem.

Gattolino @ 29.01.2023 12:10:38
To Judith: Příjemně mne překvapily tři zmínky, s nimiž plně souzním. Nejprve paralela mezi From Genesis to Revelation a The Lamb. Debut Genesis je pro mne písničkovým skvostem, třeba jednoduchých, ale originálních a snově nádherných skladeb s emotivním zpěvem, který je příslibem budoucí tvorby gabrielovských Genesis. Následující epická melodramata na čtyřech řadových albech objevují další fantastické světy, a The Lamb se zdá být opět návratem k písním stmeleným jednotnou myšlenkou jako první album. Hudebně je nepochybně vyzrálejší a preciznější, až na hranici dokonalosti, nicméně v mnoha věcech cítím návaznost na prvním album. Obě poslouchám s podobným zaujetím. A jak už naznačeno, jednička vyniká čistým mladistvým nadšením, které dodnes z té hudby nevyprchalo.
Druhým momentem je zmínka o filmu Valerie a týden divů, bohužel trochu polozapomenutém klenotu české filmografie, jehož snová, surrealistická imaginace mimo hranice logiky má s Jehnětem mnoho styčných bodů. Jako je The Lamb mým favoritem v hudbě, je Valerie jedním z mých nejoblíbenějších filmů. Obojí tajuplně proniká k nitru duše. Například závěrečná píseň a defilé všech účastníků příběhu ve filmu.
Třetí zmínka o tom, že není představitelné, kam by se dalo v tomto duchu pokračovat, a že Gabriel do toho dal strašně moc, ladí s mou teorií, proč Gabriel od Genesis po The Lamb odešel. Možná už jsem to někde zmiňoval. Před několika lety jsme seděli v Turecku v baru u pláže a náhle začalo karaoke. Posilněn několika gintoniky jsem se přihlásil a nechal si zahrát úvodní píseň z The Lamb. Než jsem se dostal k „Wonder women you can draw your blind! Don't look at me! I'm not your kind. I'm Rael!“, zažil jsem naprosto opojný pocit extatického vznášení a při závěrečném výkřiku jsem myslel že omdlím. Zpěv této úžasné písně se stal nezapomenutelně silným zážitkem. Přitom nejsem kdovíjaký zpěvák a obecenstvo tvořilo asi 15 lidí. A tak jsem přemýšlel, jakým stavem mysli musel procházet Gabriel při své emotivnosti každý večer před plnými sály během celého alba. Že se možná dostal na samou hranici zjevné reality a nechtěl ji překročit za rizikovou mez „světa božských tajemství“ , jak to asi udělal s neblahými důsledky Syd Barrett. A tak se jako člověk duchovně imaginativní, ale zároveň dostatečně pragmatický, který dosáhl pro člověka přípustných hranic (jeho vlastní slova: „Jehně mne naprosto uspokojilo“) stáhl do bezpečnějších vod civilnější, byť vysoce kvalitní hudby.

Judith @ 29.01.2023 19:54:02
Gattolino: Chtěla bych být malá muška na zdi v tom karaoke baru! Jak nad tím přemýšlím, já bych se v téhle skladbě při zpěvu emotivně sotva dostala za "as the neons dim to the coat of white", takže respekt... a díky za krásné sdílení. Zbytek napsaného nechávám působit :)

Gattolino @ 01.02.2023 00:10:15
Judith: Děkuji, vnímáme to obdobně.

stargazer @ 11.02.2023 15:02:28
Jsem ochuzen o to, o čem Peter Gabriel na tomto albu zpívá, jelikož nevládnu tak dobrou angličtinou. Ale i tak to vnímám jako naprosto geniální kombinaci hudby a textů. Naprostý souhlas, že se jedná o vrcholové dílo art rocku. Jsem spíše na Genesis v Collinsově režii, ale i tahle PG éra je skvostná. Oceńuji to až v dnes. Kdysi se mi Genesis s Gabrielem vyloženě zajídali.

Judith @ 11.02.2023 16:05:21
Collinsovské vody musím taky prozkoumat, časem. Dostalo mě, když Phil Collins oznamoval, že jde o úplně poslední koncert Genesis (mimochodem na závěr hráli Carpet Crawlers) a pokynul hlavou ke spoluhráčům se slovy "takže tihle pánové si teď budou muset najít nějakou opravdovou práci". Nechali toho po sobě opravdu hodně.

07.02.2019 angus16 | #

Dnes jsem si udělal magický večer s tímto magickým albem. Musím dodat, že toto byl teprve můj druhý poslech alba a jelikož jsem měl možnost se naprosto v klidu a nerušeně celou hodinu a půl nechat unášet na vlnách této báječné muziky, musím dodat, že to, co jsem právě slyšel, bylo něco spektakulárního. Už od dob objevení "Dark Side" od Floydů, Close To The Edge od Yes nebo Thick as A Brick od Jethro Tull a mnoha dalších jsem ani nedoufal, že někdy objevím ještě další tak obsáhlé koncepční dílo, které mě opravdu překvapí. Od svého nedávného znovushledání (v dobrém) s kapelou Genesis mám právě teď plodné období v objevování nové muziky.

Toto album jsem si poprvé pouštěl asi před měsícem pouze do pozadí, když jsem pracoval na diplomové práci, a proto jsem nebyl na muziku samotnou soustředěný na sto procent. Dnešní druhý poslech mi otevřel oči. Fenomenální album jak po stránce hudební, tak i obsahové. Často se zde experimentuje se zvukem a skladby do sebe výborně zapadají. Celé album je nasáklé jakousi harmonií a vyvážeností a milovník progresivní muziky si zde přijde na své. Z celého alba mi v hlavě utkvěly skladby jako Cuckoo Cukcoon, In The Cage, Anyway, The Colony, The Light Dies Down On Broadway, ale hlavně a především Carpet Crowlers. Tato skladba ve mě vyvolala nesmírný příval emocí, až jsem vytlačil slzu. Opravdu dlouho se mi nestalo, abych byl u muziky tak naměkko. Musím říci, že pokud zde většina lidí pokládá toto album za vrchol tvorby Genesis, rád se k nim přidám. Toto je opravdu "masterpiece". Ještě nedávno bylo mé nejvíce oblíbené album A Trick of the Tail, ale situace se právě změnila. Toto je pro mě nyní "top 1" od Genesis.

Pět a půl hvězdy. Pro mě je to objev alba roku starého 45 let. Myslím, že si to půjdu dát ještě jednou.
reagovat

18.02.2018 pinkman | #

Tuhle važnou hudební výpoveď by měl mít doma každý, kdo má v progresivní muzice vysoké nároky na kvalitu. Její ambice dokázali dostat Genesis mezi nesmrtelné. Pro posluchače kteří desku zbožňují je její poslech svátkem, který se neprožívá každý den. A právě pro objemnou délku rozloženou mezi dvě cd je potřeba si vytvořit speciální příležitost.
Naštěstí je mezi tak masivním počtem skladeb několik odpočinkových, ve kterých může každý přemýšlet nad krásou kytarových výpadů Steva Hacketta, rozmanitostí poloh Petera Gabriela, nebo propastnými rozdíly v hudební dynamice nahrávky.
Těch skutečně závažných skladeb je tady hodně a nemá smysl je uvádět. Jehně je uzavřené a těžko prostupné hudební vřídlo, které prověřil čas a vlastní hodnota.

Absolutní vrchol hudby Genesis? Možná ano!
Momentální TOP skladba? Stejně jako u The Wall je nemožné z takového počtu vybrat pouze jednu:
Cuckoo Cucoon
In The Cage
Hairless Heart
Carpet Crawlers
Anyway
The Lamia
The Light Dies Down On Broadway
reagovat

Brano @ 18.02.2018 17:30:24
Tento dvojalbum je pre mňa v hudbe absolútne absolútno,doslova svätý grál!!!Pinkman,Tvoja recenzia ma potešila,vďaka Ti za ňu!Moja momentálna TOP skladba? Jednoznačne In The Cage.Ešte raz vďaka!

Martin H @ 18.02.2018 17:39:14
Krásná deska, ale ta její délka mě spíše odrazuje. Pokud ale nestane příhodná situace a já vložím do přehrávače tento klenot, tak je to vždy svátek a velké hudební potěšení.

Martin H @ 18.02.2018 17:41:37
Omlouvám se - správně "nastane příhodná situace".

tykeww @ 18.02.2018 21:40:52
Genesis jsem dřív nemusel, dost mě odrazoval Gabrielův zpěv, nicméně In the Cage byla jednou z prvních sklade, která se mi opravdu líbila, a snad i díky ní jsem si k této kapele našel cestu a dnes mám od ní několik desek opravdu rád.

PaloM @ 19.02.2018 06:38:09
Nesmrtelná skladba >> odkaz
Genesis koncert 1976 >> odkaz

Snake @ 19.02.2018 16:33:58
Tohle bylo moje vůbec první cedlo od Genesis a popravdě řečeno, moc jsem to nepobral. Je tu pár vynikajících skladeb, ale i několik "vycpávek". Takové "The Grand Parade Of Lifeless Packaging", "Back In N.Y.C.", nebo "The Waiting Room" nepobírám dodnes. Od dalšího studia Genesis mě to docela odradilo a trvalo pár let, než jsem si koupil vše od Trespass, po Selling England By The Pound. Všechna tato alba mám raději a k "The Lamb Lies Down On Broadway" se už prakticky nevracím...

Nemáte někdo vydání Virgin (1994) ? Mám dojem, že nějak divně hraje. Bicí jsou děsně utopené a nemají žádnou razanci, jako kdyby Collins plácal dlaněmi do stolu.

Petr87 @ 19.02.2018 18:43:40
Taky jsem si k této desce nikdy nenašel pořádně cestu... Když to tedy vezmu jako celek - je tam spousta skvělých momentů, ale taky spousta nudných zákoutí, a tak nějak se to navzájem vyvažuje. Zkrátka svoje oblíbené nahrávky od GENESIS mám jinde.
Ale jednou za čas si jej pustím...
Tehdy jsem tomu dal čtyři hvězdy, dnes bych šel ještě o jednu dolů.

dan @ 19.02.2018 19:40:25
Neznabozi kteří jste tuhle desku nepochopili, je mě vás líto. A nechci aby to vyznělo jako nadřazenost. Stařičtí Genesis nudné plochy nevytvářeli! Tady ani jinde.

Petr87 @ 19.02.2018 20:12:20
Na hudbě není co chápat, ta se bud' líbí nebo nelíbí; nejednou se to tady už řešilo...
A koncept/příběh tohoto dvojalba znám, jen tak mimochodem, a nemyslím si, že bych jej nepochopil.
Holt, každý máme to vnímání/uši nastavené jinak.
Zdravím!

Snake @ 19.02.2018 20:42:10
Petře, já to hodnocení odeslal někdy v první třetině druhého disku a na jeho konci jsem si říkal, že jsem (krapet) přestřelil...

Petr87 @ 19.02.2018 21:15:15
Vidíš to? A právě proto vždycky hodnotím až po poslechu celé desky. ;)
Ale co už, no; změnit to už asi nepůjde...

dan @ 19.02.2018 21:21:34
Hanba by mě musela fackovat ocenit takovou desku třema hvězdama

Jarda P @ 20.02.2018 06:47:15
Přiznám se, že Lamb poslouchám ze všech desek s Gabrielem nejmíň rád a některá místa přeskakuju. Dovedu si představit jako silné album místo dvojalba s pár nudnými věcmi.

vmagistr @ 20.02.2018 07:35:16
dan: pokud bys cítil, že deska u Tebe na víc jak tři hvězdičky nemá, tak nefackovala. Ty to tak necítíš, někdo jiný ano. To nemá nic společného s (mimochodem naprosto irelevantním) tvrzením o pochopení/nepochopení.

Pro mě je Lamb... (spolu s debutem) z gabrielovské éry asi nejhůře stravitelná deska Genesis.

dan @ 20.02.2018 08:09:24
je nejhůř stravitelná, s tím souhlasím. Proto vyvolává tak rozporuplné reakce. To geniální díla vždycky.

northman @ 20.02.2018 11:23:53
Nahrál jsem si v době vydání Selling England By The Pound, to album se mi celkem líbilo, nejvíce skladba Cinema Show. Po jisté době mě přestalo tohle album bavit, nenacházel jsem na něm nic pozitivního, hodně mdlé. Hudba Genesis má posluchačům suplovat klasiku a to asi dělá, ale mě naprosto nebaví. Stejně to mám se všemi alby Genesis, Lamb Lies Down On Brodway je navíc poměrně dost dlouhý a je tam hodně vaty. Jak píše JardaP, dala by se z něho udělat jedna dobrá deska, ale asi ne pro mě. Genesis mě nebudou nikdy bavit, stejně jako jejich klony Marillion.Hodnotit to nebudu, ale více než tři hvězdy bych jim za tuhle desku nedal.

Balů @ 20.02.2018 13:41:38
S tímto albem jsem se seznámil prostřednictvím pořadu Větrník a byl jsem nadšen.
Ovšem to byl průřez dvojalbem.
Když jsem pak slyšel celé 2LP, tak mé nadšení docela vyprchalo.
Prostě neudrží mou pozornost až do konce. A to s ním mám více než čtyřicetiletou
zkušenost.

Naproti tomu ve stejném roce vydal Peter Hammill dvě úchvatná alba.

Mirek Kostlivý @ 20.02.2018 16:28:37
"Back In N.Y.C." že je vycpávka? Fantastická skladba s ještě lepším zpěvem, kterého by Collins nebyl nikdy schopen i kdyby se sebevíce snažil! Pro tenhle skvost jsem Genesis odpustil těch pár skladeb na druhé desce, které mi opravdu připadali jako výplň dvojalba. Je samozřejmé, že 2LP nemá na předchozí alba, ale stále je to vzhledem k deskám, které kapela vytvoří v 80. letech, album jednoznačně pětihvězdičkové.

A taky souhlasím s názorem, že na Hammillovy perly z roku 1974 "The Silent Corner And The Empty Stage" a "In Camera" nemá ani toto album. Když se člověk vrátí v čase do poloviny 70. let (rozpad King Crimson, odchod Gabriela od Genesis, "komerční" období Captaina Beefhearta) a vzpomene si, jaké jedinečně alba Hammill vytvořil v roce 1975 a 1976 ještě i s VDGG ("Godbluff" a "Still Life"), tak je to přímo neuvěřitelné. Jediný, kdo se s ním podle mne mohl kvalitní tvorbou v těch letech měřit, je Frank Zappa. Ten též vydával jedno album lepší než druhé.

horyna @ 21.02.2018 07:51:37
Úplně žasnu kolik facek tu jehně stihlo schytat. Také mám raděj jejich předešlá alba, ale to jen proto, že jsou přehlednější a stravitelnější. Lamb Lies není slabší, nebo snad nějak docpávané. Potřebuje hodně času a koncentrace.
Tudíž se přikláním na stranu bojovníků za práva jehněte :-)

PaloM @ 21.02.2018 08:07:04
horyna: ale veď to platí všeobecne, je to o pocitoch. Buď sa páči alebo nie.
Ja som tento album ako 2LP nahraté na magnetofónovú pásku (spolužiak na vysokej škole mi to nahral) počul úplne ako prvý od Genesis.
Hneď na prvé počutie ma to ohromilo a očarilo.
A bolo to v 2. polovici 70. rokov.
Ale to je jedno, aj v r. 2018 platí páči sa/ nepáči.

horyna @ 21.02.2018 08:17:48
Ahoj Palo: vím, vím, prostě jsem jen pokládal jehně za masověji zbožňování hodné :-)
a tak jsem dostal chuť na něco podobného, proto ty Watch

PaloM @ 21.02.2018 08:20:45
masověji zbožňování hodné... no to je hezky česky :-))

sheik @ 21.02.2018 09:29:26
Poslouchat Beránka bylo v půlce 70. považovaný máničkama, co uctívali černej sabat, za snobárnu. Já ho měl nahranýho od jednoho týpka z Rotavy na kotoučák Unitra. Měl dobrej přísun ze západu a jeho mladší brácha mi jedny prázdniny ochotně nahrál cokoli jsem si ukázal. Liboval jsem si hlavně v druhý desce, páč se u toho fajn usínalo ;-)

14.03.2017 oř | #

Nikdy se nepřete s člověkem, který vám bude tvrdit, že Beránek není nejdokonalejším prvkem gabrielovských či vlastně jakýchkoli Genesis. Nemá cenu se handrkovat o slovíčka typu "příliš zdlouhavé, mělo by se zkrátit na plochu jednoho lp", "málo reprezentativní", "utahané", "bez nápadu a atmosféry". Všehno je to jen snůška nesmyslů. On bude mít svoji pravdu a vy zase tu svou.

Beran je spolu s White Albem nejvelkolepějším projektem v historii rocku a konkurovat mu může snad ještě The Wall. Propracovaný materiál s poctivým množství melodií od pána boha nesnese zbytečné rozbory a rozhodně se vcelku poslouchá velmi obtížně. Zajímavá koncepce, která si žádala odlišný přístup i zvuk než v případě třeba Nursery Cryme je pochopitelná, pokud se člověk zaměří na texty a získá patřičný odstup. Tady není zbytečná jediná nota, sloka, nebo snad přímo skladba, vše plyne a zapadá tam, kam je zapotřebí.

Zbývá mi tedy pouze vyřknout tvrzení: "Jaká to škoda, že podobně dokonalá mistrovská díla nevznikají i v našem věku." Komplexnost a genialita se sešly nad jedním z nejlepších alb rockové historie.
reagovat

john l @ 14.03.2017 07:28:17
Výborná deska o tom žádná, ale právě na úkor její délky ju neposlouchá moc často. Atmosféru má oproti starším deskám zásadně jinou a trochu mě tam schází typický Banksův mysticismus a rukopis raných děl.

Tomáš Rojt @ 14.03.2017 07:43:28
Rozhodně souhlasím, je to takový utajený klenot. Hned si ho připravím na hromádku CD, co mě budou doprovázet tento týden v autě. Díky za upomenutí.

horyna @ 14.03.2017 08:23:08
Jednou jsem ho poslouchal rovněž v autě na cestě do práglu po dálnici a zabral většinu času. Tenkrát jsem ho myslím teprve naposlouchával, dnes si ho vychutnání raději v klidu. Překrásná hudba.

jirka 7200 @ 14.03.2017 08:24:04
K objevení dokonalosti raných Genesis nutno dospět. Vzpomínám,že jako nezletilý jsem se divil, proč je v jejich jedné písni šest dalších. Tak mi to tehdy připadalo.

Jen ještě k tvým dvěma větám v recenzi : "Všechno je to jen snůška nesmyslů. On bude mít svoji pravdu a vy zase tu svou."

Nevyplívá ale z logiky věci, že i tvá pravda může být pro někoho snůškou nesmyslů ?

dan @ 14.03.2017 09:58:20
neznabozi, tahat berana do auta, že se nestydíte

Petr59 @ 14.03.2017 10:33:16
Také mě to napadlo . . . tfujtajbl. Tento klenot potřebuje minimálně 1,5 hodiny soustředěného poslechu ve společnosti mého HIFI. I když mám radši čtyři předešlá alba, na pustý ostrov bych si ho bezpochyby vzal.

john l @ 14.03.2017 11:06:47
A co kamióňáci? Ti maj svou oblíbenou hudbu poslouchat v motorestu na požádání, nebo z jukeboxu?

Voytus @ 14.03.2017 12:10:15
Je něco magického na těch Gabrielovských (a Hackettovských) Genesis. Za tu dobu, co je znám, už nedělám rozdíly mezi jednotlivými alby, je to jeden klenot vedle druhého. A tomu jsem rád, že jsem k tomu dospěl už když mi bylo nějakých 16-17 let (na ty collinsovské jsem se nechytil v podstatě nikdy, vystačím si s Three Sides Live a DVD When in Rome, kde stejně řadu písní přeskakuji). Hrozně rád bych si někdy našel čas si s touhle deskou sedl v klidu, jako tenkrát, když jsem jezdil vlakem na intr a poslech mi narušovaly jen dva přestupy, leč času málo, a tak mi celkem běžně hraje k práci. Za ty léta ho mám totiž zažité zpaměti snad i pozpátku - kouzlo funguje i tak.

PaloM @ 14.03.2017 15:07:56
Len k prekladu "lamb". Je to jahňa, čiže mláďa ovce. A teda buď ovečka alebo baránok. Baran je "dospelý" samec.

Tomáš Rojt @ 15.03.2017 17:18:09
Jenom krátkou poznámku k tomu autu. Mám rád art rock, progresivní rock i jiné odnože rocku ve všech podobách a doma docela slušnou aparaturu. Co bohužel nemám, to je dostatek času. V autu mám taky docela slušnou aparaturu, trávím v něm docela dost času ( nejsem kamioňák :-)). Nevidím v tom žádný problém , troufám si říci, že ti, co takový poslech odsuzují, by byli překvapení, co za zvuk se dá v autě vyloudit.
Nebudu tu mluvit o značkách aparatury ani auta, ale poslech si tam docela užívám. Stejně jako doma, zabořen do křesla, v posteli se sluchátky u minisystému. Každý si holt najde to svoje, ale věřte mi , hudbu miluju stejně jako kvalitní a pohodový poslech.

exte @ 18.03.2017 18:31:41
Broadway je vyborny dvojalbum, treba ja ho opravdu docenil az o hodne let pozdeji. Ve svejch 14-17 letech jsem naprosto zral stary Genesis (Trespass, Nursery, Foxtrot a cca polovinu pisni na Selling) kdezto Broadway mi v ty dobe pripadala jako naprosto nudna..

Dneska je to naopak, Foxtrot jsem neslysel uz dobrej 20 let a nijak moc mi nechybi, ale Broadway bych si fakt pustil :-)

13.04.2011 nowhere_man | #

Pre mňa vrchol tvorby Genesis s Peterom Gabrielom. Jedno z tých dvojalbumov, ktoré sa dajú počúvať celé naraz bez prestávky. Vlastne nie dajú, ale musia. Komplexné dielo bez jedinej chybičky, neuveriteľné a úžasné. Spanilá jazda. Zo všetkých skladieb vyzdvihujem najviac nádhernú In the cage, podmanivú Back in N.Y.C., jednu z najkrehkejších a najkrajších balád Carpet Crawlers, melancholickú The lamia, kúzelnú The Colony of slipperman, ďalšiu krásnu melanchóliu The light dies down on broadway a optimistický koniec v podobe krásnej It. Ako celok však zážitok neskutočne oveľa viac väčší. Peter Gabriel opustil Genesis na jej vrchole. Škoda? Možno. Ale Genesis robili kvalitnú hudbu aj po Gabrielovi a Gabriel nám zas sólovo pripravil takisto neskutočné lahôdky. Ale The lamb lies down on broadway je pre mňa najväčšia lahôdka - ako Genesis, tak aj Petera Gabriela.
reagovat

PaloM @ 14.04.2011 07:14:56
Nič podnetné ma nenapadá, je to naozaj výnimočný album. Písal som inde, Selling England... považujem za najlepšie dielo Genesis, no toto mu výrazne šlape na päty. Zostáva len ľutovať, že Gabriel nevydržal dlhšie s Genesis. Možno som si to naplno neuvedomil, ale je fakt, že čím ďalej, tak mám čoraz väčší problém vydržať takéto dlhé kompozície počúvať na jeden záťah. Asi to bude stresmi.

romanpilar @ 24.08.2016 07:32:58
Ano, Selling England a Lamb jsou absolutní vrcholy art rockových Genesis! Nic proti Collinsovi, dávám Duke i Invisible ale nemám u toho pocit, že poslouchám "ty" Genesis. :)

aselzesarp @ 24.08.2016 07:49:50
Nesouhlasím, pro mě je vrcholem art-rockových Genesis A Trick of the Tail s Collinsem.
Jinak Duke a Invisible Touch mám taky rád.

26.06.2010 Deadmonkey | #

Pod mýma bosýma nohama je jehněčí vlna
Vlna je jemná a teplá
- vydává nějaký druh tepla
Ještěr spěchá do plamene, jen aby byl zničen.
Imaginární stvoření, jsou při narození zachycována na celuloidu.
Blechy lpí na zlatém rouně,
doufaje, že naleznou mír.
Každá myšlenka a gesto jsou zachyceny na celuloidu.
Není skrytí v mé paměti.
Není žadné místo, jemuž by se dalo vyhnout.

"Zdi jsou vymalovány rudým okrem a označeny zvláštním znamením, některá vypadají jako střed terče, jiná jako ptáci a lodě. Dále dolů v chodbě, vidí nějaké lidi, všechny na kolenou. Se vzydechy a nářky se usilovně, pomalu a v mrtvolném průvodu přesunují směrem k dřevěným dveřím na konci chodby. Rael zrychlí, mluví s nimi."

Plazící se stvoření pokrývají podlahu okrově rudé chodby
Na druhý pohled vidím, že jsou živější než dřív.
Posunují se časem směrem k těžkým dřevěným dveřím na konci chodby
Tam kde oko jehly mrká a zavírá se před chudáky.
Slyš volání tvorů plazících se po koberci:
Musíme dovnitř abychom se dostali ven
Musíme dovnitř abychom se dostali ven
Musíme dovnitř abychom se dostali ven.

Ve tvářích které vidím je pouze jediný směr.
Směr nahoru ke stropu, kde se říká, že leží Místnost
Tak jako les bojuje o sluneční svit, který se usazuje v každém stromě,
i oni jsou vytahováni magnetem a věří že jsou volní.
Slyš volání tvorů plazících se po koberci:
Musíme dovnitř abychom se dostali ven
Musíme dovnitř abychom se dostali ven
Musíme dovnitř abychom se dostali ven.

Superman vlídných mravů je držen v kryptonitu
A moudré a pošetilé panny se hihňají a jejich těla září.
Za dveřmi je dožínková hostina zalitá světlem svíček
A točité schodiště, jehož spirála mizí v nedohlednu
Slyš volání tvorů plazících se po koberci:
Musíme dovnitř abychom se dostali ven
Musíme dovnitř abychom se dostali ven
Musíme dovnitř abychom se dostali ven.

Porcelánový manekýn s rozbitou kůží se obává útoku.
Dychtivá lůza pozvedá své džbány - nesou si všechny své nedostatky.
Kapalina, která prosakovala skrz trhliny ztuhla.
A ryba zabrala na udici
Slyš volání tvorů plazících se po koberci:
Musíme dovnitř abychom se dostali ven
Musíme dovnitř abychom se dostali ven
Musíme dovnitř abychom se dostali ven.

-----

Naprosto strhující album. Nejlepší album Genesis, co do množství emocí naložených do hudby. Pustit si celé Lamb v jednom kuse působí jako psychoterapie.

reagovat

Gattolino @ 18.07.2013 17:48:16
Pravda pravdoucí. Toto dílo si někdy pustím v celku a nevím upřímně o jiné desce s tak úžasným duchovním a energetickým nábojem. Pro mne bez debaty album č. 1 celé rockové tvorby, neuvěřitelné, jak to Genesis dokázali zkomponovat, ještě k tomu v nelehkém období tvůrčích i osobních sporů.

Brano @ 19.07.2013 06:25:38
Lamb je mimoriadne silné dielo,tak po textovej stránke,ale najmä po hudobnej.Pre mňa je to niečo také,ako celoživotná hudobná biblia.Amen.

16.02.2010 hejkal | #

Dvojalbumy sú vždy určitým rizikom, dokonca aj pre skupiny, ktoré sa vyžívajú v dvadsať a viac minútových kompozíciách. Genesis sa tejto úlohy zhostili, ako to len povedať, poslucháčsky vďačne.

Z diela ako celku mám podobný pocit ako z Pink Floyd a ich Dark side of the moon alebo Wish you were here. Melodický a pomerne priamočiary (samozrejme, na pomery špičkových hudobníkov s „úchylným“ art rockovým prejavom) poslucháčsky zážitok nič nenarúša a pokojne by mohlo ísť aj o rádiovú hudbu. Vlastne mi je záhadou, prečo toto dielo nemá podobný status u más ako zmienené „Floydoviny“. Iste, je tu aj „povinná“ ďalšia vrstva v podobe koncepčnosti a tak, ale to beriem skôr ako dobový folklór, než naozaj prekážku k poslucháčskej obľube. V mojom prípade sa Lamb vypracoval na jeden z najobľúbenejších kulisových sprievodov popri práci, pretože sa ľahko vstrebáva a neruší pri výkone, naopak podprahovo dodáva energiu.

Ťažko niečo osobitne vypichnúť, celé predstavenie je špičkové, možno by som zmienil dlhú a nádhernú In the cage, „Camelovskú“ Hairless heart, typicky štruktúrovanú „Genesisovinu“ The lamia, čo si hovie ako pekinský palácový pinč v mäkkom vankúši alebo hoci ďalšiu z rady klasicky znejúcich skladieb The colony of slippermen, ktorá síce nie je práve jedinečnou ukážkou génia, ale pôsobí živšie ako väčšina prítomného neagresívneho materiálu. Z rovnakého súdka je aj posledná menovitá vec, Riding the scree.

The lamb lies down on Broadway. Ďalší z albumov, ktoré systematicky počúvam pomerne krátko, ale s o to väčším pôžitkom.
reagovat

Brano @ 19.02.2010 11:51:22
"V mojom prípade sa Lamb vypracoval na jeden z najobľúbenejších kulisových sprievodov POPRI PRÁCI !!!!,pretože sa ĽAHKO VSTREBÁVA !!!!! A NERUŠÍ PRI VÝKONE...." Uff...tak väčšiu chujovinu som v živote nečítal!Lamb pri práci ako kulisu môže počúvať len najväčší ignorantský kekot!Nepočúvaš lamb náhodou aj pri trtkačke,aby ti podprahovo dodával energiu?

hejkal @ 19.02.2010 12:52:12
Radím zhlboka dýchať, neradno sa s infarktom zahrávať. Tak a teraz môžeme pokračovať. Čo sa ti nepáči? Že si Genesis rád pustím ako kulisovku? No bože. Sú na svete onakvejšie javy, ktoré rušia harmóniu psychickej pohody, vlastne ma teší, že si sa k nim nedopracoval, to by si možno neprežil.

Brano @ 19.02.2010 16:13:12
Dýcham z hlboka a infarkt mi nehrozí!Označiť však túto platňu ako kulisový sprievod pri práci je asi niečo podobné ako keď si zavesíš originál obraz od Leonarda da Vinci-ho do drevárne alebo maštale. Možno u teba je to zvykom,u mňa však nie.Mal by si radšej písať svoje drísty do nového času pre ženy,do Burdy,alebo do Katolíckych novín.

hejkal @ 19.02.2010 16:25:36
Skús si lepšie prečítať, čo som napísal. Moja práca spočíva v sedení za počítačom a počúvanie dobrej hudby mi prospieva, radšej Lamb ako ľubovoľné rádio. Naozaj celkom nechápem to klaňanie sa zlatému teľaťu, ktoré tu predvádzaš.

Brano @ 19.02.2010 17:36:11
Klaňanie sa zlatému teľaťu? To snáď nie!Ja som na tejto hudbe vyrastal,sprevádzala ma životom od rannej puberty až do dnešného dňa.Na to, aby človek do tejto hudby vnikol a plne ju precítil je potrebný opakovaný sústredený posluch.Neviem si predstaviť, že by som počúval napr. takú The Waiting room, alebo Back in N.Y.C. a škrabal pri tom zemiaky.Asi by som si skôr oškrabal prsty,ako zemiaky.Lamb nie je pre mňa zlaté teľa ,ale naprosto zásadná platňa,ktorá ovplyvnila môj život,moje vnímanie a hudobné a estetické cítenie a protestujem proti akejkoľvek dehonestácii tohto diela.Myslím, že na to mám právo.

hejkal @ 19.02.2010 18:10:57
To je práve ono, ja ti tvoj pohľad neberiem a ani z toho nevyvodzujem osobné invektívy, naopak, som iba napísal, že tento album má aj pozitívny aspekt na spríjemnenie pracovného dňa (mimochodom, aj sex v sprievode hudby je fajn záležitosť, odporúčam vyskúšať:)). Kde je v tom dehonestovanie? Sústredený posluch mu dávam inde ako v robote, čo však neznamená, že že si ho nepustím ako kulisu. S tým teľaťom mi išlo o to, že som mal z tvojej reakcie pocit takého toho elitárstva, to je super dielo, ktokoľvek pri ňom nemá frak, správnu kombináciu farieb a členstvo v klube snobov, ten nemôže na toto dielo ani pomyslieť, nieto ešte, keď je to fyzicky pracujúca vrstva plebsu. No fuj. Ak to tak nie je, som iba rád.

DeaconJohn @ 19.02.2010 20:13:51
Tak pánové... Na Lamb mám stejný názor jako Brano - pro mě je to zcela zásadní deska, o které se nebojím říct, že mi změnila pohled na některé věci a stala se do jisté míry mojí součástí, jak hudebně, tak textově. Jistěže je nejlepší si tuto nádheru vychutnat v klidu a míru, ale chápu, že v dnešní uspěchané době na to nemá každý vždycky čas. A nadávat kvůli tomu někomu do "kok..u" apod. je dost přízemní a především tady nemají tyhle urážky a napadání co dělat. Každý ať si poslouchá co chce a jak chce. Projevení názoru je jedna věc, jeho forma druhá.
Takže Brano: "So you think, you´re a tough kid?"

Fan @ 19.02.2010 20:49:11
Když jsem začal poslouchat Genesis, přál jsem si vždy poznat dalšího příznivce této skupiny. V mém širokém okolí se nikdo nevykytoval a nikdo se také neráčil pro jejich hudbu nadchnout. Očekával jsem, že si budu s člověkem, který má rád Genesis rozumět a bude mi kulturně blízký. Mýlil jsem se. Dokonce to bylo i naopak.
Umění chápe a vnímá každý jedinec jinak.
Proto oba postoje respektuji a ctím jako správné. Musí být však bez urážek a osočování

Voytus @ 19.02.2010 22:26:54
Zrovna Genesis si rád vychutnám v naprostém klidu - pročtu při poslechu texty, snáz se zaměřím na hudbu jako takovou, lépe se pak zaryje do paměti.
Je fakt, že je těžké si na to najít čas, i vzhledem k tomu, jak je dnes snadné se k hudbě dostat.

Brano @ 19.02.2010 23:02:47
Aby som to z mojej strany ukončil: priznávam,že Genesis je moja srdcová záležitosť, som na to dosť citlivý a keď som čítal spomenutý citát,tak som sa dosť rozohnil a dotklo sa ma to. Nie som elita ani snob a nepočúvam Genesis vo fraku. Som robotník a pracujem manuálne.A nie som hulvát,tie výrazy som použil na vyjadrenie hĺbky môjho rozhorčenia. Uznávam,že tie výrazy boli prisilné a ospravedlňujem sa.

merhaut @ 19.02.2010 23:08:51
Tak to já poslouchám zhruba 3/4 muziky jako kulisu při práci, Lamb nevyjímaje :-) Zbytek jako vegáč, relax, jak je čas...

hejkal @ 20.02.2010 07:32:45
Brano - ok, v pohode, celkom sa mi páči, že sa dnes stále nájdu ľudia ochotný brániť svoje srdcovky všetkými prostriedkami.

PaloM @ 20.02.2010 09:52:17
Som veľmi rád, že ste si to nakoniec rozumne vysvetlili. Brana aj hejkala si vážim pre ich hudobný rozhľad. "Prečo toto dielo nemá podobný status u más ako zmienené „Floydoviny“ " - zaujímavá otázka a kľudne by som zovšeobecnil: prečo všetky štúdiovky s Gabrielom nemajú podobný status. Možno preto, lebo to trvalo výrazne kratšie ako kariéra Pink Floyd (1970-75), či sa nám páči alebo nie - možno mal Genesis vtedy slabších manažérov, reklamu atď. Kvalita spojená s masovým rozšírením je v kultúre určite výnimočný jav.
Mám rád diskografiu Genesis aj po odchode Gabriela, ale posledné mesiace výrazne uprednostňujem 1970-74 a vnímam tie albumy rovnocenne, lebo každý mi poskytuje niečo iné.

Filozof @ 23.02.2010 10:37:54
Jak víte, už několikrát jsem zde lobboval za slušnost a absenci osobních urážek, stejně jako toleranci a schopnost přijmout fakt, že moji milovaní jsou pro jiného odpad či naopak.
Tímto bych chtěl poděkovat pánům z příspěvků výše, kteří dovedli nakonec svoje vášně ukočírovat. Tak by to myslím mělo být.

27.01.2008 Brano | #

Tento album pre mňa veľmi veľa znamená.Sprevádzal ma dospievaním,silne ovplyvnil moje vnímanie,citové prežívanie,pohlad na svet...Takmer bizarný príbeh portorikánskeho výrastka Raela odohrávajúci sa v surrealistickom svete plnom čudesných postáv a bytostí ma fascinoval pred rokmi a fascinuje ma dodnes.Nemusíte vedieť anglicky,z tej hudby doslova vycítite,čo prežíva hlavný hrdina,všetky emocie,pocity,duševné rozpoloženia a krízy,osamelosť,opustenosť,volanie o pomoc...Pre mňa bol dosť dlhú dobu tento album tak emočne náročný,že som ho nedokázal vypočuť celý na jedno posedenie,na jeden "dúšok".Jednoducho nedokázal som ho stráviť naraz celý,bolo to pre mňa veľké a ťažké sústo.Zvyčajne som skončil počúvanie po siedmej skladbe Back in N.Y.C. a pokračoval som na druhý deň.Nemá význam podrobne rozoberať a analyzovať jednotlivé skladby,album treba hodnotiť komplexne ako celok,pretože sa jedná o koncepčné dielo.Lamb lies down on Broadway je podla mňa najlepší koncepčný album ,aký kedy uzrel svetlo sveta,vrchol tvorivosti a skladatelskej invencie.Vnímavého človeka úplne pohltí a prenesie do iného sveta.Poslucháč zrazu prežíva tie isté pocity ako Rael,cíti jeho bolesť,bezradnosť,opustenosť...atmosféru akéhosi podivného temna až vzduchoprázdna.A práve v tomto je tento dvojalbum jedinečný a neopakovateľný.Už nemám k tomu viac čo dodať,všetko bolo povedané.Hlboko sa skláňam pred týmto majstrovským dielom!
reagovat

PaloM @ 30.01.2008 11:39:39
Album ma začal sprevádzať životom až od mojich 20 rokov ('77) v nepodarenej kotúčovopáskovej mono verzii a asi rok vlastním originál 2CD. No a pred mesiacom som získal šialene amatérsky zostavené "koncertné Lamb..." DVD, z útržkov koncertov v USA, foto, zo zákulisia a separátneho audio záznamu, tiež mizernej kvality. To mohol urobiť len skutočný milovník "Lamb" (dušou i telom !) Toto album pokladám rovnako, ako iní fanúšikovia, za najlepšie od Genesis a dlho som nemohol stráviť odchod Gabriela (naschvál som ignoroval jeho sólo platne). Všetko sa na dobré obrátilo: podobne ako Floydi s a bez Watersa sú 2 rôzne skupiny a obe mám rád, tak i Genesis, či s Gabrielom alebo Collinsom, mám rád obe, je to ale rôzna hudba. Pochopitelne, do "Lamb" vrátane progresívnejšia .

Brano @ 30.01.2008 13:54:25
Palo M:
V podstate máš pravdu,po odchode Gabriela to bola už trochu iná hudba.Ja mám tiež rád obe "podoby" Genesis.Gabrielovu solovu tvorbu som neignoroval,z tých starších vecí sa mi pači najmä druhá platňa(Peter Gabriel 2) a tiež veľmi oceňujem zatial poslednú štúdiovku UP (2002).

hruby @ 17.08.2008 00:28:47
reakce na PaloMa s Branom:
Myslím, že se velmi mýlíte. Každá deska Genesis je jiná a není možné dělit éru Genesis na Gabrielovskou a Collinsovskou. Každá deska je nesena v asbolutně jiném duchu a zní jinak. Jehně je dle mého názoru nejprogresivnější a provedením mě kompletně upoutala. Pravda, někdo bere Collinse jako utopijce Genesis neboť je zavedl do "popíku", ale já si myslím, že to bylo mínění celé kapely odkud kam se vyvíjela >>> ruku na srdce a opět poslechněme první desku From Genesis to Revelation. Tudíž bych netvrdil, že se odchodem Petera Gabriela kapela nějak závratně změnila.

Voytus @ 17.08.2008 11:05:27
Hudba Genesis se nejvíce změnila po odchodu Steve Hacketta (je to možná divné, ale právě on napsal kapele první úspěšný singl I know what I like, jinak třeba Blood on the rooftops s Collinsem a Entangled s Banksem). Popové smýšlení měl i Mike Rutherford - pár jeho skladeb z desek 'Trick' a 'Wind' (tedy po odchodu Gabriela): Ripples, Squonk, Your special way. Tam je to jasně slyšet. Tony Banks se dokázal pohybovat v obou rovinách (Ripples a Squonk napsal s Rutherfordem) - na 'Trick' má Man mad moon, na 'Wind' třeba One for the vine. Na And then there were three jednak Burning rope, ale též Many too many. Nejvíc jsou tyto rozdíly slyšet na albu Duke (pak už Genesis neposlouchám,osmedesátkový zvuk nemám rád, je moc umělý), kde to ale kupodivu nevadí. Ale také je nutné vzít v úvahu scénu konce 70-tých let a v souvislosti s From genesis to revelation si uvědomit, že členům kapely bylo v průměru sedmnáct let.

PaloM @ 17.08.2008 16:58:34
hruby: tvrdiť, že sa s Branom veľmi mýlime, je to isté, akoby sme my predtým tvrdili, že máme patent na rozum... Samozrejme, každý môže mať svoj pohľad na vec. Takže:
1. Prvú LP/CD "From Genesis..." nemožno vôbec pokladať za seriózny dôkaz Gabrielovho sklonu k jednoduchým pesničkám. Obsah CD má ďaleko od neakého umenia, nikdy mi nič nehovorilo - pre mňa progresívna tvorba začína až s Trespass.
2. Tvrdenie, že každý album je iný a vôľa tiahnuť k jednoduchšiemu pesničkárstvu bola u všetkých - nielen u Collinsa, je v poriadku (neanalyzujem to, nezaujíma ma, čo kto chcel, zaujíma ma, aké pocity vo mne vyvoláva ich hudba). Na fakte gabrielovskej progresívnej éry a collinsovskej rock-popovej éry to ale nič nezmení. Mám veľmi rád albumy Genesis od Trespass po We Can't Dance (ešte Archive 67-75). Nič na tom nezmením, že ich vnímam a cítim, ako píšem vyššie. Inak povedané, mám rád aj dobrý pop-rock, keď mám na to náladu - no nenahováram si, aký je to skvelý progres.

21.10.2007 OFF | #

Genialita od Genesis - myslím, že poslouchat hudbu je v podstatě magie, návrat ke kořenům pochopení božského prvopočátku (tím nemyslím slepou náboženskou víru) a lidstvo jako takové nic lepšího navyprodukovalo. Je to jeho jedna z mála světlých stránek. Bez hudby bych tu už nejspíš nebyl.
Svět se s takovou hudbou zdá býti lepším.
reagovat

25.09.2007 pepanovacek | #

Podle mého soudu rozhodně „nejjinější“ album Genesis a jeden z jejich vrcholů, což je ostatně každé album od Nursery Cryme po minimálně …. And Then There Where Three …. A pravděpodobně i hudebně nejsložitější, nejméně posluchačsky stravitelné, nejtemnější, nejdelší a zároveň poslední s Peterem Gabrielem. Čtyři alba, která Genesis natočili od roku 1971 v této „nejlepší“ sestavě jsou opravdu vrcholem celé rockové hudby nejen té doby a i kdyby nestvořili nic předtím, ani potom, zapsali by se nesmazatelně do dějin této „okrajové“ zábavy. Je fakt, že snad všechna alba Genesis jsem schopen poslouchat kdykoliv a kdekoliv, bez nějaké speciální nálady, kterou bych musel mít, Beránek je ovšem výjimka, toho jsem snad nikdy neposlouchal „jen tak“. A i proto si zřejmě celý život budu pamatovat onen neuvěřitelně silný zážitek, když jsem slyšel poprvé tohle album z CD (před asi pěti lety) a nemohl uvěřit svým uším a ještě silnější zážitek z živé verze na Archives z 11. dubna letošního roku, tři dny po koncertě Roberta Planta. I když moje jazykové znalosti jsou téměř nulové, znám příběh Raela a nic to nemění na mém názoru na přeceňování textů v rockové hudbě, celistvost alba, chcete – li příběh, slyším ne v textech, ale HLAVNĚ v hudbě a i proto myslím, že je potřeba ho poslouchat pokud možno najednou. Neslyšel jsem nikdy nic podobného, je to opravdu hudební příběh, který vás (mě tedy rozhodně) vtáhne do děje hned v prvních taktech The Lamb Lies Down on Broadway a který neskončí ani po závěrečných tónech It, zůstává ve vás jako hluboký, neuvěřitelný zážitek, ke kterému se budete chtít celý život vracet. Navíc, u Trespass jsem hodnotil kromě celého alba jen šest jednotlivých skladeb, u Nursery Cryme sedm, Foxtrot šest, Selling England By The Pound osm, tady je skladeb dvacet tři !! Takže i proto trochu jiný způsob. Začnu „slabšími“ momenty na albu, které jsou pro mě tři, The Carpet Crawl, čímž asi mnohé překvapím, až zklamu, první část TheWaiting Room, tolik opěvovaná nejen kritikou, ale i samotnými Genesis a závěrečná It, která jakoby na album nepatří. Ale všimněte si, prosím, uvozovek ve slově slabšími, dejme tomu, že tyto skladby, kdybych musel, bych hodnotil třemi až čtyřmi hvězdičkami. Ty, o kterých se nezmíním, jsou za čtyři až pět (spíš pět), vrcholy alba jsou, dle mého, tyto :


1. FLY ON A WINDSHIELD –po přidání celé kapely temné klávesové
plochy, v pozadí kytara, skvělé bicí, po jejich breaku v čase 2:29 neuvěřitelná gradace, takovou atmosféru jsem do té doby na žádné nahrávce Genesis neslyšel.


2. IN THE CAGE – vrchol vrcholů, chtělo by se napsat. Rozjezd s baskytarou, zpěvem a klávesami, přidání bicích a kytary. Po dvou slokách a refrénech následuje jedno z mých nejoblíbenějších sól, které znám (čas 3:09), to je nepopsatelné. Po čtyřech taktech basy s bicími začne Tony Banks „čarovat“, sólo netrvá ani minutu, nejsem odborník, myslím, že technicky to nebude žádný zázrak, ale o to vůbec nejde, při poslechu kláves v této skladbě se mi opravdu hrnou slzy do očí. V čase 4:11, po skončení jednoho vrcholu skladby, následuje druhý, opět neuvěřitelné, dominantní klávesy, aby se Tony Banks vrátil k motivu ze svého sóla. Slova prostě nestačí, jedna z nejlepších sladeb, kterou Genesis kdy napsali.


3. BACK IN N.Y.C. – opět skvělé klávesy, trochu tvrdší skladba (na Genesis), budu se opakovat, Gabriel v této „čistě“ rockové poloze zpívá nejlépe a i celá kapela je takhle „přímočaře“a „jednoduše“ skvělá. Ovšem zpěv Gabriela je v této skladbě třešničkou na naprosto dokonalém dortu.


4. THE CHAMBER OF 32 DOORS – mám pocit, že člověk opravdu nemusí znát text, aby poznal, že tohle není veselá skladba, opakuji, cítím a prožívám HUDEBNÍ příběh. Klávesové plochy, do toho „uplakaná“ Hackettova kytara, mráz běhá po celém těle. Genesis tady hrají velice úsporně, piánko, s minimem prostředků dosahují neuvěřitelného napětí. Ovšem „rozsvítí“ to pěkně v refrénech. Co mě pokaždé dostane, je závěrečný akord na klavír, který mě připraví na následující ….


5. LILLYWHITE LILITH – jedná z mých nejoblíbenějších skladeb Genesis, jednoduchá, krátká rocková píseň, pěkně tvrdá, až hardrockový spodek (bicí + basa), to mám rád, i kytarový doprovod je tvrdší, než jsme na Hacketta zvyklí, výtečný Gabriel, krásné Collinsovy vokály, pošušňávám si a jdu si to dát několikrát dokola :-)


6. ANYWAY – krásný klavírní úvod, v čase 1:26 nastává rocková smršť, která vyústí v kytarové sólo, aby se opět zklidnila a zůstal z ní klavírní motiv, který slyšíme v celé skladbě.


7. THE LAMIA – opět úvod jen s klavírem a zpěvem, mám pocit, že hlavním, kdo měl na albu slovo, byl Tony Banks. Temná, ponurá, smutná skladba. Skvělé Philovy breaky (1:34 a „vylepšený“ 4:17) . Podobně stavěná věc, jako Anyway.


8. COLONY OF SLIPPERMAN – druhá část, zejména pro půvabné Gabrielovo „PAVDYPAB“, o kterém jsme prvních několik let, díky „kvalitě“ našich nahrávek na střední škole v letech 1978-82 neměli téměř ponětí. A díky fantastickému sólu Tony Bankse od času 4:51, pod kterým neuvěřitelně šlapou Collinsovi bicí.


9. THE LIGHT DIES DOWNON BROADWAY – nevím proč se mi zdá tato „úprava“ úvodní skladby mnohem povedenější a silnější, asi proto ….


10. RIDING THE SCREE – instrumentální lahůdka, jedna z mála věcí v lichém rytmu, na devět dob. Jak Banks nastoupí po úvodních čtyřech taktech do svého sóla, to je nářez, pod tím skvělé Collinsovi bicí.


Uvědomil jsem si několik věcí. Za prvé jsem nikdy neposlouchal tohle album tak pozorně, jako teď, při psaní. Za druhé je neuvěřitelné, že i po 27 letech, co ho znám, mě znovu dostalo a to tak, že velice. Za třetí mi až při tomto (zatím) posledním poslechu dochází Banksovka genialita. Za čtvrté, většina skladeb, o kterých jsem nepsal, je ne SPÍŠ, ale URČITĚ na pět hvězdiček. Za páté, myslím, že svým (nebo spíš mým) způsobem je Beránek absolutní vrchol Genesis. A za šesté, měl bych skončit nebo takhle stvořím nejdelší recenzi (fanouškovské plácání) v dějinách :-)


Ještě nikdy se mi tak nechtělo se s nějakým albem, o kterém jsem psal, rozloučit. Než to udělám, protože prostě musím, dovolte pár slov závěrem. Ať si říká kdo chce, co chce, ať byl v době natáčení alba Gabriel v osobní krizi, ať měl údajně Hackett málo prostoru (asi ano), výsledek je fenomenální, geniální, fantastický, neuvěřitelný …….. Pamatuji si na článek o Yes v Melodii, myslím v roce 1979 (po vydání Tormato) od Jiřího Černého, kde mimo jiné psal o tom, jak v pauze mezi Relayer a Going For The One vydali jednotliví členové sólová alba, sice dobrá, ale pouze dohromady, jako Yes, byli tak silní. Nevím, jestli to bylo napsáno přesně takhle, ale věřím, že rozumíte. Je to NĚCO nepopsatelného, co cítím ve svých nejoblíbenějších albech svých nejoblíbenějších kapel, říkejme tomu třeba shoda okolností, ale spíš nějaké nadpřirozeno, které chtělo, aby se spolu potkali Peter Gabriel, Tony Banks, Mike Rutherford, Phil Collins a Steve Hackett a přesto nebo možná právě proto, že se jednalo o pět naprosto vyjímečných osobností, mohlo vzniknout takové dílo, jakým je The Lamb Lies Down On Broadway. Mám pocit, že kromě Tony Bankse je bez diskuze „hlavní hvězdou“ alba Peter Gabriel, což ovšem nevylučuje fakt, že všichni ostatní hrají výborně. Přesto, čistě matematicky (uznávám, že v hudbě ne úplně vhodný pojem) byl Gabriel pětinou, chcete-li dvacet procent kapely a tak mě ani nepřekvapilo, že pár měsíců po jeho odchodu vydali Genesis album, které rozhodně svou úrovní o dvacet procent nekleslo. To je ale už úplně jiná kapitola.

Pepa, 19. – 21. 10 2005
reagovat

21.07.2007 Titan | #

Kdo by to byl čekal, po vstřícnějším Selling England by the pound, který byl přece jen líbivější masovějšímu publiku, než jeho starší a lepší bratříček Foxtrot. Většina konzumentů progresivní scény považuje za nejlepší album Genesis právě zmíněný Selling. Ale já toho názoru nejsem, dle mého je nejlepší Lamb a Foxtrot. Ted ale k Lamb.

Celé album má nový sound, který se používal i do následujících alb. S nápadem ohledně příběhu přišel Peter Gabriel, jehož návrh předčil Rutherfordův "little prince". Je to podle mě nejsložitější a nejvypracovanější album, pro mnohé nepochopitelné, potřebuje nejvíce poslechů a to že tam jsou kratší skladby nic neznamená. Musí se to poslouchat jako celek od první až do 23. skladby na jeden zátah. Samozřejmě ještě lepší je, poslechnout si pak archivní živák. Co se týče textů, tak z 90% jsou Gabriela, nejvíc se hudebně podílel Banks a poté ostatní. No a teď ke skladbám:


1) The Lamb Lies Down On Broadway - úvodní skladba začíná rychlým piánkem, kde se otevírá i příběh, výborně doplňuje Collins Gabriela svým doprovodným vokálem. (samozřejmě nejen v této). Skladba udává hlavní univerzální melodii, která je pak použita i do některých skladeb poté.

2) Fly On A Windshield - geniální skladba, začíná vesmírným zvukem kláves Tonyho bankse a Steve Hackett vydrnkává na akustiku. Peter zpívá o tom, že je moucha, co čeká na čelní sklo na dálnici. Jen si člověk představuje jak ve tmě při nárazu na čelní sklo spustí bubny Collinse a zesílí klávesy Tonyho bankse. I Hackett více "zakňourá kytarou". Člověk si jen představuje pohled mouchy z čelního skla jak se dívá na temné nebe a vidí obrazy členů Genesis jak každý se zaujetím hraje na svůj nástroj. Tady musím pochválit vynikající výkony všech členů. Hlavně Bankse. Temná skladba, dokonalost sama.

3) Broadway melody of 1974 - milá skladbička, kde jemně vydrnkává kytara a klávesy zvolna malují pozadí...

4) Cuckoo Cucoon - z této skladby jde mráz po zádech. Základ tvoří poměrně jednoduché vydrnkávání Hacketta, akorát mi tady nesedí zkreslený hlas Gabriela, zní spíš jak ufon. To ale všechno DOKONALE vynahrazuje skladba na archívu, kde zpívá nádherným chraplákem. No a nemluvě o flétně, která tam dokonale zapadá. V pozadí bublá Tonyho klavír. No, co vám budu povídat. Nádhera.

5) In The Cage - zacina ponure táhlymi klávesy, pak začne vynikající klávesový rif, který staví na celé skladbě. Ve studiové verzi je potlačena úplně kytara zpočátku (což nechápu), kterou si můžu parádně poslechnout na archivní verzi. Poté skladba graduje ve vynikající Banksovo solíčko a Collins perfektně do toho zrychleně bubnuje. Jedna z mála skladeb, která je delší než ty ostatní.

6) Grand Parade Of Lifeless packaging - legrační skladbička, která mi dřív nic neříkala a teď si ji občas samostatně pustim, chytlavý rif kláves doprovázen Gabrielovým zpěvem. Brian Eno, který se na skladbě podílel (ten medvědí hlas) a Collinsův hlásek :o) Mně se náhodou tahle skladba dost líbí, Gabriel zpívá a notuje si s Collinsem a Enem. Paráda

7) Back In N.Y.C. - skladba s vynikajícím klávesovým riffem, kde Gabriel zpívá znatelně agresivně, perfetkně se to na to hodí, je to skladba prakticky jeho. Tady je ta typická agresivita Gabriela, kterou postrádám v dnešním Gabrielovi (i přestože mám radši jeho hlas spíš teď). Taková pre-punková skladba, jakoby Genesis věděli, že za pár let začne Punk prog potlačovat... zase paráda...

8) Hairless Heart - krásná instrumentálka vytvořena Hackettem, kde hlavní slovo má kytara a tony ho doplňuje v pozadí klávesama.

9) Counting of time - skladba, která se pro mnohé zdá až moc popová, ale já ji mám rád, zkrátka taková správná Gabrielovina, a pak to výborný legrační kytarový solo. V pozadí tony hraje klavírní riff, zkrátka Genesis v popovější verzi s Gabrielem. (inteligentním)

10) Carpet Clawlers - krásná balada, která je převážně Gabriela, která je založena na jednoduché melodii, ale zní to tak krásně, že je to až neuvěřitelné. Také verze Carpet Clawlers z roku 1999, kde to Gabriel s Collinsem přezpívali v modernějším podání zní výborně.

11) The Chamber of 32 doors - po oddechovější části (předchozí 3 skladby) se lamb zase vrací do temnější části. Osamělý klavír doprovázený varhany a Gabrielův temný smutný nářek. Člověk má opravdu pocit, že Peter je v uzavřeném kruhu, kde je 32 dveří a rozhoduje se, kam vstoupí. Říká se, že skladbu složil Gabriel... (i hudebně na klavír ve svém domě)

12) Lilywhite Lilith - skladba měla původně pracovní název Light, kostru složil Collins, skladba zní výborně svižně, kterou táhnou bicí a podbarvují klávesy a Peter zpívá s Philem.

13) The Waiting Room - není to skladba, spíš je to takový Jam plný zvláštních zvuků jakobych tahal kočku za ocas, ale samozřejmě, že to by nebyli Genesis aby to pak nemělo nějakou melodii. Skladba se pak rozjede s bicíma a klávesama a do toho vrčí kytara...

14) Anyway - skladba, která už byla složena za působení Anthonyho Phillipse, kterou můžeme najít (snad už to brzo bude venku) v "Jackson ´s Tapes", kde to má jiný název a slova. Skladbu vede klavír, který je podporován klávesy, na archivní verzi to zní ještě líp, kde Peter zpívá víc emotivně. Hlavně musim pozdvihnout Banksovy vynikající klávesy, pod klavírem ještě rozjiždí klávesy a na ty navazuje Hackett. Vynikající skladba.

15) Here Comes the Supernatural Anaesthetist - skladba, kde začíná kytara a Peter s Philem nám zazpívaj jakej je nadpřirozený anesteziolog skvělý tanečník. Skladbou dominuje kytara, nádherný rify a do toho zpětný vokály "la" "la" "la" a nakonci vrchol skladby v pozadí klávesy a Hackett si hraje s melodiema.

16) Lamia - naprosto geniální skladba, dle mého názoru asi nejlepší na celé desce. Začíná naprosto smutně geniálním klavírním rifem, a potom se postupně nevinně přidaj tiše klávesy. Peter krásně naříká a skladbě dodává hlavně absolutně druhý vynikající nástroj který udává melodii. Pak se přidaj bicí a varhany podbarvují pozadí. Zkrátka dokonalost sama. Skladba se vždy pak absolutně zastaví a člověku se tají dech jen z osamělého klavíru Tony Bankse a opět naříkavý hlas Gabriel. Z toho jde absolutně mráz po zádech. Pak se i nevinně do pozadí přidá vokálem Phil. Pak je druhá tichá část, kde grandiozně vstoupí do finále, varhany začnou sílit a Peter naléhavě zesílí hlas a Hackett rozjede super solo, kde s ním spolupracují klávesy a Collins perfektně řadí přechody na bicích. A nakonec se ještě přidá flétna, to už nemůže bejt dokonalejší. Na archivní verzi sice flétna neni, ale zase je tam slyšet vynikající Rutherfordova basa. Zkrátka si myslím, že tohle je vrchol celé desky, protože všichni všechno melodicky a technicky zvládaj na jedničku s hvězdičkou. A to nemluvím o tom, že Gabriel byl při této skladbě uzavřený v homoli.

17) Silent Sorrow In Empty Boats - oddechová skladba, které dominují klávesy, jakoby se znovu zrodil svět...

18) The Colony of slipperman - skladba, která začíná kňourajícími tony kláves a kytar, tady je Peter tzv. Bačkorový muž s kostýmem s nafouklými genitáliemi, který se při úvodních tonech vylupuje z homole. Pak začne opakující se motiv kláves a Peter začne melodicky zpívat a občas se přidá i Phil. Tohle je hudebně koncert Tonyho Bankse, neskutečná práce s klávesama. Potom se po 4. minutě skladba krásně přepne do zajímavé ho rozpoložení. Hackettova kytara začne táhle hrát jedním tonem a do toho Banks melodicky navazuje. Potom opět tradičně Banks si vystačí jak klávesama tak i varhany. Zkrátka génius. A do toho ještě jeho nejlepší kamarád ze školy zpívá a máme dokonalost na druhou. Phil si tady dokonce zazpíval jeden verš :)

19)Ravine - ponurá skladba jakobych se potácel mlhou na nějaké hoře...

20) The Light dies down on broadway - skladba, která využívá motivu skladby úvodní s jinými texty a s upravenou hudbou, dle mého názoru je tato skladba ještě povedenější než ta úvodní. V této skladbě Peter nenapsal text.

21) Riding The Scree - úžásná skladba, která začíná výstředním tonem kytar a potom banksovým klávesovým solem bublajícím do stran sem a tam. Opět si zde hraje jakoby si vystačil sám. Skladba má sice jen 4 minuty, ale neskutečné, co do ní dokázal vtěsnat, v půlce skladby se přidá Gabriel. Jako vrchol skladby ovažuju její konec. Doporučuju archivní verzi, kde jsou slyšet některé klávesové kousky výrazněji oproti verzi studiové.

22) In The Rapids - skladba, která je velmi podceňovaná, jak fanouškama, tak i členi Genesis z ní nejsou moc nadšení. Ale pro mě je to skladba úžasná. Začíná krásnou kytarou a Peter zpívá smutným tonem, vždycky mi jde mráz po zádech, když zpívá "Taken down, taken down", no a archivní verze má ještě přidané efekty, které to ještě zlepšily. Nádherná balada.

23) It - skoro až taneční skladba s opakujícím se klávesovým a kytarovým motivem. Myslím, že perfektní zakončení Lamb, při týhle skladbě by se člověk na koncertu odvázal a pořádně si zatrsal. A hlavně se musí zase poslouchat, co tam provádí s klávesy Banks.

Zkrátka a dobře Lamb je pro mě dokonalá deska, není tam jediná skladba, která by se mi nelíbila a to už je ve 23 skladbovém albu co říct, suverénně nejlepší koncepční album a možná album i úplně.
reagovat

08.03.2007 Petr | #

Podle mě absolutní vrchol hudby Genesis!!! Nádherná hudba plná nápadů, nálady, Peterův zpěv bere u srdce. Ale je už i vidět, že Peter směřoval ke svým projektům a rámec skupiny mu byl málo. Strašně lituju, že se nějaký koncert nedochoval pro vydání na DVD. Ale stojí za to vidět i remaky, např.Kevin Gilbert a Giraffe.
Zhasněte, pusťe si album. Škoda, že hvězdiček není víc.
reagovat

Wendy @ 01.04.2007 00:00:00
Probrat tohle dvojalbum do puntíku je psaním na hodiny.Magie,kterou tenhle materiál obsahuje se nedá popsat slovy.Poslouchat a jen poslouchat.Vždycky lituju,že už je konec.Bralo mě tehdy a je tomu tak dodnes.Myslím,že je to vážně to nejlepší co Genesis kdy udělali.Teprve s poslechem The Lamb Lies Down On Broadway zjistíte,že Genesis bez Gabriela už nikdy nemohly být Genesis.Toto dílo potvrzuje rčení,že v nejlepším se má přestat.

Wendy @ 01.04.2007 00:00:00
Sakra,zapoměl jsem .... ***** !

pepa-n @ 02.07.2007 00:00:00
No, kevin Gilbert a Giraffe neznám, nicméně kdesi se našel člověk, který pomocí e-bay a dalších pramenů pro nás zachoval kompletní koncert na DVD. Ne vždy živě, ale každopádně můžeš vidět všechno, co promítali, a jak vypadali. :-)

roucho@seznam.cz

14.11.2005 Gattolino | #

The Lamb se ocitla v mém soukromém žebříčku 100 nejlepších alb rockových dějin na ......ano, na 1. místě před Beatlovským Abbey Road a Ghosts od Strawbs. Asi se nedá říci, že je lepší než třeba Trespass nebo Foxtrot, ale už sama skutečnost, že kapela měla k dispozici hudební materiál na relativně dlouhý double, kde není za mák vaty ani nadbytečné natahování témat, to svědčí o tvůrčím vrcholu. Ačkoliv... dle pramenů v té době Peter opustil na čas kapelu a byl s ostatními poněkud na kordy, Steve nebyl ideou Raelova příběhu nadšen a šel do práce prý bez nadšení, takže hudební jádro Phil - Tony - Mike zkomponovali většinu skladeb. Peter dodatečně dotextoval písně, které po předchozích opusech jakoby se vracely ke krátké formě From Genesis To Revelation, ovšem s ideou oděnou v mystický, takřka surrealistický příběh o hledání sebe sama.
Titulní skladba vyrůstá z pekelně rychlých klavírních trylků, které se na moment mihly už v Supper´s Ready, ale stane se ostrou, přímočarou rockovou písní, jakou snad dosud nenatočili. Přechází do temných obrazů s dominující basou, prolne do snově křehké Cockoo Cocoon, kterou má na svědomí asi hlavně Steve, a nakonec v In the Cage slyšíme Stevovu ostrou kytaru s riffem jak od starých Zeppelinů (dobře slyšitelný na Live albu). Peterův expresivní zpěv zde dosahuje výkonů, jaké nedocílil v této skladbě ani jinak výborný Phil na pozdějších koncertních záznamech. Nelibozvučný strohý pochod Grand Parade je opět něco, co snad Genesis nikdy nezkoušeli, ale jeho působivost, umocněná jedovatým zpěvem, je nesporná. V podobném duchu pokračuje Back In N.Y.C., občas elektronicky modulovaný hlas si na nic nehraje a jde pod kůži, skladba je strohá a úderná. Teprve Hairless Heart, opět Stevova skladba, přináší ozvěnu starších alb v tklivé hymnické instrumentálce. Je zajímavé, že nijak neskrývané syntetické zvuky zní na celém albu naprosto přirozeně. Erotická skočná hříčka Counting Of Time je jedna z mála čistě Peterových kompozic, pak přichází klávesová perla Carpet Crawlers s vynikajícím dvouhlasem, jedna z nejvýraznějších skladeb alba. Následné melodrama Chamber of 32 Doors je snad z části také Peterova hudba, a jde dle mého o vrchol celého Jehněte.
Je-li první deska dokonalá, překvapením je, že druhá deska působí sice jako slinutější plocha, ale rovněž bez jakékoliv zbytečné noty. Výrazné, hutné písně jako Lillywhite Lilith nebo The Lamia jsou obklopeny složitějšími kompozicemi s vycizelovanou instrumentací, s kontrapunktem v The Light Dies Down, kde se zopakují motivy z The Lamb a z The Lamia na snad jediném textu, který nesložil Peter. Finále In The Rapids s výkřikem: "It´s Mine!" odhaluje hlubokou pravdu jednotnosti bytí, završenou kytarovou závěrečnou jízdou It, kde se rekapituluje vpodstatě, že To klíčové, co hledači pravdy touží nalézt, je obsaženo ve všem.
Jehně je výjimečné dílo, nebojím se říci stejně důležité jako nadčasová díla vážné hudby, s nimiž nese ohromné estetické i filosofické poselství.
reagovat

merhaut @ 01.06.2007 00:00:00
překlad textů na: >> odkaz

B"RUSH"F @ 30.01.2008 08:55:39
No ,já mám pár pirátů dvd živých Genesis z let 72 - 75 a musím říct,že to bylo rockové divadlo se vším všudy,akorát někde je horší obraz,nekde je horší zvuk. . . jako dokument té doby,kterou už bohužel nikdy nezažiju - excelentní. . .

11.11.2005 mct | #

The lamb lies down on Broadway – je to příběh (anti)hrdiny Raela, který se proti své vůli dostává do víru událostí a zažívá dobrodružství, z nichž by si většinu milerád odpustil. A když se konečně dostává na konec své strastiplné cesty, tak si nepřipadá jako vítěz, je vyčerpán a pochybuje o smyslu všeho, co vykonal…
Ve své době bylo album přijato s velkými rozpaky, řekla bych, že zcela neprávem. Je to album dlouhé, a tak je jasné, že má své vrcholy a místa poněkud hlušší. Je ale těžké z něj cokoliv vytrhávat, protože jen jako celek to drží pohromadě, hlavně ty texty těžko pochopíte, když se zaměříte jen na jednu skladbu. Protože texty jsou trochu problematické, jsou plné alegorií a nejednoznačných narážek. Myslím si, že nemá smysl dumat nad tím, co vším tím chtěl PG sdělit a do jaké míry jde o autobiografické prožitky (hrdina, který si nepřipadá jako vítěz).

Opravdu je škoda, že video není k mání. O koncertě Jehněte jsem jen četla a myslím, že to opravdu muselo být úchvatné.
Ale přesto: zapojme vlastní fantazii, oddejme se té nádherné hudbě, protože tady opravdu je co poslouchat, jsou to hotové hudební hody.
reagovat

26.10.2004 Titan | #

Tak tohle je podle me spolecne s Foxtrotem nejlepší album Genesis. Vynikajici gabrielovy texty, banksovy klavesy, vsech 23 pisnicek dava dohromady vynikajici pribeh, videt lamb show na DVD bych se asi zblaznil. Bohuzel to nebylo natoceny nikdy. Mozna ze pro nekoho se tohle album zda nedodelany, ale mne se zda ok. Tohle album jsem musel poslouchat ze vsech nejcastejc abych ho uplne pochopil do posledniho detailu. Jinak tohle album je nejoblibenejsi Gabriela a Collinse !!! Jedna o nejslozitejsi album Genesis a asi nejlepsi album vubec.

Jiří Matějů: poslechněte si někdy Lamb živák z archivu genesis co vyšlo v 98. roce. Je to ještě lepší jak studiová verze a hackettova kytara tam značně řádí. (in the cage, lamia atd.). Pak možná změníte názor a dáte hvězdiček 5 :-).


reagovat

Gattolino @ 12.10.2005 00:00:00
Jen malá douška k tomu živáku z archivu. Je nádherný, v některých momentech i pro mne působivější než studiové album (Peterův expresivní zpěv v Grand Parade of Lifelles Packaging, výrazné Hackettovy rify v In the Cage), někde naopak (Carpet Crawlers). Bohužel jsem se doslechl (prodávám jak jsem koupil), že záznam byl dodabován v době vydání archivu, a to hlavně Peterovým zpěvem a někde i kytarami, což trochu kazí pocit autenticity. Existují bootlegy (Manchester, Providence), které sice nedosahují zvukové kvality Archivu, ale ... Jsou na nich i bonusy po regulérním ukončení It (Watcher, Musical Box). To, že neexistuje žádné video, když jsou k sehnání kvalitní koncertní záznamy všemožných kapel i o mnoho let starší, je věčná škoda. (Pokud ho Phil nesuší ve svém tajuplném archivu)

Titan @ 18.11.2005 00:00:00
Ano, to máš pravdu. Samozřejmě ani ten živák není dokonalý. Já to dělám tak, že si třeba dávám do playlistu část skladeb ze studiové verze a část z archívu. Např. Back In NYC se mi zdá suverénně lepší na studiové verzi, Gabriel tam má agresivnější zpěv. Ale všimni si řady potlačených zvuků např. In The Cage ve studiové verzi slyšíš jen vzdáleně kytaru a na archívu je už výrazná, nebo riding the scree apod. Zkrátka chtělo by to ještě sloučit k dokonalosti, aby všechny hudební motivy byly ve svém nejpovedenějším světle. Např. Cuckoo Cocoon na studiové verzi má Gabriel hlas jak ufon a není to ono a na archívu zpívá krásným chraplákem. I hudba je víc výrazná. Zkrátka archivní živák je nezbytnou součástí Jehněte, jelikož se dokoná dokonalé poznání :o)

Titan @ 18.11.2005 00:00:00
U mě se díky tomu zvedla Lamb ještě o třídu výš.

01.08.2004 Jiří Matějů - vltava.cz | #

Velmi diskutované album v historii Genesis a poslední, na kterém se podílel Peter Gabriel. Po klenotu "Selling England By The Pound" se kapela dostala do velkých obtíží. Gabriel těžko nesl pozici hlavní postavy, do které se ho snažil vmanipulovat tisk a navíc se prohloubily jeho rodinné problémy. Na začátku natáčení dokonce na čas odešel a zbytek kapely zvažoval vydání čistě instrumentální desky, nakonec se ale vrátil a vše se podařilo dokončit. Podle předběžné dohody šlo o koncepční dvojalbum, pro které ovšem v roce 1974 nebyla příznivá doba. Na podobném projektu si rok před tím vylámali zuby Yes, když právě jejich "Tales From Topographic Ocean" bývá dodnes dáváno za příklad muzikantského obžerství a nudy k nepřežití. Ohlášená novinka Genesis tak ztrácela body ještě před tím, než ji kdokoli mohl slyšet. Po jejím vyjití si logicky mnozí smlsli, protože ukrojený krajíc byl přece jen příliš velký a skupina se nedokázala vyhnout slabším momentům. Velký díl odpovědnosti padá na Gabriela, který svou nervozitou a tendencemi odejít nepřispíval k pohodě v souboru, což otrávilo zvláště labilního Hacketta (kytarové party tu skutečně za moc nestojí). Peter se navíc rozhodl napsat prakticky celý příběh sám a nestíhal, což zase poznamenalo sepětí hudby a slova. Na druhou stranu je třeba přiznat, že jako zpěvák podal vynikající výkon. Na obranu alba je také nutné říct, že kromě již zmíněných slabších chvil na něm najdete celou řadu velmi vydařených nápadů a některé z nich zcela právem patří k tomu nejlepšímu, co kdy kapela natočila. V době vzniku "The Lamb Lies Down On Broadway" byl po rozsáhlých kompozicích předešlých alb překvapující příklon k písňovému pojetí, vždyť Genesis výrazněji překročí pětiminutovou délku jen ve třech skladbách. Po hříchu se právě "In The Cage", "The Lamia" a "The Colony Of Slippermen" řadí k vrcholům, ke kterým můžeme ještě přidat titulní skladbu, "Fly On A Windshield", experimentální "The Waiting Room", vynikající finále "It" a především nádheru "Carpet Crawlers". Po letech zarazí, jak až nepochopitelně nepovšimnut zůstal pokus o přímočarý hitový singl "Counting Out Time". Dvojalbum se nakonec časem přece jen dočkalo určité satisfakce a posluchače dokáže zaujmout i dnes. Což u prakticky třicet let starého rockového díla nebývá obvyklé.
reagovat