Genesis / The Lamb Lies Down on Broadway (1974)

Kdo by to byl čekal, po vstřícnějším Selling England by the pound, který byl přece jen líbivější masovějšímu publiku, než jeho starší a lepší bratříček Foxtrot. Většina konzumentů progresivní scény považuje za nejlepší album Genesis právě zmíněný Selling. Ale já toho názoru nejsem, dle mého je nejlepší Lamb a Foxtrot. Ted ale k Lamb.

Celé album má nový sound, který se používal i do následujících alb. S nápadem ohledně příběhu přišel Peter Gabriel, jehož návrh předčil Rutherfordův "little prince". Je to podle mě nejsložitější a nejvypracovanější album, pro mnohé nepochopitelné, potřebuje nejvíce poslechů a to že tam jsou kratší skladby nic neznamená. Musí se to poslouchat jako celek od první až do 23. skladby na jeden zátah. Samozřejmě ještě lepší je, poslechnout si pak archivní živák. Co se týče textů, tak z 90% jsou Gabriela, nejvíc se hudebně podílel Banks a poté ostatní. No a teď ke skladbám:


1) The Lamb Lies Down On Broadway - úvodní skladba začíná rychlým piánkem, kde se otevírá i příběh, výborně doplňuje Collins Gabriela svým doprovodným vokálem. (samozřejmě nejen v této). Skladba udává hlavní univerzální melodii, která je pak použita i do některých skladeb poté.

2) Fly On A Windshield - geniální skladba, začíná vesmírným zvukem kláves Tonyho bankse a Steve Hackett vydrnkává na akustiku. Peter zpívá o tom, že je moucha, co čeká na čelní sklo na dálnici. Jen si člověk představuje jak ve tmě při nárazu na čelní sklo spustí bubny Collinse a zesílí klávesy Tonyho bankse. I Hackett více "zakňourá kytarou". Člověk si jen představuje pohled mouchy z čelního skla jak se dívá na temné nebe a vidí obrazy členů Genesis jak každý se zaujetím hraje na svůj nástroj. Tady musím pochválit vynikající výkony všech členů. Hlavně Bankse. Temná skladba, dokonalost sama.

3) Broadway melody of 1974 - milá skladbička, kde jemně vydrnkává kytara a klávesy zvolna malují pozadí...

4) Cuckoo Cucoon - z této skladby jde mráz po zádech. Základ tvoří poměrně jednoduché vydrnkávání Hacketta, akorát mi tady nesedí zkreslený hlas Gabriela, zní spíš jak ufon. To ale všechno DOKONALE vynahrazuje skladba na archívu, kde zpívá nádherným chraplákem. No a nemluvě o flétně, která tam dokonale zapadá. V pozadí bublá Tonyho klavír. No, co vám budu povídat. Nádhera.

5) In The Cage - zacina ponure táhlymi klávesy, pak začne vynikající klávesový rif, který staví na celé skladbě. Ve studiové verzi je potlačena úplně kytara zpočátku (což nechápu), kterou si můžu parádně poslechnout na archivní verzi. Poté skladba graduje ve vynikající Banksovo solíčko a Collins perfektně do toho zrychleně bubnuje. Jedna z mála skladeb, která je delší než ty ostatní.

6) Grand Parade Of Lifeless packaging - legrační skladbička, která mi dřív nic neříkala a teď si ji občas samostatně pustim, chytlavý rif kláves doprovázen Gabrielovým zpěvem. Brian Eno, který se na skladbě podílel (ten medvědí hlas) a Collinsův hlásek :o) Mně se náhodou tahle skladba dost líbí, Gabriel zpívá a notuje si s Collinsem a Enem. Paráda

7) Back In N.Y.C. - skladba s vynikajícím klávesovým riffem, kde Gabriel zpívá znatelně agresivně, perfetkně se to na to hodí, je to skladba prakticky jeho. Tady je ta typická agresivita Gabriela, kterou postrádám v dnešním Gabrielovi (i přestože mám radši jeho hlas spíš teď). Taková pre-punková skladba, jakoby Genesis věděli, že za pár let začne Punk prog potlačovat... zase paráda...

8) Hairless Heart - krásná instrumentálka vytvořena Hackettem, kde hlavní slovo má kytara a tony ho doplňuje v pozadí klávesama.

9) Counting of time - skladba, která se pro mnohé zdá až moc popová, ale já ji mám rád, zkrátka taková správná Gabrielovina, a pak to výborný legrační kytarový solo. V pozadí tony hraje klavírní riff, zkrátka Genesis v popovější verzi s Gabrielem. (inteligentním)

10) Carpet Clawlers - krásná balada, která je převážně Gabriela, která je založena na jednoduché melodii, ale zní to tak krásně, že je to až neuvěřitelné. Také verze Carpet Clawlers z roku 1999, kde to Gabriel s Collinsem přezpívali v modernějším podání zní výborně.

11) The Chamber of 32 doors - po oddechovější části (předchozí 3 skladby) se lamb zase vrací do temnější části. Osamělý klavír doprovázený varhany a Gabrielův temný smutný nářek. Člověk má opravdu pocit, že Peter je v uzavřeném kruhu, kde je 32 dveří a rozhoduje se, kam vstoupí. Říká se, že skladbu složil Gabriel... (i hudebně na klavír ve svém domě)

12) Lilywhite Lilith - skladba měla původně pracovní název Light, kostru složil Collins, skladba zní výborně svižně, kterou táhnou bicí a podbarvují klávesy a Peter zpívá s Philem.

13) The Waiting Room - není to skladba, spíš je to takový Jam plný zvláštních zvuků jakobych tahal kočku za ocas, ale samozřejmě, že to by nebyli Genesis aby to pak nemělo nějakou melodii. Skladba se pak rozjede s bicíma a klávesama a do toho vrčí kytara...

14) Anyway - skladba, která už byla složena za působení Anthonyho Phillipse, kterou můžeme najít (snad už to brzo bude venku) v "Jackson ´s Tapes", kde to má jiný název a slova. Skladbu vede klavír, který je podporován klávesy, na archivní verzi to zní ještě líp, kde Peter zpívá víc emotivně. Hlavně musim pozdvihnout Banksovy vynikající klávesy, pod klavírem ještě rozjiždí klávesy a na ty navazuje Hackett. Vynikající skladba.

15) Here Comes the Supernatural Anaesthetist - skladba, kde začíná kytara a Peter s Philem nám zazpívaj jakej je nadpřirozený anesteziolog skvělý tanečník. Skladbou dominuje kytara, nádherný rify a do toho zpětný vokály "la" "la" "la" a nakonci vrchol skladby v pozadí klávesy a Hackett si hraje s melodiema.

16) Lamia - naprosto geniální skladba, dle mého názoru asi nejlepší na celé desce. Začíná naprosto smutně geniálním klavírním rifem, a potom se postupně nevinně přidaj tiše klávesy. Peter krásně naříká a skladbě dodává hlavně absolutně druhý vynikající nástroj který udává melodii. Pak se přidaj bicí a varhany podbarvují pozadí. Zkrátka dokonalost sama. Skladba se vždy pak absolutně zastaví a člověku se tají dech jen z osamělého klavíru Tony Bankse a opět naříkavý hlas Gabriel. Z toho jde absolutně mráz po zádech. Pak se i nevinně do pozadí přidá vokálem Phil. Pak je druhá tichá část, kde grandiozně vstoupí do finále, varhany začnou sílit a Peter naléhavě zesílí hlas a Hackett rozjede super solo, kde s ním spolupracují klávesy a Collins perfektně řadí přechody na bicích. A nakonec se ještě přidá flétna, to už nemůže bejt dokonalejší. Na archivní verzi sice flétna neni, ale zase je tam slyšet vynikající Rutherfordova basa. Zkrátka si myslím, že tohle je vrchol celé desky, protože všichni všechno melodicky a technicky zvládaj na jedničku s hvězdičkou. A to nemluvím o tom, že Gabriel byl při této skladbě uzavřený v homoli.

17) Silent Sorrow In Empty Boats - oddechová skladba, které dominují klávesy, jakoby se znovu zrodil svět...

18) The Colony of slipperman - skladba, která začíná kňourajícími tony kláves a kytar, tady je Peter tzv. Bačkorový muž s kostýmem s nafouklými genitáliemi, který se při úvodních tonech vylupuje z homole. Pak začne opakující se motiv kláves a Peter začne melodicky zpívat a občas se přidá i Phil. Tohle je hudebně koncert Tonyho Bankse, neskutečná práce s klávesama. Potom se po 4. minutě skladba krásně přepne do zajímavé ho rozpoložení. Hackettova kytara začne táhle hrát jedním tonem a do toho Banks melodicky navazuje. Potom opět tradičně Banks si vystačí jak klávesama tak i varhany. Zkrátka génius. A do toho ještě jeho nejlepší kamarád ze školy zpívá a máme dokonalost na druhou. Phil si tady dokonce zazpíval jeden verš :)

19)Ravine - ponurá skladba jakobych se potácel mlhou na nějaké hoře...

20) The Light dies down on broadway - skladba, která využívá motivu skladby úvodní s jinými texty a s upravenou hudbou, dle mého názoru je tato skladba ještě povedenější než ta úvodní. V této skladbě Peter nenapsal text.

21) Riding The Scree - úžásná skladba, která začíná výstředním tonem kytar a potom banksovým klávesovým solem bublajícím do stran sem a tam. Opět si zde hraje jakoby si vystačil sám. Skladba má sice jen 4 minuty, ale neskutečné, co do ní dokázal vtěsnat, v půlce skladby se přidá Gabriel. Jako vrchol skladby ovažuju její konec. Doporučuju archivní verzi, kde jsou slyšet některé klávesové kousky výrazněji oproti verzi studiové.

22) In The Rapids - skladba, která je velmi podceňovaná, jak fanouškama, tak i členi Genesis z ní nejsou moc nadšení. Ale pro mě je to skladba úžasná. Začíná krásnou kytarou a Peter zpívá smutným tonem, vždycky mi jde mráz po zádech, když zpívá "Taken down, taken down", no a archivní verze má ještě přidané efekty, které to ještě zlepšily. Nádherná balada.

23) It - skoro až taneční skladba s opakujícím se klávesovým a kytarovým motivem. Myslím, že perfektní zakončení Lamb, při týhle skladbě by se člověk na koncertu odvázal a pořádně si zatrsal. A hlavně se musí zase poslouchat, co tam provádí s klávesy Banks.

Zkrátka a dobře Lamb je pro mě dokonalá deska, není tam jediná skladba, která by se mi nelíbila a to už je ve 23 skladbovém albu co říct, suverénně nejlepší koncepční album a možná album i úplně.

» ostatní recenze alba Genesis - The Lamb Lies Down on Broadway
» popis a diskografie skupiny Genesis