Reakce na recenzi:

horyna - @ 10.02.2020

K jemné obrodě britských Jadis tu na Progboardě napomohli v posledních dnech dvě recenze z per mých kolegů. Velice rád se k nim přidám a urobím Jadis další reklamu potřebnou k tomu, aby se tato stále dost nedoceněná parta dostala do co možného nejširšího podvědomí. A to jak do podvědomí u posluchačů, kteří je znají jen matně většinou prostřednictvím jednoho jediného alba (čímž mám samozřejmě na mysli jejich famózní debut), tak stejně u ostatních fanoušků progresivní muziky, kterým Jadis z nějakého důvodu stále protékají mezi prsty.

Proč tomu tak je, tak na tuhle otázku mám jednoduchou odpověď. Jadis totiž hrají nesmírně sofistikovanou muziku, jejíž kouzlo ovšem účinkuje až po strašně dlouhatánské době. Vzájemně podobnou paralelu cítím velmi silně také u několik tisíc mil vzdálených Enchant. Člověk většinou potřebuje řádově několik desítek (ano čtete správně) nikoli jednotek poslechů, aby pochopil, aby poznal, aby docenil a aby i "správně" ohodnotil jejich umění a jejich muziku v globálním aspektu. Tolik časoprostoru však většina jedinců v dnešní době nemá a i proto jsou Jadis tak nedoceněni, jakkoli kvalitní muziku předvádí. Já chápu, že jen málokdo má ty prostředky a sílu, aby se té které nahrávce dokázal věnovat s tak velkou pílí a entusiasmem.

Když mám mluvit za sebe tak bych soudil, že se Jadis zabývám téměř polovinu jejich kariéry. Prvním objevem byl pochopitelně debut Moore Than Meets the Eye. Tolik chválený, opěvovaný a srovnávaný s těmi nej opusy už tehdy dávno na scéně účinkujících a vyhraných kolegů jako IQ, nebo Pendragon. Jenže další alba ke mně přicházela v nepravidelných periodách a stmelovala se velice pomalu. Dovolím si tvrdit, že až renesance Jadis posledních týdnů, tedy po skoro patnácti letech dokázala přinést svoje nejsladší polody. Začal jsem je poslouchat systematicky, pečlivě, dopodrobna a opakovaně. V jejich nahrávkách jsem nalezl kvanta dalších, dříve ukrytých nuancí, jež mně léta unikali, nebo jsem je postřehl jen okrajově a nedocenil v rozměru jaký si zasluhují. Na popud této euforie jsem si objednal i desky chybějící a zcela přehodnotil celkový názor na kapelu a její dílo, tak i postoj mezi jejich vrstevníky, či učiteli.

Ještě před měsíce bych na otázku které album od Jadis by sis horyno vzal na pustý ostrov, jednoznačně odpověděl že More Than Meets the Eye. Dnes už by odpověď tak jednoznačná nebyla a s velkou pravděpodobností bych zvolil tuto, malinko jinou desku Photoplay. A proč vlastně? Odpověď je více než prozaická. Protože právě tady dle mého Jadis zaznamenávají svůj největší progres v přístupu k jednotlivým kompozicím z pohledu inovačně skladatelského. Jadis se zde nejen že povedlo napsat velkolepé, velice sugestivní songy, jejíž melodie patří k těm nejdotaženějším, nejpromakanějším a v mozku posluchače nejlépe zapamatovatelným (nejpřístupnějším/nejpřívětivějším), ale dokázali do svého arzenálu zahrnout bohatší a hlavně modernější výrazové prostředky dneška jako programing, či decentní využití samplů. S jejich pomocí tak dokázali dotvořit bohatou paletu nezvykle pospojovaných harmonií, které v kooperaci s výše popsanými, léty vypěstovanými nejsilnějšími zbraněmi kapely, odlišují a hlavně povyšují tyhle Jadis nad svou další produkci. Nahrávka je charismatická ještě v jednom aspektu a tím je atmosféra. Atmosféra nezvykle silná a magneticky neprodyšná. Jadis vás s její pomocí obepnou obrovským pevným pásem a dokonce nepovolí, ani kdyby vás to mělo uškrtit.

Doteď jsem měl Jadis zafixovány jako ty menší (chudší) příbuzné velikánů IQ, Arena, Pendragon, nebo Pallas. Ale tímto i ostatními díly jsou stanovena nová vnitřní pravidla v náhledu do jejich tvorby, která je křehká jako skořápka vajíčka, ale její prolomení dá divákovi neskutečně zabrat. I Love You Jadis!