Reakce na recenzi:

Michálek - @ 29.04.2013

Když už jsem se ve své minulé recenzi vyjádřil k "Watersově" albu The Wall, musím ještě zhodnotit jeho první post PF sólovku. Dostala se ke mně víceméně náhodou někdy v roce 88 od kolegy z práce. Sám bych si ji nikdy nepořídil, protože po The Final Cut jsem považoval PF a Waterse za pro mne vyřízenou záležitost. Překvapili mne nakonec jak PF svoji další tvorbou, tak i Roger tímto albem.

Když by se mně někdo zeptal, zda byl Rogerův vliv v PF tak silný, jak se povídá, řekl bych mu, ať si poslechne Pros a pak si udělá obrázek. Tahle deska je totiž, podle mého názoru, čistokrevný Roger Waters. Zdá se mi však, že tento opus má blíže k The Final Cut než ke zdi. Místo Gilmoura mu tu sóluje Clapton, jinak je Rogerův projev velmi typický a nikam se oproti Final Cut neposouvá. Snad jen samotné téma desky je poněkud méně pesimistické, což zřejmě způsobilo to, že se mi líbila podstatně více než Final Cut.

Jednotlivé písně jsou většinou založeny na expresívně tklivém Rogerově vokálu,semtam si Roger pohrál se zvukovými efekty, které se mi zrovna na tomtu albu velice líbí a účinkují na mě. Clapton přispívá svoji virtuozitou, nechybí ani klasické ženské vokály, které někomu vadí, mně ale nevadí.

Suma sumárum překvapivě kvalitní album, dal bych 3,5 zaokrouhluji nahoru a dávám čtyři hvězdy.

P.S.: Gilmour v roce 84 vydal také excelentní album About Face (Čelem vzad), které jsem přijal prakticky bez kompromisů a vůbec mi nevadilo, že už není od Pink Floyd.