Waters, Roger - The Pros and Cons of Hitch Hiking (1984)

Chtěl jsem si nedávno trochu oddechnout a jak jsem tak procházel staré fošny a nahrávky, objevil jsem tuhle Watersovu sólovku. Pink Floyd jako skupinu mám od debutního alba, ale sólová dráha (krom D. Gilmoura, který vydal skvělé desky) mě nějak míjela, k mé škodě, jak jsem zjistil. Tohle album je totiž výborné, ačkoli jsem se obával, že to bude něco jako The Final Cut, naštěstí není. Moc mně sedlo, takže s hodnocením neváhám. 5/5
reagovat

Sajgon3 @ 28.05.2014 15:45:58
Tak Watersovky sú všetky kvalitné - až na jednu " Amused To Death " - tu totiž dotiahol Roger skvelosť dokonalosti. Takže u mňa ak "Amused.." za 5 tak všetky ostatné za 3 - hoci kvalitka to bezpochyby ostáva -)

Když už jsem se ve své minulé recenzi vyjádřil k "Watersově" albu The Wall, musím ještě zhodnotit jeho první post PF sólovku. Dostala se ke mně víceméně náhodou někdy v roce 88 od kolegy z práce. Sám bych si ji nikdy nepořídil, protože po The Final Cut jsem považoval PF a Waterse za pro mne vyřízenou záležitost. Překvapili mne nakonec jak PF svoji další tvorbou, tak i Roger tímto albem.

Když by se mně někdo zeptal, zda byl Rogerův vliv v PF tak silný, jak se povídá, řekl bych mu, ať si poslechne Pros a pak si udělá obrázek. Tahle deska je totiž, podle mého názoru, čistokrevný Roger Waters. Zdá se mi však, že tento opus má blíže k The Final Cut než ke zdi. Místo Gilmoura mu tu sóluje Clapton, jinak je Rogerův projev velmi typický a nikam se oproti Final Cut neposouvá. Snad jen samotné téma desky je poněkud méně pesimistické, což zřejmě způsobilo to, že se mi líbila podstatně více než Final Cut.

Jednotlivé písně jsou většinou založeny na expresívně tklivém Rogerově vokálu,semtam si Roger pohrál se zvukovými efekty, které se mi zrovna na tomtu albu velice líbí a účinkují na mě. Clapton přispívá svoji virtuozitou, nechybí ani klasické ženské vokály, které někomu vadí, mně ale nevadí.

Suma sumárum překvapivě kvalitní album, dal bych 3,5 zaokrouhluji nahoru a dávám čtyři hvězdy.

P.S.: Gilmour v roce 84 vydal také excelentní album About Face (Čelem vzad), které jsem přijal prakticky bez kompromisů a vůbec mi nevadilo, že už není od Pink Floyd.




reagovat

Nechápu proč toto album všichni zatracují. Ano Waters čerpá z The Wall a Final Cut ale co? Na Watersovu hudbu se nelze dívat standardním způsobem. Myslím, že Watersovi šlo vždy spíš o myšlenku a hudba (Wright, Gilmour) ji pouze umocňovala. Navíc, myšlenka je tady určitě výborná. (To je mimochodem důvod proč byli původní PF tak skvělí - vzájemně se doplňovali)
reagovat

Deadmonkey @ 28.12.2009 19:24:33
sakra překlep, chtěl jsem tam dat 4* ... je to někde možnosnost editace hodnocení?

martin69 @ 28.12.2009 19:28:17
Deadmonkey : pět hvězdiček je zasloužených ! Neměň to !

Deadmonkey @ 28.12.2009 19:42:27
Nemůžu dávat pořád jenom 5* :D A taky bych rád odlišil sólovou tvrobu Waterse 4* a Gilmoura 5* která je mě bližší

martin69 @ 28.12.2009 19:47:43
rozumím ti

Filozof @ 29.12.2009 08:03:15
Deadmonkey
Proč by album měli VŠICHNI zatracovat? Jak jsi na to přišel? Osobně mi album připadá ze sólového Waterse druh nejlepší a neznám nikoho, kdo by ho zatracoval.

Deadmonkey @ 29.12.2009 09:45:58
V kontextu Rogerovy tvorby v Pink Floyd se většinou říká že roku 78/79 bylo The Wall a Pros and Cons ale PF si vybrali k zrealizování The Wall, protože Pros jim nebylo tématicky blízké. Takže těmi všemi jsem myslel v prvé řadě Gilmoura, Masona a Wrighta (i když ten z The Wall taky nebyl zrovna nadšený). Ale znám i spoustu lidí co by před Pros postavili KAOS nebo Amused.

Filozof @ 29.12.2009 11:49:40
Díky za vysvětlení.

Bál som sa, hrozne som sa bál, keď som sa vrhol na tento album, že to bude Final cut 2. Našťastie som sa mýlil a príjemne prekvapenie ma neminulo. Celý album je naozaj svojou atmosférou jeden pekný sen. A myslím, že veľa spravil pre tento album aj Eric Clapton svojou gitarovou virtuozitou. Už navždy mi bude zrejme znieť v hlave chytľavý refrén titulnej skladby evokujúci vo mne pohodu. Som rád, že Waters sa po Final cut vydal touto cestou.
reagovat

PaloM @ 21.08.2009 15:52:58
Nie veľa spravil, ale najviac. Preto počúvam Watersa, lebo tu má Claptona :-))

Pros And Cons Of Hitch-Hiking... Zatracovanejší než Final Cut, alebo ako Roger vyšťavil posledné zvyšky potenciálu The Wall a zmenil depresívne farby na jediný, zvláštne surrealistický odtieň.

Viem pochopiť, prečo je PaCoHH tak neobľúbené. Ostatne, o nejakej hravosti, nápaditosti alebo invencií (ktorá je tak príznačná Davidovi Gilmourovi) si môžeme nechať len zdať. Roger pokryl celý album akousi šedivou, jednotvárnou hmlou- a táto hmla je jeho prekliatím. A zároveň prvkom, ktorý robí z tohoto albumu niečo výnimočné.

Ťažko sa mi popisujú jednotlivé skladby, keďže až na pár výnimiek viacmenej splývajú. Opakuje sa tu niekoľko melódií, vždy podaných v trochu inej nálade, a z tej jednoliatej hmoty nachvíľu vytrhnú akurát jasné reminiscencie na The Wall, resp. Final Cut, použité v tom pravom okamžiku- krásna citácia Fletcher Memorial Home v Go Fishing a motív In The Flesh(?) na konci Dunroamin', Duncarin', Dunlivin'. Skutočným prebudením v kontexte platne je Every Stranger’s Eyes- prekrásna pieseň, hudobná pripomienka Pink Floyd.

Pros And Cons Of Hitch- Hiking je (ako) sen- keď ho rekapitulujte z vášho 'bežného' pohľadu, je nepochopiteľný (ostatne, aj texty pôsobia, ako keby ich Roger písal vo sne- kkde vám v skutočnosti absurdné veci prídu úplne prirodzené), a nepatrí k vašim najhodnotnejším zážitkom- ale je zvláštny, výnimočný- iný...

reagovat

PaloM @ 05.02.2008 20:00:21
Dlho som to nepočul, ale zo sólo Watersových CD ma toto najviac zaujalo. Páči sa mi tu Claptonova gitara. Neznášam depresie v hudbe (Amussed to death), stačia mi vlastné...

Flower-pot @ 05.02.2008 20:28:29
"Neznášam depresie v hudbe (Amussed to death), stačia mi vlastné..."
Heh, to si Rogera teda moc neužiješ :) Amused považujem za veľdielo...