Reakce na recenzi:

oř - @ 12.02.2017

Je předmětné diskutovat nebo se nacházet v opozici vůči sólové tvorbě Rogera Waterse? A stála by vůbec za debatu, kdyby nenatočil tuhle svoji (jedinou) velkou parádu, která mu vynesla další nesmrtelné vavříny?

Desku Amused To Death je potřeba poslouchat často, aby bylo možno nalézt její zakleté kouzlo, jen mírně nahlas, aby k vám dokázala naplno promluvit svou lidskou stránkou, a snažit se ji pečlivě a intenzivně pochopit tak, jak si její autor dozajista přál a v konečném harmonizujícím celku ji i nahrál. Tady jde o prosazení a přenesení myšlenek, o určité poselství skladatele směrem dopředu, směrem k masám. Je to především koncepční zvuková kulisa vytvářející hlubokou brázdu napříč posluchačovým vnímáním masivního celku, který se sice dá rozdrolit na určité přijatelnější krystaly, ale pak hrozí ztráta celistvosti a hlavní myšlenky výpravné Watersovy báje.

První větší půle nahrávky je zvuková bažina a po častém odříkání se s jejím zdoláním ocitnete na perutích bájného Fénixe, který vás bude unášet vysoko nad překrásnou krajinou stvořenou rukou skutečného kouzelníka. Ta výprava za váš čas skutečně stojí. Roger je GÉNIUS!