Waters, Roger - Amused To Death (1992)

Je předmětné diskutovat nebo se nacházet v opozici vůči sólové tvorbě Rogera Waterse? A stála by vůbec za debatu, kdyby nenatočil tuhle svoji (jedinou) velkou parádu, která mu vynesla další nesmrtelné vavříny?

Desku Amused To Death je potřeba poslouchat často, aby bylo možno nalézt její zakleté kouzlo, jen mírně nahlas, aby k vám dokázala naplno promluvit svou lidskou stránkou, a snažit se ji pečlivě a intenzivně pochopit tak, jak si její autor dozajista přál a v konečném harmonizujícím celku ji i nahrál. Tady jde o prosazení a přenesení myšlenek, o určité poselství skladatele směrem dopředu, směrem k masám. Je to především koncepční zvuková kulisa vytvářející hlubokou brázdu napříč posluchačovým vnímáním masivního celku, který se sice dá rozdrolit na určité přijatelnější krystaly, ale pak hrozí ztráta celistvosti a hlavní myšlenky výpravné Watersovy báje.

První větší půle nahrávky je zvuková bažina a po častém odříkání se s jejím zdoláním ocitnete na perutích bájného Fénixe, který vás bude unášet vysoko nad překrásnou krajinou stvořenou rukou skutečného kouzelníka. Ta výprava za váš čas skutečně stojí. Roger je GÉNIUS!
reagovat

merhaut @ 12.02.2017 12:42:24
Zvukově jde o jednu z nejnačančenějších nahrávek, svým Q sound způsobem je dokonalá.
Waters je salonní levičák, bohužel, nicméně jeho muzika je parádní.

Pod vlivem článků Jaromíra Tůmy o Pink Floyd, vyšlých kdysi ve Sparku někdy v r. 2001, silně stranících Gilmourovi a Waterse pranýřujících pomalu jak samotného Satana, jsem dlouho tak nějak přejal tohle stanovisko, nemaje k dispozici jiné zdroje. Poté, co jsem pak přečetl o rozpadu kapely řadu materiálů a přečetl několik knih (a jednu zakoupil), musely se moje postoje a názory v téhle věci nutně poopravit. Roger má nyní můj absolutní respekt, protože to byl on, kdo svou aktivitou ještě dlouho držel PF při životě, i když železnou rukou. Ono to jinak ale nešlo, měla-li vyjít Zeď. Právě Amused to Death pokládám se Zdí za jeho vrchol.

Éterické kytarové tóny a atmosféra až navozující někdejšího přítele, kolegu a později rivala Davida Gilmoura. Krásně zpracované tóny, pak ale přichází mluvozpěv, který dobře známe i z dalších Rogerových děl, samplované zvuky a nálada se dramaticky mění - What God Wants, Part 1. Zeď jasně evokující zvuky drsné ulice, fanatických zmanipulovaných davů, máme tady drtící a ostré kytarové sólo (kytaru zde hrál Jeff Beck) a přechod do strojového rockového formátu, hlasy vytvářejí souhru, pak si bere slovo konečně hlavní principál - máme tu těžkou, rockovou formu skladby, držíc dramatické napětí až do konce. Už přichází klavírní tóny Patricka Leonarda s nenápadně zapojenými zvukovými efekty a Rogerův mluvozpěv a Perfect Sense, part 1, pak se tu vybírají krásnou daň Katie Kissoon a Doreen Chanter s doprovodnými zpěvy. Prostá, působivá, krásná píseň... Roger si pak za klavírní asistence pak bere ještě na chvíli slovo ve druhé části písně, která má se zapojením dalších hlasů rockově dramatičtější, patetický nádech, známý už od mistrovské Zdi, a zcela mě vtahuje do děje. The Bravery of Being out of Range - klávesová monumentální stěna a bicí údery, to je dramatický divadelní nástup, do kterého suverénně vplouvá Rogerův zpěv. Je tu krásná melodická linka, dokořeněná ostrými, jako jiskry odletujícími sóly, a působivé doprovodné sbory. Rogerův hlas za asistence akustiky a jemné orchestrace vytváří v Late Home Tonight, part 1 podobný model, jako byly na Zdi třeba Goodbye Blue Sky nebo Mother. Přidávají se další hlasy a zvukové efekty a jak jsme u Rogera zvyklí, celý ten divadelně dramatický útvar graduje do dusavých úderů a výstřelů. Late Home Tonight, part II je pak krásně smutným dodatkem s naléhavým Rogerem a jemným orchestrálním oparem. Samplované zvuky a dramatická orchestrace a krásně zapojená kytara nás pak bez zastávky přenáší do krásné balady Too Much Rope, kde se Roger krásně a charismaticky doplňuje s doprovodnými zpěvačkami. Krásně postavená věc s nádherným sólem Geoffa Whitehorna, která mi zmrazila morek kostí už po prvním poslechu. What God Wants, Part II navazuje na svůj první díl od počátku - patetický, monumentální pochodový model a la Zeď s drsným sólem a výraznou basou Randyho Jacksona, zvukové efekty se ale přelijí do třetí části skladby, je tu studená, nepřívětivá nálada a té odpovídá i Rogerův naléhavý a naštvaný zpěv. Krásně melodicky vystavěná perla s precizním sólem Jeffa Becka, které se skutečně vpaluje pod kůži. Smekám klobouček, a že jich už dnes je... Telefonní sluchátka nám po vzoru Zdi přináší konec a nyní podle mě přicházejí čtyři závěrečné majstrštyky. Akustické kytary, kde slyšíte každý strunový záchvěv, které si tu nahrál Roger a Andy Fairweather Low a spojení s doprovodnými hlasy je opět prosté, účinné a krásné, klidně to můžete nazvat folkrockem. Three Wishes - samplované hlasy a jemné klavírní zvukomalby a krásné zapojení rytmiky s krásným otiskem hammondek. I Roger načíná své party uměřeně, pak ale tahle pecka náramně vygraduje za parádní práce celého ansámblu. Krásná práce zpěvaček, emoce a drama prýštící z každého tónu a další neskutečné sólo Jeffa Becka s hammondy v pozadí a ten mrazící závěr?. Uf! Tiché klavírní údery a orchestrální nástup - je tu It´s a Miracle a ten název už nemůže být přiléhavější - ano, tohle je malý či velký hudební div. A přitom stačí málo - jednoduchý motiv, od kterého se odpíchne Rogerův klidný, až odevzdaný hlas, působivé sbory, až pastorální nálada s fantastickým využitím londýnského chrámového sboru. Beznaděj a zoufalství už snad nemohou mýt lepší převtělení, než tento osmiminutový hudební démant. Mohutné bicí údery, doznívající sbory a mrazivá Beckova kytara tvoří grandiózní závěr. Úplný závěr pak musí nevyhnutelně přijít. Z hlasových samplů vyplouvá basa, kytary a klávesy, koulící čarokrásnou melodii, a samozřejmě přichází i Rogerova teatrální, sžíravá deklamace. Základní melodie má ohromnou sílu, propojuje se tu zase několik hlasů a ani Jeff Beck na závěr se nenechá zahanbit, jeho volba pro tohle album byla neskutečným plus. Za lehké asistence piana pak přichází dramatický přechod do patetického finále, kde se všechno utrhne za řetězu, a Roger posměšně zpívá o ubavení se k smrti a největší světové show. V závěru pak ještě krásně vyšívá mistr Beck, za ledově chladných hlasů tenhle monument pomalu odplouvá v dál... A já koukám s otevřenými ústy za otázek kdo? jak?, proč?...


Tohle album je u mě absolutním klenotem nejen v Rogerově diskografii, ale i nejlepším dílem jakéhokoli ex-člena Pink Floyd. Při jeho poslechu jsem sotva schopen soustředění a to, jakým způsobem graduje do fantastického finále, je neuvěřitelný. Roger si tu ze své minulosti vybral to nejlepší a ústrojně a neskutečně to propojil do fungujícího, jak jinak než kritického konceptu ke konzumní společnosti a davovému myšlení. Několikrát jsem se přistihl, že mě to snad pohltilo více, než samotná Zeď! I výčet hostů (viz shora v profilu) hovoří za vše. Plných a nezničitelných pět.
reagovat

Petr_70 @ 27.05.2016 08:59:44
Jen krátká poznámka k poslednímu odstavci:
Ono je to vlastně docela pochopitelné, neboť Roger byl ten, kdož svými nápady tesal do kamene pomník společné slávy Pink Floyd. Kupodivu si to většina lidí zde nemyslí, nicméně já jsem přesvědčen, že to tak prostě je...

EasyRocker @ 27.05.2016 09:25:18
Petr_70: děkuji za spřízněný názor:-) Abych byl úplně přesný, samozřejmě ideální stav bylo spojení melodií ostatních členů a Rogerových konceptů. Ty koncepty ovšem byly pro PF zásadní a je jasné, že když Roger odešel, tak nemohly být nikým nahrazeny, protože tam nikdo s tou vizí nebyl. On si toho David Gilmour byl také dobře vědom. Je prostě škoda, že se neumoudřili...

catcher @ 27.05.2016 12:48:10
Na tomto brilantním albu je patrné, že ostatní členové PF jsou nahraditelní, a naopak, že absence Mr. Waterse na deskách, které přišly po Final Cut, je zásadní ve smyslu (ne)kontinuity tvorby této legendární kapely.
Nemám nic proti Rickovi, jeho barva kláves, objevená při nahrávání DSOTM, byla pak až do konce copyrightem PF. Jeho alba Wet Dream a Broken China mám ve velké oblibě.
Nemám (téměř) nic proti Davidovi, jeho kytarová hra se v tom nejlepším zapsala do historie rocku a nepotřebuje další komentář. Sólová prvotina tohoto borce je opravdu skvělá.
Ale na začátku 80's se něco pokazilo a názory na odchod Rogera se tak různí, že dokud nebude kostlivec vytažen ze skříně na světlo v celé své kráse, můžeme se jen přít - kdo, proč, jakým právem, atakdále...
Jsem přesvědčen, že nejobjektivnějším kritériem k dobráni se podstaty napůl vyřčené otázky, kdo vlastně v té káře s espézetkou PF seděl za volantem, je nechat mluvit hudbu samotnou. Tím myslím samozřejmě tu, která vznikla po onom velkém třesku.
U zmínky o Davidovi jsem použil slovo "téměř". Něco bych proti němu přece jen měl. A to, že po vystoupení (podle mě) šoféra z káry PF, jezdil dál na techničák, který mu zcela nepatřil. Když už, tak jen z malé části. Naopak Rogera šlechtí, že si pak dál vystačil jen se svým jménem, a nezakládal natruc něco jako The New PF.
Ať už je to tak, nebo onak, album Amused to Death je, podle mě, přesvědčivým příspěvkem k osvětlení výše vyřčených otázek a pro mě (jak zjišťuji, nejsem se svým názorem sám) je to zdaleka nejlepší album z okruhu PF, které vyšlo po Zdi a přesvěcčivý náznak, kdo stál u základních črt alb "svaté trojice" a The Wall jako "general architect".

b.wolf @ 27.05.2016 12:56:19
Abych pravdu řekl, sólová alba členů skupin, které jsem měl a mám v oblibě, šla dlouhou dobu mimo mě, tedy přesněji řečeno, do okamžiku, než jsem objevil fošnu D. Gilmoura About Face a po ní fošny R. Wrighta Wet dream a Broken China. Anžto však za základní kámen gigantů Pink Floyd (mimo Syda, samozřejmě) jsem vždycky považoval R. Waterse, považoval bych za přímo ostudné, vynechat jeho desky. K recenzi se vlastně nedá nic dodat, Amused to death je skutečně vynikající deska v jeho DGF, absolutní jednička, která se jednoznačně řadí do světové špičky. 5/5

Ryback @ 27.05.2016 13:47:29
Je to určitě nejlepší Watersovo sólové album, ale o to víc zamrzí jeho příšerná autocenzura. Když si vezmu, co nového se už kouskovitě objevilo na jeho posledních kompilacích a live nahrávkách, nemohu se zbavit dojmu, že kdyby Roger Waters chtěl, mohl by už dávno klidně vydat nové studiové album… I když by z toho materiálu šlo asi těžko udělat nějaké koncepční album – což je právě možná věc pro Rogera prioritní… Ale… stejně nechápu – že ho ta Zeď furt baví…

Ryback @ 27.05.2016 13:48:09
Catcher:
Zdravím. Respektuju Tvůj názor, ale dovolím si nesouhlasit s Tvým prvním odstavcem. Je to spíš o pocitech, ale podle mě členové Pink Floyd nejsou nahraditelní. Stejně jako na nahrávkách Lennona chybí McCartney a naopak, tak podobně na nahrávkách Gilmoura postrádám Waterse a naopak. A Wrighta, mého oblíbeného Floyda, postrádám samozřejmě všude, kde nehraje ;-).
(sólo Lennon a Waters jsou zjednodušeně řečeno moc hořký, McCartney a Gilmour zase moc sladký…)

EasyRocker @ 27.05.2016 15:34:41
Pánové, díky za podnětné příspěvky a názory, dozvěděl jsem se i pár nových informací :-)

catcher @ 27.05.2016 16:06:49
Ryback: vím, co máš na mysli (inside chemistry) ale tady to přece jen nebyl vyrovnaný jin/jang jako Lennon/McCa. A v určité době to už Roger neunesl, mít to všechno na hřbetě. Tím nijak neumenšuji roli Davida a Ricka v celkovém soundu kapely, nicméně když už jsem použil alegorii s autem, vrátím se k ní ještě jednou. Oni zde byli jako ta perfektně vytuněná kastle a naleštěné elektrony, které každý vidí a obdivuje, ale aby to dobře jelo, na to je důležitý motor a podvozek, a to byl podle mě Roger.
Když pomineme období I (Syd) a II, které bylo stavbou bytelných základů a skončilo albem OBC, v tom vrcholném (73-79) vnímám jejich vklad opravdu z velké většiny jako interpretační (a i to je hodně, když zhodnotíme mellotron v Shine On, nebo španělky a zpěv ve Wish You. Ovšem hrubou kostru alb musel někdo nahodit a myslím že to byl Roger z min. 80% (asi víc).
Ne, opravdu ty hochy nevidím jako analogii Brouků, ale ani jako druhý protipól (třeba Jethro Tull, kde bez Iana by nebylo NIC). V průběhu druhé poloviny 70's tam narůstala dominance Rogera, k nelibosti všech a zřejmě i jeho, a skončilo to, jak víme.
David a Rick (je mi líto že nezmiňuji Nicka, ale tak to prostě je, byl to "jen" bicmen bez autorských ambicí) se pak prezentovali jako interpreti i autoři způsobem, který již známe (a já nemám u některých alb problém s tím je ocenit, a to i hodně vysoko), ale ve srovnání s monolitem, který vybudovali společně s Rogerem, to bylo někde jinde (už jsem tady někde psal, že mi to přijde, že se "vrátili" ke stylu z doby Obscured by Clouds). Tím myslím alba DG I a Wet Dreams. Další kapitolou byl vývoj mateřské kapely a tam je znát o to víc, že byl jaksi hodně dlužen srovnání s obdobím 73-79 a postupně vyšuměl v jakémsi relaxačním stylu s příměsí kdečeho a (dík za to) občasným originálním sólem na Černého Stratocastera. Nicméně to fluidum progresivních desek s Rogerem bylo definitivně pryč, protože tam s něma prostě nebyl.
Dalším tématem je určitá strohost a syrovost desek RW. Ano, David s Rickem by tomu pomohli, ale myslím že tak jak už jsem psal, jen to učesat a naleštit.
Zejména v Amused to Death slyším (na rozdíl od MOTR a DB, o TER nemluvě) výraznou progresivitu, která není moc dlužna třeba Animals nebo Wall, navíc upgradovaná výtečnými výkony pozvaných muzikantů, z nichž jmenuji za všechny Jeffa Becka, jehož kytara ve What God Wants III je prostě neskutečná. Možná je to obsese, všechno od členů PF srovnávat s jejich vrcholnými díly, ale pokud se tady bavíme na webu s progresivní muzikou, prapor "klasických" PF dokáže držet (a proklatě vysoko) právě Roger, který z kapely za známých (ještě tedy ne zcela) okolností odešel, aby pak pozůstali kormidlovali loďku do slepého ramene stylem pro sentimentální pamětníky.
Ano, byl jsem tehdy na Strahově, a docela se mi to líbilo, ale taky musím říct, že mě Rogerovy koncerty braly víc, protože ten duch kapely tam byl přítomen ve větší míře než u jeho bývalých spoluhráčů, kteří si "nechali" kapelu, aby ji pak pomalu uvedli do hibernace.
Trochu tvrdé, a možná kontroverzní, ale tak to subjektivně cítím já, který jsem na konci '73 získal LP DSOTM a sledoval pak jejich cestu až ke Zdi s nadšením.
To vše jen na okraj k recenzi alba, které i po čtvrtstoletí poslouchám velmi rád a pořád ve mně dokáže nabudit emoce podobné těm, které jsem zažíval při DSTOM, WYWH a Animals.
A ještě jednou k té nahraditelnosti - ano, tohle album by s Rickem a Davem bylo asi trochu jiné, ale ne výrazně a mám pocit že třeba ten zmíněný Jeff zde zahrál svoje party tak výtečně, že už bych si nedovedl představit, že by ho měl někdo (i třeba Dave) předabovat.

catcher @ 27.05.2016 16:27:56
Easy Rocker : dík za velmi dobře napsanou recenzi, trochu mě to nabudilo si album zase poslechnout. Mám zkušenost, že nejvíc ho lze vychutnat v klidu, ve tmě, s přiměřenou hlasitostí a myšlenkami, vířícími díky této skvělé hudbě volně prostorem.
Angličtinu ovládám za ty roky (i díky muzice) dosti obstojně, takže tam bude i Rogerova verbální složka. U něj je vždy velmi dobrá, ale na tomto albu přímo excelentní, i když místy v souvislosti s tématem docela depresivní. Kdo už tedy nechce slyšet co všechno Bůh chce (What God Wants), stojí za to zaměřit se aspoň na skladbu Bravery of Being Out of Range (Hrdinství zůstat mimo dostřel) o zmrdech, kteří od kompu v teplém kanclu pomocí joysticku a dronů rozsévají po světě smrt... Neskutečné, jak dokázal už tehdy Roger předjímat vývoj...

Progjar @ 27.05.2016 18:16:57
to Catcher. Tvoje hodnotenie prínosu DG a RW je stručne a česky povedané úplne "mimo mísu". Skús si pustiť demo The Wall, ktoré priniesol Roger a porovnaj to s konečným výsledkom. Tam a aj inde nájdeš to, čo priniesli RW a DG a čo by Roger nikdy sám nedokázal. A hra Jeff Becka na Amused to Death, to by David dal aj ľavou zadnou. Mimochodom, Jeff tam veľmi často znie ako David. Krásne je to tu napísane, škoda že sa neumúdrili obaja.

EasyRocker @ 27.05.2016 18:31:42
catcher: díky... jsem rád, že se rozjela opravdu plodná diskuse, to rozdělení ta názorové a hudební "tábory" asi jen tak nezmizí, ale má to logiku.

catcher @ 27.05.2016 20:42:16
progjar: slyšel jsem těch demos a outtakes (nejen Wall Immersion) dost na to, abych si troufl prezentovat svůj názor, utvářený od samého začátku konce PF, tj. již před cca 35 lety. Z mého hlediska to co jsem napsal sedí jako prdel na hrnec, a kdo je tady mimo mísu ať si každý přebere podle svých hudebních preferencí. Ty holt dáš Amused pětku, ale David je stejně lepší a Jeffa strčí do kapsy...?

horyna @ 28.05.2016 16:24:04
Co pořád máte s tím Watersem, říkám si tak při fluktuaci debaty na toto téma. Já mám svého Gilmoura a jsem max spokojen (samo že nepopírám úlohu R.W. v P.F. jako nejhlavnější persony), ovšem zvídavost je ale prevít :-) večír sednu ke komplu, kdesi v jeho útrobách vyštrachám pák skladeb z tohoto nosiče (nikdy jsem to pořádně neposlouchal, nějakej nástřel proběhl, ale bez odezvy) a ejhle VONO to není tak špatný :-) Nemučte mne, ale jeho vokál mám prostě méně rád než parťákův z dob slávy, nic to ale nemění no hodnotě tohoto díla. Takže co, za těch opravdu pár drobnejch to nejspíš stát bude :-)

EasyRocker @ 28.05.2016 17:01:10
horyna: no vida, dorazila černá ovce, ale hned se trochu vylepšila :-) Dobrý začátek.... třeba ti sedne.

Snake @ 28.05.2016 18:13:40
Chlapi, jestli hledáte černou ovci, tak já se hlásím. Dobrovolně :) Cd mám doma už několik let, ale úplně na dně regálu a padá na něj tak akorát prach. Prostě ně to nějak nechytlo. Ovšem EasyRockerova recka se mi zalíbila tak, že mu dám ještě šanci...

adam @ 28.05.2016 19:18:03
napodobne. onehda ju predavali v stankoch novinovych. kupil som, vypocul a dal kamosovi...

Sajgon3 @ 28.05.2016 19:26:05
Keby som si mal nechať 3 albumy PF vrátane sólových počinov , tak s tým tretím by som mal zásadný problém . S dvoma ani náhodou - WISH YOU WERE HERE a AMUSED TO DEATH ! Áno u väčšiny poslucháčov je vrcholom Rogerovej kreativity THE WALL, ale.... to najosobnejšie a najintímnejšie zo svojho vnútra dal zo seba von až na tomto albume. Je to smutný album, smutnejší ako WALL, pre mnohých až nestrebatelne smutný - ale v tom je krásny. V recenzii je pekne opísané čo všetko môže človek pri jeho počúvaní zažiť.Ale pozor - toto nie je hudba že MP3 a cestou do práce - toto si treba pustiť z naozaj kvalitnej aparatúrky a pozorne, veľmi pozorne počúvať všetky tie melódie a zvuky čo obsahuje. Je to monoliticky kompaktný album, avšak krehký tak, že stačí fúknuť a tá krása sa Vám rozplynie - absolútny SKVOST....

EasyRocker @ 28.05.2016 19:39:43
Sajgon3: tvůj příspěvek jako by mi mluvil z duše:) Roger si jak známo potrpí na propojení hudby a textů a kvalitní zvuk je nezbytný. Ano, měl jsem taky ještě mrazivější pocity než u Zdi...

Progjar @ 29.05.2016 20:49:52
Dovolím si ešte reagovať s použitím malej fikcie. Osobne rozdeľujem tvorbu Pink Floyd a spol na štyri nazvime to časti.

I. časť - Syd Barett a hľadanie tváre. To je debut, odchod Syda, príchod Davida, hľadania vlastnej tváre až po album Obscured By Clouds. Určitou a vlastne charakterizujúcou črtou je spoločné hranie/komponovanie.

II. časť - Dosiahnutie celosvetového úspechu cez platne DSOTM, WYWH a Animals. Spoločnou črtou je opäť spoločné hranie/komponovanie, súčasne však až nezdravo rastie vplyv Rogera.

III. časť - The Wall, Final Cut a sem pridávam aj Amused to Death. V prípade prvých dvoch albumov došlo k zásadnej zmene spôsobu práce kapely. Už sa nehrali skladby na koncertoch s ich neskorším použitím na štúdiových albumoch. Štýl práce sa zmenil v tom, že Roger priniesol demo a kapela na ňom pracovala. To viedlo k okliešteniu autorskej spolupráce zo strany Davida - Roger mu nedovolil prispieť na Final Cut. Rick Wright bol z kapely vyhodený.

Amused to Death je z môjho pohľadu dokončenie trilógie "The Wall, Final Cut a ATD".

V tejto časti je najviac cítiť oklieštenú účasť Davida a Ricka - v jeho prípade na Final Cut nehral vôbec. Final Cut mám veľmi rád, radšej ako The Wall, ale bez gitarových sól Davida by to bolo rádovo horšie album.
Amused to Death milujem nadovšetko, stále však tvrdím, že David by ho posunul ešte o level vyššie. Jeff Beck je skvelý, ale aj podľa jeho vyjadrenia svoje sóla nahral tak, že ani nevedel o čom to celé je.

IV. časť - MLOR, TDB a TER. Pink Floyd bez Rogera ale s návratom k spoločnému hraniu a komponovaniu - viď TDB. Krásny ale smutný záver.

Toto je moje videnie kapely Pink Floyd ale čo je dôležité, dá sa jasne vystopovať vplyv kapelovej chémie. Takže nemôže byť ani reči o "doprovodných hudobníkoch" a "nenahraditeľnosti" jedného člena.

EasyRocker @ 30.05.2016 04:48:26
Tak ona je otázka, proč došlo k té změně způsobu práce a proč tak narostl skladatelský podíl Rogera. Myslím, že celé předchozí období společné práce zrovna neukazuje na to, že by spolu nebyli schopni komponovat a pracovat. David, o Rickovi nemluvě, ale přiznávají otevřeně, že měli minimum, nebo vůbec žádné nápady, a to už po Animals. V situaci, kdy pak bylo po okradení členů kapely finančními spekulanty vydání a úspěch další desky otázkou bytí a nebytí, se nedivím, že to Roger bral osobně a měl asi dost nervy z toho, že ostatní byli víceméně pasívní. Ono pak zcela jinak vyznívají ta slova o jediném pravém Pinkovi a o tom, že Roger kapelu držel při životě sám. Zkrátka držel - kdyby odešel už tehdy, rozpadli by se v podstatě okamžitě. I to následné pokračování mělo víceméně hlavní motiv ukázat Rogerovi, že mohou fungovat i bez něj. To samozřejmě mohli, ale jejich alba se pak stala sólovkami Davida, i když příjemně a krásně znějícími. Ale jakákoli nadstavba už samozřejmě chyběla.

Keď mi švagriná priniesla z cudziny Pink Floyd A Momentary Lapse of Reason a ja som tam nenašiel Watersa, bol som veľmi sklamaný. Mám Watersa proste rád a nemám rád tie reči kto je lepší, či on alebo David. Preto keď som natrafil na jeho nové CD Amused to death v obchode a pustil si ho do sluchátiek, neváhal som ani minútu. Doma som mal vtedy sviatok, pre mňa sa vrátili starí floydi. Dobre napísaná hudba, výborná produkcia, gitara ako keby priamo od Davida a tie prechody medzi skladbami, kde chodia na tie nápady.
Ja viem, že mnohé veci ktoré Roger použil sa opakujú, mnohé postupy priamo prevzal povedzme z The Wall ale mne to nevadí. Hudba, texty a atmosféra tohto CD sú tak kvalitné, že pre mňa je to vždy sviatok keď si to hrám a musím byť sám, lebo občas sa mi tisnú slzy do očí. Bol som na Rogerovom koncerte v Prahe, proste zážitok. Ale aby to nevyzeralo, že som jeho nekritický obdivovateľ, tak Pros and Cons ma príliš neoslovilo. To neznamená, že je to zlá doska, proste mňa až tak neberie.
Keď som sa prvýkrát dostal k The Wall na LP, tak som si to celé pretočil na kotúčový magnetofón Tesla B115 aby som to mohol nerušene počúvať. To je ilustrácia atmosféry hudby Pink Floyd a jej členov. O mojej ovisnutej sánke, keď som ešte za socíku videl v gramofónovom obchode LP Dark Side of the Moon možno ešte napíšem.
Škoda, že Roger odvtedy neurobil rockovú platňu, jeho operu nemám. Snáď sa dočkáme. Teraz jeho turné The Wall sledujem a čakám na DVD. Skladba Comfortably numb s Davidom na vrchole steny, čo dodať!!!
reagovat

moonySK @ 01.11.2011 15:59:42
Progjar: Bude DVD z tohtoročneho turné Watersa? (t.j. z show v O2 London s Gilmourom???)

Progjar @ 01.11.2011 16:33:46
Čo to celé sledujem tak určite áno. Otázkou je ale kedy lebo turné The Wall pokračuje aj budúci rok. Skladbu Comfortably numb s Davidom dúfam zaradí minimálne medzi bonusy, ináč si ho podám osobne. A ešte by mohol v limitovanej edícii pridať originál koncert The Wall s Pink Floyd keďže všetky predstavenia sa natáčali. Ale to je len moje prianie, nič oficiálne.

pito63 @ 01.11.2011 17:10:52
Priznávam, nie som veľký fanúšik Pink Floyd a Watersa, hoci mám v zbierke niekoľko titulov. Je medzi nimi aj tento nosič, kúpil som ho v stánku za pár centov a vôbec sa za to nehanbím. Hanbím sa preto, že som si ho ešte nepustil. Skúsim to v blízkej budúcnosti napraviť.
Progjar, vďaka za recenziu!

Progjar @ 01.11.2011 17:34:00
Pito63. Z toho si nič nerob. Ja mám tiež niekoľko CD, ktoré som ešte vôbec nepočul. A to si spomínam na časy, keď som mal v hlave všetky svoje LP podľa interpretov a vedel som spamäti aj tracklisty. Hold vek proste ide, neber to osobne, neviem koľko máš rokov, ja 49. Na druhej strane som rád, že stále viem absorbovať nové veci.

pito63 @ 01.11.2011 17:55:42
Progjar
Pohoda, som ročník 1963.
K tým nevypočutým CD - Tak to si môžeme podať ruky, nedávno som rozbalil tituly, ktoré som kupoval v roku 2006. :-)
Inak, prichádzam s krížikom po funuse, ale dodatočne Ťa vítam na Progboarde, nech Ti to pisateľské nadšenie vydrží čo najdlhšie!

Progjar @ 01.11.2011 19:52:54
Pito63. Ďakujem za privítanie, budem sa snažiť.

Vynikající album geniálního hudebníka jakým beze sporu Roger Waters je . Zítra má vyjít v příloze Sportu ,což považuji za urážku tak výborného díla ,které se bude válet na pultech trafik . To si podle mně deska ani Waters rozhodně nezaslouží .
reagovat

Lothian @ 28.12.2009 16:48:49
Tohle album se mi nelíbí, a nikdy nelíbilo. Waters je především o textech, politika, osobní frustrace....já preferuju muziku, a ta není moc dobrá.

Borek @ 28.12.2009 17:41:49
Ani kdyby se album nabízelo coby dárek při zakoupení pracího prášku, jeho nezměrné kvality by se to dotknout nemohlo ani v nejmenším. Stejně jako prapodivná reakce zdejšího občasného komentátora.

PaloM @ 28.12.2009 18:44:32
Veď to tak neprežívajte, Roger by sa zasmial.
Včera som videl v kníhkupectve veľmi dobré koncertné DVD Judas Priest v "trafikovom prevedení" vo väčšom množstve povaľovať sa medzi Gottom a Bartošovou a tiež som sa veľmi divil.

Mimochodom, kde sa dá na Slovensku kúpiť český Sport ? :-))

Filozof @ 29.12.2009 07:57:07
Lothian
Že se Ti album nelíbí je holt daň tomu, že jsme každý jiný. Takový postoj bude většině ostatních asi cizí, nicméně jej pochopitelně respektujeme.
Ale proč by měla jeho hudba být PŘEDEVŠÍM o textech?? PF i Waters sólo je vynikající hudba a jako taková je především o hudbě. Texty možná něco málo přidají angličtinářům, ale jistě nejsou to podstatné, natož hlavní. Už i proto, že zabírají poměrně málo prostoru.

Filozof @ 29.12.2009 08:00:47
Martin69
Jo - je to trochu psycho. Když album vyšlo, byla to pro celou VŠ bomba. Stalo se docela kultovní promnoho mých kolegů. Já sice mám o malinko víc rád třeba jiné Floydy, ale i tak ho beru do 1. ligy. A ten Q-sound dokáže při trefeném rozmístění beden zprostředkovat neuvěřitelné zážitky!!
Takže je pravda, že degradovat jej na úroveň hitů Vaška a Evy či "Popularische italienische melodien" jako přílohu Květů mi také moc nevoní. Zajímalo by mne, jak to mají s autorskými právy. Waters zrovna není člověk, který by si je nehlídal.

Chcel som sa rozpísať o tomto albume, ale nakoniec som sa rozhodol napísať len toto: vynikajúce texty, krásna hudba, vypočujte si to!!! Že vraj to je pre niekoho depresívne. Tak nech sa pozrie ako funguje ľudská spoločnosť, potom bude mať depresie...
reagovat

PaloM @ 26.08.2009 20:17:38
Tvoje posledné 2 vety nemajú logiku. Predpokladám, že Roger chcel vyjadriť fungovanie (skôr nefungovanie) ľudskej spoločnosti. Jeho album je naprosto v poriadku, tak ako sú napr. Bachove Jánove a Matúšové pašie. Človek nežije vo vákuu a preto nemá vždy náladu na takýto druh hudby. To neznamená, že hudba sama osebe nie je kvalitná. Znamená to len toľko, že je plná "ťažkých tém" a nie každý sa v tom vyžíva (a každý deň). Zato Bachove pašie, to je veľdielo, pre mňa úplne zrozumiteľné aj hudobne, aj keď téma ta najťažšia (umučenie Krista).

nowhere_man @ 29.08.2009 13:42:15
Čo som chcel povedať? Ja neviem, asi to, že s týmto albumom mám fixovanú práve tvoju reakciu (tá je ale pri The pros and cons of hitch hiking), že ti stačia vlastné depresie, neznášaš tie v hudbe. Tak mňa napadlo, že radšej mám tie hudobné ako tie vlastné. Inak klin sa klinom vyhráža. Takže mne keď je napríklad pod psa, smuton atď, tak si púšťam hudbu s takýmito pocitmi a poriadne si tú clivotu užijem a zmizne. Takisto to robím, keď som šťastný - počúvam optimistickú hudbu. Niekto zaháňa pesimizmus optimistickou hudbou, ja nie. To potom zahá)a optimizmus pesimistickou hudbou?

Skrátka si myslím, že so svetom, Zemou, spoločnosťou to ide tak z kopca, že ešte som neobjavil hudbu, ktorá by mi tú beznádej hodnoverne privodila. Ani Amused to death.

Vážim si Rogera Watersa napriek jeho ľavicovej politickej orientácii.Prečo?Pretože sú mi sympatickí ľudia,ktorí majú svoj názor,stoja si za ním a neváhajú ho aj verejne prezentovať.Mám v úcte ľudí,ktorí nežijú iba biologicky,konzumne a sebecky,ale ich zaujímajú problémy iných a sú citliví na neprávosť a nespravodlivosť.Amused to death na mňa nepôsobí depresívne,skôr veľmi realisticky.Prečo nepomenovať veci pravými menami?Prečo žiť v sebaklame?Prečo nevykričať to ,čo ma s prepáčením serie, na "plnú hubu"?Myslím,že Rogera značne serie stav tohto sveta...sociálna nespravodlivosť,nehanební politici ,ktorých jediná pracovná metóda je lož,vojnový štváči-tupé zelené mozgy,informačný teror valiaci sa z médii,desivé primitívne a zvrhlé filmy v TV,nenažrané nadnárodné monopoly....Obsah je v Rogerovej tvorbe na prvom mieste,ale aj forma je impozantná.A nemožno tiež zazlievať neustále pripomínanie osobných tráum z detstva,veď vyrastať bez otca,ktorý zahynul vo vojne, je iste veľmi bolestné a človeka to poznačí na celý život.Tento album si ja osobne cením viac,ako slávnu Watersovsko-Pinkfloydovskú stenu.Tá výpoveď je taká osobnejšia a naliehavejšia!Preto neváham ani na okamih dať tomuto albumu päť hviezdičiek!
reagovat

Ondra @ 21.03.2009 00:30:27
Dávám ti hodnocení 5 bodů za tuto recenzi, lépe bych to nesved. "Čo ma s prepáčením serie...na plnů hubu". Vystihl jsi to dokonale... :-)
Ale řekni ti jednu věc, velký počet lidí pravdu nesnese, žijí právě v tebou zmiňovaném sebeklamu, navzájem si lžou, pravdu by prostě nesnesli a nejhorší na ot je to, že těm svým sebelžím uvěří a přesvědčí sami sebe. A to už je potom smutný.

Ondra @ 21.03.2009 00:32:28
Oprava, původní blábol prosím smazat, díky.
Dávám ti hodnocení 5 bodů za tuto recenzi, lépe bych to nesved. "Čo ma s prepáčením serie..., na plnú hubu". Vystihl jsi to dokonale... :-)
Ale řekni ti jednu věc, velký počet lidí pravdu nesnese, žijí právě v tebou zmiňovaném sebeklamu, navzájem si krásně lžou, pravdu by prostě nesnesli a nejhorší na tom je to, že těm svým sebelžím časem uvěří a přesvědčí i sami sebe. A to už je potom smutný.

Progjar @ 02.11.2011 17:47:34
Brano. Tuto recenziu si pisal v roku 2008. teraz je 2011 a kde je rozdiel? Roger asi už vtedy tušil alebo priamo vedel, kam to dospeje. Súhlasím s tebou, vážme si ľudí, ktorí sa neboja povedať pravdu aj keď bolí. To pre dnešok platí ako vyšité. Hudba ako univerzálny vyjadrovací nástroj má tú výhodu, že ju ťažko cenzurovať. Long live roger and others.

Sorry, zvolím tzv. zlatú strednú cestu výpovede, teda názor samostatný, hoci by sa viac hodil ako názor na recenziu Boreka, takže to spojím, takže k veci... Určite nesúhlasím s názorom " Najlepší album 2O- tího atd atd atd atd, ale...... Pre mňa určite najlepší sólový počin R. Watersa bez komentára, a bohužial si dovolím tvrdiť, že nebude už nikdy v jeho silách ho prekonať, a keby sa mu to podarilo, tak ostanem stáť s otvorenou hubou naveky -) Neporovnávam sólovky Rogera s P.F., bolo by to nespravodlivé a myslím si, že to ani nie je na mieste. Preto len porovnám sólovky - " Amused ... " je minimálne o 70% lepšie ako všetko, čo bolo predtým, ako absolútny vrchol pokladám " Its A Miracle ". Ale už už samotný špecifický vokál " umierajúceho amerického bojovníka vo Vietname, ktorému posledný dúšok z cigarety zakázala cholera " s určitosťou presvedčí kohokolvek, že takéto niečo dokáže vytvoriť iba Roger Waters -)P.S. a já se klaním...
reagovat

Progjar @ 02.11.2011 17:52:21
Padám na kolená s tebou. Stačí keď si pozriem spielbergov film Zachráňte vojaka .... a proste plačem.
Roger je génius, takých je chvalabohu viac.

Amused to Death je dle mě opus magnum Watersovy tvorby. A to včetně Zdi! Roger složil skvělé texty(deziluzi ze současného světa tu reprezentuje např. masakr na náměstí Tian an men, masová TV popkultura, pokřivená víra...),které parádně harmonizují s hudebním doprovodem. Výtečná nahrávka se však stále nedočkala pokračování. Watersova autocenzura je fakt únavná!
reagovat