Reakce na recenzi:

horyna - @ 26.05.2016

Nehodlám ho soudit nijak příkře, nemám k tomu příliš důvodu, ovšem být to deska následující, či snad její mladší sourozenci, pustil bych se do "artefaktů doby" hlava nehlava. Tady ne, tady mi to vcelku sedí, ještě pořád štymuje :-) , pánům to totiž nehraje bůbec špatně a hlavně, hlavně má tato deska v mém pohledu velice solidní, až křehkou atmosféru. Ono totiž bude hůř, zatraceně hůř, snad mi tyto příkré fráze všichni milovníci 80-tkových Genesis prominou, nemohu jinak, prostě se přes další (milníky) kapely a hlavně zvuk nahrávek nedokážu přenést, snad jen Queen té doby bych sepsul ještě více :-) Tato kolekce je poslední (s vyjímkou Calling all Stations), kterou si s chutí a rád dopřávám a než se tedy na její obsah mrknu zpoza horynova mikroskopu, zanořím horkou jehlou ještě do jedné součásti této desky.
A tou je výtvarné zpracování alba: co má tohle pro boha znamenat, říkám si při pohledu na ne zrovna vzhlednou obálku?? Jako doklad doby, budiž, připouštím (nehledě na to, že i v této etapě měli kapely parádní covery- Rush, Marillion, nebo obaly King Cr.- minimalisticky prosté, přesto esteticky v pořádku), zjednodušovalo se všelicos. Jako symbolika, poselství, pohled osoby hledíc vstříc novým zítřům, no dobrá, také beru. Ale prostinká, až dětinsky naivní malůvka, nemůže mít v mých očích zcela reprezentativní hodnotu, obzvláště po takových dílech, jež zdobila alba hudebníků v minulém desetiletí. Ať už se jedná o například maximálně výmluvý obal desky Nursery C., interpretačně všeříkající Seeling E.B.t.P., s velkou nadsázkou a humorem pojatý A Trick o.t.T., či fantaskně vyhlížející a nanejvýš hudebně korespondující mistrovská malba alba Wind a.W.
Bodovat obal, snad sáhnu do mínusového spektra :-). Nehledě na to, že v ranějším věku by byl můj postoj mnohem více radikálnější, naštěstí ona doba, kdy se člověk nad takovouto banalitu nedokázal povznést je dávno pryč, zůstává spíše rozčarování, protože to hlavní oč tu běží je přece hudba, o tu zde jde především a logicky jednoznačně. Takže obálku nechme stranou, stačí přijmout fakt, že takhle to prostě pánové tenkrát cítili a hurá na Behind The Lines.

Upřímně, být celá deska jako tento vstupní kousek, lépe řečeno jeho začátek, nejspíš bych nenašel sílu vše doposlouchat a nebýt patřičně rozladěn. Klávesový tón jí nejde příliš k duhu, vše sice z části napravuje kytarová melodie a suplovaná flétna, přesto keyboardový tok není pro mne z kategorie nejpříjemnějších, ovšem její rytmizace je přinejmenším překvapivá.
To druhá Duchess- v sobě nese onu zmiňovanou křehkou náladu, monotóní rytmus nás nechává unášet a zcela se podvolovat jeho tónu, s příchodem bicích skladba ostře nabere na síle a dál nás drtí svým šarmem, musím uznat, že tohle se tedy povedlo.
Její přerod do rozlehlé Guide Vocal- je překrásný, Phil nás svým vokálem doslova hladí po duši a klávesová melodie je mu zde výborným pomocníkem. Man Of Our Times- nezapře rockou podstatu a svým bořícím rytmem se stará o širší stylový záběr alba.
Misunderstanding- můžu, popovější zaměření mi nevadí ani chvíli, skladba je pozoruhodně koncipovaná a její jednoduchá melodie dokáže patřične uhranout.
Fenomenální chvíle zažívám při šesté Heathaze- akustika ve společnosti Banksových kláves dělá své a Philův dojemný hlas je tu skvělým průvodcem.
Hitovou Turn It On Again- přejdu, ne že by byla špatná, ale příliš mi sem nezapadá.
Zato Mikeova kytarová práce, ne nepodobná Hackettově, v Alone Tonight- tu vytváří krásně smutné emoce, pracuje ve prospěch celku, hlavně však, velmi, velmi oduševněle.
Píseň Cul-De-Sac- střídá intenzivní a jemné polohy s grácií sobě vlastní, děj alba tak pomalu posouvá k dalšímu jedinečnému momentu, skladbě
Please Don't Ask- ani ona nechce zůstat pozadu a jelikož vrcholů je na desce celá spousta, tohle je bezpochyby další z nich, zde, více než kde jinde, musím vyzdvihnout Collinsův vokální projev, díky němuž mohou pocity krásně proudit. Bravo.
Instrumentálními kusy Duke's Travels / Duke's End vracejícími se po časové ose kousek nazpět se kolekce uzavírá.

A tak hodnocení nakonec v sobě nese velké dilema, 4 nebo 5 ? Těch baladických motivů je tu celá spousta a osobně jsem za ně více než vděčen, přesto ale, za pár zaškobrtnutí a pootevřená vrátka oné době, jednu hvězdici nakonec uberu (a nejpíš i nechtěně).