Genesis - Duke (1980)

Nehodlám ho soudit nijak příkře, nemám k tomu příliš důvodu, ovšem být to deska následující, či snad její mladší sourozenci, pustil bych se do "artefaktů doby" hlava nehlava. Tady ne, tady mi to vcelku sedí, ještě pořád štymuje :-) , pánům to totiž nehraje bůbec špatně a hlavně, hlavně má tato deska v mém pohledu velice solidní, až křehkou atmosféru. Ono totiž bude hůř, zatraceně hůř, snad mi tyto příkré fráze všichni milovníci 80-tkových Genesis prominou, nemohu jinak, prostě se přes další (milníky) kapely a hlavně zvuk nahrávek nedokážu přenést, snad jen Queen té doby bych sepsul ještě více :-) Tato kolekce je poslední (s vyjímkou Calling all Stations), kterou si s chutí a rád dopřávám a než se tedy na její obsah mrknu zpoza horynova mikroskopu, zanořím horkou jehlou ještě do jedné součásti této desky.
A tou je výtvarné zpracování alba: co má tohle pro boha znamenat, říkám si při pohledu na ne zrovna vzhlednou obálku?? Jako doklad doby, budiž, připouštím (nehledě na to, že i v této etapě měli kapely parádní covery- Rush, Marillion, nebo obaly King Cr.- minimalisticky prosté, přesto esteticky v pořádku), zjednodušovalo se všelicos. Jako symbolika, poselství, pohled osoby hledíc vstříc novým zítřům, no dobrá, také beru. Ale prostinká, až dětinsky naivní malůvka, nemůže mít v mých očích zcela reprezentativní hodnotu, obzvláště po takových dílech, jež zdobila alba hudebníků v minulém desetiletí. Ať už se jedná o například maximálně výmluvý obal desky Nursery C., interpretačně všeříkající Seeling E.B.t.P., s velkou nadsázkou a humorem pojatý A Trick o.t.T., či fantaskně vyhlížející a nanejvýš hudebně korespondující mistrovská malba alba Wind a.W.
Bodovat obal, snad sáhnu do mínusového spektra :-). Nehledě na to, že v ranějším věku by byl můj postoj mnohem více radikálnější, naštěstí ona doba, kdy se člověk nad takovouto banalitu nedokázal povznést je dávno pryč, zůstává spíše rozčarování, protože to hlavní oč tu běží je přece hudba, o tu zde jde především a logicky jednoznačně. Takže obálku nechme stranou, stačí přijmout fakt, že takhle to prostě pánové tenkrát cítili a hurá na Behind The Lines.

Upřímně, být celá deska jako tento vstupní kousek, lépe řečeno jeho začátek, nejspíš bych nenašel sílu vše doposlouchat a nebýt patřičně rozladěn. Klávesový tón jí nejde příliš k duhu, vše sice z části napravuje kytarová melodie a suplovaná flétna, přesto keyboardový tok není pro mne z kategorie nejpříjemnějších, ovšem její rytmizace je přinejmenším překvapivá.
To druhá Duchess- v sobě nese onu zmiňovanou křehkou náladu, monotóní rytmus nás nechává unášet a zcela se podvolovat jeho tónu, s příchodem bicích skladba ostře nabere na síle a dál nás drtí svým šarmem, musím uznat, že tohle se tedy povedlo.
Její přerod do rozlehlé Guide Vocal- je překrásný, Phil nás svým vokálem doslova hladí po duši a klávesová melodie je mu zde výborným pomocníkem. Man Of Our Times- nezapře rockou podstatu a svým bořícím rytmem se stará o širší stylový záběr alba.
Misunderstanding- můžu, popovější zaměření mi nevadí ani chvíli, skladba je pozoruhodně koncipovaná a její jednoduchá melodie dokáže patřične uhranout.
Fenomenální chvíle zažívám při šesté Heathaze- akustika ve společnosti Banksových kláves dělá své a Philův dojemný hlas je tu skvělým průvodcem.
Hitovou Turn It On Again- přejdu, ne že by byla špatná, ale příliš mi sem nezapadá.
Zato Mikeova kytarová práce, ne nepodobná Hackettově, v Alone Tonight- tu vytváří krásně smutné emoce, pracuje ve prospěch celku, hlavně však, velmi, velmi oduševněle.
Píseň Cul-De-Sac- střídá intenzivní a jemné polohy s grácií sobě vlastní, děj alba tak pomalu posouvá k dalšímu jedinečnému momentu, skladbě
Please Don't Ask- ani ona nechce zůstat pozadu a jelikož vrcholů je na desce celá spousta, tohle je bezpochyby další z nich, zde, více než kde jinde, musím vyzdvihnout Collinsův vokální projev, díky němuž mohou pocity krásně proudit. Bravo.
Instrumentálními kusy Duke's Travels / Duke's End vracejícími se po časové ose kousek nazpět se kolekce uzavírá.

A tak hodnocení nakonec v sobě nese velké dilema, 4 nebo 5 ? Těch baladických motivů je tu celá spousta a osobně jsem za ně více než vděčen, přesto ale, za pár zaškobrtnutí a pootevřená vrátka oné době, jednu hvězdici nakonec uberu (a nejpíš i nechtěně).
reagovat

EasyRocker @ 26.05.2016 16:22:58
Souhlas s recenzí i s hodnocením, ani na své fousaté recenzi bych dnes nic neměnil. Sympatická deska za čtyři - u dalšího alba Abacab mi nevadila ani tak popovost, jako slabé nápady a provedení.

Stanley63 @ 26.05.2016 18:11:48
Já souhlasím taky, snad jen za sebe přidám, že závěr desky Duke (myslím poslední 3-4 skladby), to byl pro mě vždycky prog jak vyšitej, Collins NeCollins :-)

Jarda P @ 27.05.2016 06:00:35
Když jsem si Duka přinesl kdysi z burzy a pustil, zarazil mě v porovnání s ostatními deskami Genesis divný, plochý zvuk nahrávky. Touto deskou končí můj zájem o Genesis, i když se mi líbí daleko míň než předchozí deska And Then There Were Three.

Brano @ 27.05.2016 12:44:48
Asi budem za blbca,ale mne sa obal albumu Duke náramne páči.Veľké telo,malá hlava..že by to bol človek dnešnej doby(man of our times)?Kam sa to pozerá?Stačí si len popustiť uzdu fantázie a objavíte všeličo skryté...

catcher @ 27.05.2016 12:52:57
Braňo, to je Albert, a dívá se, jestli v jeho oblíbeném stejnojmenném supermarketu mají ještě otevřeno, že by si skákl pro nějakou mňamku...

adam @ 27.05.2016 13:38:50
kuka na windows....

Brano @ 27.05.2016 19:38:30
catcher,kurník šopa,fakt je to Albert! Dík,že si ma na to upozornil.Tomu sa hovorí postreh!

catcher @ 27.05.2016 20:48:27
Abych byl upřímný, je to jen můj pocit, do ksichtu mu nevidím, soudím jen podle kvádra. A co vidí z okna, je taky jen moje spekulace, možná že tam dole je Kaufland, nebo i něco jiného...
V každém případě je to hezká omalovánka... a přišla kapelu určitě levněji, než kdyby si ji objednali u Dalího.

Duke je podle mě, mnohem lepší album než AND THEN THERE WERE THREE. Je to poslední album, keteré je ještě s prvky art rocku. Velmi mi vadí, že z Duke není 30minutová kompozice The Story of Albert (Behind The Lines/Duchess/Guide vocal/Turn It On Again/Duke's Travels/Duke's End). Genesis se totiž báli, že by byla srovnávaná se Supper's Ready.
Na tomto albu jsou ještě progrsivní skladby (Duke's Travels/End), ale také Collinsovky, které v 80. letech zcela mění styl Genesis (Misunderstanding, Please Don't Ask). Je velmi poznat, že velké slovo zde má Tony Banks. Přejděme k hodnocení písní.

BEHIND THE LINES - Skvělý úvod, s výraznými klávesami a skvělým bicím výkonem. Moc se mi libí to kytarové sólo v pozadí skladby. Pak se najednou změní v Collinsovštější píseň, ale pořád velmi dobrou. Upravenou tuto skladbu najdete na albu Face Value (1981) od Phila Collinse.

DUCHESS - Nádherná skladba. Opět zde jsou výrazné klávesy a bicí, kytara zde moc není. Hodně bych chtěl vyzdvihnout Philův pěvecký výkon. To je nádherné. Celou skladbu se zde ozývá takové popové dunění, které můžeme slyšet hned na začátku.

GUIDE VOCAL - Duchess se mění na příjemnou, klidnou Guide vocal. Pěkné klávesy podporovány Philovým zpěvem. Taková smutná píseň. Trochu mi připomíná Afterglow. Akorát by mě zajímalo jak chtěli přejít z Guide Vocal přímo na Turn It on Again.

MAN OF FOUR TIMES - Mikova skladba, se zdá být na první pohled divná, zmatená. Ale při opakovaném poslechu si zvyknete a zjistíte, že celá skladba má něco do sebe. I když tuto skladbu napsal Mike, zase jsou tu hodně "velké" klávesy.

MISUNDERSTANDING - Tuto skladbu napsal Phil na svoje album, ale Genesis se líbila a proto ji nahráli na Duke. Tohle je jasná Collinsovka úplně jak z Hello, I Must Be going (Philovo druhé album). Podle mě se tato skladba do alba vůbec nehodí, ale budiž.

HEATHAZE - Banksová křehká skladbička. Podobná Guide Vocal, která ale zní víc jako ukolébavka. Opravdu pěkné a jemné.

TURN IT ON AGAIN - Jasně je zde poznat, že zásadně tuto skladbu ovlivnil Phil. Obrovský megahit. Mě vůbec nevadí a mám ji rád. Toto je vzor pro skladby typu Abacab. Mám rád, že tady je hodně slyšet basa.

ALONE TONIGHT - Další více baladická, pěkná skladba. Opravdu dobrý výkon Miku. Moc tyto skladby nemusím, ale Alone Tonight si vždycky rád poslechnu. Přijde mi, že má trochu prvky Your Own Special Way.

CUL-DE-SAC - Zajímavá skladba, která se mi zdá malinko divná a nehezká. Je to něco jako kombinacé Misunderstanding, Duchess, Heathaze a klávesy z Behind the Lines. Přesto si myslím, že na tomto albu má svoje místo.

PLEASE DON'T ASK - Dovolím si tvrdit, že Plese Don't Ask toto album mírně kazí. Taková úplná pomalá Collinsovka, s celkem příjemným klavírem, která je skoro jak You'll be In My Heart (Collinsova sólovka). Ale líbí se mi její umístění na albu.

DUKE'S TRAVELS/DUKE'S END - Skvělá skoro instrumentálka (jako Los Endos), kterou končí éra Art rockové Genesis. Přímo Hackettovská kytara, skvělé klávesy, výborné bicí. Opakuje motivy z předchozích skladeb alba. Výborný výkon. Je to v podstatě takový druhý Los Endos nebo třetí Aisle of Plenty. A absolutní vrchol Duke's End, který opakuje motiv Behind the Lines, ale líbí se mi mnohem víc. Opravdu skvělý konec.

Dávám pět hvězdiček i přesto, že zde jsou Collinsovky jako Misunderstanding. Prostě Albert to všechno zachraňuje.

reagovat

A máme tu album Duke. Pre mňa je akousi čiarou, ktorá delí tvorbu Genesis na dve časti. Toto album je opäť plné kvalitných skladieb plných emócií a pre mňa ešte lepšie ako predchádzajúce. Hneď úvodné tri skladby, ktoré tvoria vlastne jeden celok, plne vystihujú názvov emotívna hudba (hlavne Duchess). Zvyšok sa nesie v podobnom duchu, vyčnievajú pre mňa skvelá Misunderstanding aj singlovka Turn it on again, ktorá skvelo nakopáva. Celé album uzatvára vrcholná dvojkompozícia Duke´s travels (skvelé inštrumentálne výkony) a Duke´s end s krásnym motívom z prvej skladby Behind the lines. Po vypočutí albumu mám vždy príjemné pocity. A neoddeliteľnou súčasťou tohto albumu sú pre mňa aj dve béčkové strany singlov práve z tohoto albumu (možno ich nájsť na Archives), krehké Open door a Evidence of autumn. Krása. To, čo Genesis priniesli v ďalších albumoch už je niečo iné, ale napriek tomu sa mi to páči a je to kvalitné, takže tu u mňa záujem o Genesis neskončil.
reagovat

adam @ 11.05.2011 14:44:54
mna osobne mrzi ze sa pani muzikanti zlakli a suitu The story of albert( Behind The Lines/Duchess/Guide Vocal/Turn It On Again/Duke's Travels/Duke's End) rozdelili.... odporucam navolit si ju na cd v takomto poradi a uvidite ze sa jedna o jednu skladbu. pani sa vsak zlakli porovnania so Suppers ready. skoda. aspon na koncertoch ju vsak v tej dobe hrali celu.

Dovolím si tvrdiť,že Duke je posledné album od Genesis,ktoré sa ešte dá označiť ako progrockové,aj kedˇ s riadne "odretými ušami".Treba si uvedomiť ,že sa písal rok 1980 a vo svete boli v mode úplne iné trendy.Punk končil svoje besnenie a na obzore sa črtala nová vlna,novoromantici...Art-prog rock bol už dávno out.Ani samotná skupina nebola veľmi v pohode,Philovi Collinsovi sa rozpadalo manželstvo,ktoré sa márne snažil zachrániť...Album otvára pompézne slávnostná Behind the lines s výraznými Banksovými klávesmi v popredí.Túto skladbu nájdeme tiež v popovo-jazzovej úprave na debutovom solovom albume Phila Collinsa "Face Value"(1981).Behind the lines prechádza plynulo do Duchess a pridá sa ešte kratučká krehká skladbička Guide vocal.Nasledujúca Man of our times,ktorej autorom je Mike Rutherford je bezpochyby prvým vrcholom albumu.Pre Mikeovu tvorbu je táto skladba dosť netypická.Na prvé počutie pôsobí trochu chaoticky...ale len na prvé počutie!Kedˇ sa človek do toho pozornejšie započúva,žasne nad dokonale prepracovanou štruktúrou celej kompozície a z celej tej skladby naskakujú zimomriavky.Na tomto albume sú však aj skladby,ktoré predznamenávajú kam sa už v blízkej budúcnosti Genesis hudobne posunú.Z týchto songov jasne cítiť Collinsov skladateľský rukopis.V tomto zmysle by som spomenul skladby Misunderstanding,komerčný megahit Turn it on again,Alone tonight,alebo Please dont ask.Poslucháča ešte zaujme krehká Banksova skladba Heathaze a dosť zvláštna Cul-De-Sac.Ale ako sa hovorí,koniec dobrý-všetko dobré.Tak záverečné dve kompozície sa mi páčia najviac z celého albumu.Takýto Genesis mám rád!Napätie,hravosť,ľahkost,dynamika,radosť,gradácia...ale tiež staré klasické art rockové fígle,ako napríklad opakovanie motívov z Behind the lines,z Guide vocal...Vsetko perfektne zahraté a zaranžované.Dukes travels/Duke end je druhé Los endos.Záver platne Duke jednoducho milujem!Moje hodnotenie:****
reagovat

martin69 @ 04.03.2011 12:59:33
Tohle album si velmi rád pouštím.Působí na mne velmi pozitivně.Pohoda,relax s Genesis.Co si více přát.
Recenze je výstižná.Brano jako vždy odvedl kvalitní práci.Klaním se.

Duke je první deska Genesis, kde si myslím, že Philovo pojetí soulové hudby "á la Prince" začalo vystrkovat nebezpečně růžky. Kdo má Philova sólová alba a jeho nadupaný "černý" sound s dechovou sekcí a tanečním rytmem rád, je jistě spokojen. Mě ten typ hudby moc nebere, trochu se divím, že někoho, kdo zpíval fantasticky Rippless, Afterglow, Mad Man Moon nebo Blood On The Rooftops, může zpěv takové hudby uspokojit, ale proti gustu žádný dišputát. Mě osobně Duke zklamal, některé věci dodnes nemusím (Turn It On Again, Misunderstanding, Please Don´t Ask) - byť nejsou špatné, ale je to úplně jinde. Asi jako kdyby Led Zeppelin spustili Fernando od Abby, které je jinak docela pěkná věcička. Na některé věci z Duka jsem si zvykl (první tři skladby v jednom bloku, například). A abych jen tak nehaněl. Na Dukovi je dle mého soudu jedna skladba, která by směle obstála vedle nejlepších věcí z minulých let, a to Duke´s Travels. Ač zde už není Hackett, kytara ve vrcholné části skladby je nádherně Hackettovská.
reagovat

Styl Genesis se ještě víc zjednodušil, ale pořád se dobře poslouchá. Texty jsou hodně věnované mezilidským vztahům. Je tady např. taková svižnější skladba Turn it on again – Zas ji zapni: „Všechno, co potřebuju, je program televize a rádia/ mám to ale štěstí/ mohu vám ukázat několik lidí v mém životě…jsi jen další tvář, kterou znám z televizní obrazovky/ znám tě už delší dobu, tak tě beru za svého přítele…“, no, od té doby se změnilo jedině to, že máme víc možností, jak můžeme prožívat své umělé (či alternativní, chcete-li) životy. Jen aby nám ty naše vlastní mezitím neprotekly mezi prsty…
Jsou tam i další zajímavé skladby – hned první Behind the lines, Man of our times či Missunderstanding.
reagovat

Ačkoli je deska již hodně ovlivněna Collinsovým skladatelským rukopisem, dá se nazvat vzdušnou, uvolněnou, se stále převažující progovou složkou a mohutnými klávesami Tonyho Bankse, který se pod materiál podepsal podstatnou měrou. Těm sekunduje značně nenápadná Rutherfordova kytara a pro 80. typicky vytažené údery bicích. Hned úvodní Behind the Lines je rozmáchlou suitou upomínající staré časy a navazující Duchess dominuje emocionálně silně podbarvený Collinsův hlas, jenž si pak v kratičké Guide Vocal bere hlavní slovo. Man of our Times je jedna z nejsilnějších skladeb desky, nesmírně zpěvná, s košatými klávesami a skvěle frázujícím Collinsem. Misunderstanding je předzvěstí časů budoucích, klasická Collinsova singlovka, oproti níž je Heathaze o poznání klidnější a komornější. Turn it on Again je rázná odpichovka, opět s dominujícím klávesovým motivem, jednoznačný hit tažený v závěru Collinsovým "turn it on, turn it on again....", zkrátka útok na hitparády. Alone Tonight je zcela na opačném pólu - velmi intimní, lehce upomínající předešlou desku. Mike Rutherford tady sám napsal pouze dvě věci - spolu s Alone Tonight ještě Man of our Times, ale skutečně se blýskl a obě skladby jsou křehkými klenoty. Banksova Cul de Sac je pro desku zcela typická, dominují mohutné klávesové stěny a rozverný rytmus. Please Don´t Ask je sladkobolná balada z Collinsova pera, předznamenávající závěrečnou dvojskladbu Duke´s Travels/Duke´s End, která ještě stále odhaluje Genesis jako talentovanou prog-rockovou kapelu. Závěr desky jistě potěší milovníky starších alb, je ale třeba konstatovat, že Duke je pravděpodobně poslední deskou Genesis, na které prog-rocková složka převážila nad pop-rockovou, a v podstatě jí nelze nic vyčíst. Zmizela sice klasická Hackettova malebná zákoutí a Gabrielova dramatičnost, ale Duke je dílem více než solidním a čtyřku si bez ostychu zaslouží.
reagovat

Mezi skalními fanoušky panuje názor, že bez Gabriela to není ono... Myslím si, že problematické je spíše samotné srovnávání...Jsou to sice trošku jiní, ale stále neméně výborní Genesis...I když si myslím, že Duke a Abacab jsou mistrovská dílka, v hudebním vývoji mají samozřejmě první místo tituly s Gabrielem, tedy nemůže se jednat o zásadní alba...i když bych jim nejradši dal pět hvězdiček
reagovat

Duke je podle mě nejlepší album postgabrielovské a posthackettovské éry Genesis. I když hudba je mnohem přímočařejší, než na prvních albech, pořád je zde kvalitní art rock - hlavně závěrečná instrumentálka Duke's Travels, ve které se vrací témata z úvodních skladeb alba. Je docela znát, že hlavní slovo tady měl Tony Banks, ke slovu se ale dostává i Collins,jak ho známe z jeho sólových alb - skladby Misunderstanding a Please Don't Ask. A Heathaze (taky Banksova práce) je snad nejlepší krátkou skladbou, jakou Genesis napsali.
Každopádně po tomhle albu to šlo bohužel s Genesis tak trochu z kopce...
reagovat

Mnohem lepší album než předchozí "zůstali jsme 3". Album se mi jako celek líbí. Ani mi nevadí popovka Misundestanding od Collinse. Podle mě je to 3. nejlepší album z Collinsovy éry (po trick of the tail a wind and wuthering). Duke je ještě album, který za něco stojí....
reagovat

Titan.mem @ 22.01.2005 00:00:00
mnohem lepsi nez zustali jsme 3 neni, to jsem zase prehnal :-) Je to podobna uroven.

bm @ 18.05.2005 00:00:00
je to tak nak navrat ke klasickejm zvukum...